V prosinci má parlament projednávat novelu občanského zákoníku, která by umožnila tzv. manželství dvojic stejného pohlaví. Pro jejich propagátory mám dva body k úvaze. Týkají se terminologie a rozšiřování vlivu státu.
Prosím vás, buďte fér! Nazvěte si to jinak. Nepoužívejte termín manželství pro něco jiného, nežli je svazek muže a ženy. Což je velmi dobře historicky definováno. Pokud chcete toto zpochybňovat, pak relativizujete veškerou společenskou terminologii.
Limonáda
Někteří se snažíte bagatelizovat tento terminologický posun paralelou s pojmem „malinová limonáda“, která neobsahuje žádný citrón, přesto se nazývá limonáda. Obdobně, dle vás, jako se název limonáda začal používat i pro malinovku, která neobsahuje citron, je možno provést terminologický posun i u manželství a používat ten termín i pro svazky, které neobsahují prvek opačného pohlaví. Dle vás.
Pak mi ale prosím řekněte, jaká zákonná práva a povinnosti má ta pravá citronová limonáda? Jaká jí dává stát privilegia oproti minerálce, toniku, pivu, mléku, vínu, vodě, kafi, malinovce, gazírovaněj vodke, absintu, kofole, sprite, medovině, sodovce, ... a vůbec oproti všem ostatním nápojům? A jaké jí ukládá povinnosti? Třeba starat se o své bublinky? Mít vyváženou sladkost a kyselost?
Nic? Zákon – tím pádem stát – se snad o citronovou limonádu nestará? Nijak ji neprivileguje? V občanském zákoníku jí nedává žádná práva a povinnosti? Pak ale vaše paralela kulhá na všech pět nohou. Vždyť u tzv. zrovnoprávnění manželství a homosexuálních svazků jde výhradně o vztah ke státu a státu k nim. O nic jiného.
Prosím, pochlapte se. Vymyslete nějakou terminologickou paralelu z oblasti společenské. Najděte termín z živé společnosti, kterému byl posunut význam tak, že znamená něco jiného, než dříve. A pak mi tvrďte, že to byl posun k lepšímu.
Čtěte ZDE: Takzvané humanitní vědy: Vizitka západní degenerované společnosti. Jak vypadá feministická astronomie a kybernetika? Nekoukejte na psy! Jak odbourat svoji homohysterii? Raději se na to neptejte
Nevíte?
Já vám tedy pomohu. Předefinování společenských termínů se děje. Bohužel. Stačí označit normálního ekonomického imigranta jako uprchlíka, a už má jiný status a jiný nárok na přístup státu.
Také stačí předefinovat termín solidarita, který znamenal dříve dobrovolnou záležitost. Nově to aktivisté i někteří politici deklarují jako povinnost. A hnedle může Unie začít přijímat a vynucovat opatření na zajištění solidarity (viz str. 6 tohoto návrhu evropského rozhodnutí o kvótách na azylanty).
Nebo taková sdílená suverenita. Význam slova suverenita se přidáním adjektiva posunul, a tím pádem bylo v podstatě delegováno přijímání zákonů a vládnutí někam jinam. Už to prostě není suverenita.
Tedy předefinovávání se vskutku občas děje i v důležitých společenských sférách, nikoliv jen u neživotných limonád, které nemohou nesouhlasit. Ale musím bohužel konstatovat, že toto předefinovávání je velmi zákeřné. Chcete takové zákeřné předefinovávání a posunování pojmů opravdu obhajovat?
S jídlem roste chuť
Pokud relativizaci zavedené společenské terminologie připustíme, pak časem dojdeme třeba i k tomu, že manželství u nás nemusí tvořit jen dvě osoby. Ale že ho mohou tvořit i tři, pět, devět osob.
Jestliže to považujete za nemožné, pak se podívejte do minulosti: Co bylo nemyslitelné před dvaceti lety se krůček po krůčku stává realitou. Aktivisté při každém krůčku tvrdí: toto nám bude stačit, v žádném případě nepůjdeme dále. Ale realita? Je to jako jezinky škemrající: "Jen dva prstíčky vstrčíme a hned zase půjdeme". Nedivte se konzervativcům, že jezinkám nevěří.
Jedna z metod postupu po krůčcích vpřed jsou právě i nenápadné, ale o to zákeřnější terminologické posuny.
