Dějí se v té naší republičce stále půvabnější věci. Žijeme si v nebývalém blahobytu. Dokonce i většina důchodců se začíná vzdalovat prahu chudoby. Zaměstnanost je snad vyšší než v dobách „reálného socialismu“ – nepracují jen ti, kdo opravdu nemohou, nebo většinově cikáni (kdo ví, proč se jim říká „nepřizpůsobiví“, přizpůsobit se životu na cizí účet umějí skvěle). Chětnechtě bychom tedy měli vládě Andreje Babiše zatleskat, a se zájmem sledovat, co udělá v druhé – těžší – polovině svého volebního období.
A hle: Pár stovek lidí v Praze a v některých dalších městech proti ní protestuje a demonstruje. ČT a její prodloužené (především Bakalovy) mediální paže patří ke svolavatelům demonstrace, takže z toho pochopitelně udělají hlavní událost dne (možná týdne či měsíce). Málem by si jeden řekl, že vláda má na kahánku.
Pár dnů předtím rovněž demonstruje pár tisíc lidí. Na Václaváku. Za obnovení suverenity republiky proti diktátu Bruselu – téma pro život v protektorátu vskutku osudové. Přítomny jsou významné politické „hvězdy“ z půlky Evropy. Událost měsíce.
A hle: veřejnoprávní média a jejich paže to nejprve zcela utají, a pak „informaci“ s patřičně prefabrikovanou interpretací zařadí na sto padesáté osmé místo zpravodajství. A večer si ČT nepozve do vysílání Marine Le Penovou a Geerta Wilderse s Tomiem Okamurou (to musí udělat „veřejnoprávně“ pronásledovaný Jaromír Soukup na Barrandově), ale jakéhosi francouzského levičáckého „filosofa“, jenž všechny pěkně poplive přívalem „fake news“. A tak to má být.
O život
To není myšleno ironicky. Opravdu to tak má být. V době, kdy zbytek republiky zvolna nabírá dech a životní úrovní se alespoň trochu přibližuje „nadlidem“ z centra EU (především z Německa), naši revoluční bolševici bojují o život. Nebo si tak alespoň připadají. V hrůze ze stále více se probouzející veřejnosti se jich zmocňuje hysterie. Jejich ostrůvek mediální a politické moci se povážlivě zmenšuje. Každými volbami v kterékoli zemi zjišťují, že voda stoupá. Kupodivu nikoli v důsledku fantasmagorické „klimatické změny“ – součásti otrokářské ideologie globalismu, leč právě proti ní.
Soudruzi sice ještě slaví Marxovy narozeniny (protektor Juncker u toho samozřejmě nechybí), ale jinak už zcela odhazují všechny masky. A to je právě to, co je dobře, ač to někomu může připadat nesnesitelné. Znám lidi, kteří skoro denně po shlédnutí večerního „komentovaného zpravodajství ČT píší protesty proti jednostranné propagandě televizní Radě, která je pochopitelně ignoruje (proto ta zběsilá reakce, když se tam občas podaří prosadit slušného nezávislého člověka, jako naposledy v případě Ladislava Jakla).
Čtěte ZDE: Procházka vadnoucím růžovým sadem: Sněží! To je tedy překvapení! Čínská karta falešných špiónů. Jen prezident zachoval klid. Kdo vyvolá umělou hospodářskou krizi? A kdy? Spustí Banderova Ukrajina válku proti Rusku? Ozbrojit se
Poslední bašta pro nadlábnutí
Vždyť tohle je v podstatě poslední bašta, která JIM zbývá. Jejich politické elity mrou na úbytě: Piráti v Praze skvěle předvádějí papalášské manýry, plnými hrstmi rozkrádají z veřejných financí na své výlety či k bohatnutí svých soukmenovců a jako praví trockisté připravují útok na soukromé majetky. ODS se stará, koho ještě vyloučit za to, že projevil život. O topkařích, stanařích či lidovcích a jejich Čižinských zbytečno ztrácet slova.
