Mezinárodní trestní soud (MTS), který byl založen v roce 1998 a činnost zahájil v roce 2002, se dlouho zabýval pouze Afrikou. To však nemohlo trvat příliš dlouho: MTS byl vytvořen jako orgán globálního řízení a jeho oblast působení se musela rozšířit na celý svět. Afrika byla pouze cvičným polygonem pro vyzkoušení prostředků a metod, jehož MTS využíval k vypracování nového souboru kvaziprávních norem. Vypracování trvalo dvacet let a určilo čtyři hlavní úkoly MTS:
- rozrušení stávajícího mezinárodního práva a vytvoření nového (globálního) práva;
- odstranění nevhodných státníků ze hry;
- potlačení nežádoucích politických režimů;
- podpora nestability v některých státech a oblastech světa.
Cíle justiční zvůle
Po dokončení práce na africkém „polygonu“ přistoupil Mezinárodní trestní soud k útoku na hlavní cíle. Prvním takovým cílem bylo Rusko; situace na Ukrajině a v Gruzii byla žalobcem MTS uměle svedena z hlavních pachatelů na Ruskou federaci. Dalším cílem je Čína. V posledních měsících byla přijata hned dvě rozhodnutí o zahájení šetření proti zemím, které jsou geograficky blízké Číně. Je to Afghánistán a Myanmar (Barma).
V Afghánistánu je prvním a hlavním cílem zachování stavu permanentního chaosu (chaos je ochrana před Tálibánem, který by mohl uzavřít světovou výrobnu narkotik). Druhým cílem je vyvíjet tlak na Čínu.
Co se týče Myanmaru, situace tam v médiích vybuchla koncem roku 2016, když na televizních obrazovkách defilovaly „miliony“ Rohingů (tato muslimská menšina přitom čítá okolo 800 tisíc lidí), kteří prchali od pogromů v Myanmaru do Bangladéše. Média předváděla tak vzrušenou reakci mezinárodního společenství, jako už dlouho ne. Situace byla interpretována jako „genocida muslimské populace Myanmaru“, přestože vztah mezi islámem a ostatními náboženstvími v jižní Asii je velmi komplikovaný.
Neposlušným přišijeme genocidu
Světové džihádistické hnutí se prvně ukázalo v 19. století ve východním Bengálsku zahrnujícím území současného Myanmaru a Bangladéše. V roce 2014 hlava „al-Kaidy“ Ajmán Zavahrí vyzval muslimy v Myanmaru, aby se vzbouřili proti vládě. Představitelé radikálních proudů v islámu často prchali z téhož Bangladéše, kde byli pronásledováni, právě do Myanmaru a do míst osídlených Rohingy.
Nové vypuknutí krize bylo důsledkem vzniku tzv. Armády spásy Rohingů. Ta vnikla v Myanmaru v roce 2016, přičemž napadala civilní obyvatelstvo (Bengálce) a policejní stanice. Jak ukázaly reakce západních médií, útoky „Armády spásy“ byly vedeny tak, aby vyvolaly násilné reakce vlády Myanmaru. Rohingové v tom sehráli roli rukojmí.
Aby bylo možné situaci s Rohingy kvalifikovat jako genocidu, byla potřeba zvláštní horlivost. Kvalifikace určité události jako genocidy (a ne jako „pouhé“ masové porušování lidských práv či dokonce přestupek) umožňuje obejít omezení daná suverenitou toho kterého státu. Odtud ona podivná vytrvalost při snahách přidělit status „genocidy“ událostem v Myanmaru. Zejména vyšetřovací komise OSN se v tomto ohledu velice činila.
Čtěte ZDE: Římský klub po půl století jede stále stejně: Vylidnit planetu válkou. Zničit národní státy. Vše má řídit Světová vláda. V české pobočce "vládců světa" Zeman i Drahoš. Zádrhel s Trumpem. Kdo v čele Římanů po Rockefellerovi?
