V uplynulých týdnech se pozornost Evropské unie soustředila na nesmiřitelný boj proti plynovodu Nord Stream 2, který údajně ohrožuje bezpečnost EU, a také na protesty „žlutých vest“ ve Francii, za nimiž bylo vidět vystrkovat růžky tu extrémní levici, tu zase tzv. krajní pravici. Ale za těmito událostmi zůstala téměř neviditelná jiná záležitost představující pro „sjednocenou Evropu“ potenciálně vážný problém.
Vox za generála Franka
Jde o výsledky místních parlamentních voleb ve španělské autonomní enklávě Andalusii (mimochodem druhé co do velikosti a první co do počtu obyvatel). V nich poprvé za 36 let utrpěla porážku Španělská socialistická dělnická strana (PSOE). Formálně sice získala první místo, ale nemá už téměř žádnou šanci zformovat vládu.
Zvláštní pozornost si ovšem zaslouží strana „Vox“, která dostala 11% hlasů a získala 12 (ze 109) mandátů v regionálním parlamentu. I přes tyto napohled skromné výsledky se stala jedním z hlavních triumfátorů voleb. Čím je tak výjimečná?
Stranu Vox vytvořili v roce 2013 bývalí členové tehdy vládnoucí konzervativní Lidové strany (LS). Důvodem byla jejich nespokojenost s politikou LS, především v postoji k hospodářské krizi, která v těch letech ve Španělsku zuřila. Následně se k nim začali hlásit nejen přeběhlíci z LS, ale i ze strany „Občané“ zaujímající středopravou pozici. V průběhu času se Vox vyprofilovala jako jediná vpravdě konzervativní pravicová strana ve Španělsku.
Podobné strany jsou v zemích EU označovány jako radikální neofašistické politické síly, což je při současné dominanci "nové levice" v Evropě vcelku pochopitelné. Nicméně předseda strany Vox Santiago Abascal Conde nemá nejmenší potřebu podobné nálepky vyvracet: "Občanskou válku ve Španělsku vyprovokovali socialisté, zatímco (Francisco) Franco představoval historickou osobnost, jíž mnozí právem milovali.“ Otevřeně proto vyzývá, aby byly obnoveny pořádky jako za generála Franka.
Čtěte ZDE: OSN žádá odstranění hrobu generála Franca z panteonu Údolí padlých. Komu a proč ještě dnes vadí? Protože zachránil Španělsko před jedem bolševismu a zednářství?
Požadavky pravých konzervativců
Abascal chce například zrušit tzv. Zákon o historické paměti, jímž se přiznávají a obnovují práva obětím frankistického režimu a „defrankizuje“ Španělsko. Rovněž se vyslovuje za zpřísnění vězeňského systému, například za návrat doživotního vězení.
Podobně konzervativními postoji se Abascal a jeho spolustraníci řídí ve vztahu k ženám, které v době Frankovy vlády neměly vnucovanou pozici na úkor mužů. Proto by chtěli zrušit zákon o násilí na ženách, zakázat interrupci a zrušit rovné zastoupení žen a mužů ve vládních orgánech. Ve Voxu považují všechny feministky za nepřátele přirozených pořádků a použití politické síly proti nim chápou jako normální proceduru při ochraně společnosti. „Neofrankisté“ označují příslušníky LGBT za postižené osoby, jimž nelze přiznat plnohodnotný status .
Tím však seznam „zpátečnických“ opatření nekončí. Vox hodlá přesně podle Frankova vzoru potlačit jakékoliv separatistické hnutí v regionech a zcela zamezit snahám o autonomii. Dále se ostře vymezuje proti islámu, s nímž se Španělsko „úspěšně vyrovnalo v době reconquisty“, a proto chce zbavit zemi všech nelegálních běženců.
Podpora VOX narůstá
Frankistická strana Vox se nevyhoupla na výsluní španělského politického života jen tak. Španělé mají sami o sobě sklony k tradicionalismu a nepatří v Evropě k velkým obdivovatelům liberálních hodnot. Legalizaci homosexuálních sňatků a další podobné „vymoženosti“ západní civilizace nepřijali s žádným nadšením. Nicméně neustálé obviňování s machismu, šovinismu a xenofobie a připomínání „Frankovy diktatury“ jako „zlého fašistického režimu“ drží většinu Španělů v uzavřenosti. Nicméně vzpomínka na pořádkumilovné, prosperující a bezpečné Španělsko za vlády generála Franka je stále živá. Dnes více, než kdy jindy.
