Samozřejmě že většina listů se točila kolem otázky, zda se Václav Klaus vrátí do politického boje. A skoro leitmotiv všech někdejších voličů ODS zněl: Pokud ne, koho budeme volit?
Depresi, střídající se s očekáváním, vyjádřil dosti typicky dopis, který přišel ještě před sobotním vyjádřením Václava Klause pro různé televize. A který rozhýbal spekulace na nejvyšší míru:
Vážený pane Hájku,
v posledních dnech žiju jak na houpačce. Hodně smutný jsem byl ze včerejší informace L. Jakla, že Václav Klaus se do politiky nevrátí. Akcie mi opět stouply po informaci z dnešních médií, že vznikne Suverenita Václava Klause. Přesto, že jsem z ODS kdysi po dvou letech vystoupil kvůli obhajobě VK za uzavření opoziční smlouvy, poctivě jsem ODS i nadále volil.
Pokud jste měl na mysli Vaši informací, že se na pravici něco chystá a byla-li by to SUVERENITA VÁCLAVA KLAUSE, nebudu se rozhodovat ani vteřinu a svůj hlas ve volbách dám této formaci. Uvítal bych, kdyby prezident Václav Klaus šel osobně jako kandidát v květnových volbách do EP a dále zastřešil všechny síly v Unii, které mají stejné názory... Nebude určitě sám, skvělý je Slovák R. Sulík.
Byl jsem před časem na Hovorech na pravici. Jana Bobošíková nabízela ruku ke spolupráci s SSO. Petr Mach zásadně něco podobného odmítá. Jeho strana se stala sektou. (...) Doufám, že v nejbližších dnech se potvrdí Vaše předpověď!!!
Se srdečným pozdravem
Jaroslav Matuška
Vážený a milý pane Matuško (a vy všichni ostatní),
opravdu žijeme jako na houpačce. Zda se Václav Klaus vrátí do politiky říci nemohu, ale dozvíme se to bezpochyby brzy. Času do voleb moc nezbývá.
Myslím však, že přece jen – jak jinak – opisujete jako mnozí onen mediální „rachot“. Suverenita paní Bobošíkové je v tomto tématu nejaktivnější, a je proto nejvíce vidět. Nemyslím si však, že pokud by se Václav Klaus rozhodl ještě zabojovat proti strašlivé převaze politického marasmu, který přímo crčí z hlavních politických stran, že by to bylo v rámci nějaké existující strany. Spíš bych od něj očekával nějaké jiné – překvapivé – řešení.
Pokud jde o Svobodné – sdílím bohužel také Váš pocit. Ale uvidíme. O všem rozhodnou voliči – budou-li mít na výběr. Společně s vámi věřím, že ano. Že opět budeme mít koho volit.
Ale přece jen nechci dnešní setkání držet pouze v politických otázkách a spekulacích. Píšete mi také na jiná důležitá témata. A velká část se týká problematiky, které rovněž nikoli náhodou dáváme v Protiproudu veliký prostor. Jde totiž o jedno ze skutečně vážných nebezpečí, kterým čelíme – bohužel bez ohledu na to, kdo je právě ve vládě. A nejen u nás.
Následující dopis obsahoval v příloze i článek do Protiproudu. Ocitujme z něj alespoň jeho hlavní část:
Je mi moc líto, že to naší společnosti musím připomínat, ale zřejmě ty tisíce „hrdých“ pedofilů a homosexuálů a desítky liberálních politiků zapomněli na druhé z (deklarace) práv dítěte:
2. Zásada: Právo na zdravý duševní a tělesný vývoj.
Dítěti se má dostat zvláštní ochrany a je potřeba mu zákony a jinými prostředky zajistit, aby se v svobodných a důstojných podmínkách zdravým a morálním způsobem rozvíjelo tělesně, duševně, mravně, duchovně a sociálně. Při přijímaní zákonů hlavním hlediskem mají být nejvlastnější zájmy dítěte.
Podívejme se na to, jak se dnešní svět k tomuto právu staví:
Děti nejsou již chráněny vůbec. Pedofilie se stává legální, únosy dětí jsou v „zájmu dosažení lepší výchovy“, televizní programy a internetové stránky přestávají být označovány za nevhodné, protože to přece „popírá svobodu dítěte“. A děti nemohou vyrůstat se svou biologickou rodinou, protože heterosexuální rodiče v nich „podporují rodové stereotypy“.
Když chtějí rodiče své děti vychovávat morálním způsobem a v důstojných podmínkách, aby se zdravě vyvíjely duševně, mravně a duchovně, jsou souzeni za netoleranci, popírání svobody dítěte a za jiné vymyšlené důvody.
