Nové obvinění Damašku z použití chemických zbraní, na něž Washington slíbil „pohotově a adekvátně reagovat“, hovoří o záměru USA zmařit připravované vyčištění Idlíbu, odkud teroristé sponzorovaní Američany bombardují ruskou základnu v Hmímím, znesvářit Rusko s Tureckem a znovu celkově zkomplikovat situaci na Blízkém východě.
Falešné obvinění z dalšího použití chemických zbraní v Sýrii, které mnozí předpovídali jako provokaci militantů zosnovanou v součinnosti se západními speciálními službami, je doprovázeno současným zhoršením situace na Blízkém východě, ale i rusko-amerických vztahů celkově.
Americké ministerstvo zahraničí přímo obvinilo vládu prezidenta Bašára Asada a syrskou armádu z útoku chlorem na severozápadě Sýrie. Mluvčí ministerstva zahraničí varovala, že „USA a naši spojenci budou reagovat adekvátně a rychle.“
Již tradiční propaganda
Jak píše Hlas Ameriky, ministerská zřízenkyně poznamenala, že tento (chemický) útok může být součástí „agresivní kampaně“, která porušuje režim příměří, jenž má chránit civilisty v Idlibu. Samozřejmě se nezmínila o skutečnosti, že dotčená syrská provincie je pod kontrolou vzájemně kanibalizujících teroristických skupin, které odtud pravidelně ostřelují ruskou vojenskou základnu Hmímím raketami a drony naváděnými letadly vzdušných sil USA.
Namísto toho tvrdila: „Fakta jsou zřejmá: Asadův režim provedl téměř všechny zaznamenané útoky, ke kterým došlo v Sýrii za použití chemických zbraní ... Vina Asadova režimu za hrozné chemické útoky je nepochybná.“
Přitom Centrum pro usmíření válčících stran na jihu idlibské deeskalační zóny v Sýrii v předvečer útoku varovalo před chemickou provokací, po níž bude následovat obvinění syrské armády z použití chemických zbraní. Bylo dokonce uvedeno konkrétní místo, kde by se měla další provokace teroristů uskutečnit: v obydlené oblasti Jarjanaz a ve městě Serakab, kam byli nahnáni uprchlíci z jižních oblastí země, včetně dětí.
Stejná inscenace se připravovala v západní části provincie Aleppo. Provokace organizují vůdci speciálního „chemického křídla“ teroristického uskupení „Hayat Tahrir Al-Sham“, jehož páteř tvoří bojovníci z Evropy a střední Asie. Tato bojůvka je podřízena synovi hollywoodského režiséra, který se přidal k islamistům a teď si říká Abú Basír al-Britaní.
Čtěte ZDE: Odchod USA ze Sýrie: Vymění tajně vojáky za žoldáky? Pšenka nepokvete ani Kurdům, ani teroristům. Asad a Erdogan na tahu. Byznys se přestane skrývat za vývoz demokracie. Umí Turek blitzkrieg? Hlavolam drží
Komu zvoní hrana?
Provokace tohoto druhu, naprosto zbytečné a velmi škodlivé pro zájmy Damašku, pořádaly v minulosti Spojené státy a jejich spojenci velmi často. V roce 2017 a 2018 napadli Sýrii rozsáhlými raketovými útoky. Navzdory jejich zcela bezvýznamnému účinku je Američané prezentovali jako skvělý úspěch.
Samotní američtí vojáci samozřejmě vědí, jak to všechno bylo. Pravděpodobně si z tohoto fiaska vzali ponaučení a v průběhu roku prověřili s pomocí izraelských spojenců silné a slabé stránky syrského systému protivzdušné obrany, který Rusko pozvedlo na kvalitativně novou úroveň, a bezesporu touží dokázat sami sobě, že mají na víc. Útoky Američany vydržovaných teroristů za použití dronů naváděných americkými letadly na základnu Hmímím sledovaly stejný cíl.
Kromě falešných chemických útoků se v oblasti objevila americká námořní skupina s letadlovou lodí, což je další znamení americké technické přípravy na třetí sérii útoků proti Sýrii. Předpokládá se sice, že jedna z největších amerických letadlových lodí „Abraham Lincoln“ a operační skupina bombardérů je součást strategie k zastrašení Íránu, ale tato vojenská síla může být použita i proti Sýrii, kde se rovněž nacházejí Íránci, kteří tak znepokojují Izrael. Napadení Íránu hrozí velkou válkou v regionu a nikdo kromě Izraele a části sunnitských zemí nepřátelských Teheránu v ní Washington nepodpoří. Něco jiného je, pokud bude společně s ruskými a íránskými spojenci napaden „krvavý Asadův režim“, který barbarsky ničí chemickými zbraněmi vlastní lid. V takovém případě budou Američanům tleskat obhájci lidských práv po celém světě.
