Emanuel Macron se nechal opět slyšet, že budování evropské armády je nezbytné, neboť Evropa se musí bránit před Ruskem, Čínou a nyní už i před USA.
Tenhle plastový metrosexuál je armádou posedlý a hraje si na generála de Gaulle s jeho obranou po všech azimutech. Macronův komický bonapartismus je intenzivnější než u kteréhokoliv jeho předchůdce právě proto, že šance na jeho prosazení jsou naopak nejmenší. Francie jako velmoc po dvou staletích od Waterloo vzbuzuje v lepším případě jen úsměv, ale spíš setrvalé zklamání a vzpomínky na pravidelné spolehlivé selhávání armády i politických elit.
My Češi se však Francouzům jenom smát nemůžeme, už jednou jsme přece nad tímto spojencem v Mnichově splakali. Ale třeba se objeví fungl nový polní maršál Schwarzenberg, který potáhne s Macronem a evropskou armádou na Moskvu bránit lidská práva a pak zase s Putinem na Paříž bránit pořádek, jako jeho předek, který táhl nejdřív s císařem Napoleonem a pak s carem Alexandrem I. ve stejných azimutech. Byl to slavný česky vojevůdce Karl Philipp zu Schwarzenberg!
Jak nedutat
Evropská armáda je dlouhodobým hitem europolitiků a generálů, kterým schází žlab v podobě dalšího generálního štábu. Štáb NATO už nestačí. Potenciální bojovníci se do Evropy hrnou, ale chce to výzbroj. Výcvik i válečné zkušenosti mají bohaté. Francie má zase spoustu generálů s Emanuelem Bonapartem v čele. Nespoléhal bych však na loajálnost novoevropanů k euroarmádě, natož k EU. Ale k čemu jinému jsou tihle zdatní osmahlí mládenci jinak použitelní než jako eurovojáci?
Bruselský komisař Oettinger se též nechal slyšet, že sní o evropské armádě, která by bránila evropské hodnoty, lidská práva atd. atp. v EU a prosazovala je i ve zbytku světa. Poláci a Maďaři se mají nač těšit. V dohledné době snad rovněž Itálie.
My raději ani nedutáme a Slováci ještě míň. Dutat nemáme ve zvyku, leda úpět. Pod Vídní jsme tři sta roků vydrželi, tak to ještě na pár desetiletí zkusíme s Bruselem. Regulátoři veřejného mínění údajně zjistili, že většina Čechů je probruselských. Jen si kladu otázku, co by Palacký odpověděl, kdybychom se ho do záhrobí zeptali: "byli jsme my Češi před Rakouskem a jsme i po něm, ale jak dlouho ještě Čechy budeme?"
Čtěte ZDE: Čistá a plánovaná zrada: Společná armáda EU. Dovršení ztráty naší státní suverenity upečeno na Bilderbergu. Více muslimů do Evropy? Odzbrojení států i jednotlivců je nezbytné. Historie naléhavě varuje
Polský komplex
Nedivte se Polákům, ze preferují Fort Trump před Festung Merkel i za cenu několika miliard dolarů. Polsko má pro Poláky větší cenu než příspěvky z eurofondů do politických neziskovek a na cyklostezky. Před Ruskem se bránit nemusí, s Ruskem územní problém nemají a stejně tak Rusko s Polskem. Územní problém mohou mít jen s Německem, Litvou a Ukrajinou.
Mohou nebo mají? Vždyť ta postupimská konference už byla tak dávno a svět se od té doby hodně změnil. Truman, Churchill i Stalin jsou v Pánu. Nejeden spojenecký a spřátelený stát Polákům v sousedství však zůstal. Ke komu se tedy obrátit na obranu před takovými spojenci a přáteli? K spojenci největšímu, byt zámořskému. Ale mohou Poláci říci nahlas, proč a proti komu potřebují Fort Trump tak moc, že za něj dokonce zaplatí?
Nemluví se u nás o mnoha věcech, protože některé z nich zajímají naše elity víc než jiné, například rozdělování prezidentských cen a vyznamenání. To však neznamená, že se jiné zajímavé věci ve světě i nejbližším okolí naší kotliny nedějí. A týkají se naší budoucnosti více než metály. Bude např. Polsko donuceno restituovat Němce vypuzené na základě Postupimské dohody? Pokud ano, čeká to i naši na nás?
Dvě mouchy jednou ranou
V Bruselu mají starost o demokracii v Polsku, protože tam chtějí soudkyně poslat do důchodu dřív než soudce - i když ty rovněž - což není genderkorektní a navíc by demokracie přišla o zkušené soudce z dob Jaruzelského právního státu. Ale právní spory a vzájemně vznášené nároky mezi Polskem a Německem se netěší pozornosti našich médii. To by nám tak scházelo! Vždyť naše republika má s Německem vztahy urovnané a přátelské. Jistěže ano. Poláci si to donedávna možná mysleli také.
Nevšimli jsme si, že v souvislosti s požadavkem Poláků na reparace za válečné škody, které jim Třetí říše způsobila, se jim dostalo otevření dalšího tzv. Overtonova okna v podobě vznesení územních nároků Němců na území, které Polsko dostalo v Postupimi od Trumana, Churchilla a Stalina výměnou za území, která teď patří Ukrajině a Litvě. Už se tedy o tom začalo i mluvit a psát, sice ne na oficiální úrovni, ale tisk Axela Springera tomu pozornost věnuje. Však on se časem i nějaký oficiál ozve a pak další a další.
Dobré volební téma pro německé voliče. Zabijí dvě mouchy jednou ranou. Dostanou svá říšská území zpět a Poláci opět získají ve zbytku Polska demokracii a ostatní evropské hodnoty. A přestane se mluvit o islámu a nových Evropanech.
Čtěte ZDE: Kvóty na migranty: Zástěrka pro temnější cíle. Imigrační vlna je uměle vytvořeným rizikem. Trojský kůň od Zaorálka? Český politik jako tupé zvíře. Strach do každé domácnosti!
Co bude dříve
To je pravě kouzlo otevření Overtonova okna. Musíme o tom začít „otevřeně diskutovat“, jak by řekl český i slovenský ministr zahraničí. Co nám také zbývá, že? "Je lepší být psem a výt na Měsíc, než být malým evropským národem", pravil výstižně česky filosof Ladislav Klíma. Poláci nejsou malý národ, ale jak říká král Ubu ve hře Alfréda Jarryho "kdyby nebylo Polska, nebylo by ani Poláků". Macron i Oettinger jsou vzdělaní pánové a Jarryho určitě znají a rádi by s tou evropskou migrénou, jak jeden předválečný francouzský politik Polsko označil, něco udělali.
Co bude v Polsku dříve, Fort Trump nebo Festung Merkel? Bude se říkat poblíž Wroclawi nebo poblíž Breslau, Gdaňska nebo Danzigu? Macrona se Poláci bát nemusejí, ten bude rád, když se v dohledné době Grand Armé udrží v okolí Marseille. Macron forteresse na východ od Německa nebude.
Z Festung Merkel budou Oettinger a ostatní bruselští komisaři bránit polskou demokracii, jako kdysi za pruského krále Friedricha II., zvaného Velky Fric. Budou bránit i jiné evropské hodnoty, kterých bude jistě přibývat, zvláště po zavedení šariátu, o čemž se sice prozatím nediskutuje, ale zato je tiše v západoevropských metropolích zaváděn.
