26. března byl ruskému parlamentu předložen návrh prohlášení „O neuznání výsledků prezidentských voleb na Ukrajině“. Autoři argumentují tvrzením, že ukrajinské úřady neposkytly nezbytné podmínky pro uplatnění rovné a svobodné vůle voličů, že se rozmohly masové podvody a že ruským pozorovatelům nebylo dovoleno účastnit se voleb.
Návrh vypadá velmi vážně. Pro neuznání voleb existuje mnoho argumentů. Kromě toho je stále platné rozhodnutí moskevského soudu, které označilo „Majdan“ za státní převrat a z něho vzešlý ukrajinský režim za nezákonný. Nelegální vláda, která politicky i fyzicky likviduje opozici, nemůže ze své podstaty uspořádat legitimní volby.
Udělat podruhé stejnou chybu?
Pokud jde o možné důsledky těchto „voleb“ pro zahraniční politiku Ruska, tady je obraz ještě temnější. Uznání jejich výsledků by již podruhé legitimizovalo režim nastolený ozbrojeným převratem. Jeho první legitimizování proběhlo po zmanipulovaném „zvolení“ Porošenka v roce 2014, kdy Moskva kvůli snaze o smířlivost tento výsledek voleb uznala. „Vděčnost“ projevil Porošenko tím, že začal střílet na města Donbasu, posílat do Ruska diverzanty, aktivně pomáhal Západu zavádět všechny nové sankce proti Ruské federaci a dal souhlas CIA zřídit na ruských hranicích biolaboratoře na vývoj bojových virů.
Přitom se Porošenko těšil a dosud těší ruské pomoci: Ruská federace zůstala hlavním investorem a obchodním partnerem Ukrajiny - která vlastně jen díky tomu dosud "dýchá". Není pochyb o tom, že pokud Moskva znovu uzná „zvolení“ Porošenka (a ten má k tomu stále dosti velké šance), udělá oligarcha totéž s trojnásobnou silou. Washington je zjevně připraven smířit se s podvody, pokud nevyvolají ještě větší skandály než dosud. Porošenko sice nejprve ztratil podporu vedení USA, ale znovu ji získal díky proslavené autokefalii ukrajinské církve a hlasitým provokacím proti Rusku.
Pokud vyhraje Zelenskyj, bude pravděpodobně jednat úplně stejně, tudíž jeho vítězství rovněž Washington uspokojí. Oba jsou to hlavy jednoho a téhož drakonického režimu, který se zrodil státním převratem v roce 2014.
Čtěte ZDE: Skandální Petříčkova návštěva na Ukrajině: Ani slovo k výročí masakrů. Oslava vrahů a jejich ochránců? Zákon o banderovcích jako výsměch českým a polským obětem. Vlajka Ukrajiny nad Pražským hradem?
Sluhové oligarchie a západní loutky
Včetně neúspěšné Tymošenkové. Ta je spolupořadatelka obou Majdanů a léta na Ukrajině protlačovala radikálně prozápadní kurz. „Blok Julie Tymošenkové“ během posledních pěti let aktivně podporoval karatelské operace proti vzdorujícímu Donbasu, pomáhal a pomáhá Banderovcům plenit farnosti moskevského patriarchátu. I Tymošenková má své vlivné patrony v americkém establishmentu - a má šanci stát se po parlamentních volbách v příštím roce premiérkou.
Zelenskyj je loutka oligarchy Kolomojského, který fakticky stvořil nacistickou stranu „Svoboda“. Dosud financuje mnoho nacistických vojenských praporů proslavených krutými válečnými zločiny. A Zelenskyj sám se aktivně účastnil Majdanu a informačně i finančně podporoval takzvanou (anti)teroristickou operaci „ATO“. Velvyslanectví USA v Kyjevě ho vede na seznamu jako budoucího významného politika a do jeho propagace se zapojili dvorní novináři amerických politiků.
