Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Velké zhroucení: Muellerova slátanina odhaluje pouze politickou objednávku na likvidaci Trumpa. Studená válka muší bejt, vy kluci pitomí! USA mají právo se vměšovat, Rusko ne? Trump neplatil, Clintonová ano. Jak dál?

Velké zhroucení: Muellerova slátanina odhaluje pouze politickou objednávku na likvidaci Trumpa. Studená válka muší bejt, vy kluci pitomí! USA mají právo se vměšovat, Rusko ne? Trump neplatil, Clintonová ano. Jak dál?

10. 5. 2019

Tisk článku

Stephen F. Cohen po důkladném pročtení zprávy o údajném vměšování Ruska do amerických prezidentských voleb klade zneklidňující otázky, na něž antitrumposký mainstream v USA nechce a neumí odpovědět

Je velmi obtížné číst zprávu zvláštního zástupce amerického ministerstva spravedlnosti Roberta S. Muellera o výsledcích vyšetřování, které mělo usvědčit Donalda Trumpa z toho, že těžil z ruského zásahu do amerických prezidentských voleb v roce 2016. V tomto ohledu se poněkud liší od návodů v krabicích s dětskými stavebnicemi.

Vzhledem k účinku, jaký měla aféra „Russiagate“ na vnitřní politickou situaci v Americe i na její postavení ve světě po dobu tří let, budeme na této zprávě ještě pěkně dlouho zkoumat, co potvrzuje a nepotvrzuje, co zahrnuje a nezahrnuje.

Začtěme se pozorně do prvního svazku zprávy věnované údajné roli Ruska v celém skandálu. Vyvstane nám další řada otázek týkajících se samotné zprávy - a to jak o roli Moskvy, tak i o kandidátovi a poté prezidentovi Donaldu Trumpovi. Zde jsou některé z nich:

Co bylo tak hrozného na ruském vměšování?

Mueller začíná (hned na první stránce) s tvrzením: „Ruská vláda rozsáhle a systematicky zasahovala do prezidentských voleb USA v roce 2016“. Možná je to pravda, ale Mueller, který v jiných částech své zprávy podává podrobné komentáře a snaží se vměstnat různé události do společného kontextu, v tomto případě nenabízí čtenářům žádný kontext pro své rozsáhlé zobecnění.

Byl například tento zásah více, nebo méně „rozsáhlý a systematický“ ve srovnání s vojenským zásahem Washingtonu do ruské občanské války v roce 1918, nebo ve srovnání s krajně neomalenou kampaní za znovuzvolení ruského prezidenta Borise Jelcina v roce 1996, anebo ve srovnání s rolí, jakou hrála americká komunistická strana podporovaná Sovětským svazem v americké politice ve 20. století? 

Jinými slovy, co vedlo k zahájení zvláštního vyšetřování této konkrétní epizody po sto letech historie vzájemného vměšování Ameriky a Ruska do vnitřní politiky obou zemí? Někteří čtenáři si tak musí myslet, že kdyby ve volbách v roce 2016 zvítězila Hillary Clintonová, žádný „Russiagate“ by nebyl - a tím spíše by nebylo ani žádné Muellerovo vyšetřování.

Čtěte ZDE: Spiknutí k sestřelení Trumpa: V čem Flynn lhal FBI? Najde už někdo konečně důkazy o slavných Putinových hackerech? Partyzánem ve vlastní "svobodné" zemi. My versus oni platí dnes v Americe i v Evropě

Co je špatného na dobrých vztazích s Ruskem?

Čas od času zaznějí názory, že „Russiagate“ byla vyvolána vysoce postavenými americkými představiteli, jimž se nelíbil slib kandidáta Trumpa, že bude „spolupracovat s Ruskem“. Toto podezření dosud nebylo prokázáno, nicméně Mueller ve své zprávě více než jednou připisuje zástupcům Trumpovy volební kampaně a Rusům, s nimiž se v roce 2016 setkal (údajně za podivných nebo dokonce nezákonných okolností), snahu „obnovit rusko-americké vztahy“, „ukončit novou studenou válku“ a „začít znovu od čisté stránky“. Je známo, že i ruský prezident Vladimír Putin chtěl dosáhnout „usmíření mezi USA a Ruskem“ (str. 5, 98, 105, 124, 157). A místo toho vidíme diskreditaci kdysi převažující a zcela legitimní snahy zmírnit mezinárodní napětí!

