Zprávy o odchodu hlavního politického veterána postsovětského prostoru, kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva budou dlouho patřit mezi nejvíce diskutované. Rozhodující bude, zda Nazarbajev s celým svým klanem dokáže v zemi udržet její „vícevektorový“ geopolitický kurz oscilující mezi Ruskem, Čínou a USA, čili zda v Kazachstánu vydrží současný neoliberální ekonomický režim.
Anebo se Kazachstán vydá cestou jiné republiky – dnes upadlé do chaosu a nekončící krize v důsledku barevné revoluce pod názvem „Majdan“?
Odchod do stínu
K 30. výročí své vlády a rok před svými osmdesátými narozeninami vystoupil Nursultan Nazarbajev před národem ve vysílání všech republikánských televizních kanálů a prohlásil, že se vzdává svých prezidentských pravomocí.
Zpráva zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Byla nečekaná nejen pro celý svět, ale i pro kazašské obyvatele. Svědčí o tom minimálně fakt, že Kazaši během jediného dne vybrali všechny dolary z devizových směnáren ve strachu z krize, revoluce, ne-li něčeho horšího.
„Asi před dvěma hodinami došly všechny dolary. Jak se to dozvěděli (o odchodu Nazarbajeva), okamžitě nastala panika, všechno skoupili,“ komentovali situaci v jedné směnárně. Ve 21:30 hodin se v Astaně prodával dolar v některých směnárnách v kurzu 378,5 místní měny (tenge) za dolar, ve 22:00 už kurz vzrostl na 385 tengeů za dolar.
Nicméně očekávat bezprostředně nějakou vážnou krizi nemá zatím opodstatnění. Klíčoví politici zůstali na svých místech a patrná je pouze rošáda některých nejvyšších míst politických elit. Navíc sám Nazarbajev se na svůj odchod zjevně dobře připravil.
Privilegium
Odstoupení z legislativně upevněného postu „prvního prezidenta“ země si pojistil přetrvávajícími širokými zákonnými kompetencemi. Odpovídajícím ústavním zákonem si nechal v Kazachstánu ustanovit doživotní „Nazarbajevské privilegium“. Podle tohoto zákona má na základě zosobněného historického poslání prvního prezidenta republiky Kazachstán právo se doživotně obracet na občany, vládní orgány a úředníky s jakýmikoliv důležitými iniciativami, a ty podléhají povinnému posouzení.
Může také vystupovat před parlamentem a jeho komorami a na schůzích vlády; stal se předsedou Lidového sněmu Kazachstánu, Bezpečnostní rady a členem Ústavní rady. Bránit činnosti „prvního prezidenta“, urážet ho, zasahovat do „jeho cti a důstojnosti, včetně znesvěcení jeho portrétů“, je zakázáno a trestáno ze zákona.
Plná imunita Nursultana Nazarbajeva se rozšiřuje na členy jeho rodiny, na celý jeho majetek i majetek jeho rodinných příslušníků, na jejich komunikaci, korespondenci a dokumenty. Dostatek pravomocí dodává Nursultanovi Nazarbajevovi zákon „O Radě bezpečnosti republiky Kazachstán.“ Říká se v něm, že „první prezident má doživotní právo vést Radu bezpečnosti jako její předseda.“
Složení Rady bezpečnosti musí být odsouhlaseno Nazarbajevem a její náplní je kontrola nad všemi státními strukturami Kazachstánu. Rovněž všechny iniciativy týkající se hlavních směrů domácí a zahraniční politiky státu podléhají schválení Nursultana Nazarbajeva.
Kromě toho byl v loňském roce přijat zákon o národní bezpečnosti, který dává právo bezpečnostním složkám bdít nad situací, a mění se jím ústavní zákon „o volbách“, kde se uvádí, že prezidentem může být pouze osoba, která nejméně 5 let pracuje ve veřejné správě nebo ve volené funkci. Tento zákon sám o sobě vyřazuje všechny kandidáty, kteří nevycházejí ze systému.
Čtěte ZDE: Na rozhraní dvou světů: Washington i Astana jsou umělá města. V Americe pokračuje socialistická revoluce proti Trumpovi. Kazachstán spoléhá na evoluci. Je v Evropě s kapitalismem konec? Víc než jen posun času
Živá legenda na pozadí rozkladu?
Nazarbajev celou překvapivou operaci provedl květnatě a s pompou. Formálně opustil post hlavy státu jako člověk, který v 90. letech zachránil Kazachstán před občanskou válkou zuřící ve Střední Asii a před klanovými rozbroji. Zabránil náboženským fanatikům v jejich rozmachu a završil velký ekonomický skok. Na druhou stranu tím, že odešel právě teď, zůstane Nazarbajev jakoby stranou od současné neoliberální politiky prováděné místními „chicagskými chlapci“, proti nimž vypukly začátkem roku masové protesty vícedětných matek a kteří zapříčinili pád vlády. Sám Nazarbajev jim v poslední den své práce spílal snad víc než obyvatelstvo země.