Už v březnu roku 2013 časopis „Esquire-Ukraine“ zveřejnil rozhovor Sorosova politického propagandisty (a nyní poslance) Mustafa Najema s Vladimírem Zelenským o budoucnosti Ukrajiny. Zelenskyj už tehdy řekl: „Mluvíte se mnou jako s kandidátem na prezidenta.“ (Je to podobná situace, jako z Čaputovou na Slovensku)
Mnozí jsou bohužel stále v zajetí iluzí, že všechno se může v Kyjevě po volbách dramaticky změnit. Šíří se mýty o tom, že na Ukrajině „venkov povstal proti městu“ a „Evropa je z Ukrajiny unavená“, a proto se Západ chystá přestat podporovat juntu. Říká se také, že všechno se brzy samo od sebe zlepší a směšní obecní blázni, kteří budou jakoby vládnout Ukrajině, půjdou poprosit Rusko za odpuštění. Takové iluze svědčí pouze o slabomyslnosti jistých „expertů a politologů“.
Ukrajinizace vedená ruskými odrodilci
Tak Ukrajincům pletou hlavy. Tito Ukrajinci vždy pohrdali ukrajinskou vrchností a jsou povětšinou rusky mluvící a kosmopolitní; v ukrajinštině je v seriózních kruzích přípustné mluvit pouze na kameru, a dokonce ne vždy. Téměř všechna jednání mezi skutečně vlivnými lidmi v Kyjevě probíhají v ruštině. A ten fakt, že všude propagují ukrajinizaci, ještě neznamená, že oni sami se chtějí stát Ukrajinci, protože je považují za symbol provincialismu a chudoby. Jejich děti už mluví především anglicky.
Samotná politika ukrajinizace je důležitým nástrojem globalizace a oligarchové se zahraničními pasy a Západem za zády ji budou i nadále prosazovat. Kyjevská oligarchie by se nikdy neodvážila jít na státní převrat, pokud by ji k tomu nedovedly vlády USA a Evropské unie, a to nejen finančně, ale také politickou a informační podporou. Co je však nejdůležitější: daly záruku uznání výsledků převratu. A západní kurátoři nikdy neopustí toto svoje škaredé dítě, jehož byla nakonec nucena uznat a financovat Ruská federace.
Vůdcové Majdanu a jejich kurátoři vyčistili ukrajinskou politiku, média, vzdělávací systém i mocenské struktury od všech sil více či méně loajálních k Rusku. Proto v důsledku voleb nedojde k žádnému zhroucení majdanské junty, a ani jeden politik s normálními názory na Rusko se v tomto režimu nedostane do vysokých funkcí.
Ukradený nacionalismus
Ukrajinští ideoví nacionalisté, kterým dokonce není ani dovoleno mít vlastní parlamentní stranu, samozřejmě reptají, ale nebudou mít příležitost situaci změnit. A pokud se někdy na Ukrajině dostanou k moci, bude to jen vůle západních kurátorů.
Vladimír Zelenskyj zvláště nacionalisty pobuřuje tím, že v poslední době vysílá přívětivá gesta směrem k voličům neošklivícím si Rusko. Dmitrij Korčinskij, známý politický klaun a ultranacionalista ještě ze sovětských dob, k tomu řekl:
„Prezidentem Ukrajiny by měl být etnický Ukrajinec žijící podle ukrajinských archetypů a mluvící ukrajinským jazykem. Kazach, Žid může být leckým, ale prezident je národní symbol ... Zelenskyj nemá rád ukrajinský jazyk, není etnický Ukrajinec, proto nemůže být národním symbolem Ukrajiny.“
Ostatně i Porošenko je rusky mluvící přistěhovalec z Moldavské SSR, kde jeho otec spolu s členy Ústředního výboru komunistické strany vytuneloval státní majetek. Tymošenková je bývalá obyvatelka Dněpropetrovsku.
Čtěte ZDE: Ukrajinská volební fraška: Pučisté se rvou o zbývající kořist. V hororu má šanci oligarchův šašek. Porošenkova čokoládová tyranie? Proč lidé po miliónech prchají z této vzorné demokracie instalované Západem?
