Paul Craig Roberts, autor následujícího textu o proměňování současné Ameriky v policejní stát, je americký ekonom a komentátor. Působil jako náměstek ministra financí ve vládě Ronalda Reagana a je jedním z tvůrců jeho úspěšných hospodářských reforem, tzv. reaganomiky.
Paul Craig Roberts
Za železnou oponou
Léto roku 1961 jsem strávil za železnou oponou, protože jsem se účastnil americko–sovětského studentského výměnného programu. Šlo tenkrát o druhý ročník programu, který probíhal pod záštitou amerického Ministerstva zahraničních věcí. Náš návrat na západ vlakem přes východní Německo byl přerušen konstrukcí Berlínské zdi, a proto jsme byli poslání zpět do Polska. Východoněmecké železnice byly obsazeny sovětskými vojáky a tanky, protože Rudá armáda se připravovala umlčet jakýkoliv západní zásah.
Berlínská zeď
V těch dobách naštěstí neexistovali žádní neokonzervativci a ve Washingtonu nepanovala taková arogance, jakou vidíme v 21. století. Zeď byla postavena a válka se nekonala. Berlínská zeď však z řady úhlů pohledu selhala a jak John Fitzgerald Kennedy, tak Ronald Reagan pak její existenci propagandisticky využívali a to s dobrými výsledky.
V 21. století se role obrátily. Nyní je to Washington, který je okouzlen tyranií.
Ve dnech, o kterých hovořím, Amerika znamenala svobodu a Sovětský svaz útlak. Část tohoto dojmu byla vytvářena západní propagandou, ale obrázek jako takový budil zdání skutečnosti.
Komunisté měli své Assange a Snowdeny
Komunisté měli své vlastní Juliany Assange a Edwardy Snowdeny. Jedním z nich byl kardinál József Mindszenty, vůdce maďarské katolické církve. Mindszenty bojoval proti tyranii, za což byl v roce v Maďarsku 1944 uvězněn. Za nežádoucího jej považovali i komunisté, a proto jej mučili a v roce 1949 odsoudili k doživotnímu vězení. Z vězení vyšel během krátkou dobu trvající maďarské revoluce v roce 1956, po její porážce se dostal na velvyslanectví USA v Budapešti a získal politický azyl. Komunistický režim mu však neumožnil volný odchod ze země, který je se získáním azylu spojen, a Mindszenty proto strávil na americké ambasádě následujících 15 let, tedy tři čtvrtiny zbytku svého života.
Role se nyní obrátily
V 21. století se role obrátily. Nyní je to Washington, který je okouzlen tyranií. Stačí jeden příkaz z Washingtonu a Velká Británie neumožní Julianovi Assangeovi volný odchod do Ekvádoru, ve kterém získal azyl. Obdobně jako kardinál Mindszenty je Assange držen na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. Washington rovněž nedovolí svým vazalským evropským státům, aby umožnily průlet letadlu, na jehož palubě by byl Edward Snowden, a to do žádné země, které mu nabídly politický azyl. Snowden se nemůže hnout z moskevského letiště.
Čtěte zde: Šikana a fízlování: americká realita dneška
Republikáni i demoraté žádají Snowdenu popravu
Politici obou hlavních amerických stran požadují, aby byl Snowden dopaden a popraven. Žádají rovněž, aby Rusko bylo potrestáno za to, že neporušilo mezinárodní právo, když jeho úřady neposadily Snowdena na letadlo do Washingtonu, kde by byl mučen a popraven, a to bez ohledu na to, že Washington nemá s Ruskem uzavřenu žádnou smlouvu o vydávání stíhaných osob.
Snowden poskytl americkým občanům velkou službu. Ukázal nám, že ačkoliv je takové jednání v americké ústavě zakázáno, Washington nasadil všeobecný špehovací a odposlouchávací systém zachycující každou komunikaci každého Američana i většiny ostatního světa. Jinak řečeno Snowden udělal to, co by Američané dělat měli – odhalil postup vlády, který je v rozporu s ústavou a porušuje nezadatelná práva občanů.
Bez svobodných sdělovacích prostředků už nebude existovat nic, kromě vládních lží. Na ochranu svých lží před veřejným odhalením Washington zamýšlí vyhladit všechny, kteří informují pravdivě.
Obamova vláda se při svém stíhání whistleblowerů (whistleblower je označení pro toho, kdo upozorní na nezákonné praktiky svého zaměstnavatele – pozn. red.) stává tím nejdespotičtějším režimem, který kdy v USA panoval. Whistlebloweři jsou dle amerického práva chráněni (jeden z prvních zákonů upravujících tento institut a ochranu whistleblowerů byl americký False Claims Act z roku 1863), ale Obamův režim právní úpravu nerespektuje, protože je označuje pouze za špiony, zrádce, cizí agenty a hrozbu pro Ameriku. Hrozbou tedy už není vláda, která pošlapává a znásilňuje americkou ústavu, ale whistlebloweři, kteří o tom informují veřejnost.
Obamův režim útočí i na svobodu tisku
Obamův režim útočí i na svobodu tisku. Lokajský federální odvolací soud rozhodl, že reportér novin New York Times James Risen musí svědčit v procesu s důstojníkem CIA, který je obviněn z toho, že médiím poskytl informace o komplotech CIA proti Íránu. Toto rozhodnutí ničí princip důvěrnosti a ochrany novinářských zdrojů a evidentně směřuje k tomu, aby zamezilo všem dalším únikům informací o zločinech vlády do médií.
Cokoliv slouží ku prospěchu úzké klice ve Washingtonu, je legální. Cokoliv odhaluje jejich zločiny, je protizákonné.
Američané se v jedenadvacátém století naučili, že jejich vláda jim dokáže o všem lhát a dokáže porušit jakýkoliv zákon. Bez whistleblowerů by Američané zůstali bez informací, protože „jejich“ vláda z nich dělá nevolníky, pošlapává všechna práva a svobody a ochuzuje je svými nekonečnými válkami za udržení světové hegemonie Washingtonu a Wall Streetu.
Snowden nikomu neublížil
Snowden neublížil nikomu, kromě lhářů a opravdových zrádců z řad americké vlády. A porovnejme si nepřátelství Washingtonu ke Snowdenovi s milostí, kterou prezident Bush udělil poradci bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho, Scooterovi Libbymu, jenž úmyslně vyzradil identitu tajné spolupracovnice CIA Valerie Plameové, manželky bývalého vládního úředníka, který veřejně odhalil Bushovi a Cheneyho lži o iráckých zbraních hromadného ničení.
Cokoliv slouží ku prospěchu úzké klice ve Washingtonu, je legální. Cokoliv odhaluje jejich zločiny, je protizákonné.
To je vše, co k tomu lze dodat.
Boiling frogs