Kazachstán byl dlouho spojencem Ruska, což dávalo ruským odborníkům a politologům důvod se upokojit nad tím, že v Astaně je klid, a není třeba se ničeho obávat. Jenže vnitřní problémy ani geopolitika s odchodem jedné politické garnitury nikam nezmizely. Aani neoliberální kurz importovaný do země obávaným Mezinárodním měnovým fondem (MMF). A již příští rok v prezidentských volbách budou kandidovat prominenti Číny, USA a konkurenčních klanů. Což znamená, že zmítat Kazachstánem začnou už letos.
Všechno má svůj původ v tom, že Astana sedí na třech židlích – USA, Číny a Ruska – a přitom flirtuje s Tureckem. Jenže hlavním „partnerem“ už není Rusko ani Čína, nýbrž Američané, kteří na to mají dvě silné páky.
Mravokárná lekce USA
Před rokem USA otevřeně ukázaly, jak Kazachstán skončí, pokud si bude chtít vyskakovat. V prosinci 2017 americký establishment zmrazil finanční prostředky národního fondu Kazachstánu v amerických bankách. V součtu šlo o sumu přibližně 22 miliard dolarů, nebo také 17% HDP Kazachstánu. Jak uvedl časopis Forbes, pod sankce padlo 40% Fondu budoucích generací, který kazašská vláda plní z příjmů za vývoz ropy a využívá ho jako nástroj pro mimořádné financování bank, stabilizaci národní měny a hospodářství jako celku.
K tomu Američané zmrazili akcie vlastněné kazašským vládním fondem „Samruk-Kazyna“ v hodnotě 5,2 miliardy dolarů a ve Švédsku zmrazili Kazachstánu akcie ve 33 státních švédských společnostech (včetně takových značek jako Volvo, Skanska, Electrolux a Nordea), které měl v úschově u švédské banky SEB. Pro odblokování účtů musel Nazarbajev osobně vycestovat do Washingtonu a něco důležitého tam slíbit. Jen tak dostal peníze zpět.
Jedno z takových opatření byl pětiletý plán vojenské spolupráce s USA na roky 2018 – 2022. Dokument byl podepsán ve Washingtonu během dvoustranných konzultací o obraně mezi Kazachstánem a USA. Ministerstvo obrany Kazachstánu také informovalo, že během návštěvy se vojenská delegace Kazachstánu setkala se zástupci ministerstva obrany, Národní gardy, armády a Národní vojenské univerzity USA. Delegaci vedl náměstek ministra obrany Kazašské republiky generálporučík Talgat Muchtarov. Podle portálu Pravda.ru tu hovoříme o americkém programu na výcvik kvalifikovaných armádních kádrů pro armádu Kazachstánu. A jak známo, správně připravené "osobnosti" rozhodují všechno.
Čtěte ZDE: Islam Karimov je mrtev: Důvod k radosti, či obavám? Jeho bývalý vězeň říká: Nemám mu to za zlé. Svržení Saddáma i Kaddáfího vedlo ke krvavému peklu. Demokracie je nejhorší forma diktatury
Westernizace Kazachstánu
Vedle toho zahájil v březnu 2018 v Kazachstánu svoji činnost „nezávislý“ soud Mezinárodního finančního centra Astana (AIFC) pod kontrolou Britů. Nový soud řeší obchodní a občanské spory podle britského práva a oficiálním jazykem AIFC se stala angličtina.
Když mluvíme o jazyce, současně se zahájením práce „soudního dvora bílých gentlemanů“ schválil Nursultan Nazarbajev v samotném Kazachstánu přechod od azbuky k nové kazašské abecedě vycházející z latinky. A týden před prezidentovou rezignací dostal vedoucí Institutu lingvistiky Erden Kažybek vyznamenání amerického centra StrategEast za jeho příspěvek k latinizaci kazašského písma. Uvádějí to internetové stránky organizace StrategEast, která je přímo financována americkým ministerstvem zahraničí a představuje strategické centrum politických a diplomatických řešení.
Hlavním úkolem StrategEastu je rozvíjet programy pro konkrétní státy na základě shromažďování informací a analýzy jejich náchylnosti k různým západním (rozuměj americkým) hodnotám v oblasti kultury, ekonomiky a politiky. Jinými slovy: specialisté StrategEast shromažďují informace za účelem vypracování realistického modelu pro vytvoření proamerické společnosti v zájmových oblastech USA. Samotné vyznamenání se nazývá příznačně: „Za jazykovou a kulturní westernizaci.“
Přitom tentýž Erden Kažybek byl v roce 2009 obviněn z pronevěry veřejných prostředků v rozsahu více než 500 tisíc dolarů a následně uprchl do Turecka. Po nějaké době se nečekaně vrátil, získal funkci vedoucího Ústavu lingvistiky a byl jmenován hlavním vývojářem programu latinizace kazašského jazyka.
