Americký mainstreamový levicový deník New York Times určitě „nadzvedl ze židle“ leckterého liberála a technokrata. Publikoval totiž článek, že současné „digitální školství“ stejně jako ostatní produkty digitalizace jsou určeny fakticky jen pro společenskou chudinu. Je totiž překvapivým trendem, že bohatí v USA odmítají nejen služby „digitální ekonomiky“, ale mnohdy také smartphony, sociální sítě, online nákupy a zejména školy, které používají k výuce tzv. „gadgety“ jako digitální pomůcky.
K jaké společnosti povede digitalizace všeho a všech propagovaná transhumanisty a technokraty, lze už dnes vidět dokonce i ve filmech BBC o ne tak vzdálené budoucnosti v roce 2039. Tam se za „pokrok“ vydává lidský život, v němž není místo pro rodinu, domov a soucit. Všichni žijí v ubytovnách, jedí umělé potraviny a produkty z hmyzu a vyžívají se pouze ve virtuálním světě. Přesněji ne všichni, ale „průměrný obyvatel“, který je ponížen na úroveň otroka respektive „pracovní jednotky“. Lze dovodit, že digitalizace se nedotkne hlavních lobbistů – světové oligarchie - což v podstatě výslovně potvrzuje zmíněný velký materiál v New York Times.
Digitalizace pro „nedotknutelné“
Zatímco "běžní občané" jsou manipulováni k tomu, že využívat virtuální digitální nástroje je progresivní a nezbytné, bohatí Američané a stále větší skupiny bohatých na světě to odmítají:
Požadují, aby si jejich děti nehrály s technologiemi, ale se svými vrstevníky, a soukromé drahé školy, které nepoužívají k výuce digitální technologie, prosperují. Bohatí jsou ochotni za ně výrazně připlatit. Fyzický lidský kontakt – život bez telefonu po celý den a absence sociální sítě – se stal symbolem vyšší třídy.
Čím více monitorů ovládá život chudých, tím více jich mizí ze života bohatých. Čím bohatší jste, tím více utrácíte za to, být vyčleněn z hlavního proudu. Generální ředitel „Univerzity luxusu“ Milton Pedraza, který radí firmám, jak chtějí žít a utrácet peníze nejbohatší lidé, přišel na to, že bohatí chtějí vydávat peníze za „cosi lidského“. Podle jeho výzkumného týmu jsou odhadované náklady na takové služby, jako organizace volného času a jídla, vyšší než náklady na spotřební zboží. Vidí to jako přímou reakci na šíření digitalizace. „Nyní školy, zdravotnická zařízení, všichni se začínají zajímat o to, co je bezprostředním výplodem člověka. Člověk je teď velice důležitý,“ řekl pan Pedraza.
„Pagery byly svého času důležité, protože to byl signál, že právě vy jste důležitý a zaneprázdněný člověk,“ říká Joseph Nunes, ředitel marketingu na Univerzitě Jižní Kalifornie, který se specializuje na „stavovský marketing“. Dnes to platí obráceně: „Pokud jste skutečně na vrcholu hierarchie, nemáte potřebu se před kýmkoliv předvádět. Odpovídáte jen sám sobě.“ Bohatí lidé si mohou dovolit zapomenout na svoji image a důležitost prodávané jako zboží. Chudá a střední třída na tenhle "luxus" už paradoxně nemá,“ píší New York Times.
V USA je dnes iPhone pomalu znakem chátry. A všechno, od čeho nás odrazovali jako od přežitků minulosti – školy, kde se děti učí od dobrých učitelů, nemocnice, kde léčí profesionální lékaři, a dokonce pořádání banálních svatebních slavností s živými hosty – představuje dnes v Hollywoodu a mezi americkou smetánkou výsadu vyšších stavů.
Pozoruhodné odhalení, z něhož naše hvězdičky a všechny ty celebrity, které si natřásají svůj společenský „status“, budou nejspíš na mrtvici. Ještě závažnější však je, jak autoři článku vysvětlují, že odmítnutí jakékoli digitální komunikace a virtuálních prožitků – sociálními sítěmi a smartphony počínaje a používáním gadgetů při výuce konče – není nějaký rozmar, ale v podstatě jediný způsob, jak vychovat inteligentní a neponičené potomstvo.
Čtěte ZDE: Digitální demence: metla dnešní doby. Zakrnělý mozek, rozklad osobnosti, emoční poruchy, duchovní život v troskách. Trpíme skoro všichni. Jak vykročit z neviditelných stěn vězení? Desatero pro zdravý život
Ohlupování
„První výsledky studie rozvoje mozku prováděné Institutem pro národní zdraví na vzorku jedenácti tisíc dětí ukázaly, že děti, které tráví více než dvě hodiny denně nad monitory gadgetů, mají nižší úroveň myšlení než ty, které čtou knihy. Asi nejzávažnějším výsledkem studie je zjištění, že mozky dětí, které tráví hodně času u monitorů, a těch, které čtou knihy, se mezi sebou kvalitativně liší. U některých dětí způsobila „digitalizace“ předčasné zřídnutí mozkové kůry. Jiná studie zjistila u dospělých přímou úměru mezi časem stráveným nad displejem gadgetu a mírou depresivních sklonů.
