Znovu to předvedl jeho útok na Václava Klause v článku Neobhajitelné mlčení (LN 21. 2.). Jeho omyly jsou však dvojího druhu: jeden vedený neznalostí a hloupostí, druhý letitou záští.
"Prezidentská kancelář se mýlí, pokud si myslí, že právo udělovat milost má z boží vůle a je tak absolutní, že se z něj nemusí nikomu zpovídat," horlí pan Zaorálek. V tomto případě se mýlí hned dvakrát. Jednak když se domnívá, že milosti uděluje prezidentská kancelář. Nikoli. Toto je výhradní pravomoc prezidenta republiky.
Pan státní zástupce by měl ihned rezignovat a vrátit diplom, , když lká nad tím, že prezidentská milost zmařila práci policie
Druhý omyl spočívá v neznalosti nejvyššího zákona ČR, což je v případě místopředsedy sněmovny už na pováženou. Právo udělit milost totiž nevyplývá z Boží vůle, ale z Ústavy, která také jeho uplatnění přesně popisuje. Nenajdeme tam ani slovo o tom, že by tento akt měl prezident doprovodit nějakým vysvětlením.
Smysl milosti a vytočený Bodlák
Toho si byl dobře vědom prezident Havel, který proto důvody udělení milosti nikdy nevysvětloval. Tuto praxi Václav Klaus změnil – a myslím, že neučinil dobře. Milost se totiž pohybuje mimo rámec justice. Důvody pro její udělení spočívají v něčem úplně jiném, než co může postihnout zákon. Prezident bere v úvahu celý lidský rozměr příběhu.
Že si této skutečnosti nejsou vědomi ani představitelé justice, dokládá pražský státní zástupce Marek Bodlák, když hovoří o milosti pro Annu Benešovou, která ho prý "vytočila": "Je otázkou, když máme na Hradě člověka, který je asi schopen posoudit otázku viny a trestu lépe než celý justiční systém, jestli by nebylo vhodnější, aby v trestných činech rovnou rozhodoval Hrad."
Pan státní zástupce by měl ihned rezignovat a vrátit diplom, když lká nad tím, že prezidentská milost zmařila práci policie, státního zastupitelství i soudu: Tak je to přece vždycky! To je vlastní smysl prezidentské milosti! Hrad není dalším odvolacím místem v trestních kauzách. Žasnu nad tím, že si pana Bodláka nezavolal ministr spravedlnosti, aby mu to objasnil.
Zaorálek se mýlí důsledně a s jistou vášnivostí, typickou pro nevzdělance z pražské, respektive ostravské kavárny.
Pan státní zástupce by měl ihned rezignovat a vrátit diplom, když lká nad tím, že prezidentská milost zmařila práci policie, státního zastupitelství i soudu: Tak je to přece vždycky!
Nebo snad také neví, že prezident bere při posuzování žádostí o milost v úvahu jiné než právní argumenty? Nejen sociální či zdravotní, ale celý lidský rozměr případu, který většinou ani nelze exaktně popsat. V tom se právě milost od soudního líčení liší. Proto vůbec institut milosti v Ústavě je! Ústavodárce zjevně nechtěl, aby prezident milosti "vysvětloval". Protože to z principu ani nejde.
Čím srdce přetéká…
Jde přesně o totéž účelové hlupáctví, jako když pan Zaorálek významně podotýká: "Podivné je, na jaké typy trestných činů se opakovaně snáší prezidentova milost – korupce, hospodářská kriminalita."
Tak ještě jednou, výhradně pro vás, pane poslanče: prezident nevybírá podle typů trestných činů, ale podle lidské situace odsouzeného. Tady jste vedle neznalosti projevil i něco, čemu se říká "freudistické bezděčné uřeknutí". Prostě metodu, podle níž byste rozhodoval vy. Václavu Klausovi je však cizí. Pan
Zaorálek se mýlí důsledně a s jistou vášnivostí, typickou pro nevzdělance z pražské, respektive ostravské kavárny. Prý i "Gracia, milost Boží" je relikt křesťanského středověku. Není. Na Dei Gratia křesťané spoléhají již dva tisíce let.
Jenže se píše s T, ne s C. Možná jsou takové detaily pod intelektuální možnosti a rozlišovací schopnosti některých intelektuálů. Já mám za to, že jde o příznak lidské hlouposti, typické pro celý Zaorálkův článek. Hlouposti neobhajitelné. ?
