Je nade vší pochybnost, že tolik vychvalovaná "svoboda slova" na Západě už neexistuje. Masově si na to stěžují už i obyvatelé nejdisciplinovanějšího národa EU – Němci. V tomto smyslu se dnes cítí ještě hůř než východní Němci v časech NDR: o tématech, která je opravdu zajímají, nelze veřejně diskutovat. Jaká jsou to témata a jak funguje "liberální cenzura" v Německu?
Statistiky sestavené v květnu německým Allensbachovým institutem pro sociální výzkum ukázaly, že pouze 18% Němců věří, že ve své zemi mohou svobodně vyjadřovat své názory na veřejnosti. Nad mýtem západní svobody projevu pociťují občané nejlidnatější země Evropské unie velké rozčarování.
Postupná korekce myšlení
Od konce druhé světové války žijí obyvatelé Spolkové republiky Německo v procesu neustálého vymývání mozků. Všechno to začalo pokáním za zvěrstva nacistů, což bylo ještě v pořádku. Politika "platit a činit pokání" však v průběhu desetiletí vedla k totální diktatuře ideologické agendy krajní levice. Dnes v Německu omezují svobodu projevu nejpřísnější zákony v celé Evropě. Patří sem nejen reálné vězeňské tresty za popírání holocaustu (nebo za zpochybňování počtu jeho obětí), ale i pravidelně zahajovaná trestní řízení ve věci politicky nekorektních příspěvků v sociálních sítích.
Obrovská část velkého kulturního dědictví Německa byla zachráněna před nacisty, ale nedokázala přežít režim politické korektnosti. Pro německou inteligenci dnes není záhodno poslouchat Wagnerovu hudbu ani chválit díla Friedricha Nietzscheho. Také dílo faktického zakladatele německého literárního jazyka Martina Luthera je dnes považováno za absolutně politicky nekorektní. Dokonce ani Johann Wolfgang Goethe a Thomas Mann neustáli režim současného diktátu tolerance.
Souběžně s tím se z veřejného života odstraňuje vše, co může připomínat světlé stránky německé historie. Slavnosti typu Oktoberfest se stávají zábavou pouze pro turisty, zato mezi Němci se propagují módní levné orientální restaurace. Nemístně působí fascinace historií vlastní země. Podezřelé jsou návštěvy muzeí. A tradice nosit o svátcích národní kroje je jako přežitá manýra zaostalých „staromilců“ z bavorských a rakouských vesnic.
Čtěte ZDE: Vraždy, které by nebyly: Atmosféra v Německu houstne. Merkelová přistižena při další lži. Spílání demonstrantům do fašistů přestává fungovat? ARD v čele fake news. Der Spiegel: Všichni Sasové jsou nacisté
Německo náš vzor?
Paradoxně se tento stále se rozšiřující seznam omezení již řadu let v západních médiích vychvaluje jako příklad svobody a demokracie – od doby, kdy obyvatelstvo východního Německa (NDR) bylo umlčováno „represemi totalitarismu“.
Po pádu berlínské zdi byli obyvatelé NDR ohromeni, když zjistili, že v nové vlasti je na vyjadřování jejich osobního názoru uvaleno téměř více omezení, než měli za socialismu. Pravidla politické korektnosti jsou navíc mnohem složitější a více matoucí, než byla toporná ideologie německé komunistické strany. A otevřeně diskutovat o jejich smyslu a účelnosti znamená být vyloučen ze „slušné“ společnosti.
Mluvit o této kognitivní disonanci bylo také dlouho považováno za neslušné. Rozsáhlý průzkum, který nedávno provedl Institut prodemoskopii v Allensbachu, sehrál průlomovou roli. Je nadšeně probírán v předních německých médiích. Podle jeho výsledků „téměř dvě třetiny německých občanů se domnívají, že je nutné být mimořádně ostražitý při veřejných projevech – mezi lidmi, nebo na sociálních sítích – o určitých tématech, protože existuje mnoho nepsaných pravidel, jaké názory na ně jsou přijatelné a jaké ne.“
Mocí nastolená tabu
Zajímavý je seznam tabuizovaných témat sestavený samotnými účastníky průzkumu. Rok od roku se mění a roste před očima. Na vrcholu seznamu je téma islámu a muslimů. 71% účastníků průzkumu se domnívá, že je nutné být velice opatrný při svých vyjádřeních o imigrantech. Nejméně nebezpečné jsou polemické debaty o změně klimatu – na toto téma můžete bezpečně hovořit na veřejnosti, stejně jako v kuchyni.
