V neděli 3. března se v Miláně uskutečnila největší politická demonstrace organizovaná liberály. Zúčastnilo se jí téměř 200 tisíc lidí. Protivládní a barevný mítink, štědře dekorovaný duhovými vlajkami, se uvedl jako protest „proti rasismu“. Organizátoři měli jen jeden malý problém. V Itálii totiž žádný rasismus neexistuje.
Vzácné případy rasově motivovaných trestných činů všechny sdělovací prostředky ihned rozmáznou a vyšetřují se mnohem rychleji, než jiné trestné činy. V zemi neexistuje žádná strana, jejíž vůdcové by neodsuzovali rasismus a nepodporovali svá slova činy. Liberálové, kteří před rokem ztratili moc, chápou pod „rasismem“ úspěšný boj nové vlády proti nelegální imigraci.
Plakáty a slogany to potvrzují. Hlavním sloganem mítinku bylo: „Především – lidé“. Každý Ital v tom četl kontraverzi ke sloganu Mattea Salviniho „Především – Italové“. Probírala se tu také „politika strachu“, „kultura diskriminace“ a „dělení občanů na první a druhou sortu“ - vše údajně charakteristické pro novou vládu. Takzvaní liberálové (místní globalisté) požadují dělat vše naopak: „kultura inkluze“, „bourání zdí“, „odstranění bariér“, „ochrana lidských práv“ a dál podle příslušné metodické příručky Nového světového řádu (NWO).
Macron si přisadil
Ve stejné chvíli, kdy milánští liberálové vodili své příznivce po náměstích, francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru pro italská média řekl, že nemá žádný problém s Itálií – problémy jsou pouze se současnou vládou. Ta prý, jak se Macron vyjádřil tři měsíce před volbami do Evropského parlamentu, „se bojí otevřenosti.“ Pak ze slov francouzského prezidenta (podobně jako z plakátů v Miláně) vyskočila tlupa odrbaných strašáků: izolacionismus, nacionalismus, přežívající strachy, rasismus, antisemitismus.
Souběh Macronova vystoupení a manifestace italských liberálů pochopitelně není náhodný. V posledních týdnech proběhlo takových akcí hodně. A v příštích třech měsících jich bude zřejmě ještě více. Tyto aktivity ukazují, na co hodlají stávající orgány EU ve volbách sázet: Žonglovat s dávno vyčichlými a devalvovanými pojmy a prát se s fiktivními problémy.
Neexistuje žádná spojitost mezi omezením nelegální migrace a rasismem. Tok migrantů se neomezuje proto, že běženci mají odlišnou barvu pleti. Ani proto, že země nemohou fyzicky pojmout všechny ty stovky tisíc dvacetiletých „uprchlíků“ s iPhony, kteří přišli za lepším životem (průměrná cena jednoho lodního lístku je tisíc eur).
Neomaleně korzují po ulicích, neschopni a neochotní najít práci (zejména proto, že mnozí věřili v pohodlný život bez práce), a pak se připojí k řadám obchodníků s drogami a stávají se z nich zločinci. Je snad čemu se divit? V tomtéž Miláně se imigranti dopouštějí minimálně 50% všech zločinů. Rasismus (nikoliv etnický, ale sociální) spočívá právě v podpoře ilegální migrace. Pouze ve vztahu k občanům druhé kategorie může být považována za normální situace draze zaplacené cesty s následným životem v utečeneckých táborech a prací na černo.
Čtěte ZDE: Eurobažiny dští síru: Kdo není s námi, je fašista. Přijdou atentáty opět do módy? Evropě vládnou zvrhlé kreatury a zkorumpované loutky. Čekání na dalšího Trumpa. Konzervativec rovná se terorista? Se svastikou v posteli
Chytrému napověz, vola kopni
„Politika otevřenosti a inkluze“, která předpokládá přijmout všechny imigranty bez jakýchkoli podmínek, znamená holý nesmysl, a to zejména v dnešní Itálii, kde je 5 milionů chudých lidí, míra nezaměstnanosti mládeže dosahuje 30% a státní dluh činí 130% HDP.
