Dramatický závěr týdne velmi urychlil všechny děje na politické scéně. Zdá se rozhodnuto: Za pár týdnů budou předčasné parlamentní volby. Byl bych nicméně ještě opatrný. Kdoví, jak to bude s rychlými volbami, které se nikomu nehodí. Už proto, že nikdo – kromě nedávného „majitele“ státní kasy Miroslava Kalouska – na ně nemá peníze. Ani prezident Zeman je zcela jistě příliš rychle nechce. Zemanovci také potřebují čas – a peníze.
Je to velmi podobná situace jako před schválením přímé volby prezidenta. Nikdo ji nechtěl, ale pod mediálním tlakem se všichni politici tvářili, že nic jiného, než „svěřit volbu do rukou lidu napřímo“, jim neleží na srdci. Pod mediálním tlakem tím vytvořili dynamiku, která je nakonec donutila přímou volbu „odmávat“. A teď se všichni diví. A horečně přemýšlejí, jak z toho.
Jen ODS má jasno. Jako v posledních letech vždy: Nejlepším řešením je naše demonstrativní sebevražda. Čím dříve, tím lépe.
Vizionářka ze špatného knihkupectví
Miroslava Němcová se svěřila: Prý si pustila svou oblíbenou píseň Most přes rozbouřené vody a Boxera od Simona a Garfunkela – a to rozhodlo. Půjde a postaví se do toho ringu. Václava Klause k tomu nepotřebuje. I když nevylučuje, že třeba po volbách by se hodil každý, kdo tak trochu přemýšlí pravicově. Asi jako ona.
Tento strašlivý kýč skutečně pustila do světa. Nejhorší na něm není ta bezedná hloupost. Dokonce ani to, že signalizuje úplnou ztrátu kontroly, když takovou kalendářovou historku řekne novinářům. To nejhorší je, že je to asi pravda. Právě tak se to nejspíš stalo. Právě tak současná největší „hvězda“ ve vedení ODS přemýšlí. A říká to veřejně, protože je přece „upřímná“. A s tím chce jít do voleb. Vést někdejšího lídra politického pelotonu, dnes stranu na hraně zvolitelnosti do sněmovny, k téměř jisté záhubě.
Současný politický souboj tedy nevede, jak se nepochybně „upřímně“ domnívá Miroslava Němcová, proti Zemanovu Hradu – ale proti havlistické radikální levici, která se příznačně mystifikačně vydává za pravici – proti Miroslavu Kalouskovi a Karlu Schwarzenbergovi.
Je to vlastně naprosto srozumitelné: K čemu by pro takové sebevražedné kabaretní „číslo“ byl dobrý Václav Klaus? A jaký div, že Jiří Pospíšil, Přemysl Sobotka a další havlistické struktury ve vedení ODS s ní souhlasí? Prokázali přece – nejpozději v prezidentské volbě – jací jsou kabrňáci, jak skvěle, bez mrknutí oka umějí prohrávat. To havlisté, až do Miroslava Kalouska, vždycky uměli.
Miroslava Němcová – při vší úctě k její nekonfliktní povaze, která ji vynesla až na post předsedkyně sněmovny – k nim dokonale patří. Její jedinou devizou v politice vždy bylo, že si naprosto nic nemyslí. Že nemá – a proto nemusí riskovat – žádný vlastní názor. V tomto smyslu je tak dokonalým vyjádřením stavu současné ODS, alespoň pokud jde o její vedení, že jí post volebního lídra právem patří.
Chtěl by se Václav Klaus vrátit?
To ještě před pár hodinami mohla být teoreticky zajímavá otázka. Přece jen stranu založil, dal jí základní náboj, vedl ji v nejtěžších dobách transformace země z komunismu do kapitalismu. Vítězil s ní a v souboji s Václavem Havlem byl dlouho úspěšný. Tak dlouho, že se zdálo, že zvítězí. Pak ale přišel Havlův puč v podobě Sarajevského atentátu – a bylo vše jinak.
Klausovi následovníci to pochopili a nabrali opačný směr. Ve shodě s evropskými elitami zamířili od kapitalismu zpět k socialismu ještě horšího typu než byl ten, z něhož jsme v roce 1989 doufali „vyváznout“. Dnes na žádné podobné křižovatce nestojíme. Už jsme prohráli. Minimálně na hodně dlouhou dobu. Zbývá ještě něco málo, co můžeme uhrát „doma“, v naší republice-protektorátu. Především tedy boj o zbytky občanských svobod, proti prokurátorsko-policejnímu gangu, proti likvidaci posledních stop po pravici.