Vedle redaktorů z Bakalova impéria sice denně usedají před kamery ČT či mikrofony Českého rozhlasu – ale pak si zoufají, že to nefunguje jako dřív. A ten proklínaný a kriminalizovaný Babiš (Okamura, komunisté) dál zůstávají na svém, či jim podpora ještě roste. Čím to? Právě tím, o čem byla řeč: úplné odhození masek způsobilo, že zmíněná média již normální lidi nezajímají. Svou tupou propagandu (za krvavé peníze z našich daní) vysílají takříkajíc do zdi, kterou sama vystavěla. Jejich publikum tvoří už v podstatě jen aktivisté z Miliónu chvilek pro Brusel (a jeho „demokracii“), plus jejich rentiéři.
Vlastně to vzdali. Předstírání názorové plurality skončilo. A to je určitě dobře, protože tím mohli přece jen někoho oklamat a znejistět. Dnes už jsou ideově pevní jak za Zelenky (ředitel Československé televize v dobách Husákových) – a lze očekávat, že výsledky budou rovněž obdobné. Kavčí hnízdo je kafkárna z podstaty.
Úderníci euro-socialismu
Půvabné na tom je, že tuto strategii převzala i na ně napojená mainstreamová média. Nejspíš nikoli po nějaké „strategické“ domluvě, ale bezděčně. Vzájemně pro sebe vysílají, píší, vystupují – působí. Někdy je až dojemné vidět tytéž tváře z Respektu, Hospodářských novin a spol., jak se přesunují: tu k majiteli Seznamu.cz Ivo Lukačovičovi – a odtud zase do rozhlasu, televize a zpět. Takový ČRo Plus už od ČT 24 nerozeznáte – a není to přitom tak dávno, co si ještě jistý svéráz udržoval. Jenže strach žene vlky do houfu – ač k ulovení toho mají stále méně.
Vlastně je to velký tragický příběh: polistopadová generace novinářů se z velké části stala bolševickými propagandisty – proti nimž se zpočátku možná opravdu autenticky vymezovala. Ani jim nepřišlo, že jen vyměnili jednu Moskvu za druhou, politbyro na východě za politbyro v Bruselu či Washingtonu.
Dnes už jen soutěží, kdo je ještě oddanější Velkému Bratru, kdo je více politicky korektní, feministický, eko-alarmistický, homo-lobbystický, protiruský, protičínský, anti Babišovský či Zemanovský. Ti, na které měli působit, se již zcela „odpojili“. Ukazují to přesvědčivě výsledky všech posledních voleb. Ale to je úderníkům jedno. Hlavně splnit plán na 150%.
Čtěte ZDE: Jarní paprsky přes Overtonovo okno: Socialismus je na dohled. Už aby byly prověrky. Hýbe nám lotr Putin už i s kompasem? Na stráž! Co si Klaus snadno spočítal. Muslim v tísni je taky člověk. Vítání jara v protiproudu
Uprchlík
Moc pěkně to opět v předvečer Prvního máje předvedl jistý Alexandr Mitrofanov z Práva. Přímo učebnicově. Tento nešťastný občan Sovětského svazu „imigroval“ do naší země ještě za Husáka. Dokonce se o něm později vytvářely různé teorie, že prý měl být jedním z předvoje sovětských tajných služeb připravujících převrat 89. Nevěřím tomu. Tamti hoši byli profíci, tento je amatér k politování. Což ovšem neznamená, že krásou nechtěného neumí skvěle demonstrovat „lesk a bídu (mainstreamových) kurtizán“:
„Mají v demokratické zemi občané právo vyjádřit nespokojenost s premiérem a prezidentem? Pro demokraty je odpověď jasná stejně jako pro přívržence císaře pána, cara báťušky, Andreje Babiše a Miloše Zemana. V prvním případě ano (malými písmeny), ve druhém případě ne,“tvrdí v komentáři k demonstracím Chvilek pro Brusel, které v neděli svolal Václav Moravec ve vysílání pravidelného PŠM (politické školení mužstva) v ČT. V téže televizi přitom večer před tím na otázku moderátorky „co říká těm demonstracím“, odpověděl premiér Babiš: „Je demokracie, je to jejich právo.“Mitrofanova výroba dezinformace jako z příručky Člověka v plísni.