V Sýrii tudíž situace opět houstne. Brzy přijdou nové provokace, jejichž podezřelý charakter nikoho na Západě nevzrušuje. V souhrnu musejí poskytnout záminku pro třetí masivní raketový úder na Sýrii, jejíž vládě stále nelze odpustit vítězství nad mezinárodním terorismem ve vlastní zemi, navíc s pomocí Rusů a Íránců.
Další cíle
Zahraniční politická opatření a vojenské operace USA sledují jako vždy několik cílů najednou, včetně vnitropolitických. Některé z nich jsou zmíněny výše. Ale jsou tu i další.
Neustálé provokace z Idlibu proti Hmímím a samotná přítomnost tohoto teroristického vředu v Sýrii vedle zjevné neschopnosti a neochoty Turecka zavézt v jemu podléhající vzpurné provincii pořádek, diktují potřebu účinných opatření k odstranění obtížné hrozby. A to se z mnoha důvodů nebude líbit Ankaře.
USA hodlají tuto situaci využít k tomu, aby vrazily klín mezi Turecko a Rusko, jehož trpělivost ohledně lavírování Turků v Idlibu je pomalu u konce. Kromě toho nejdůležitějším a „principiálním“ úkolem zahraniční politiky USA v tureckém směru je zbourat dohodu Ankary s Moskvou o nákupu pokročilých ruských raketových systémů S-400, které již převyšují americký systém Patriot.
Washington nedávno dal Turkům ultimátum. Podle informovaných zdrojů z televizní stanice CNBC daly Spojené státy Turecku dva týdny na to, aby se vzdalo ruského protiletadlového raketového systému S-400. Během této doby by Ankara měla zrušit dohodu s Moskvou a nakoupit americký Patriot. Jinak USA Turecku nedodají slíbenou stovku stíhacích letounů F-35, zavedou proti němu ekonomické sankce a zařídí „odpovídající reakci NATO“. Podle CNBC se jedná o „poslední lhůtu ministerstva zahraničí“. Bohužel, všechno se velmi podobá pravdě.
Aby tvrdohlavé Turecko zaručeně přijalo americké požadavky, k tomu jedna nezbytná „protiteroristická“ operace v Idlibu nestačí. Ještě je nutné zpochybnit účinnost ruského systému protivzdušné obrany. Koneckonců S-300 dislokovaný v Sýrii je „starším bratrem“ S-400. Navíc v rukou syrských operátorů nemusí být S-300 tak efektivní, jako kdyby ho ovládali sami Rusové. A to je také pokušení.
Soudě podle dvoutýdenního ultimata daným Ankaře plánují Spojené státy udeřit na Sýrii asi za týden a další možné selhání může být vydáváno za výrazný úspěch, dokud experti nepřijdou na to, co se vlastně stalo. A kvůli Idlibu „uražené“ Turecko může dost dobře předstírat, že se přesvědčilo o nespolehlivosti ruského systému protivzdušné obrany a ohnout se tak před USA, aniž by ztratilo tvář.
Čtěte ZDE: Člověk v tísni pracuje: Nejlépe se daří v hnízdech Al-Káidy. Kam se poděla naše Erpégéčka? Válka proti terorismu naruby. Propaganda i pro naše děti. Kdo se dnes ještě vyzná v Sýrii? Mnoho provokativních otázek
Vyústění
Případné selhání dalšího „jarního zhoršení“ situace v Sýrii se zajisté stane záminkou pro nové protiruské sankce, protože Američané neodpustí Moskvě takové ponížení třikrát po sobě. V Kongresu USA je pro to už vše připraveno a velký „přítel“ Ruska prezident Donald Trump, který je připraven v zájmu Izraele do nekonečna čeřit vodu na Blízkém východě, to kongresmanům určitě nepokazí.
Koneckonců šéf Bílého domu zase potřebuje odvrátit pozornost Američanů od své vlastní osoby. Navzdory ukončenému vyšetřování zvláštního žalobce Roberta Mullera vyznívajícího ve prospěch Trumpa se ve Sněmovně reprezentantů nad ním opět stahují mraky.
Vše tedy napovídá tomu, že v Sýrii bude velmi brzy opět horko a za cíl v mnoha ohledech poslouží nejen Damašek, ale také Moskva a Teherán. Nejen Rusko nyní musí být ve stavu bdělosti, aby se Američanům jejich plány nepodařilo vyplnit a neutrpěla jeho prestiž na Blízkém východě.
Zdroj.