ODS úplně zapomněla proč, k čemu a proti čemu vznikla. Proč jí lidé věřili – a volili. Už se zabývá jen sebou a svým obrazem v mediálním „zrcadle“. Zoufale lomí každodenně rukama nad tím, co zase o ní kdo napíše či odvysílá. Kdysi jí to bylo úplně jedno.
Současný politický souboj tedy nevede, jak se nepochybně „upřímně“ domnívá Miroslava Němcová, proti Zemanovu Hradu – ale proti havlistické radikální levici, která se příznačně mystifikačně vydává za pravici – proti Miroslavu Kalouskovi a Karlu Schwarzenbergovi. Nikoli náhodou si právě oni za svůj fiktivní cíl zvolili právě prezidenta Zemana a domnělou „obranu parlamentní demokracie“, kterou sami dávno pohřbili. To jim totiž opět dává možnost markýrovat „idejemi“ své mocenské a ekonomické zájmy. A média o tom budou přesvědčovat veřejnost. A paní Němcová a spol. budou tvrdit tuto falešnou muziku – dokud se neutopí.
Chvíli se zdálo, že v tomto ohledu by snad mohl Václav Klaus ještě najít motivaci k velkému zápasu. Kdoví, snad i se zbytky ODS, která zatím „nezhavlovatěla“. Jestli taková nějaká ještě někde je. Ale musela by se ozvat. Ozvalo se však něco jiného. Výroky paní Němcové a dalších představitelů ODS po Výkonné radě pootevřená dvířka ke vzrušujícím otázkám tohoto typu myslím definitivně uzavřely.
Poučení z krizového vývoje
Dramatický pokus o radikální změnu kurzu, tváří – a především rychlé nalezení charismatického lídra, který by se v étosu klasického westernu V pravé poledne postavil „proti všem“ – a za sebou strhl občany do rozhodující bitvy s bandity, se tedy konat nebude.
Očekávám proto spíš „poučení z krizového vývoje“, omluvy na všechny strany a ubezpečování, že „sice byly chyby, ale převažují úspěchy“. Vylučování „zrádců“ či domnělých „kmotrů“ – tak jak to diktují dnes a denně média.
Protože ODS úplně zapomněla proč, k čemu a proti čemu vznikla. Proč jí lidé věřili – a volili. Už se zabývá jen sebou a svým obrazem v mediálním „zrcadle“. Zoufale lomí každodenně rukama nad tím, co zase o ní kdo napíše či odvysílá. Kdysi jí to bylo úplně jedno. Nebo alespoň jejímu vedení. Nebo alespoň jednomu muži v jejím čele. V té době ji vedl od vítězství k vítězství. Po Sarajevském atentátu ji dokázal „proti všem“ zvednou během pár měsíců z nějakých osmi procent na osmadvacet.
Ocitujme proto alespoň hodnocení dnešního dne slovy jednoho významného člena ODS, který z pochopitelných důvodů nemůže být jmenován:
"Vedení ODS chce jednat s otcem zakladatelem Václavem Klausem - zda a jak by se tak asi dalo spolupracovat - ale do ODS ho už zpět nechce. Miroslava Němcová sama sebe jmenovala volebním lídream. Dále byl dnes z ODS vyloučen Jan Florian, který však v ODS už od včerejška (zcela poprávu) není. Také byl vyloučen Tomáš Hrdlička, prý za své názory. Teď nevím, jestli za hodnocení Zemanova projevu, nebo za výrok, že Němcová je hloupá, nebo Schwarzenberg debil. V souvislosti s obviněním má být vyloučena Jana Nagyová - navrhl a prosadil to obviněný bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda. To jsou důvěryhodné politické kroky důvěryhodné strany."
Co k tomu dodat? Kdysi jsem měl skvělou učebnici angličtiny od L. G. Alexandra. V jedné z úvodních lekcí byl článek o lumících. O těch zvláštních tvorech, kterým náhle jakoby „přeskočí“, seřadí se do šestistupů a pochodují do moře. Všichni pěkně za sebou. Dokud se neutopí.
„Why do They do This?“ zněl idiom, který jsem si od té doby dobře zapamatoval, stejně tak, jako jeho druhou část – odpověď: We dont know. O lumících od té doby vím, že je má člověk nechat činit, co činit musejí. Přestože je to tragédie. Protože pochopit je možné není.