Ovšem jedním z nejnovějších tabu je německé vlastenectví. 41% účastníků se domnívá, že se jedná o „citlivou záležitost“, které je lepší se při konverzaci vyhnout. V roce 1996 si to myslelo pouze 16% respondentů. „Občané žijí v rostoucím strachu, že pokud se projeví jako vlastenci, budou považováni za krajně pravicové živly,“ vysvětlují tuto skutečnost vědci. „Vedle toho se třetina respondentů domnívá, že politici by neměli zmiňovat téma národní hrdosti v Německu, pokud nechtějí být cílem násilných útoků.“
Průzkum umožnil účastníkům vylít si zlost na jim vnucovaný politicky korektní slovník. Dvě třetiny respondentů považují nové termíny za nevhodné pro označování tabuizovaných pojmů. Největší odpor Němců vyvolává slovní obrat „lidé s přistěhovaleckou minulostí“ namísto obvyklého „imigranti“. Dvě třetiny dotazovaných se vyslovilo proti takové nehorázné blamáži.
Studie odkryla hrozivou a stále se rozšiřující propast mezi tím, co lze říci doma „v kuchyni“ a co na veřejnosti. Pouze 18 procent Němců se domnívá, že mohou na veřejnosti mluvit bez zábran. 59% praktikuje svobodu slova pouze mezi svými příbuznými a blízkými přáteli – a pouze v soukromí.
Čtěte ZDE: Připravme se: Z Německa přijdou zase problémy. Merkelová odchází, nezmění se nic. CDU je levičácké monstrum. Kulturní revoluce náplní politiky? Země, kde je pravda tabu. AfD na křižovatce. Strach a islám
Represivní zákony
Diskuse o svobodě slova se obzvlášť zkomplikovala po přijetí zákona regulujícího vyjadřování v sociálních sítích. Ten zavazuje internetové platformy odstraňovat ze svých stránek „urážlivá vyjádření“, jinak jim hrozí pokuty v milionech dolarů.
První obětí nového zákona, který začal fungovat 1. ledna 2018, byla členka strany Alternativa pro Německo Beatrix von Storchová. Ta napsala na Twitteru pár nevlídných slov na adresu policie v Kolíně nad Rýnem, která dopustila „masové znásilňování žen barbarskými muslimskými hordami na Silvestra“. Její účet byl okamžitě zablokován.
Další v řadě byli liberální komici, kteří se na svých tweetových postech vysmívali protimuslimské fobii a parodovali národnostně dotčená prohlášení Němců. Editoři bez ohledu na odstín tohoto humoru zablokovali také jejich účty. V současném Německu je na sociálních sítích každý měsíc smazáno několik tisíc účtů.
Významný podíl na omezování svobody slova má také zákon o ochraně dětí a mládeže. Při jeho uplatňování se už používá klasická cenzura ve formě blízké pozdně sovětské ochraně státního tajemství známé jako „Glavlit“. Tímto zákonem trpí zejména německý hip-hop.
Můžete sice nahrát a vydat skladbu bez ohledu na cenzory. První stížnost spotřebitele na její slova nebo hudbu však povede k tomu, že vaše dílko napadne Federální úřad pro média coby škodlivé pro mládež. Úřad totiž písni přiřadí určité hodnocení vyspělosti. Politicky nekorektní skladby spadají do seznamu „A“, a ty nejnebezpečnější do seznamu „B“. Nezletilým je zakázáno nakupovat nahrávky uvedené na těchto seznamech.
Němci už také reptají
Tlak politické korektnosti začíná obtěžovat i nejposlušnější národ Evropy. Ukázalo se, že polovina Němců je nespokojena se „zvýšenou kontrolou nad chováním a vyjadřováním občanů“. 57 procent občanů je rozzlobeno skutečností, že jim „neustále předepisují, co mají dělat a co říkat“.
Mezi bývalými občany NDR (zajímavý článek od téže autorky ZDE) jsou tato čísla ještě vyšší. Východní Němci si velmi dobře uvědomují paradoxní postavení, v němž se dnes nacházejí. Zbavili se sice socialistické cenzury, ale upadli pod vládu nových zákazů, které se neustále mění, bytní a pohlcují postupně veškerý prostor pro svobodný projev.
„Je strašně otravné, když se musíte nad každým slovem dopředu zamýšlet, protože za ně můžete sklidit kritiku,“ stěžuje si postarší kazatel a obhájce lidských práv Theo Lehman, který většinu svého života prožil v NDR. „Škodí to svobodné diskusi a vnáší do společnosti neuvěřitelný strach. Nikdo neriskuje, že bude mluvit upřímně, aby nevypadl z hlavního proudu. Jinak ho bez diskuse označí za nacistu a fašistu.“
Standardy v zemích „vzorové“ demokracie již dosáhly orwellovské úrovně. Svoboda projevu v „kuchyni“ v kombinaci s veřejným pokrytectvím začíná znechucovat i jinak ke všemu svolné Němce.
Zdroj.
