Vzpomínám si na zavraždění Johna F. Kennedyho Lee Harvey Oswaldem. Myslíte, že tři neděle po střelbě v Dallasu byla celému incidentu věnována v médiích stejná pozornost, jako týden po osudném 22. listopadu 1963? Ani omylem.
Zato tři týdny po svém pravděpodobném zavraždění pan Džamál Chášukdží, který ani nebyl americkým občanem, ba ani nebyl dokonce zabit americkým občanem a nezemřel na americké půdě, ale na saúdském konzulátě v Istanbulu, plní stránky a vysílací čas naší mediální “špičky” způsobem na první pohled těžko uvěřitelným.
"Předžamálováno"
Jen si to projděme: Dvě hlavní zprávy na titulní straně pondělní Washington Post jsou o aféře Chášukdží. Třetí - uvnitř listu - nese titulek “Trump, který si tolik cení síly, se pro svou neochotu potrestat Saúdy může jevit jako slaboch.”
Nedělní Post má dokonce tři hlavní zprávy na titulce o Chášukdžím. A navrch noviny přidaly editorial, který Trumpa ostouzí za nerozhodný postoj k vraždě. Dva ze čtyř sloupků na straně komentářů požadují, aby se Saúdská Arábie zbavila korunního prince Mohameda bin Salmána, který je stran nařízení popravy nepohodlného novináře Chašákdžího podezřelým číslo jedna. A na straně jedna komentářové přílohy Výhled najdou čtenáři článek, originálně se zabývající - Chášukdžím. Nese titulek: “Saúdové věděli, že jim to projde. Vždycky jsme je nechali, ať si dělají, co chtějí.”
Na první straně Metropolitní přílohy - prozměnu - článek, nominálně o republikánském kandidátovi do Senátu za Virginii, začíná slovy: “Nutkání, které Coreyho A. Stewarta žene k provokacím a kydání fakticky nepodložené špíny na protivníky, dosáhlo nových výšin v pátek, když republikánský kandidát do Senátu hanobil arabského žurnalistu Džamála Chášukdžího… zdá se, že se Stewart podílí na spiknutí republikánských extrémistů a konzervativních komentátorů, jehož cílem je pošpinit Chášukdžího památku a tím Trumpa izolovat před globální kritikou.” Tento komentář je podle jeho autora údajně “politickým zpravodajstvím”.
Všeobecné hysterii a “předžamálování” neunikla ani příloha Byznys. Tam najdeme hlavní článek na téma “Čím dál více manažerů velkých společností odmítá účast na saúdské konferenci.” Doplněna je fotkou Jamie Dimona z banky JP Morgan, který svou účast na dotyčném fóru odřekl.
Přitom nejde zdaleka jen o Washington Post. nedělní New York Times v neděli na první stránce vystavovaly tři články o Chášukdžím, v pondělí dva. Hlavní pondělní komentář pak volal po vyšetřování vraždy Spojenými národy, snížení dodávek amerických zbraní Rijádu a jasnému postoji, naznačujícímu vládnoucí saúdské dynastii, že jejich princ je “toxický”.
Čtěte ZDE: Kámoši Saúdové: Jak krotit drzé blogery? Bez prstů se fakt blbě píše. Teď přijdou sankce. NATO obklíčí Saúdskou Arábii. Zákaz vývozu ropy? Odvolání velvyslanců? Poučení pro děvčátka. Sice gauner, ale náš!
Žraloci z Washingtonu zavětřili
Proč jsou naše nejprestižnější noviny ani ne tři neděle před domácími volbami zcela opanovány vzdálenou vraždou saúdského disidenta, o němž někdy předtím v životě slyšel možná jeden z tisíce Američanů?
Odpovědí je hned několik - a všechny jsou zajímavé.
Za prvé - Chášukdží byl sloupkařem a přispěvatelem do názorové rubriky Washington Post. Byl to novinář. Tedy z kasty Nedotknutelných. Jeho “domovský” Post - a v závěsu za ním všechna velká americká média - vyrážejí na trestnou výpravu, aby dali dynastii Saúdů pořádně co proto: Americký tisk má pořádný stisk! (V originále You don’t mess with the American press, pozn. překl.)