Přijímají se zákony o povolení adopce homosexuálů a legalizaci pedofilie a do škol (i školek) se zavází sexuální výchova. Nejvlastnější zájmy dítěte jdou někde mimo. Ve skutečnosti ale nikomu nejde o sexuální svobodu dětí (což je ale i tak hloupost, která není v nijakém zájmu dětí a už vůbec ne v tom nejvlastnějším), o právo na rodiče, i kdyby měli být homosexuální. Ve skutečnosti jde lidem o jejich vlastní pohodlí a o zničení morálních hodnot slušné společnosti. (...)
Každý z nás má svědomí. V podvědomí ví, co je správné, co je přijatelné, co je slušné, a co ne. Díky němu si ty pojmy všichni vysvětlujeme alespoň přibližně stejně. Jenže kterási část lidstva klesla až tak hluboko, že to jednoduše začala ignorovat. A ignoruje to natolik, že chce přesvědčit i ostatní lidi, aby na to zapomněli, že je to ve skutečnosti zcela jinak. Věřím ale, že pořád je nás tu dost nezkažených, kteří ještě máme své svědomí. A my proti těmto zvrácenostem budeme bojovat, protože jde i o naše životy – v našich dětech!
Co dodat? Už asi jen to, že lidé bez svědomí jsou zvířata. A já osobně nechci žít v ZOO.
Lucia Švecová
Vážená paní Švecová,
nemohli jsme sice váš článek uveřejnit v plném znění, ale jsem přesvědčen, že vám nebude vadit, že z něho přináším alespoň tuto podstatnou ukázku. Patříte k velké skupině lidí, kteří navzdory obrovské „homopropagandě“, kterou jsme produkcí mediálního mainstreamu obklopeni, si nenechává vzít to základní: Vlastní rozum a vlastní srdce.
Držme se toho. Je to nejcennější, co máme. Dokud nám toto ONI nevezmou, nemají šanci. Jde vlastně o klasický zápas o duši. Někdo se upíše, někdo ne. A to je vše, co k tomu lze říci. Přestože mnozí dnes už nevěří ani tomu.
Vážený pane Hájku,
kolikrát mám chuť něco říct, když čtu články na PP! A to je pro mne dobré znamení a pro vás dobré vysvědčení. Jenže denně se k psaní nedostanu, tak několik obecných úvah pohromadě.
Stejně jako začátkem devadesátých let jste se dotýkali různých tabu v Reflexu (historických, společenských, vztahových…) tak obdobný pocit mám i dnes z PP (V tomto smyslu jsme opět na začátku). Zabýváte se věcmi kontroverzními, z nezvyklého úhlu, nebojíte se jít proti rozšířenému názoru. PP je odvážný, provokativní a na hraně. A za to si zasloužíte uznání, dík a podporu. Jste jako ten ptáček, kterého mají horníci v dole a který pokud zpívá, tak je to dobré, protože je tam dost vzduchu, a dá se ještě dýchat. Děláte skvělou práci!
„Jsme zase na začátku“, řekl VK na Hanspaulce. A váš PP je toho důkazem opravdu přesvědčivým. Jeho podtitul „kontrarevoluční“ toho tolik napovídá! Zvláště pro moji generaci, která v dětství zažila ruský vpád, dospívala v nehybné době „kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás“ a která prožila listopad v naději na lepší život svůj, ale hlavně svých dětí. A dnes si říká: Jak je to možné? Kam až to může zajít?
Zároveň nejsme na stejném začátku, někam jsme postoupili. Dvacet let jsme žili, pracovali, vychovávali děti, starali se o rodiny a měli možnost se učit. Takže dnes už nikdo nemá výmluvu typu: „Já jsem nemohl“. Máme na čem stavět: pracovitost, vzdělanost, slušnost, jsou u nás v kraji zvykem a je to naše konkurenční výhoda. Jsme vybaveni líp, než před dvaceti lety. Můžeme lépe čelit zlu, které nezaniklo se zánikem komunismu, které se jen přeměnilo. A je nás víc, než nás bylo před dvaceti lety. Těch, pro které svoboda a odpovědnost mají hodnotu.
A jelikož, jak někdo řekl, diskuse je prostředkem k tříbení pravdy, nabízím několik postřehů.
1. Píšete o Temelínu jako o příčině pádu vlády. Pište také o tom, co je za tím: Kolik by mohly činit zakázky pro české firmy? Kolik pracovních příležitostí by projekt vytvořil? Kolik by mohl přinést export elektřiny do státní kasy? Co by se stalo, kdyby nastal black out?
2. Mainstream a dishonesty rating. Vymezujete se proti mainstreamu. OK. Souhlasím. Nabízím stupnici hodnocení nepoctivosti novinářské práce, Dishonesty rating system od Edwarda de Bona.
