Premiér Andrej Babiš ukončil návštěvu Spojených států a vrátil se do vlasti. Konstatování, které sotva někoho zvedne ze židle. A přece by takovou zprávu měl dozorčí cenzorský orgán Hamáčkova ministerstva vnitra označit za „fake“ (desinformaci) a nasadit na její šiřitele přinejmenším populární odposlechy. Minimálně proto, že vlastí AB je Slovensko (nanejvýš Československo). Sporné ovšem především je, zda český premiér vůbec navštívil Spojené státy, a ne pouze prezidenta Donalda Trumpa v Bílém domě – neboť to již více než dva roky zdaleka není totéž.
Většinu institucí Spojených států totiž ovládá nikým nevolený „Deep State“, washingtonské bažiny spojené s opoziční Demokratickou stranou, tajnými službami atd. Proto Babišovo „zavítání“ do centrály CIA je nutno chápat jako hlavní bod programu, který mělo „jednání“ v Oválné pracovně toliko mediálně zakrýt. Protože ani CIA prezident Trump zdaleka neovládá, o dalších tajných službách, zvláště FBI, ani nemluvě, ví pouze český premiér, o čem byla řeč mezi ním a ředitelkou Ústřední zpravodajské služby USA Ginou Haspelovou. Mnohé lze přesto vyčíst mezi řádky z následných dějů. Ale už i z faktu, že Donald Trump svého hosta do Langley nedoprovodil.
Záhada z Langley
Záhadou současně je, zda Andreje Babiše do centrály CIA v Langley (Virginia) naopak doprovodil ředitel BIS Michal Koudelka – který ostatně do Ameriky přicestoval po vlastní ose, nikoli s vládním letadlem. Aby to celé bylo ještě tajemnější, ve zprávě o jednání s ředitelkou CIA, vydané tiskovým odborem české vlády, se její český protějšek, šéf „čučkařů“, nezmiňuje. Což je významné zvláště v souvislosti s tím, že na premiéra právě v ten okamžik doma ostře zaútočila jedna složka policie a prokurátorů v čele s „provařeným“ olomouckým náměsíčníkem Ivo Ištvanem.
Trochu to připomíná „Sarajevský atentát“ na odstranění Václava Klause z politiky v roce 1997, který spolu s tehdejším prezidentem Havlem zorganizovala „Pátá kolona“ havlistů uvnitř ODS. Počkali si, až premiér a šéf strany bude pracovně v zahraničí a rozjeli puč. Všeobecně se dnes má za to, že neúspěšně, protože Václav Klaus nejen nebyl odstraněn, ale postupně se stal šéfem parlamentu a dvakrát za sebou i prezidentem republiky. Jenže takové hodnocení je velmi povrchní.
Klaus přišel nejen natrvalo o křeslo premiéra, post nejdůležitější, z něhož mistrovsky řídil transformaci země ze socialismu („reálného“) ve standardní demokracii (bez přívlastků). Přišel ale rovněž o stranu, kterou pár let poté havlisté prakticky vrátili do amorfní podoby Občanského fóra. Stav, který nejenže trvá dodnes, ale stále se prohlubuje. Autentická ideová pravice v zemi (a možná jediná v celé EU) byla úspěšně zlikvidována. To Babišovi zcela jistě nehrozí. Nebo snad ANO?
Čtěte ZDE: 2019: Bude rvačka u kormidla nebo pumpování z podpalubí? Paradox uplynulého roku. Potečeme do kanálu. V Praze se ukázalo, že může být i hůř. Boj se štvavými vysílačkami a utahování šroubů. Na co připít?
Babišovo Sarajevo?
Útok na Babiše má jen některé vnějškové podobnosti: Strůjci puče rovněž počkali, až nebude premiér v zemi. Šlo vlastně již o druhý pokus. První proběhl loni v listopadu, když byl premiér v italském Palermu, a „vybuchla“ kauza jeho údajně uneseného syna. To ovšem amatérsky zorganizoval majitel Seznamu, miliardář Ivo Lukačovič, nejvýraznější tvář skupiny podnikatelů. Ti, ve spojení s částí BIS (čučkaři), vedou od počátku proti Babišovi tvrdý zákulisní boj (kompro-web Šuman, využívající BISkařské desinformace, Čapí hnízdo atd.), protože jim komplikuje jejich podnikání se státem. Babiš to samozřejmě nečiní z nějakých ideových zásad či lásky k České republice, ale oslabuje či přímo likviduje svou (přímou či nepřímou) konkurenci.
Když miliardáři pochopili, že přes všechnu námahu těžce prohrávají, přenesli celou věc do Bruselu. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš z vnitropolitických důvodů musel zaujmout stejný postoj k migrační invazi jako celá V4 (Maďaři, Poláci, částečně i Slováci), stal se pro německo-francouzský migrační kartel nepohodlný. Naděje vkládané do předchozího premiéra – Merkelové podržtašky B. Sobotky (ČSSD) na rozdělení (a opanování) V4 – se jim rozplynuly. Bruselské „vyšetřování“ Andreje Babiše proto nyní postoupilo k činu: ještě před květnovými volbami do europarlamentu přijde nejspíš „sdělení“, že premiér je ve střetu zájmů – a možná i stejně nepříjemné „rozhodnutí“ ve věci Čapí hnízdo.
