Spojené státy americké už nepovažují Evropskou unii za stát. Tato zpráva obletěla tento týden světová média a vyvolala značné překvapení u veřejnosti a šok v Bruselu.
Veřejnost byla překvapena zejména tím, že takový diplomatický status Evropská unie ve Washingtonu vůbec měla. Vždyť bruselská vrchnost kudy chodí, tam rozhlašuje, že EU žádný stát není a řeči o plíživé centralizaci, která má vyústit ve vznik superstátu, jsou podle ní jen zlovolná propaganda řízená z Moskvy.
Obamovo dědictví
Rozhodnutí Donalda Trumpa odejmout EU diplomatický status samostatného státu bylo ledovou sprchou pro bruselskou věrchušku. Považovali totiž toto zakotvení, které předjímalo pro ně „nezvratné“ procesy v Evropě za samozřejmost. K rozhodnutí udělit EU toto privilegium v diplomatickém protokolu došlo v roce 2016. Tehdy v Bílém domě seděl Barack Obama, který byl s bruselskými byrokraty ve stejných globálních klubech a kterého s Bruselem spojovala celá řada osobních vazeb. Tehdy se o takové samozřejmosti jako je diplomatický status EU coby samostatného státu příliš nemluvilo.
Je proto paradoxem, že zrušení tohoto nesmyslného postavení EU si média všimla spíše náhodou v souvislosti s pohřbem George Bushe staršího v prosinci minulého roku. Při pohřbu, kdy zahraniční diplomaté Američanům kondolovali, nebyl „ambasador“ EU David O'Sullivan, vyzván k vystoupení podle běžného chronologického pořádku od nejdéle sloužícího velvyslance v USA až po nejnovějšího, ale až jako poslední.
Tento irský diplomat zastupující ve Washingtonu evropský superstát, o kterém Evropská komise prohlašuje, že neexistuje, si na toto jednání stěžoval a unijní byrokracie se na opakované dotazy dozvěděla šokující zprávu, že administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa na konci minulého roku v tichosti snížila status diplomatů Evropské unie ve Spojených státech ze zastupitelů samostatné země na pouhé reprezentanty mezinárodní organizace - jak se ostatně sama veřejně prezentuje.
Čtěte ZDE: Rok 2019: Kdo ještě oblékne žluté vesty? Protesty se šíří. Jakou mají šanci? Zlo přichází z Bruselu. Zhoubné projekty z našich kapes. Bláznivé zimní prázdniny v Římě. Proč se nebouříme už dávno?
Stát nestát
EU se tedy od nového roku řadí diplomaticky tam, kam fakticky patří. Do jedné řady s UNESCO, OSN, MMF, Amnesty international a dalšími podobnými nadnárodními molochy. Na opakované dotazy novinářů to potvrdili po určitém váhání i představitelé bruselského impéria s odkazem na nejmenovaného představitele EU. V úterý už o tom psala všechna německá média. „Řekli nám, že nás zapomněli upozornit. Mohu potvrdit, že to nebylo v Bruselu přijato s povděkem. Nevíme přesně, kdy to udělali, protože nás o tom prostě zapomněli informovat,“ řekl Deutsche Welle jeden z bruselských byrokratů, který si nepřál být jmenován.
K celé záležitosti se vyjádřila také mluvčí Evropské komise, která podle Reuters bez dalších podrobností uvedla, že komise o změnách v uplatňování diplomatické hierarchie v USA ví. "V současné době s příslušnými službami v administrativě hovoříme o možných důsledcích pro delegaci EU ve Washingtonu," uvedla.
Po skvělém protiimigračním projevu tento týden, kdy Donald Trump obhajoval stavbu zdi na americko - mexické hranici a poukázal na zhoubný vliv nelegálních migrantů, kteří přinášejí do země zvýšenou kriminalitu a posilují místní organizovaný zločin, je tento krok dalším políčkem do tváře globálních elit. Evropská unie je totiž ve schizofrenním postavení. Na jednu stranu by si bruselští byrokraté přáli co nejrychlejší vytvoření evropského superstátu, tak jak bylo dlouhodobě naplánováno, na druhou stranu narážejí na stále silnější odpor občanů jednotlivých evropských zemí.
Po odmítnutí evropské ústavy v roce 2005 v Holandsku a ve Francii se evropští byrokraté rozhodli začlenit většinu atributů samostatného státu do Lisabonské smlouvy. Tato převlečená evropská ústava však k jejich smůle stále ponechává, určitý malý díl rozhodovacích i když značně okleštěných pravomocí národním státům. I když si Evropská komise v čele s Junckerem hraje na vládu samostatného státu a Tusk na prezidenta Evropy, ve skutečnosti je cesta k vytvoření skutečného státu po vzoru USA, ještě příliš dlouhá.
Čtěte ZDE: Jak na to v novém roce: Doufej v nejlepší, připrav se na nejhorší. Od proletariátu k menšinám. Kobyla bude kopat. Online zrcadlo úpadku? Bolševici změnili barvy. Tady máte svoji mozkovou diagnózu. Važte slova
Jakeš to věděl
A zdá se, že po květnových volbách do Evropského parlamentu bude ještě delší. Je totiž velmi pravděpodobné, že socialisté a lidovci, kteří tvoří páteř současné mocenské struktury bruselských elit v těchto volbách citelně oslabí a oproti minulosti, kdy bylo vytvoření „evropské vlády“ a rozdělení mocenských pák v tomto paralelním evropském vesmíru, spíše formální záležitostí a předmětem korupčních splátek, bude letos všechno jinak.
Když se podíváme na dosavadní politické preference v jednotlivých evropských státech nemůžeme si nevšimnout, že euroskeptické síly reprezentované nejviditelněji aliancí Evropy národů a svobody (ENF) pod vedením Marine Le Penové, s účastí Matteo Salviniho, Christiana Stracheho - ale i našeho Tomio Okamury - dosahují ve všech státech nejlepších výsledků za dobu své existence. Když k tomu připočteme nově se formující euroskeptiky ve Španělsku, Švédské demokraty, německou AfD a celkovou nechuť zemí V4 k bruselské centralizaci, může jejich součet spolu s dalšími realističtějšími silami v Evropě, značně zamíchat evropskými politickými kartami.
Není divu, že na to v Bruselu reagují stále větší panikou. Snahou zvrátit pomocí svých trojských koní v Londýně brexit, nastolit teror proti odpůrcům migrace v Německu. Omezit svobodu shromažďování ve Francii. Pokusy bruselské kavárny organizované sorosovskými placenými revolucionáři o majdany v Budapešti, v Bratislavě, ve Varšavě i v Praze, ukazují, že bruselští soudruzi mají nervy na pochodu a všemi prostředky se snaží zbránit svému pádu.
A do toho nyní přichází Donald Trump, který škrtem pera zrušil bruselská privilegia, která jim globalistický prezident Obama a jeho administrativa měla zajistit na věčné časy a nikdy jinak. Ostatně Milouš Jakeš, kterému se Junckerovská bruselská partička na odchodu stále více podobá, by jim mohl z vlastní zkušenosti připomenout, že žádný strom neroste do nebe.