Na španělské politické scéně od roku 1982, kdy byla rozpuštěna frankistická strana „Nová síla“, neexistuje žádné vpravdě pravicové politické hnutí. A od založení strany Vox před pěti lety nebyl nikdo z jejích členů součástí národního ani regionálního parlamentu, i když kandidovala ve volbách.
V tomto ohledu je současných 12 křesel v Andalusii – navíc v situaci, kdy bude téměř nemožné vytvořit vládu bez jejich účasti – faktickým vítězstvím „neofrankistů“. Přičemž jejich úspěch se neomezuje pouze na Andalusii. Podpora strany Vox výrazně vzrostla ve všech ostatních regionech, s výjimkou „vzpurného“ Katalánska a místní Strany Basků. Zdá se velmi pravděpodobné, že její kandidáti mohou doplnit řady také v několika dalších regionálních parlamentech.
Vox vděčí takovému úspěchu především migrační krizi. Španělsko bylo ještě nedávno zemí, kam migrační krize prakticky nezasáhla. Španělé sice souhlasili s evropskými kvótami, ale nevpustili si k sobě domů ani 10% dohodnutého počtu běženců, neboť zpřísnili kontroly a odmítali každého „nespolehlivého“ běžence. Vetřelci, kteří se pokoušeli proniknout na španělské území přes africké enklávy, jako jsou města Ceuta a Melilla, prostě neměli šanci a doslova padali ze zdi postavené na hranici. Na španělské úřady přitom nedopadaly žádné výtky ze strany Evropské unie ani místních levicových aktivistů typu současné starostky Madridu Manuely Carmenové, která na budovu radnice dala pověsit obrovský prapor s nápisem: „Vítejte, uprchlíci“.
Čtěte ZDE: Španělsko ve varu: Socialistický premiér po politickém převratu jako urvaný ze řetězu. Migranti, devianti a feminismus. Ztratí Španělé národní identitu? Situace jako před občanskou válkou 1935. Poteče opět krev?
Netrpí "fašistickým" komplexem
Vše se změnilo poté, co se v červnu letošního roku dostala k moci strana PSOE vedená Pedrem Sanchezem. Sanchez nejenže přijal migranty z několika pašeráckých lodí, které nedostaly povolení přistát v Itálii a na Maltě, ale také slíbil, že splní svůj závazek vůči Evropské unii na přerozdělení migrantů, jemuž také aktivně dostál. A tento náhlý příliv nelegálních migrantů vyvolal u Španělů velkou nespokojenost, což je zcela pochopitelné.
Předchozí politika byla jednou ze záruk Španělska, že na rozdíl od ostatních zemí EU nebylo zachváceno vlnou teroristických útoků a dalších násilných činů, jichž se migranti dopouštěli. Ale ekonomická situace v zemi je stále příliš nejistá, přičemž jeden z hlavních přetrvávajících problémů je nedostatek pracovních míst.
Za takovýchto podmínek našla přirozeně Vox s jejími anti-imigrantskými slogany velkou odezvu v srdcích obyčejných Španělů, a to navzdory jejím názorům veřejně označovaným jako šovinistické. Jak všichni víme, podobný obraz lze zaznamenat v mnoha dalších evropských zemích, kde v posledních letech nabírají popularitu další pravicová hnutí a konzervativní politické síly. Rozdíl mezi nimi a Španělskou Vox je však ve strachu před nařčením z fašismu. Strana Vox se svým frankistickým zaměřením je mnohem odvážnější a nespoutanější, nežli většina podobných hnutí v ostatních zemích „sjednocené Evropy“. A to je povzbudivé znamení.
Zničující imigrační politika Evropské unie a selhávající řešení problémů s běženci postupně vytváří půdu pro zrání konzervativních nálad na jejím území. A to je mnohem důležitější fenomén, než nějaká imaginární hrozba „Nord Stream 2“, nebo spontánní vlna demonstrací „žlutých vest“ bez zřejmého politického vedení.
Zdroj.