V Kazachstánu působí Národní nadace pro demokracii (NED – National endowment for democracy), která se již téměř deset let angažuje v protiruské propagandistické práci mezi mladými lidmi a se zástupci různých menšin. Tato nadace dostává peníze přímo od Ministerstva zahraničí USA a od Sorosových fondů. Výsledky se již dostavují. Typicky v mnoha filmech a seriálech kazašské produkce zosobňují Rusové většinu záporných postav (podobně jako v amerických filmech se špionážní a detektivní tématikou). Výsledky jsou "skvělé". Třeba nyní, po střelbě na Novém Zélandu, se kazašské sociální sítě zaplnily výzvami podřezávat Rusy.
Liberalismem k barevné revoluci
Další důležitou, ne-li nejdůležitější, pákou vlivu USA na Kazachstán je jeho nastupující mladá elita, jejíž část studovala na Západě, aby byla "infikována" takzvanou liberální demokracií. Nejpozoruhodnějším příkladem je „Růžová Barbie“, absolventka Kolumbijské univerzity a Harvardu a bývalá ministryně práce Madina Abylkasymová, která ráda navštěvuje Davos a bojuje za rovnost pohlaví. Právě její projevy vyvolaly letošní protesty kazašských matek.
Je důležité si připomenout, co pro USA znamená „barevná revoluce“. Nejde o nic samoúčelného. Nová vláda uspokojí americký establishment pouze pokud bude plně podléhat jeho kontrole - pod Damoklovým mečem vyvolání Majdanu. Takový scénář by měl poškodit především Rusko, což je hlavní účel snah USA v tomto strategickém regionu.
Situace v Kazachstánu hrozí, že se dříve či později zvrhne v ukrajinský analog. Typické vměšování Západu do vnitřních záležitostí "zájmových" zemí investováním obrovských finančních prostředků. Na tak masivní operace nenachází Rusko adekvátní odpověď.
Rusko totiž, přes veškerá opačná tvrzení západní propagandy, zasahuje do vnitřních záležitostí bývalých sovětských republik naprosto minimálně. A to i přesto, že tam stále žijí milióny Rusů. S agresivitou USA a jeho vazalů se nemůže vůbec srovnávat, i když k ní má mnohem přirozenější důvody.
Rusko o obnově soustátí z dob SSSR jen mluví, ve skutečnosti se ale hledí zabezpečit ve svých stávajících hranicích a směrem ven podniká jen to nejnutnější. Nakonec z celé Ukrajiny si vrátilo pouze strategicky životně důležitý Krym. Na Blízkém východě se vložilo do Západem napadené Sýrie až ve chvíli, kdy hrozilo, že přijde o svoji jedinou vojenskou základnu a Islámský stát, vytvořený a podporovaný USA rozloží celou Střední Asii, čímž otevře přímou cestu z ruského podbřišku do srdce Ruska. Něco podobného nyní hrozí z Kazachstánu.
Čtěte ZDE: Příčina demolice Ukrajiny: Putinovy návrhy na eurasijskou integraci. Čína pokládá koleje. Hedvábná stezka končí v Sýrii. Boj o eurasijský “Heartland”. Pacifik americkým jezerem? Kdepak, bývávalo
Čínská karta a nadcházející volby
Opanování země Spojenými státy ovšem nevyhovuje Číně, která má o Kazachstán rovněž velký zájem. Peking mohutně investuje do rozvoje „Hedvábné stezky“. Čína od Kazachů nakupuje ropu a aktivně investuje do místních projektů. Kazachstán je také "průsmykem" Pekingu do celní unie a na ruský trh.
Čína má rovněž dobré vztahy s regionálními elitami, které nejsou členy klanu z Alma-Aty (dnes Almata, dříve hlavní město Kazašské sovětské republiky). A pokud v Pekingu zjistí, že jejich zájmy jsou vážně ohroženy, mohou snadno vrátit vedení Kazachstánu na zem. Třeba už jen tím, že nezaplatí mzdy zaměstnancům pracujícím pro čínské společnosti, a vyvolají tak nepokoje a sabotáže v místních regionech. Se stejným výsledkem mohou omezit i své investice v zemi. A pak už půjde jen o to, kdo z koho.
Mnoho lidí v kazašské vládě se nyní obává, že dojde k přerozdělení moci. Existuje možnost, že se o ni začnou prát místní klany. V zemi narůstá strach z nastupující krize. Nazarbajev svým odchodem prakticky ukončil éru multivektorové politiky Kazachstánu. Ale stále je tu celý ranec vnitřních problémů. A volby v Kazachstánu bez Nazarbajeva, to je totéž, jako volby v Bělorusku bez Lukašenka. Znamená to, že všechny zúčastněné strany přinejmenším dostanou šanci ještě více prosazovat své zájmy a při troše štěstí převrátit stávající Kazachstán ve svoji doménu. Kazachstán bude nyní cílem mnoha různých zájmů a mocenských intervencí.
Nicméně otázkou zůstává, zda Nursultan Nazarbajev už neprodal vlastní zemi vyšším mocnostem za příslib blaženého života v iluminátském „ráji na zemi“. Nový název hlavního města (Nur-Sultan namísto Astana) jim to bude trvale připomínat.
Zdroj.
