Jedna z nejžhavějších politických intrik naší doby se před našima očima možná chýlí ke konci. Julian Assange, který zveřejnil špinavá tajemství Pentagonu a ministerstva zahraničí USA, byl zatčen britskou policií a násilně odvlečen z velvyslanectví Ekvádoru, kde se ukrýval neuvěřitelných sedm let. Nyní Assangemu hrozí vydání do USA a tam (v lepším případě "jen") vězení. Nicméně za něj jako za člověka je přsto možné se radovat. Proč?
Nic dnes není jako dřív
V roce 2012, kdy našel útočiště v ekvádorském velvyslanectví v Londýně, byl Julian Assange úplně jiný člověk:
Šéfredaktor WikiLeaks vytahující kostry ze skříní světových elit. Nepřítel amerického státu, který zdiskreditoval vojenská dobrodružství Pentagonu a diplomacii amerického ministerstva zahraničí. Legenda „nových médií“, jemuž se leckým přiznávaly ceny za obranu lidských práv ve stejné řadě s Nelsonem Mandelou a dalajlámou. Podle čtenářů časopisu Time „muž roku“, který měl téměř podobu „elfa“. Takový byl superhrdina 21. století přinášející světlo skryté pravdy světové veřejnosti.
Nyní britská policie vyvedla z ekvádorského velvyslanectví vyčerpaného stárnoucího muže, v němž bylo velmi těžké rozpoznat Juliana Assange, který měl kdysi ohnivý projev z balkónu téže ambasády. Éra superhrdiny je u konce: teď už nemůže nic dělat - a nikdo ho nepotřebuje.
Nepotřebuje ho už ani Ekvádor. V roce 2012 stál v čele této země Rafael Correa, jeden z generálů „nového socialismu“ a Chávezův společník v boji proti americké hegemonii. Nyní je Chávez mrtvý a Ekvádor má jiného prezidenta – Lenína Morena, který i přes členství v téže straně jako Correa upřednostňuje rozvoj vztahů se Západem.
Nepotřebuje ho ani projekt WikiLeaks, jehož šéfredaktorem se v roce 2018 stal Islanďan Kristinn Hrafnsson. Ekvádor neustále zakazoval Assangemu osobní schůzky, vystoupení na politická témata a nakonec mu znemožnil i přístup k jeho základnímu pracovnímu nástroji - internetu, který si spojil s veškerou špionážní, hackerskou a analytickou prací tohoto (nominálně) Australana.
Mimo hru?
Americká administrativa, kterou nyní vede Donald Trump, ho také už nepotřebuje. Assange udělal pro Trumpovo volební vítězství víc než kterýkoli jiný cizinec, a to zveřejněním korespondence ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Téže korespondence, na jejímž základě Trump za všeobecného aplausu svých voličů slíbil nechat zavřít „dvojhlavou Hillary“ (ač po svém vítězství nakonec změnil názor). Nyní je Assange v jeho očích jako ti maurové, co musejí zmizet. A potenciálně toxické aktivum, pokud se demokraté budou snažit prokázat tajnou dohodu mezi „nepřítelem státu“ Assangem a Trumpovým volebním štábem.
Jenomže demokraté Assange také nepotřebují, protože je nepravděpodobné, že by se jim podařilo něco dokázat. Clintonová už o nic neusiluje a usilovat nebude. Odstoupil i senátor a jestřáb Joe Lieberman, který loboval za zvláštní zákon pro uvěznění Assange. A mnozí voliči americké Demokratické strany z řad americké inteligence (včetně aktivních publicistů) se staví ke stíhání Australana nejednoznačně z důvodu přetrvávající pověsti, která z něho dělá vyšetřovatele šťourajícího v temných koutech světové politiky.
Assange už nepotřebuje dokonce ani Švédsko. Před dvěma lety státní zastupitelství této země zastavilo vyšetřování zakladatele WikiLeaks obviněného ze znásilnění (ač jedna z údajných "obětí" se už nechala slyšet, že možná bude chtít vyšetřování obnovit). A byl to právě britský soud, který v roce 2012 rozhodl vydat Assangeho do Švédska, a teď ho zatýká vlastně pouze za to, že se na základě předvolání nedostavil k soudu.