3. Články o výživě. Jsou povrchní a pro mne D2 až D3. Buď se tématem nezabývejte, nebo najděte solidního odborníka. Výživa je komplexní téma a co není dobré pro jednoho, může být výborné pro druhého. Neexistují „dobré“ a „špatné“ potraviny. Jsou jen prospěšné a neprospěšné jídelníčky pro daného člověka v dané situaci. Nejde o to dát cukru nálepku, ale o to, aby lidé znali principy zdravé výživy. Například, co je BMI, jak ho sledovat, co je glykemický index a jak s ním pracovat.
Na závěr parafráze textu Roberta Křesťana k písni Boba Dylana s názvem „Ještě není tma“.
Padají vlády a není kde se ptát,
v čím je to zájmu a co ještě se může stát.
Mám pocit, jako by se stará doba vrátila
a zase co je správné určují media.
Není už čas ani pro Petra Nečase,
ještě není tma, ale stmívá se.
Eduard
Vážený a milý pane Eduarde,
dopisy jako je ten váš, jsou pro nás snad tím nejdůležitějším. Skutečnou zpětnou vazbou – rozumnou, přemýšlivou, věcnou.
K první části vašeho listu nemám co dodat. A vlastně ani k druhé. Pokud totiž jde o Temelín, naprosto nepochybujeme o jeho nutnosti. To, o čem jsme psali, je z opačného soudku: Soutěž o jeho dostavbu musela být zastavena za každou cenu. Byť by to byl i pád vlády. Připomeňme si to:
Šokující rozuzlení motivů protivládního puče: Temelín dostavějí buď Rusové – nebo Číňané! A prokurátor Ivo Ištván konečně přiznal: Školili mě Američané.
Příčiny i důsledky pádu Nečasovy vlády: Bude nakonec Temelín čínský? A kam by vedl Kalouskův náhlý obrat zrušit dostavbu vůbec?
A pokud jde o naše články o zdraví, výživě atd? Máte nepochybně pravdu, že „výživa je komplexní téma a co není dobré pro jednoho, může být výborné pro druhého.“ Ostatně celostní medicína jako taková ví, že vše je individuální. Přesto však existují některé obecné zásady, o nichž dnes většina lidí už ani nic netuší. A které mainstream ignoruje, protože je jako celek ve vleku farmaceutického velkoprůmyslu a politických lobby, mocnějších než zbrojařské.
Ujišťuji vás, že ve svých radách a informacích čerpáme z nejpoučenějších zdrojů. A že konzultujeme tyto články se skutečnými odborníky. Vy mezi ně zřejmě také patříte. Byli bychom proto velmi rádi, kdybyste k nám něco napsal, nebo nám doporučil další zdroje a autory. To ostatně platí o všech dalších tématech, pro všechny naše čtenáře.
Vaše vtipné závěrečné verše-aplikace nás zase vracejí k úvodu dnešní Tea Party. Jsem však přesvědčen, že se zase rozední. I když se opravdu už hodně setmělo. Kdybychom si to nemysleli – obojí – neměl by Protiproud smysl.
Nemohu se však ani dnes vyhnout obligátnímu „detektivnímu“ závěru. Už proto, že tentokrát se do pátrání zapojil i jeden z našich kmenových autorů:
Dobrý den,
zapojuji se do nelehké soutěže o autora výroku „Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
Přiznám se, že střílím od boku, nicméně při čtení knihy "Cestou k poslednímu" mě napadlo, že by mohlo jít o Josefa Šafaříka.
S pozdravem,
David Vorovka.
Píšete moc pěkné články, pane Vorovko – ale tentokrát se mýlíte. Pokud byste se vrátil o pár týdnů zpět, kdy jeden ze čtenářů se dostal už opravdu hodně blízko, asi byste tipoval jinak.
Nicméně: Minulý týden jsem na závěr uveřejnil dopis, který, jak jsem konstatoval, „mě dostal“. Naše čtenářka totiž konstatovala, že autorem výroku je Bůh, protože jemu patří koneckonců všechna autorská práva. Paní Ondroušková reagovala na moje vyjádření opět moc hezky:
Milý pane Hájku,
nedostala jsem Vás já, nýbrž Vy sám sebe svými vlastními slovy. Vaše úvaha o autorství z knihy Smrt v sametu byla startovním výstřelem k uvědomění si této prosté skutečnosti v mém případě. A od té chvíle běžím pod vlajkou této prosté pravdy. Díky Vám.
Některé úlohy mají více než jedno správné řešení. O důsledcích by se dalo příjemně polemizovat. A abych nepřišla o věnec z vavřínu, i přes to, že jsem se nezmýlila, dovolím si využít příležitosti a tentokrát si opravdu ´tipnout´- Karla Čapka.
Bůh vám žehnej.
M. Ondroušková
Milá paní Ondroušková, o ty vavříny vás už nikdo nepřipraví. Ale Karel Čapek to není.
Také vám a všem čtenářům Tea Party žehnej Bůh – nejen v tuto opět již deštivou neděli Páně, ale po celý příští týden! Že by nám nakonec přece jen zapršelo štěstí?