Následuje otevřená agrese
Na současném zasedání Valného shromáždění OSN byla projednávána otázka práva „mezinárodního společenství“ zasahovat do vnitřních záležitostí státu, pokud se v něm odehrává genocida (nebo existuje hrozba genocidy). V září s podobnou iniciativou vystoupil šéf Výboru pro mezinárodní záležitosti Sněmovny reprezentantů USA Ed Royce: Pro Spojené státy se ukazuje jako nezbytné dát situaci s Rohingy nálepku genocidy, aby bylo možné předat věc v Myanmaru Mezinárodnímu trestnímu soudu, zajistit odpovídající stimulaci veřejného mínění a dát celé věci právní základ pro vojenskou intervenci.
Nelze si nevšimnout ani skutečnosti, že úmyslně vytvořená situace v Myanmaru není jen destabilizujícím faktorem pro země jižní a jihovýchodní Asie, ale jde o způsob agrese po vzoru Tibetu či Ujgurské autonomní oblasti proti Čínské lidové republice.
Nová fáze činnosti Mezinárodního trestního soudu zahrnuje geografické rozmístění „odrazových bodů“ této organizace po celém světě: z Evropy na Rusko, z Asie na Čínu, z Ameriky na Venezuelu.
Precedens Venezuely
Zahrnutí Venezuely do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu proběhlo zcela neobvykle, jako naprosté novum. Koncem září poslaly hlavy šesti států Organizace amerických států (OAS) – Argentiny, Kanady, Kolumbie, Chile, Paraguaje a Peru – dopis hlavní prokurátorce Mezinárodního trestního soudu (tou je černoška Fatou Bensouda z Gambie), v němž jí „vylíčili“ situaci ve Venezuele. Podle tohoto dopisu zločiny proti lidskosti ve Venezuele spadají pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu. Venezuela svého času udělala chybu, když podepsala a ratifikovala statut MTS. Nyní může tato struktura bez problémů vstoupit do země. Je třeba pouze důvod. A dopis šéfů šesti států je právě oním důvodem, novou formou intervence do vnitřních záležitostí Venezuely prostřednictvím Mezinárodního trestního soudu.
Až dosud buď samotné státy předávaly své případy Mezinárodnímu trestnímu soudu, nebo tak činila Bezpečnostní rada OSN, nebo soudní řízení inicioval prokurátor z MTS. Dopis představitelů šesti států měl za následek vytvoření několika „vyšetřovacích komisí“ a „expertních skupin“ v oblasti lidských práv v rámci OAS. Ti všichni, aniž by se obtěžovali vyjet na místo (dnes je to povoleno), vypracovali zprávy na základě informací z médií a od „věrohodných“ svědků. Poté Meziamerická komise pro lidská práva předložila svoji zprávu, v níž obvinila venezuelskou vládu z „progresivního zhoršování lidských práv“ v zemi. V dubnu roku 2017 venezuelská vláda oznámila, že země vystupuje z OAS, avšak proces to není vůbec rychlý a trvá už skoro dva roky.
Nástroj světové vlády?
Prokurátorka Mezinárodního trestního soudu již reagovala zvláštním prohlášením o přijetí dopisu šesti hlav států a zdůraznila, že soud již předběžně zkoumá otázku, zda v dubnu roku 2017 během protivládních demonstrací ve Venezuele nebyly spáchány zločiny proti lidskosti.
Nuže, Mezinárodní trestní soud dokončil testování svých metod na africkém polygonu a nyní začal nekompromisně rozšiřovat svoji jurisdikci po celém světě.
A zopakujme si, že hlavními cíli MTS jsou: v Evropě – Rusko, v Asii – Čína, v Americe – Venezuela. Skrze toto prisma je třeba v blízké budoucnosti sledovat a hodnotit kroky Mezinárodního trestního soudu coby instituce globálního řízení.
Zdroj.