Voliči liberálů to, zdá se, nechápou. Jsou to obvykle lidé z vyšší střední třídy. A většinou žijí v oblastech, kde imigranti ubytováni nejsou. Je nutné připustit, že nevidí spojitost mezi imigrantským ghettem a obchodem s drogami. Mezi nelegální prací imigrantů a poklesem mezd bílých domácích lidí. Mezi imigrantskou prací na černo a vysokou nezaměstnaností Italů.
Nebo si to možná uvědomují. Ale nepovažují domorodou chudinu za sobě rovnou, a proto ani její problémy nepovažují za své problémy. Zakladatel „Hnutí 5 hvězd“ Beppe Grillo v souvislosti s milánskými mítinky uvedl, že hlavním problémem země není rasismus, ale sociální egoismus.
Sluhové nadnárodních korporací
Není to ovšem tak, že by si vůdcové liberálů neuvědomovai vztah mezi nelegální imigrací a sociálně-ekonomickými problémy země. Omezovat tok imigrantů do Itálie (v marném usilování o zvýšení volebních preferencí) začali samotní ministři poslední liberální vlády. Jejich lídři vědí moc dobře, jací jsou pokrytci.
V žádném případě se rovněž nelze domnívat, že tyto souvislosti nevidí Emmanuel Macron, jehož ministři tiše blokují všechny imigrační přítoky do Francie. Macron samozřejmě ví, jak cynický je pokrytec.
Nelegální migranty potřebují především velké nadnárodní společnosti. Snižují jimi mzdy na trhu práce a zbavují národní vlády moci. Vždyť co je to za vládu, která nekontroluje státní hranice? Všichni politici, kteří podporují imigraci, jednají v zájmu těchto korporací. A samozřejmě také ve svém vlastním zájmu. Liberálové by prostě rádi dostali do popředí neexistující problém, aby šli do voleb jako bojovníci proti neexistujícímu rasismu.
V Itálii, stejně jako v jakékoli jiné evropské zemi, existuje spousta skutečných problémů. Nelegální migrace a potíže, které způsobuje, jsou jen jedním z nich - i když fatální. Další jsou hospodářské povahy a úzce souvisejí s vládou evropských byrokratů.
Čtěte ZDE: Salviniho dekret: Tvrdě proti migraci. Kavárny lásky vybuchují příkladnou nenávistí. Úspěchy přicházejí. Je minutu po dvanácté. Bude to stačit? Jen houšť a větší kapky!
Normální lidi trápí normální problémy
Například v Itálii se v poslední době objevilo zhruba 300 tisíc podvedených vkladatelů zkrachovalých bank. Koncem února ministr financí Giovanni Tria uvedl, jak k tomu došlo. Jeho předchůdce z liberální vlády nechtěl přijmout nová pravidla EU, podle kterých nesou vkladatelé celé břemeno finančních důsledků způsobených problémy bank. Německý ministr financí mu však naznačil, že pokud Itálie nepřijme tato nová pravidla, svět se dozví o kritickém stavu italského bankovního sektoru. Vydírání a přístup „ruka ruku myje“ jsou běžné metody evropských byrokratů na posílení své cynické moci.
Liberálové se nehodlají zabývat skutečnými problémy občanů. Ani se o nich nezmiňují. Možná proto, že tyto problémy nepovažují za problémy. Nebo předpokládají, že by je stejně nikdo nebral vážně (vždyť tyto problémy sami vytvořili).
Namísto toho pracují na změně diskursu a zástupnosti pojmů. Žádná migrace, bankroty, nezaměstnanost, zvyšování daní a věku pro odchod do důchodu (poslední dva zastavila právě současná vláda), ale z prstu vycucaná xenofobie, rasismus a diskriminace. Dovolí si snad někdo říci, že daně jsou důležitější než xenofobie? Samozřejmě, že ne. Protože xenofobie je virtuální nesmysl a zvyšování daní docela reálné.
A co na to občané? Demonstrace, jako byla ta milánská, stávající vláda nesvolává. Přesto se její preference během roku nesnižují, ale zvyšují: téměř 60% místo předchozích 50%. Preference liberálů, které byly v roce 2014 na úrovni 40%, nyní klesly na 18%. Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězí Matteo Salvini. Podle průzkumu nabere minimálně 40% hlasů.
Dospělí normální občané Itálie se zjevně již naučili rozlišovat skutečné problémy od virtuálních.
Zdroj.
