V nadcházejících dnech a týdnech bude určitě kdejaký ignorant neznalý filmové klasiky psát do novin, na zdi, nebo třeba v komentářích na Facebooku: "Hoří už Paříž?"
Tento "bonmot" dovedený nadměrným užíváním až k vulgaritě již dávno ztratil povědomí o svém pravém zdroji a "komentátoři" jej cedí ho skrze zuby v souvislosti se všemi iritujícími francouzskými událostmi od samého počátku "povstání žlutých vest“.
Paříž už hoří několik měsíců, o víkendech, ve větším či menším rozsahu. V sobotu 16. března se ovšem rozhořela nad všechny přípustné meze.
Žluté vesty přecházejí do útoku
Stále nižší „účast“ - 280.000 lidí po celé Francii na začátku hnutí a 28.000 zmíněný víkend - vyvolala pouze zlost těch nejvytrvalejších a nesmiřitelných, kteří začali do kamer vysílat otevřené hrozby přechodu k tomu „nejtvrdšímu postupu“, protože vláda nehodlá reagovat na jejich požadavky, s výjimkou takzvané všelidové diskuse.
Všechny rozhovory a jednání navrhované vládou jsou od počátku pro "žluté" nepřijatelné a pokojné demonstrace nemají na vládu žádný vliv. Éric Drouet, jeden z mediálně nejfrekventovanějších zástupců žlutých vest, řekl: "Prostě to nikam nevede, musíme přejít k blokádám," čímž měl na mysli zablokování důležitých objektů, například ropných rafinérií, nebo čerpacích stanic, ale může jít také o telekomunikace.
Začátkem týdne koordinátoři hnutí rozhodili sítě po celé zemi a vyzvali "žluté vesty", aby opustily demonstrace v místech jejich pobytu a pokud je to možné, stáhly se k Paříži.
Ministři vyklízejí pole
Překvapující a smutnou náhodou (nebo možná ne překvapující, ale symbolickou) prezident Macron se svou ženou a její družinou, unavený z bouřlivých debat posledních měsíců, odjel odpočívat do hor a pln zaujetí pózoval přes objektivy reportérů za stolem plným jídel na pozadí zasněžených vrcholků.
Lepší okamžik pro odpočinek si za daných výbušných okolností nemohl vybrat.
Současně s těmito poutavými záběry Macrona se na síti objevilo video pořízené skrytou kamerou, na němž ministr vnitra Christophe Castaner tančí v baru v silně podroušeném stavu s dívkou pro elitní zákazníky.
Tyto každodenní maličkosti by samy o sobě neměly zapříčinit nepřátelství široké veřejnosti: koneckonců, proč by se dva bohatí mocipáni nesměli uvolnit a hodit za hlavu starosti způsobem jaký uznají za vhodný? Zádrhel je však v tom, že oba si nevybrali zrovna vhodný okamžik a naladili veřejnost ještě více negativně.
Osmnáctá manifestace „žlutých vest“ znamenala konec „velkých debat“ vlády s národem a vyhlásila ultimátum, po němž už žádné sbližování ministrů s jachtou (sic!) nebude možné.
Čtěte ZDE: Manifest Žlutých vest: Příliš pestrá směsice? Všichni dohromady proti Macronovi. Nezmění se protesty v barevnou revoluci? Politické zastřešení je rébus. Vystoupit z EU a z NATO? Lze popřát jen mnoho štěstí
Absurdní manévry
Prořídlé řady „žlutých vest“ se pokusily pro své doplnění spojit s demonstranty, kteří přišli "bojovat s klimatickou změnou", ale k jejich zklamání je poklidní klimatičtí aktivisté odmítli a vydali se do úplně jiné ulice, úplně jiným směrem se záhadnými transparenty "Neměníme klima, ale systém!".