V tom se Babišovo „Sarajevo“ od Klausova zásadně liší. V sedmadevadesátém jsme ještě nebyli uvězněni v EU. Relativní suverenita naší republiky se projevila v tom, že navzdory mocnému zahraničnímu mediálnímu a politickému tlaku na podporu Havlových pučistů, bylo nakonec možné destruovat pokus o převrat na domácí půdě. Ani Majdany ještě nebyly tak vyzkoušeny, neměli jsme zde bruselské Piráty a v europarlamentu spolupracující kolaboranty a udavače – všechny ty Teličky, Štětiny, Pospíšily a spol. Proti této protektorátní mocnosti nemá zraněný Babiš velkou šanci.
Agent CIA?
Před Babišovou návštěvou Ameriky – či lépe řečeno centrály CIA v Langley – jsme zde psali, že premiér proto začal připravovat ústupovou variantu: odstoupí, zůstane ale šéfem ANO, najde za sebe náhradníka na post premiéra, skrze kterého bude dál vše z pozadí řídit. Přesně to si ale uvědomila ovšem také „znepřátelená“ část policie (dědictví po ministru Chovancovi) a prokurátorů (Ivo Ištvan).
Olomoucká „expozitura“ již dlouho bojuje o moc s nejvyšší pražskou státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, spojenkyní Babišovou. Tou, která „byla zrozena“ před pučem proti premiéru Nečasovi na ambasádě USA v Praze (v časech Obamových). Zda se při té příležitosti stala „vědomou či nevědomou“ spolupracovnicí CIA budou řešit soudy až po dalším „listopadu“, dnes je to úplně fuk.
Co ale není fuk, nebo přinejmenším stojí za pozornost, že se Andrej Babiš vydal stejnou cestou. Příprava jeho slavné cesty do Bílého domu proběhla v perfektním utajení na stejné ambasádě. Především pak „šokující“ návštěva Langley s ještě lépe utajeným výsledkem. Je úplně fuk, zda kdysi byl, či nebyl Andrej Babiš („vědomým či nevědomým“) spolupracovníkem StB. Podstatné je, čím se stal nyní. Zda se stal, není téměř pochyb. Je to jediná mocenská pozice, která ho může zachránit.
Povšimněme si také změněného tónu, jímž reagovala hlásná trouba amerických zájmů u nás, Česká televize. Náhle byli všichni („vědomí či nevědomí“) spolupracovnící CIA plni úsměvů a pochopení: Saša Vondra, Petr Kolář a spol. zaplnili studia a gratulovali Andrejovi k vynikajícím výsledkům jeho cesty. Bylo to až komické jak se všichni úzkostlivě vyhýbali právě jednání v centrále CIA, ale o to intenzivněji rozebírali zcela formální „jednání“ s Trumpem a jeho týmem. Snad nejdůležitější byla náhle otázka, zda proti „silné prezidentské sestavě“ neměl mít Babiš stejně silnou sestavu také na své straně. Jako by diktát typu Temelín, absurdní výdaje na zbrojení apod. potřebovali někoho jiného než zapisovatele. A ani toho vlastně ne.
Čtěte ZDE: Operace výměna: Odejde Babiš z postu premiéra? Za co prodal prezident oválnou pracovnu? Bratrská pomoc Bruselu. Pyrrhovo vítězství našich furiantů. Obchod začne výprodejem. Zemanova velká partie? Komu mat?
Ištvanovo dilema
Státní zástupce Ištvan je „ťunťa“ (slovy předchozího prezidenta) či „čučkař (slovy stávajícího). To, co předvedl s Petrem Nečasem a jeho (současnou) manželkou Janou, je do nebe volající neschopnost – a také zločin, jenž zůstal (a zůstane) bez potrestání, jak je v totalitě zvykem. Soudy musely stále a stále měnit osvobozující rozsudky, předávat kauzu jiným senátům, než se podařilo alespoň vyslovit nějaký ten podmíněný trest. Je to samozřejmě skandální, jde zjevně o politickou objednávku – ale to už je veřejnosti po těch letech také fuk.
Když nyní Ištvan rozjížděl „Sarajevo“ proti Babišovi, jednal pod silným tlakem: už byla známa návštěva v CIA – i zjevně skvělé výsledky „jednání“. Ištvanovci přitom ale věděli, že musejí zasáhnout Babišovo ANO co nejrychleji – pobořit jeho mocenskou základnu po pravděpodobném odstoupení z funkce premiéra. Další příležitost už dost možná mít nebudou. Premiér nesměl být doma, když vypukla „Faltýnkova kauza“ připravovaná prakticky od roku 2016 – kdy ještě o Kapschi a mýtném nebyla vůbec řeč.
Prostě to riskli: Nikoho neobvinili (pro jistotu spustili ještě současně kauzu „Brno střed“, kde jde rovněž o člena ANO). Nechali jako obvykle do médií „uniknout“ odposlechy (že je to ilegální se už ani nikdo nezmíní) – asi jako předtím vedli řeči o „tunách zlata a zabavených stamiliónech korun“ (v případě puče proti Nečasovi). A teď budou čekat, jak se mocenské pozice vyvinou.
Budeme si muset počkat také my. Schůzka v Langley mohla změnit opravdu všechno. Tak uvolněný, spokojený a veselý už Andrej Babiš dlouho nebyl. Bez ohledu na to, zda je nyní „vědomým či nevědomým“ spolupracovníkem tajných služeb cizí velmoci, pro nás to dobrá zpráva není. Je to však jistota. Zato věta že „Premiér Andrej Babiš ukončil návštěvu Spojených států a vrátil se do vlasti,“ je v každém případě desinformace.
Alespoň pro ty, kteří Českou republiku za svou vlast ještě pokládají.