Kromě toho - je to historka jak z filmového thrilleru: chladnokrevná vražda, kde je podezřelým korunní princ a zahrnuje patnáct tajných agentů a experta na pitvy, který sedí na konzulátě a ostří svoji ruční pilku, čekaje na to, až bude moci Chášukdžího zabít, rozřezat a v kufru odvézt do Rijádu.
Ale obojí je vlastně podružné. Neměli bychom totiž zapomínat na skutečné, bezprostřední politické motivy, které ženou naše média k tomu, aby celé nekonečné tři týdny jela onen příběh naplno.
Tyto motivy jsou jednoduché. Političtí a mediální žraloci z Washingtonu prostě cítí krev ve vodě, jak už to žraloci umějí. Dobře vědí, že aféru Chášukdží lze použít k diskreditaci Trumpa jako prezidenta - tím, že jeho zahraniční politiku představí jako amorální. Chtějí mu tím odlákat jeho klíčového voliče, patriotického Američana středních vrstev.
Trumpova slabá místa
Kde jsou slabá místa, kam by se rádi naši novinářští politikové zakousli?
Tak za prvé - Trumpova zetě Jareda Kushnera, manžela Ivanky Trumpové, pojí s princem Mohamedem blízké osobní přátelství. Kromě toho, sám Donald Trump, tehdy ještě obchodník s realitami, jednou Saúdům prodal jachtu a jedno patro své budovy. Dostal za to peníze, když byl zrovna v úzkých, a to není málo.
Třetím lanem, které Trumpa váže k Saúdům, je jeho celková zahraničněpolitická strategie. Uvědomme si, že první zahraniční cestou Donalda Trumpa byl - na naléhání Jareda Kushnera - právě výlet do Saúdské Arábie a audience u krále. Od té doby prezident spojenectví se Saúdy stále posiluje.
Za čtvrté - Trump vítá možnost dodávat Saúdům zbraně. Nejen, že jejich výroba buduje v Americe jím slibovaná pracovní místa, ale současně mu zajišťuje strategického spojence ve středovýchodní koalici proti Íránu.
Poslední okolností, která činí Trumpa v této situaci mimořádně zranitelným, je, že v této věci nemá podporu ani jednoho křídla své strany. Před senátními volbami totiž jak příznivec zahraničních vojenských intervencí Lindsey Graham, tak anti-intervencionistický Rand Paul, kteří představují celé spektrum vnitrorepublikánských politických názorů, svorně požadují sankce proti Rijádu a ostrakizaci prince.
Čtěte ZDE: Na mušce Írán: Laik se diví, odborník žasne? Nitky vedou k Izraeli. Jsou světoví vůdci primitivní roboti? Ohraná písnička pro veřejnost. Průhledná Trumpova vyjednávací metoda. Nejlepší by bylo, kdyby...
Jak zvítězit
Rijád zatím chrlí jednu historku za druhou. Každá další je méně a méně pravděpodobnou verzí událostí, které se 2. října na istanbulském konzulátě skutečně odehrály. A mezinárodní koalice, která tlačí politické kormidlo směrem k sankcím a odvetné politické “popravě” prince Salmána, nabírá na síle.
Tohle je přesně chvíle, kterou by prezident Trump mohl využít. Zatím se k situaci nevyjadřoval. Kdyby nyní vystoupil do popředí, chytne zvednutou mediální “vlnu” a sebere politické body svým nepřátelům.
Stačí málo: Říci, že ačkoli až dosud váhal, neboť chtěl nechat Saúdským spojencům prostor, aby se obhájili, nyní vidí stále jasněji, že všechny důkazy ukazují na spiknutí s cílem Chášukdžího popravit. A že tudíž - s velkým politováním - končí americkou podporu naprosto amorální saúdské válce v Jemenu, kterou nás korunní princ obtěžuje už tři roky.
Vyhraje Trump i Amerika.
Pokud to ovšem prezident neudělá… pak je jednoduché spočítat si, co přijde.
Porážka.
Zdroj.