Pomalu se posouvá termín „rodiče“, což začalo zasahovat plíživě i nás. Příkladem budiž homosexuální dvojice, která získala dítě v cizině pomocí takzvané surogace (Tatače a mamače). A stát souhlasil, že neexistuje žádná matka. Jen otec č. 1 a otec č. 2.
Stále více se ve světě (zatím ne u nás) do dokladů zapisuje psychický stav, nikoliv biologická realita. To je také terminologický posun: název kolonky v občance sice zůstává naprosto stejný, ale zcela se mění to, co ten název znamená.
Jeden Nizozemec se dokonce neidentifikuje se svým biologickým věkem. Cítí se totiž o dvacet let mladší. Žaluje úřady, že mu v občance odmítly upravit rok narození z 1949 na 1969. Tvrdí, že kvůli věku je diskriminována přirovnává se k transgenderové osobě, která se neidentifikuje s pohlavím, jež získala při narození.
Dnes mu to ještě neprojde, ale za deset let – v Holandsku – možná už ano.
A za dvacet let se třeba dočkáte toho, že rozvedený muž bude požadovat, aby mu úřady do registrů napsaly, že je vdova a má nárok na vdovský důchod. Protože psychicky je pro ni její bývalý manžel mrtev.
Čtěte ZDE: Maova kulturní revoluce na Západě: Opakuje se historie? Mládí vpřed! Každý den být více radikálním. Nepoučitelní končí u krveprolití. "Elfové" posuzují právo na existenci. Přijde kontrarevoluce?
Buďte alespoň fér
Tedy prosím propagátory tzv. homosexuálních manželství: Dodržujte historicky ověřenou terminologii. Nebuďte zloději pojmu manželství, abyste vzápětí začali volat „Diskriminace! Diskriminace!“. Uznejte, že manželství je termín vyhrazený pro svazek ženy a muže, a najděte si pro jiné druhy svazků jiný termín.
Nazvěte si to jinak. Třeba manmužství nebo ženželství.
Až pak, s nově zavedenými termíny, jděte do parlamentu a říkejte: „Státe, buď fér, a dej manmužstvía ženželství stejná práva a povinnosti, jaká má manželství“.
Jednotlivě – nikoliv paušálně – zdůvodněte, proč zrovna toto konkrétní právo či tato konkrétní povinnost má být uplatňována i pro manmužství a ženželství. Parlament ať pak rozhodne, zdali ta jednotlivá práva a jednotlivé povinnosti má zákonem udělita vymáhat. To by byl férový přístup.
Ale takto aktivisté rovnostářství nepracují. Oni si ukradnou pojem manželství, a když už jsou zahrnuti pod tím pojmem, tak se dovolávají nediskriminace a požadují paušálně stejné zacházení jako původní nositelé toho pojmu.
(Asi použiji jejich zbraň, předefinování pojmů: Začnu označovat libertariány termínem „anarchisté“ – vnější znaky jsou přeci podobné, obě skupiny brojí proti státní moci.)
Anarchie
Druhý bod k úvaze pro svobodomyslné občany je následující:
Chápal bych svobodomyslné občany, například libertariány (tedy vlastně v nové terminologii anarchisty), pokud by chtěli zrušit institut manželství. To je přesně v souladu s jejich ideologií omezování vlivu státu. Vždyť zrušením institutu manželství posvěceného státem by osvobodili různopohlavní dvojice od práv (třeba od práva na novomanželskou půjčku, pokud vznikne) a od povinností (třeba od vyživovací povinnosti či od povinnosti věrnosti), které na ně vzájemně stát klade.
Někteří libertariáni (tedy vlastně anarchisté), kteří jsou propagátory státem uznaného manmužství a ženželství, však chtějí dopřát další skupině, tentokrát skupině stejnopohlavních svazků,tu slast být pod dohledem státu. Tedy v principu libertariáni, tedy pardon, anarchisté, volají po rozšíření vlivu státu. Jsou to pořád ještě libertariáni (pardon, anarchisti)?
Anebo už i anarchisté pochopili, že nejsou všichni jako oni? Že ve společnosti existují i lidé, kteří na sebe chtějí nechat stát působit v podstatně větším rozsahu, nežli oni sami? Třeba homosexuální dvojice, které chtějí od státu štempl na své manmužství či ženželství.
Tak to by byla koneckonců dobrá zpráva. Ať se tak ale anarchisté chovají i v jiných oblastech, třeba v základním školství.
Zdroj.