Nakonec není ani jisté, že je k něčemu dobrý britské vládě, protože jak se zdá, neexistují na Assange žádná formální obvinění. A v Ekvádoru zdůrazňují, že vydali Australana spravedlnosti teprve poté, co obdrželi od Britů písemné ujištění, že nebude vydán do USA (ale věřte jim). To je zcela v korelaci se zájmy prezidenta Trumpa: podniknout demonstrativní kroky k vydání Assange (přece jen je to „nepřítel státu“), ale jen ať se nedostane do Ameriky.
Čtěte ZDE: Skandální neodhalení šéfa WikiLeaks: Geniální tah nebo ústup z boje? Assangeův právník se zabil, sebevraždu však nespáchal. Spadne Clintonovic dům z karet? Julian Assange ví něco, co my nevíme
Šance pro nového člověka
Pokud je tedy vše opravdu tak, jak říkáme, ekvádorský vězeň může být brzy osvobozen. To mu dává šanci vstát z popela jako pták Fénix.
Chtělo by se poblahopřát zakladateli WikiLeaks jako člověku. Protože pokud si vzpomeneme, že byl kdysi mezinárodním politickým aktivistou s velkým vlivem, je nutné uznat, že praradoxně je všechno současné dění pro něj vzácný a nečekaný úspěch.
Znovu se na něj upnula pozornost celého světa. Svět je Assangeho připraven bránit a co víc, je připraven mu i naslouchat. Po znovuzískání statusu veřejné osoby a prostého přístupu k internetu se opět může stát vlivnou mediální postavou. Se stavem poustevníka žijícího v malé místnosti na ekvádorském velvyslanectví se něco takového neslučovalo. S postavením svobodného člověka, nebo „vězně svědomí“ – pokud nebude mít štěstí, to jde dohromady mnohem lépe.
Britská policie, která vyvedla sedmačtyřicetiletého „starého muže“ z budovy ekvádorské ambasády, vrátila Assange do velké politiky. Což mu ovšem nezaručuje, že v ní bude hrát stejnou roli jako dřív – získat dřívější vliv mu sotva bude dovoleno.
Doba se změnila
Od doby, kdy byl na vrcholu své slávy, se hodně změnilo. Když si Američané uvědomili, jaké mají díry ve své kybernetické obraně, začali je ucpávat - ani ne tak s přihlédnutím k WikiLeaks, jako k Číně a ke slavným „ruských hackerům“. Pracovat tak, jak to bylo možné v těch nejlepších letech, se už Assangeovi asi nepodaří. Jeho webová stránka už dávno nemá monopol na publikování úniků "první kategorie". Nicméně nyní žádná taková úroveň úniků již neexistuje – ani na WikiLeaks, ani na konkurenčních webech, které mohou být vnímány jako jeho spojenci.
S největší pravděpodobností s ním všechno spěje k lepšímu. Pokud ho nevydají do USA (k čemuž by bylo potřeba výše zmíněné kritické množství příznivců takového opatření, jaké však zatím nikde nevidět), neměl by Assange čelil významnému potrestání.
Zvláště proto, že jeho pobyt v ambasadorské špeluňce se v posledních letech málo lišil od vězení, navíc doživotního.
Samozřejmě, pokud by Assange vyzradil například ruská státní a vojenská tajemství, hodnotili by ho v Rusku docela jinak. Ale současná mezinárodní politika je utkaná z dvojitých standardů – a tkaly ji tytéž síly, které nyní pronásledují Assange (nebo spíše jen předstírají, že ho pronásledují).
Máme proto důvod zaradovat se nad touto mimořádnou osobností, která dostala šanci vysvobodit se z nebytí a získat skutečnou svobodu, jakou v žádném případě neměla v uzavřeném prostoru mezi čtyřmi stěnami ekvádorského velvyslanectví.
Nebo bude snad ještě všechno jinak?
Zdroj.
