V souvislosti se současnou situací v Evropě okolo imigrace a multikulturalismu se hojně diskutuje a na nepřeberném množství argumentů a důkazů potvrzuje, že tento proces není nahodilým sociálně geografickým jevem naší doby, nýbrž z podstatné části, na základě ideologických a politických důvodů, řízenou operací za cílem přeměny etnické struktury občanů historických evropských států.
Nejčastěji používaným přirovnáním k současné situaci je stav těsně před pádem Západořímské říše v 5. století po Kristu. Vedle mnoha obdobných charakteristik stavu a vývoje původního lidského společenství na území říše jsou zde paralely v politice země, a to i ve vztahu k přijímání a legalizaci migrantů - v tomto případě barbarských hord zpoza mnohasetletých hranic impéria.
Můžeme však jít ještě do dřívějších dob a dokonce se opřít o výroky antických učenců a zkušenosti ze starověkého Řecka, abychom pochopili, jakým mechanismem pohybují mocní tohoto světa, jestliže chtějí docílit rychlých, drastických a nevratných politických změn vlastnímu národu navzdory. Tématu se podrobněji věnuje francouzský publicista Guillaume Durocher. Téma také rezonuje v souvislosti s plány na odzbrojení občanů členským zemí EU a také na vytvoření společných evropských ozbrojených složek, které by bylo možné použít v případě nepokojů. O všech těchto věcech jsme na Protiproudu podrobně psali nesčetněkrát.
Čtěte ZDE: Čistá a plánovaná zrada: Společná armáda EU. Dovršení ztráty naší státní suverenity upečeno na Bilderbergu. Více muslimů do Evropy? Odzbrojení států i jednotlivců je nezbytné. Historie naléhavě varuje
Moudrý Aristotelés
Již Aristotelés ve svém díle Politika píše, že různorodost zapříčiněná imigrací bez náležitého přizpůsobení se nových obyvatel patřila mezi časté příčiny občanských válek a rozkladu společnosti v řeckých městských státech. "Multikulturní" rozmanitost v podobě využívání služeb cizích žoldnéřů a proměny obyvatelstva v mnoha případech řeckým tyranům proto dobře sloužily jako nástroj ke snazšímu podmanění občanů.
Jako zcela klasický případ mohou posloužit Syrakúsy, svého času mocné a slavné sicilské město. Tento městský stát ovládala dlouhá řada tyranů, což Syrakúsy odlišovalo od naopak vždy stejnorodých a svobodných "polis" (možná si ještě pamatujeme z dějepisu). Aristotelés si všímá: "Také u Syrákúsanů, když po pádu tyranie učinili občany cizince a námezdní vojíny, došlo k rozbrojům a k boji". Dodává, že zatímco právoplatného vládce přirozeně chrání vlastní ozbrojené obyvatelstvo, tyrani se musí spoléhat na žoldáky z ciziny. Díky námezdním vojskům pak vlády často upadají do rukou tyranů nebo nepočetné oligarchie.
Moderní historici pak vesměs Aristotelovy poznatky potvrzují. Tyrani si skutečně velmi jasně uvědomovali, že sdílená identita a občanská solidarita ohrožují jejich osobní moc. Kathryn Lomasová si všímá, že mnozí tyrani a helénističtí vládci napříč řeckým světem běžně využívali kočovných populací k oslabení statusu polis. Paul Cartledge poznamenává, že Syrakusy se staly takřka učebnicovou definicí tyranidy: autokracie opírající se o ozbrojené síly tvořené osobními strážci a žoldnéři, upevňovaná četnými dynastickými manželskými svazky, bezohlednými přesuny obyvatelstva a politickým zrovnoprávněním cizinců.
Čtěte ZDE: Evropa nad propastí: Bod, odkud není návratu? Soustavná depopulace a rodina v troskách. Za co dostala Merkelová Kalergiho cenu? Invaze migrantů jako konečné řešení. Konspirační horor na sobotní večer?
Multikulti Syrakúsy
Řekové obecně pokládali stejnorodost za zdroj síly obce. Za Peloponéské války tak athénský politický dobrodruh Alkibiadés vykreslil Sicílii jako lákavý terč pro vojenské výpravy, neboť kvůli nejednotě prý tamním městům chyběla vzájemná solidarita a důvěra mezi občany. Sicilané prosluli spíše sobeckým individualistickým chováním, korupcí a emigrací než schopností jednotné akce.
Thúkydidés k tomu poznamenává: "Sicilská města jsou lidnatá, jejich obyvatelstvo je však různorodé a dochází tam snadno ke změnám a přijímaní nových občanů. Proto si tam nikdo nepořizuje zbraně na ochranu své osoby, jak tomu je, když jde o vlastní město, ani se řádně v zemi nezařizuje. Nikdo nemyslí na nic jiného, než jak by si pomohl k nějakému prospěchu na úkor celku, ať už by ho dosáhl přesvědčivou výmluvností, nebo frakční politikou, a v případě neúspěchu je připraven odejít jinam – takové jsou jejich přípravy. A není pravděpodobné, že by takový dav poslouchal svorně jeden návrh nebo že by se společně pustil do nějakého podniku: všichni by se jeden za druhým okamžitě přidali k tomu, kdo by k nim promluvil tak, aby se jim to líbilo…"
A protože Alkibiadova řeč před athénským shromážděním měla kýžený účinek a k invazi na Sicílii skutečně došlo, je jasné, že řečtí občané považovali jeho zdůvodnění za přesvědčivá. Athénská vojenská výprava na Sicílii sice nakonec skončila z více důvodů neslavně, přesto však Athéňané podle očekávání kvůli nesourodosti tamního obyvatelstva nalezli na Sicílii ochotné spojence, zejména mezi kmenem Sikelů.
Import a politická emancipace cizinců tedy byla pro tyrany běžně užívaným nástrojem podrývání politického procesu, likvidace ústavnosti a podmanění si obyvatelstva. Starověcí Řekové tak tvrdě a na vlastní kůži poznali, že republikánská demokracie není možná bez sounáležitosti pevně sdílené kulturní identity a že odzbrojení občané, na které dohlížejí cizí žoldáci, se stávají snadnou kořistí tyranie.
K tomu není co dodat.