Proti používání gadgetů vystoupil i přední člen Americké akademie pediatrů a vedoucí pediatr v dětské nemocnici v Seattlu – Dimitri Kristakis, který ukázal, že chlapec běžně skládající virtuální kostky v iPadu nedokáže totéž udělat s reálnými kostkami.
Technologické společnosti tvrdě lobboval, aby veřejné školy zavedly programy, při nichž na jednoho žáka bude připadat jeden notebook. Tvrdily, že tak děti lépe připraví na jedinou možnou budoucnost v podmínkách digitalizace. Ovšem titíž IT baroni, kteří zavádějí digitalizaci do života běžných lidí, svoje vlastní děti od ní drží stranou.
V malých městech kolem kansaské Wichity, kde byly rozpočty škol tak omezené, že i Nejvyšší soud státu Kansas rozhodl, že jsou nedostatečné, byli učitelé a učebnice ve třídách nahrazeni softwarem a žáci trávili většinu školního dne u notebooku. V téže době byl už i v Silicon Valley vnímán čas strávený před obrazovkami počítačů jako nezdravý. Jednou z nejoblíbenějších základních škol je místní Waldorfská škola, která slibuje návrat ke kořenům a zavádí v podstatě klasický způsob výuky. Ve výsledku bohaté děti vyrůstají bez gadgetů, kdežto chudé děti jsou na nich stále závislejší,“ uzavírá New York Times.
Droga
Máme tu tedy situaci, kdy majitelé informačních gigantů, kteří tvrdě investují do zavádění rostoucího počtu gadgetů do škol a přispívají tak k hloupnutí obyvatelstva závislého na jejich službách jako na drogách, posílají své vlastní děti do klasických "normálních" škol bez digitálních pomůcek a platí za to nemalé peníze. O drogách není řeč náhodou:
„Chudým a středním třídám namlouvají, že gadgety jsou pro ně a jejich děti dobré a důležité. K tomu v high-tech společnostech pracují psychologové a neurobiologové na uživatelských rozhraních aplikací, jejichž úkolem je co nejrychleji a co nejdéle přikovat oči a mysl na displeje. „Lidé letí na to, co znají – na displeje. Je to jako být závislý na fast-foodech,“ říká Sherry Turkle, profesorka sociálních studií pro vědu a techniku na Massachusettské univerzitě.
A podobně jako je těžké odříci si fastfood, jedinou cenově dostupnou restaurací ve městě, právě tak vzdát se gadgetů je pro chudou a střední třídu dnes ještě mnohem těžší. I když někdo chce žít offline, je to fakticky nemožné. Rodiče žáků ve státní škole nemusejí chtít, aby se jejich děti učily s gadgetem v ruce, ale nepřipadá to v úvahu, když jsou třídy postaveny na notebookových programech typu „one-to-one“. A je tu také rostoucí izolace spojená s moderní kulturou, v níž zmizelo tolik tradičních míst a veřejného vybavení, kde se lidé scházeli a setkávali, takže gadgety zaplňují tuto vzniklou prázdnotu,“ vysvětluje americký novinář.
Čtěte ZDE: Otázka dneška: Musíme být otroky virtuálního světa? Právo být zapomenut. Digitální stopa nezmizí, pokud něco neuděláme. Velký Bratr o nás ví stejně všechno, ale o úroveň níž se bránit lze. Jak na to?
Noví páni a otroci
Toto není text konspiračních teoretiků, kteří již mnoho let mluví o budování nové otrokářské společnosti pod kontrolou „Velkého bratra“. To je respektovaný a krajně liberální mainstreamový New York Times. Zcela oficiálně přiznává, že v IT firmách dobře vědí, nakolik jejich produkty poškozují inteligenci zvláště mladých lidí. Navíc mají celou armádu spolupracovníků, kteří hledí otupovat obyvatelstvo ještě rychleji, a proto, pokud je to možné, drží se od svých vlastních „vynálezů“ co nejdále. Sami dávají přednost nakupování v obchodech, nikoli na internetu, chodí k lékařům a nepoužívají virtuální "vzdálenou pomoc", jedí v normálních restauracích, to znamená neobjednávají si jídlo z fast-foodů prostřednictvím digitální sítě.
A tak se dostáváme zpět ke "sci-fi" filmům BBC. Ukazují nepříliš obdařené lidi v roce 2039 – tedy ty, jimž je dnes 5 až 10 let. Právě z této „chátry“, která se ve škole učila s gadgety v ruce a žila na sociálních sítích, vyrostla hlavní „pracovní síla“. Otročí těm, kteří chodili do klasických škol a léčili se v "normálních" nemocnicích.
Je to vlastně klasická otrocká třída žijící pod společným přístřeším, pojídající jakýsi podivný druh potravy z lisovaných červů, oblečená do oděvů vyrobených z ropy. Namísto cejchu mají identifikační číslo v čipu, namísto řetězů gadgety a namísto drábů je hlídá slavná umělá inteligence.
Tato budoucnost krásného nového světa se už blíží nejen v USA, ale také u nás. Stačí se podívat na Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020 schválenou našimi „prozíravými“ poslanci.
Zdroj.