Pokud jde o samotné "žluté vesty", osmnáctou sobotní mobilizaci slibovaly obzvláště silnou a očekávalo, že bude mimořádně tvrdá: již během týdne proběhly tiskem zprávy o vážně připravovaném spojení manifestantů s dobře vycvičenými chlapci z ultralevicových antiglobalizačních oddílů "black blocs" – jde o hochy atletických postav, oblečené v černém, se zamaskovanými tvářemi, kteří bojují za světovou revoluci výhradně metodami přímého potírání tohoto světa ve všech jeho "buržoazních" projevech: rozbíjejí výlohy, zapalují auta, plení obchody a bombardují pořádkové síly dlažebními kostkami.
Policie zahnaná do defenzívy neustálým obviňováním ze svévolné agrese se všemi silami starala utéct před otevřeným konfliktem, a tak demonstrativně se prezentovala obrannou taktikou ústupu, že zklamala i ty nejodvážnější hledače krvavých senzací, kteří vášnivě toužili zachytit další bití jejich miláčků nebojácně a mírumilovně útočících dlažebními kostkami a železnými tyčemi na policejní kordony.
Výsledná účast při minulé sobotě byla skrovná: vzhledem k výzvě zaútočit na Paříž výměnou za místní akce byl zaznamenán mírný nárůst účasti – po velmi slabém čísle 28.000 lidí z předcházející soboty se nyní shromáždilo 32.000 účastníků za celou Francii. Což znamená extrémně hubený výsledek (připomínám, že za opravdu závažné jsou považovány demonstrace od 200 - 300 tisíc lidí po celé zemi).
Žhářství a vandalismus
Zato pokud jde o nespoutanou agresi a tvrdost, 18. mobilizace nepochybně vejde do dějin "Paříže v plamenech" a je nepravděpodobné, že si vyslouží pochopení a sympatie potomků. Avenue Champs Elysees, dosud titulovaná jako nejkrásnější ulice na světě - se změnila na apokalyptickou kulisu s legendou "Zde proběhla revoluce!"
Téměř všechny výlohy luxusních obchodů byly rozbity a poničeny, obsah vypleněn, dlažba na mostě vytrhaná, zničena a spálena slavná Fouquetova restaurace (mající status historické a kulturní památky), spáleny staré novinové stánky zdobící třídu ve stylu doby Marcela Prousta. Zcela vyhořela banka na křižovatce dvou ulic (evakuována musela být celá budova), na mnoha místech byly vytrhány dlažební kostky, které pak posloužily mnoha dalším destrukcím – výlohy, auta, okna, autobusové zastávky.
V ostatních částech Paříže stejným způsobem rozbili výklady, cestovní kanceláře, kavárny a restaurace. Ve slavné "Galeries Lafayette" byli nuceni spustit železné opony, aby se zabránilo náhodným zraněním návštěvníků: dlažební kostky prolétaly okny, všechny obchody s luxusním zbožím rychle odstranily své výrobky z výloh, klenotníci a hodináři zaplnili trezory v přípravě na evakuaci, oděvní obchody zamkly zboží do vnitřních skladů.
Vyděšený dav uvězněný uvnitř obrovského supermarketu zaraženě poslouchal hlášení ve všech hlavních jazycích: "Dámy a pánové, žádáme vás o pochopení..."
Stojí za povšimnutí, že od počátku povstání žlutých vest se turistická návštěvnost hlavního města Francie snížila o 25%. To jen tak mimochodem. Pro pochopení.
Čtěte ZDE: Francie: Protesty trvají, zraněných jsou tisíce. Země padá do propasti. Tři kasty a totalitní tyran Macron. Zoufalé probuzení periferní většiny. Nejhorší násilí od Alžírské války. Proč o tom z České televize neslyšíme?
Dadaistické scény pro veřejnost
Při večerních zprávách se v celé zemi lidem tajil dech. Obrázky z hlavní ulice Paříže a záběry všudypřítomného vandalismu nepotřebovaly komentář. Obzvláště se lidem do paměti vtiskl obličej jedné aktivistky podobné muži z jakéhosi neznámého hnutí, která s šílenou radostí aplaudovala hořícímu "Fouquet’s".