Prachy především
Porošenko, Tymošenková i Zelenskyj vydělali spousty peněz na obchodech s ruskými firmami, přičemž Zelenskyj žil šest let v Rusku. Všichni postavili své financování na spolupráci s Ruskem, zatímco politickou reputaci – na boji proti němu. Všichni jsou zkorumpovaní a vyhlašují boj proti korupci. Majetek Zelenského je sice podstatně menší, než jakým disponují oba jeho hlavní soupeři, ale také příkladně kradl a vyhýbal se daním.
Korčinskij sám nikdy nesloužil etnickým Ukrajincům a tím spíše ne „ryzím“. Vždy miloval peníze, a proto byl poslíčkem rusky mluvících oligarchů. Tymošenkové jakbysmet. Dnes Korčinskij slouží šéfovi ministerstva vnitra Avakovovi, který s ním pro pohrdání luzou nemluví na kameru. V tomto ohledu je Korčinskij typickým vůdcem ukronacistů – všichni jsou stejní sluhové rusky mluvících oligarchů. Například „bílý vůdce“ Andrej Beleckij také slouží Avakovovi a plamenný setník Euromajdanu Volodymyr Parasjuk je zaměstnán jako politický komorník dněpropetrovského oligarchy Korbana a poradce Kolomojského. Oligarchové dávají peníze svým banderovským tahounům, používají je na špinavou práci, ale nedovolí jim fakticky řídit stát.
Mezi obyvatelstvem Ukrajiny je mnoho proruských lidí, ale ti nic nerozhodují. A ruskojazyčná elita na Ukrajině, zosobňující do značné míry vládní garnituru a bezpečnostní složky, nemá ruskou identitu ani materiální či kariérní motiv být loajální k Rusku.
Podivná doba
Jeden z mých dobrých přátel z Charkova, který nějakou dobu seděl ve vězení za rebelii proti pučistům, o tom napsal:
„Kvůli ukrajinským událostem jsem měl možnost posedět na místech ne tak vzdálených a pohovořit s vyšetřovateli, operativci, státními zástupci a soudci. Všichni tito hoši, kromě soudce, byli mladí – 25-35 let. Nikdo z nich nepromluvil ukrajinsky, nectil Banderu, nebyl vymaštěný Ukrouš, prostě jen pracovali pro novou vládu. Byli mezi nimi inteligentní chlapi a během výslechů se opravdu zajímali o mé motivy. A víte, proč jsem se postavil za ruský svět proti Ukrajině, i když jsem byl jejich kolega?
Nerozuměli mi, to znamená, vůbec mě nepochopili. Dívají se na lidi a jejich motivaci pouze z hlediska příjmů, obchodních schémat nebo byznys-inteligence. Byli skutečně zmateni z toho, že je něco možné dělat z přesvědčení. Připouštějí víru u idiotů, psychopatů a podobných lidí, a věděli dobře, že nejsem idiot, byl jsem pro ně tudíž naprostá záhada. Viděl jsem, četl velkými písmeny v jejich očích naprostý zmatek a neporozumění.
Jsou to jiní lidé, dívají se na svět jinak. S tím se nedá nic dělat ani v Rusku, ani na Ukrajině, nikde na území bývalého impéria, protože přišla taková doba. Divná doba.“
Pokud se však změní režim, potom podobní pragmatisté bez ducha z řad silových orgánů a byrokracie přejdou okamžitě na ruskou stranu a popřevratové elity uprchnou na Západ. Množí se proto názory, že je nejvyšší čas, aby Rusko podniklo radikální kroky ke změně situace na Ukrajině. Jen nikdo neví jak.
Uznání výsledků prezidentských voleb jen posílí rusofóbní režim a zvýší hrozby pro národní bezpečnost Ruska. Stejně tak poškodí zájmy ruských společností na Ukrajině. Kam tato nešťastná země zamíří, dnes vlastně nikdo neví.
Zdroj.