Mueller dokonce nazývá názory zastánců politiky uvolnění – stejné názory, jaké zastávali prezidenti Eisenhower, Nixon a Reagan ve 20. století – „proruskou zahraniční politikou“ (strana 102). Znamená to tedy, že je nutné začít vyšetřovat ty Američany, kteří vystupují na podporu uvolnění mezinárodního napětí - a prověřit povahu jejich „kontaktů“ s Rusy? Mueller neříká nic, co by tuto myšlenku vyvracelo, což se již osobně nepříjemně dotklo některých Američanů, ať už byli ve zprávě zmíněni či nikoliv. 

Jsou snad informace z CIA a z médií nepopiratelné?

Pokud máme věřit odkazům a poznámkám uvedeným v textu zprávy, opírá se Mueller do značné míry o údaje poskytnuté zpravodajskými službami USA, aniž by vzal v úvahu důvěryhodné informace o "omylech" a zjevně protiprávním jednání těchto služeb – například o úloze CIA pod vedením Johna Brennana v prosazování „Russiagate“. 

Mueller se navíc pevně spoléhá na zprávy mainstreamových médií o „Russiagate“, a to bez ohledu na fakta o zneužívání a profesní nedbalosti novinářů podrobně zdokumentovaná Mattem Taibbim, jenž přirovnal situaci kolem „Russiagate“ k mediální kampani zahájené v předvečer americké invaze do Iráku.

Je možné uvažovat pouze jedno vysvětlení?

Mueller nebere v úvahu alternativní scénáře a vysvětlení, jak by to udělal každý objektivní vyšetřovatel. Například jako slovu Páně věří vyjádřením Clintonové a národního výboru Demokratické strany, že ruští agenti v roce 2016 ukradli a publikovali jejich e-maily na internetu. 

Kdoví, třeba se tak i stalo. Ale proč Mueller neprovedl vlastní vyšetření této epizody, nebo alespoň nezmínil existenci jiné, stejně důvěryhodné alternativní verze - že dopisy byly ukradeny a staženy někým zevnitř Demokratické strany? Proč Mueller nevyslechl Juliana Assange, jenž uvedl, že je mu známo jak a přes koho se tyto e-maily dostaly k WikiLeaks? A jak lze vysvětlit Muellerův nezájem o profesora Josepha Mifsuda, který pomohl zadržet George Papadopoulose v Londýně? Mueller píše, že Mifsud „měl spojení s Ruskem“ (strana 5). Přitom jednoduchý vyhledávací dotaz v Google ukáže, že Mifsud skutečně „agent“ byl. Nikoli však ruský, jak se přesto píše v tisku.

Čtětě ZDE: Aféra uvnitř aféry uvnitř aféry: Jak se podařilo Putinovi přesvědčit agenty o spiknutí s Trumpem? Metody typu matrjoška. Uniklá zpráva odhaluje viníky. Volání po "tvrdém postupu". Střihneme si další sankce?

Pomluvy Demokratů jako bezesporné?

I když to Mueller možná udělá ve druhém svazku své zprávy, v prvním z neznámých důvodů nevěnuje pozornost Steeleovu spisu, přestože tato zpráva obsahující „nepřípustné a neověřené“ informace o Trumpovi byla jedním ze základních dokumentů, které podložily „Russiagate“. 

Přitom ovšem na jednom místě Mueller zařadil velmi významnou poznámku: „Trump nic nezaplatil za hledání kompromitujících důkazů proti svému soupeři.“ (strana 61). Co je to jiného, ne-li obvinění, byť zaobalené, proti volebnímu štábu Hillary Clintonové, která, jak je veřejně známo, zaplatila za Steeleův spis?

Kdo to celé zorganizoval?

Ke konci prvního svazku (strany 144 a 146) Mueller uvedl skutečně ohromující odhalení, i když zřejmě nikoliv zcela vědomě. Po prezidentských volbách v roce 2016 bylo jasné, že Kreml „zjevně dříve nenavazoval kontakty ... s vysokými činiteli kolem zvoleného prezidenta“. Navíc „Putin hovořil o obtížích, se kterými se ruská vláda potýkala při navazování kontaktu s Trumpovou administrativou ... Putin dal jasně najevo, že neví, s kým by měl začít formální dialog, a že v podstatě nezná lidi kolem zvoleného prezidenta“.

Tohle že je ona „Russiagate“ – obvinění ze spiknutí mezi Trumpem a Putinem a z velezrady? Spojené státy musejí bezpochyby provést další vyšetřování. Takové, které naopak odhalí pravé kořeny a význam tohoto zfalšovaného, destruktivního a stále nebezpečnějšího politického skandálu, jehož konec je  v nedohlednu.

Zdroj.

Doporučujeme

Na začátek stránky