Případ znásilnění dívky u Terezína je první vlaštovkou nových pořádků, na které si prý budeme muset pokrokově zvyknout. S ohledem na neomezený pohyb osob přes hranice v zemích EU, na situaci ve státech, kam směřují (respektive jsou organizovaně směrovány) proudy migrační invaze, je pouze otázkou, jakým tempem budou počty takových případů narůstat, jak účinně se bude dařit médiím a internetové cenzuře tyto kauzy po německém vzoru kamuflovat - a také co se stane, až se i Česká republika prostřednictvím donucovacích nástrojů či na základě přeplněnosti sousedních zemí imigranty stane destinací pro imigrační hordy z jihu a východu.
Na terezínském případu - vedle tragédie případu samotného - je zejména příznačné, jakým způsobem se k němu postavila hlavní média a politici. Namísto snahy o všeobecné probuzení a systémové předcházení podobným případům se zaměřili na zděšené reakce čtenářů článků na internetových serverech a uživatelů sociálních sítí. Problémem číslo jedna prostě nejsou hrozby s invazí cizorodých a nebezpečných kultur do Evropy hrozících jejím naprostým rozvrácením - nýbrž v důsledku ještě nedávno poměrně svobodné verbální komunikace běžných lidí, na jejichž pestrost a emotivnost jsme zvyklí od počátků dostupného internetu, jde o jejich umlčení.
Tedy problém samotný se samozřejmě oficiálně žádným způsobem neřeší ani nediskutuje, politici a média však řeší “nenávist na internetu”, na jejíž "původce" se nyní zaměřila Hamáčkova policie. Tímtio způsobem pomáhá a chrání další potenciální oběti takovýchto činů...
Jednu z charakteristických reakcí internetových pisálků komentuje bývalý poslanec, známý expert na ústavní právo Zdeněk Koudelka.
Zdeněk Koudelka: Znásilnění a novinářské bahno
Po přečtení článku MILAN ŠMÍD: Znásilňující migrant a česká média (Aktuálně.cz 21. 6. 2019) jsem byl šokován.
Po rozboru zpravodajství o znásilnění šestnáctileté leté dívky migrantem z Afriky v severních Čechách Šmíd vytýká novinářům, že byli ve věci málo aktivní a píše:
"Tak například do dnešního dne není znám rozsah zranění, které útočník způsobil napadené dívce. Je ještě v nemocnici, nebo byla propuštěna domů? Třeba tenhle jednoduchý fakt by jinde lokální reportéři už dávno vypátrali, a možná by se dostali i k lékařské zprávě, která zákonitě po vyšetření musela vzniknout.
Že Okamura svůj účet na Facebooku využívá k šíření strachu, není žádnou novinkou, stačí se podívat na jeho statusy ilustrované fotografiemi, které s textem statusu nemají nic společného, jen mají vyvolávat negativní emoce. Pravda, tady se ve středu neurvale opřel do novinářky, ale přiznejme si, její otázka nepatřila mezi ty nejchytřejší. Od začátku bylo jasné, že útočníkem byl migrant; spíš měla Okamuru dotlačit k odpovědi, proč si je tak jistý, že došlo k dokonanému znásilnění, když i zprávy Deníku si udržovaly jistý odstup.".
Šmídův problém je Tomio Okamura, ale skutečným problém je znásilnění bezbrané dívky. Šmíd navrhuje:
1. aby novináři zjistili rozsah zranění s tím, že by se možná dostali k lékařské zprávě,
2. že se novinářka rozhlasu měla ptát Tomia Okamury na dokonání znásilnění.
Čtěte ZDE: Znásilnění u Terezína: Imigrant v “režimu strpění”. Přijdou z Německa další? Hrozba bude narůstat. Co nejvíc zajímá Hamáčka? Skuteční viníci migrantského násilí. Co dál?
Lékařské údaje a ochrana oběti
Šmíd vyzývá novináře k zjišťování zdravotních následků znásilněného dítěte s možností dostat se k lékařské zprávě. To je jednání právně zakázané. Oběti sexuálního násilí jsou chráněny. Tím spíše, je-li oběť nezletilá, kdy je zakázáno medializovat její osobní a citlivé údaje, kam patří i zdravotní informace. Poskytnutí lékařské zprávy lékařem, policií či státním zastupitelstvím novinářům je nelegální a může být dosaženo jen krádeží či korupcí. To, že by ji novinářům poskytla samotná dívka je fantaskní. Pro co by novinářům zdravotní údaje byly? Přece k tomu, aby je zveřejnili.
Dokonané či nedokonané znásilnění
Šmídova rada, aby redaktorka rozhlasu tlačila místopředsedu Poslanecké sněmovny do odpovědi na dokonání znásilnění, je šokující. Právo se snaží o ochranu soukromí obětí sexuálních trestných činů. Proto je často vyloučena veřejnost z projednávání před soudem.
Místopředseda Poslanecké sněmovny na místě nebyl. Neviděl, zda penis pronikl do pochvy. Ani to není určující pro trestnost činu, byť je to novinářsky zajímavé a jistě by to naplnilo stránky bulvárních plátků. Že Šmíd doporučuje, aby se na dokonání znásilnění ptala redaktora veřejnoprávního média, dokazuje, že prezident republiky Miloš Zeman má v kritice některých novinářů jednoznačně pravdu.
Zdroj.
