Nedávné události kolem Íránu dokazují, že Donald Trump nežertoval, když hrozil potrestat tuto islámskou republiku. Americký prezident opět vyjádřil varování na adresu Teheránu:
„Pokud něco provedou, bude to vážná chyba. Pokud něco udělají, budou velmi trpět.“
Ministr obrany Patrick Shanahan představil Donaldu Trumpovi plán vyslat 120.000 vojáků do oblasti Perského zálivu. Jako doplnění skupiny letadlových lodí, která se již přesunula k jeho břehům. Samozřejmě to není půlmilionová armáda, jaká by byla potřebná pro pozemní operaci a okupaci Íránu, ale slušné vojsko to určitě je.
Boltonovy uši
Zajímavé je, že Shanahan předložil tento plán ihned poté, co byl Trumpem potvrzen na postu ministra obrany. Zdá se, že nová hlava Pentagonu se rozhodla právě tímto způsobem prokázat svou loajalitu vůči prezidentovi. Jeho předchůdce James Mattis byl i přes svoji přezdívku „Šílený pes“ více nezávislý a především, což je důležitější, více racionální. Nyní v administrativě Bílého domu však získávají převahu jestřábi. A za všemi těmi intrikami „vyčnívají uši“ poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, který vždycky snil o tom, že se vypořádá s Íránem.
Nejzajímavější ovšem je, že Spojené státy chtějí tuto zemi Blízkého východu potrestat takovým způsobem, aby vina zůstala na straně Teheránu. Stačí věnovat patřičnou pozornost nejnovějším Trumpovým prohlášením, slovům ministra zahraničí Mika Pompea a hlavy Společné rady náčelníků štábu Dunforda. Ti na rozdíl od Bushe mladšího nemluví o preventivním úderu, ale o obraně. Čili podle jejich logiky se Írán připravuje k útoku na Spojené státy a Američané se prostě musejí bránit.
Důvodů k útoku může být mnoho
Pokud máme vše přeložit do běžného jazyka, USA právě hledají důvod k úderu na Islámskou republiku Írán. A jako spoušť může posloužit cokoliv. I odmítnutí Íránu plnit podmínky jaderné dohody, jak minulý týden pohrozil prezident Hasan Rúhání. Mohla by to být také íránská vojenská činnost v Sýrii nebo v Jemenu, odkud je údajně ohrožena bezpečnost Izraele a svobodná plavba průlivem Mandeb. Nebo pragmatičtěji nějaký incident v Perském zálivu. Poslední útok dronů na saúdské tankery byl jen zkouškou podobné provokace. A pokud by následně Írán uzavřel Hormuzský průliv, jímž prochází pětina světového obchodu s ropou, bude mít Pentagon ve svých rukou silné alibi.
Než si však domluvíte provokaci, je nutná příprava. Washington již přistoupil k její diplomatické fázi. Ministr zahraničí Pompeo minulý týden navštívil tři země: nejprve Irák, pak okamžitě odletěl do Bruselu a následně skončil v Soči. Irák je soused Íránu a poskytne logistickou podporu k útoku na Teherán. Evropská unie by měla pomoci se sankcemi. Pokud o nich Evropané dříve pochybovali, pak po částečném odstoupení Íránu od jaderné dohody se již nálada v Bruselu mění. Od Ruska potřebuje Trump jeho tichý souhlas. Co za to USA nabídly na oplátku, můžeme jen hádat.
Čtěte ZDE: USA: (Nejen) toto je naše polokoule! Válčení jako droga. Může za všechno zase Írán? Horší než Severní Korea. Vzpomínky na ropnou krizi. Myslel Trump na Nixona? Nejdražší teror v historii. Kdo hraje za americký B-tým?
Jak už bylo uvedeno výše, stodvacetitisícová armáda nestačí k přímému napadení Íránu. USA však neprohlásily, že plánují invazi. Mohou se omezit na přesné bodové údery. Například na vojenská zařízení. A s největší pravděpodobností izraelský Mossad již předal CIA aktualizovanou mapu těchto strategických bodů. Před týdnem izraelská zpravodajská služba oznámila, že Írán převezl jednotky Hizballáhu a skupinu kamikaze-dronů na ostrov Kish v Perském zálivu. A podle jistých zvěstí právě těmito drony ostřeloval saúdské tankery.
Pokud tedy máme učinit závěr z uvedených souvislostí, je již dnes jasné, že na americkém útoku budou mít rozhodně účast další tři státy. Saúdská Arábie, protože cílem íránského napadení byly jejich tankery. Spojené arabské emiráty, u jejichž pobřeží k napadení došlo. A samozřejmě Izrael, který je znepokojen přítomností íránských milicí v sousední Sýrii a Libanonu.
Sázka na ekonomický chaos
Máme-li hovořit o následcích, pak nanesení raketových úderů pohřbí v Íránu naději na mír se Západem. Konzervativci smetou reformátory i s vůdcem Rúháním. Podmíněný trest pro jeho bratra je jednoznačným signálem tlaku na liberály. Je pravda, že při současné ekonomické situaci klerikové sotva uchvátí moc na dlouho. Od března do dubna tohoto roku klesl íránský vývoz ropy z 1,7 milionu na méně než jeden milion barelů denně. A v loňském roce íránský rial oslabil vůči dolaru o 60%.
Před hrozbou vojenských střetů začnou i zbývající zahraniční investoři z ČLR, Turecka a Ruska prchat z Islámské republiky. To způsobí ekonomický chaos. A pak rozzuřený íránský lid svalí vinu na Ajatolláha Chomejního a svrhne čtyřicet let vládnoucí klerikální režim. Nezáleží na tom, zda Teherán nakonec přejde k demokracii. Hlavním strategickým cílem USA je obnovit status quo ztracený v důsledku irácké války v roce 2003.
Amerika nemůže dovolit Persii, aby ovládla „žírný půlměsíc“.
Zdroj.