Další žena vedle ní mává před kamerou značkovým ubrouskem z legendární restaurace a křičí do mikrofonu: "No tak, konečně jsem byla uvnitř! Budu si to pamatovat! Jinak bych se sem nedostala!"
Jiná žena s nenávistnýma očima a silným marockým přízvukem zlostně vykládá: "Tohle je spravedlnost! Všechna tahle zařízení jsou jen pro bohaté, kteří nás neslyší a nechtějí vědět o našich problémech! Tohle je spravedlnost!"
Pokud se pozorně díváte a posloucháte, začne být naprosto jasné, že toto není onen klasický "spravedlivý hněv" malého utlačovaného člověka. Jde o tupou nenávist závistivých hlupáků.
Na jiné křižovatce, jiní lidé, také ve žlutých vestách, zklamaně a hořce sdělují do kamer: "My jsme nechtěli nic takového! Proto jsme sem nepřišli! Teď úplně zdiskreditovali hnutí a odradí ty, kteří stále věří, že jsme potřební a můžeme něčeho dosáhnout ..."
Kdesi v temném koutě revoluční apokalypsy, mezi ponurými lidmi ve vestách a nezúčastněnými policisty, po bezesné noci v klubu cosi nepřesvědčivě mumlá do mikrofonu ministr Castaner: "Odsuzujeme... Nedopustíme… Potrestáme… Děkuji za vaši odvahu... Dovolte potřást vám rukou ..."
Prezident Macron se rozhodl zkrátit svou dovolenou na horách, vrátil se do hořícího města aby spáchal jakousi tiskovou konferenci.
Zpozdilé ozvěny
Zprávy omílají tradiční rozhořčené rozhovory s výkřiky "kde byla policie" – chabá náhražka po dřívějším křiku o policejní brutalitě a neoprávněných zásazích.
V televizních debatách a na sociálních sítích revolucionáři ohnivě diskutují o možném spiknutí a pokrytectví vlády: policie prý chuligány záměrně nezastavila, protože takový byl "příkaz shora", aby se zdiskreditovalo lidové hnutí.
Nesmělé námitky a připomínky, že celá ta zkáza, včetně plenění obchodů, bude muset být uhrazena nikoliv pojišťovnami, ale státem, a tedy již tak rozhněvanými daňovými poplatníky, a kde je tedy logika, vyvolávají ostré podráždění a odmítavá gesta: jen ospravedlňujete vládu a nic nechápete, buržoové!
A skutečně, za rozbité hrnce bude muset zaplatit stát: v roce 1994 totiž, za vlády tehdejšího ministra Charlese Pasqua, byl přijat zákon, který říká, že všechny "škody" na soukromém i veřejném majetku způsobené při lidových demonstracích musejí být uhrazeny státem.
A mezitím, v tomtéž státě, za fanfár pravé buržoazní revoluce, která se zasadila za zvýšení kupní síly a snížení životní úrovně v centru hlavního města, probíhají paralelně docela jiné procesy, které zdánlivě nemají vztah k viditelným škodám, ale pod krytím této kouřové clony zlovolně ničí základ veškeré kultury. Ale o tom v tak pohnutých dobách není radno mluvit.
A zatímco z rozbitých pařížských ulic odklízejí spálené pozůstatky pošetilé nenávisti a lidé bez práce či bez domova si prohlížejí poničené budovy, znovu si připomínám často citovanou větu desetiletého Louise Sardela z jeho školního sešitu z roku 1900:
"... Pouze divoši a barbaři ničí to, co může být k užitku ..."
Ale o divoších a barbarech se ve světě politické korektnosti nesmí mluvit – ani v dobrém, ani ve zlém. Jací barbaři? Tady je přece centrum civilizace.
Zdroj.
