Hlášku „Nechci slevu zadarmo“ kdysi vložili do úst profesora Zelí Grossmann se Šimkem v jedné ze svých legendárních povídek. Lidé u toho slzeli smíchy. Když podobnou pitomost zcela vážně provozuje olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, najde se dostatek hlupáků, kteří se u toho nejen tváří smrtelně vážně a vedou o tom „odborné“ debaty, nýbrž s tím dokonce nadšeně souhlasí.
Petr Tluchoř je označen za trafikanta, vsazen Ištvanem za trafikantství do lochu, vláčen coby trafikant už více než půl roku médii, leč celé to má jednu docela podstatnou vadu. Nějak tu chybí ta trafika. Namísto toho se dozvídáme, že prý jen kamsi doporučil svého známého, jenž ovšem coby státní úředník onu „trafiku“ vykonává zdarma. Kdyby každý v této zemi, kdo někdy někomu někoho doporučil do nějaké funkce, měl být vazebně stíhán, pak zdejší šatlavy tomu náporu nebudou stačit a Ištvan to s rychlostí své slovní kadence bude vysvětlovat ještě v příštím desetiletí.
Úplatkem Marka Šnajdra zase má být, že vlivné místo poslance s platem blížícím se sto tisícům vyměnil za „trafiku“ za nějakých bratru třicet tisíc. Za tuhle ištvanovskou trefu by se věru nemusel stydět ani Grosmannův a Šimkův profesor Zelí.
Ištvanovi pokusní králíci
Jediný kdo si z trojice poslaneckých pokusných králíků Ištvanových právních konstrukcí po složení mandátu snad finančně polepšil, je Ivan Fuksa. I tady je ovšem problém. K zastávané pozici v aeroholdingu má coby ekonom s vystudovanou vysokou školou dopravní a praxí starosty, ministra a hlavně dlouholetého náměstka ministra financí, jenž měl v gesci mimo jiné právě onen aeroholding, tu nejlepší kvalifikaci, což kudy chodí, tudy říká i ten, který jej do funkce jmenoval, totiž zodpovědný ministr financí.
Právě o svobodě a právu činit politická rozhodnutí a vážit dle vlastního svědomí (a nikoli dle pochybných a pokřivených představ umanutého pana Ištvana) své priority je rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež Ištvanovu řádění nastavilo limity.
Lehkost, s jakou se umanutý Ištvan nabourává do svědomí druhých a s jakou dezinterpretuje jejich osobní motivace, je neuvěřitelná. Jenže v životě stejně jako při hře v šachy můžete – a je to vaše nezadatelné právo – napřed volit jistou oběť, která vám později může přinést výhodu. Dvojnásob to platí v politice. Oběť v podobě opuštění významného postu, třeba poslaneckého mandátu, a výhodu v podobě nikoli pofidérní či vůbec neexistující trafiky, nýbrž v podobě zásadového politického postoje, třeba v otázce zvyšování daní, postoje, který případně zhodnotíte, pokud to někdo ocení, v budoucnu.
A propos – Ištvanovi fandové. Ty lze typově rozdělit do dvou skupin. Na hlupáky prostoduché a hlupáky ideologické.
Právě o svobodě a právu činit politická rozhodnutí a vážit dle vlastního svědomí (a nikoli dle pochybných a pokřivených představ umanutého pana Ištvana) své priority je rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež Ištvanovu řádění nastavilo limity. O imunitu či indemnitu v něm jde až v druhé řadě. Kdo chce a komu je to dáno, ten to ve verdiktu senátu Nejvyššího soudu čte. Kdo nechce nebo komu to dáno není, píše slabomyslné úvahy o tom, že nyní poslanci mohou v rámci imunity na půdě parlamentu vraždit. Suma sumárum: Kriminalizace standardních politických činů a rozhodnutí je dle Nejvyššího soudu nepřípustná. Podstata není v tom, že Tluchoře, Šnajdra a Fuksu ochránila imunita, podstata je v tom, že nespáchali žádný trestný čin. A nic na tom nemění ani potlesk Ištvanových fans.
