Místo aby strana v hluboké krizi hledala příčiny svého pádu, vylučuje některé "mediálně popravené“ členy, zatímco lidé ve vedení, kteří za vše nesou odpovědnost se tváří málem jako hrdinové. Proč se ODS dostala až sem? Jeden z vedoucích krajských představitelů strany, známý mediální odborník Petr Štěpánek, se pro Protiproud zamýšlí nad sledem událostí, jež vedly k pádu na dno.
Rok 2006
ODS vyhrává volby, ale nastává pat sto na sto. Sto na sto nikoli mezi levicí a pravicí, nýbrž po jiné dělící čáře, protože KDU-ČSL a Stranu zelených lze za pravici vydávat jen při pomatení smyslů. Prezident Václav Klaus i předseda ODS Mirek Topolánek preferují, jakkoli je to obtížné a nepopulární, nějakou dohodu s Paroubkovou ČSSD. Kongres ODS to ale odmítá a směruje Topolánka do náruče lidovců a zelených. A přeběhlíků Melčáka s Pohankou. Historická dohoda mezi pravicí a levicí o vyřešení nejpalčivějších problémů naší země se odkládá. Jak už dnes víme, zatím napořád. Namísto toho pokračuje tradice slabých stojedničkových vlád a sněmovních dramat, jak se stoprvní poslanec – a že se jich najde – zrovna vyspí.
Rok 2009
Rodí se TOP 09 coby projekt dvou Mirků, Kalouska a Topolánka. Již záhy se ovšem sám Topolánek nestačí divit, když Topka na lov voličů zamíří do výsostných vod ODS.
Rok 2010
ODS si krátce před volbami odstřeluje vlastního předsedu. Ne že by si Mirek Topolánek se svojí opožděnou pubertou nemohl za leccos sám, nicméně konzervativní strana volí dosti nekonzervativní způsob výměny svého lídra. ODS přichází zachránit Petr Nečas alias Pan Čistý, hlava spořádané rodiny, otec čtyř dětí, katolík.
Rok 2012
Iluze pohodlné stoosmnáctky se postupně mění v tradiční stojedničku. Zatímco ve vládě slabý Nečas ustupuje bezskrupulóznímu Kalouskovi, uvnitř ODS upevňuje své mocenské pozice za cenu intrik, podrazů a znásilňování vnitrostranické demokracie. Obklopuje se postavami, jež ještě nedávno odmítal. Nečasův kurs potvrzuje volební kongres. Rebelové prohrávají a odcházejí. ODS porušuje předvolební sliby a dle not TOP 09 zvyšuje daně. Ištvan naslouchá. Bomba už tiká.
Rok 2013
Debakl ODS v prezidentských volbách. Předchází mu zrada ideálů ODS v podobě souhlasu s přímou volbou, alibistický výběr kandidáta ODS a skandální „podpora“ jeho kampaně. Proti vůli podstatné části členské základny vystavuje vedení ODS do druhého kola bianco podporu kandidátovi TOP 09. ODS za to nic nezískává, topácké vládní praktiky naopak pokračují.
Současnost
Ištvanova bomba vybuchuje. Pan Čistý odchází s ostudou, jeho vláda se bortí. Cherchez la femme, jak vidno, platí i pro některé katolíky. Namísto realistického zhodnocení situace se ODS opět upíná ke stojedničce, aniž by si poctivě vyhodnotila soudržnost vlastních řad i spolehlivost svých spojenců z LIDEM a TOP 09. Výsledkem je další blamáž, živou vodou pokropený Kalousek na koni, další marginalizace ODS a TOP 09 v pozici hlavního protihráče rozpínající se levice.
Suma sumárum
ODS je ve vleku událostí a svým protihráčům dopřává výhodu hrát s bílými. Kdyby občanští demokraté sáhli po bílých, mohli zvolit aktivní vyjednávání s prezidentem Zemanem i premiérem Rusnokem. Za situace, kdy ODS ze všeho nejvíce potřebuje čas k vlastní regeneraci, pobyt v opozici až do řádných voleb mohl být tím nejlepším řešením. Rozhodně lepším než další nepovedené stojedničkové dobrodružství, jehož faktickým výsledkem jsou předčasné volby, které ovšem vyhovují téměř všem ostatním, jen ne občanským demokratům. Možná by se tím i přiblížila možnost výše zmiňované a tolik potřebné historické dohody mezi pravicí a levicí o základních parametrech fungování naší země. Namísto toho tu opět máme levici a pravici na barikádách.