Bez masky
Uprchlík ve svém komentáři pak lká nad tím, že takové demonstrace bohužel nic nezmění: „Nezbývá než dokola opakovat, že podobná cesta působení na politiky je účinná pouze v případě, že se nepřetržitě scházejí tisíce, desítky a stovky tisíc lidí a mají své politické vedení, které přesně ví, co chce. To v Česku není, ani se nezdá, že si to organizátoři a demonstranti uvědomují. Naopak se jako kdyby politiků štítili. Navíc se většinová podpora Zemanovi zopakovala ve dvou volbách a Babiš se svým ANO má neutuchající důvěru dvakrát vyššího počtu voličů než nejsilnější opoziční rival.“
Připusťme, že taková nezakrytá výzva k majdanizaci naší politické scény by řekněme před rokem takto otevřeně nezazněla. To se ještě „novináři“ tvářili, že pouze reagují na dění. Teď již nářek nad „neschopností“ organizátorů převažuje. Ani je však nenapadne, že to ve skutečnosti způsobili oni. Vždyť přece to měli být oni, kdo vše zorganizují a vytáhnou lid do ulic – jako se naposledy podařilo na Slovensku. A tak nezbývá, než odkrýt i poslední taje imigrantovy duše:
Co z toho vyplývá? Na manifestace nechodit? Vůbec ne. Chodit. Jen si ale přitom uvědomovat stav společnosti, kterou chtějí protestující změnit. Že ryba smrdí od hlavy, tady až tak úplně neplatí. Smrdí od ocasu. Ale to neznamená, že musí celá shnít, i s dobrým masem. Také proto si zaslouží ocenění zdánlivě sisyfovská práce politiků, kteří chtějí odstranit prezidenta ústavní cestou.“
Čtěte ZDE: Boj o domovy, o zemi, o život: Piráti omylem předčasně přiznali barvu. Soudruh je zklidnil. Dědici německých tradic. Jejich Pražané jim rozumějí? Podvod v modrém. Ukradená země? Teprve teď! Dáme si sebrat i poslední zbraně?
Zbavme se té hniloby!
Jinak řečeno: smrad přichází od lidu. To on je ten hnijící organismus, zatímco skvělí politici (v tomto případě bývalý policista s příznačným jménem Láska) se snaží do roztrhání těla o nemožné. A tak přichází pointa:
„Teď je doba vhodná pro zaznamenání a uschování informací, kdo se bránil jak uměl, a kdo byl sketa. Tudy, tudy, tudy cestička.“
Jasně: Budeme si pamatovat, kdo aktivně bojoval za zničení státu a národa podle pokrokové ideologie Velkého Bratra. Až se s tím shnilým masem vypořádáme, až zase zůstane jen kádrově pevná „strana“, budeme vědět, koho necháme žít.
Výhrůžka, na kterou by se měla soustředit policie – kdyby šlo o „vzkaz“ z opačné strany barikády. Takhle to není ani nenávist, natož fašistická výzva. Naopak. Takhle vypadá pravda a láska. Ne že bychom to my, kteří „po srpnu“ (dopustíme-li ho) přijdeme na řadu první, nevěděli. Ne že bychom o tom mnohokrát nemluvili a nepsali. Ale ta „čistota“, s kterou se (spolu se strachem z „probuzeného lidu“) tito chlapci „potí“, je ohromující.
Byla to dobrá ouvertura k Prvnímu máji. Tyhle bolševické bubny znějí v jejich unavených odrhovačkách stále směšněji – ale současně hrozivěji. Neboť přísloví o nebezpečných kopytech umírající kobyly platí v této době víc než kdy jindy. ONI nevyhrožují jen tak. A současně jsou k smíchu.
A nám ostatním tak zbývá nejméně necelých deset miliónů chvilek pro lásku. Tu normální, lidskou. Mezi muži a ženami, jimiž „imigranti“ (včetně těch u nás narozených odrozených) tolik pohrdají.
Řekl bych to takhle: Ať žije První máj!