Ištvanovi fans
A propos – Ištvanovi fandové. Ty lze typově rozdělit do dvou skupin. Na hlupáky prostoduché a hlupáky ideologické. S hlupákem prostoduchým je to poměrně jednoduché. Nemá prostě rád „ty nahoře“, takže každý, kdo si na „ty nahoře“ (a zvláště pak politiky) vyšlápne, byť to je za hranicí zdravého rozumu, je pro něj pašák. Hlupák ideologický zase žije v binárním světě. Vše, co posiluje jeho politické favority a naopak oslabuje politické nepřátele, je vítáno, byť by to byla evidentní hovadina. Že stejná hůl může příště mlátit obráceně, ideologický hlupák neřeší. Tak daleko nedohlédne. Výše řečené ovšem rovněž nevylučuje existenci hlupáka obojetného, jejž lze typově řadit k oběma skupinám naráz.
Ani jeden „spravedlivý“
Na margo „profesionálních“ ideologických hlupáků ještě malý dovětek. Biblické příběhy nadále platí. V levé části politického spektra se nenašel ani jeden „spravedlivý“, jenž by proti Ištvanově svévoli pozvedl hlas. Prezident Zeman oné svévole naopak hanebně využil, což je u hlavy státu trapné, ba přímo ostudné.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se tragicky mýlí, když říká, že „každý, kdo takový útok (myšlena tvrdá kritika Ištvana – pozn. pš) vede, si musí uvědomit, že tím snižuje význam instituce, která výrazným způsobem participuje na zachovávání spravedlnosti v každém státě.“ Jestli tady totiž někdo fatálním způsobem poškozuje onu instituci, jež má hájit spravedlnost, pak to není nikdo jiný než sám povedený pan Ištvan. A nyní se k němu přidává i sám pan nejvyšší.
Ivo Ištvan alias profesor Zelí
Jistě, je zcela legitimní hledat a vést diskuse, kde je ještě území standardních politických ujednání, kompromisů, ústupků či obchodů a kde už začíná území trestně právní. Jenže způsob vymezování této hranice, který zvolili Ištvan a spol., je pro tuto zemi katastrofa. Tisíckrát tomu může někdo tleskat, každopádně kdyby v roli Ištvanova pokusného králíka dřepěl za katrem sám, asi by zpíval jinak.
Morální škoda a mezinárodní ostuda, kterou Ivo Ištvan alias profesor Zelí této zemi svou právní svévolí způsobil, je bezmezná. Autor těchto řádků klidně vsadí boty, že na samotném konci tohoto Ištvanova právně konstrukčního dobrodružství s dvouletým odposloucháváním všeho a všech, zakuklenými komandy s páčidly řádícími pod rouškou noci, vazebními celami, blondýnou spoutanou „medvědem“ a vláčenou tlupou po zuby ozbrojených rambů, domovními prohlídkami s nasazením čtyř stovek policajtů a manévry desítek policejních aut s majáčky bude nula. Skuteční gauneři mohou být v klidu, když se stovky policajtů realizují na třech exposlancích a jedné „sekretářce“.
Výsledkem vyšetřování je nula
Jediným výsledkem nakonec zůstane pád vlády, změna mocenských poměrů v zemi a smrad, jenž dlouho nevyvane. Za tohle si státní zástupce platíme?
A jestliže výsledkem Ištvanova běsnění bude nula – a ono to prostě jinak dopadnout nemůže – o to větší bude deziluze všech těch hlupáků natěšených na krev „těch nahoře“. Úměrně tomu ovšem bude dál stoupat tlak v papiňáku společenského napětí. Nabízí se otázka: Není právě tohle, o co partičce okolo bývalých vojenských (a dodejme i adjektivum komunistických) prokurátorů jde?