Francie byla zvyklá vydávat se téměř za maják svobody a demokracie. A hle: francouzský soud poslal vůdkyni jediné skutečné opoziční strany „Národní sdružení“ Marine Le Penovou na psychiatrické vyšetření.
Ne, nikoho nepokousala ani se nevrhala na lidi se sekerou! Francouzské vyšetřovací orgány zahájily její stíhání poté, co v prosinci roku 2015 zveřejnila na Twitteru tři fotografie vražd spáchaných militanty z ISIL, aby poukázala na zvěrstva teroristů. Na jedné z fotografií přišel o hlavu americký novinář James Foley, na druhém tank přejíždí muže v oranžové kombinéze a na třetím snímku je zaživa upalován jordánský pilot Muat al-Kasasbeh.
Za to, že zveřejnila tyto staré fotografie, je opoziční politička obviněna ze šíření zobrazení násilné povahy, které údajně mohou být dostupné nezletilým osobám.
Jinými slovy, pokud psychiatrické vyšetření zjistí, že Marine Le Penová je duševně zdravá, hrozí jí až tři roky vězení a pokuta 75 tisíc eur. Pokud budou mít lékaři pochybnosti o jejím duševním zdraví, francouzská justice bude mít šanci poslat opoziční političku na nucenou léčbu.
Takže fotografie, které měly ukázat hrůzy terorismu, použijí dnes francouzské orgány bdící nad „spravedlností“ k tomu, aby perzekuovaly opozici za pomoci soudní psychiatrie. Le Penová měla poslaneckou imunitu, která jí zaručovala ochranu před trestním stíháním, avšak v březnu loňského roku ji poslanci Evropského parlamentu imunity zbavili.
Šílené
Sama Le Penová, když se dozvěděla o soudním rozhodnutí, rozčileně prohlásila, že je to šílené.„Za tweety, které odsuzují hrůzy DAEŠ/ISIL, mě posílá takzvaná Spravedlnost k psychiatrům. Jak hluboko mohou ještě klesnout?“ žasne Le Penová. „To je prostě neuvěřitelné. Tento režim mě doopravdy začíná děsit.“
Rozhodnutí soudu odsoudily dokonce i hlavní západní sdělovací prostředky a významní politici, kteří jsou obvykle nepřátelští vůči francouzské pravici. „Naprostý totalitarismus,“ zaznělo například z BBC. „Soud poslal Marine Le Penovou na psychiatrického vyšetření. Nemám slov! Vyjadřuji solidaritu s ní a se všemi Francouzi, kteří si stále ještě váží svobody!“ řekl italský ministr vnitra Matteo Salvini.
Ve Francii se na její obhajobu vyjádřil i krajně levicový politik Jean-Luc Mélenchon, vůdce strany „Nepokořená Francie“. Podle jeho názoru Le Penová pouze publikovala dokumentární svědectví o zvěrstvech ISIL, aby potvrdila, že srovnání její strany s teroristy není myslitelné. A to má být co, už i fotografie skutečných událostí ze života mohou být v současné Francii považovány za důkaz šílenství?
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Osudové ohrožení nás dostihlo. Liberální demokracie vládou manipulace a ponižování? Moc v rukou nebezpečných menšin. Je třeba bojovat proti. Desatero liberálního demokrata. Manifest obránců
Liberalismus za každou cenu
Ironií celé události je navíc fakt, že to není tak dávno, co v téže Francii pobouřeně obviňovali SSSR ze zneužívání psychiatrie pro trestní účely. A nyní se něco podobného děje v „citadele evropských hodnot“ – v Paříži!
„V SSSR,“ píše anglický Guardian, „prohlásili disidenty a všechny jinak smýšlející za blázny a následně je posílali do psychiatrických léčeben. Teď,“ přiznává list, „stejné metody přijal také Západ, a to zejména lidé hájící liberalismus za každou cenu. Každého, kdo se odváží oponovat režimu – dokonce i pomocí faktů a fotografií – čeká soud a vyšetření, aby se zjistilo, zda není šílený. Jaká je v tom nehorázná ironie: francouzský stát chce umlčet kritiky barbarů, tedy těch, kteří se snaží zničit liberalismus.“
Připomeňme, že Le Penová je jeden z nejvýznamnějších politiků ve Francii, bývalá kandidátka na funkci prezidenta, která se utkala ve volbách se současným prezidentem Emmanuel Macronem.Tehdy sice Macron zvítězil, ale jeho pozice oslabuje, preference klesají, slibované reformy váznou a nespokojenost veřejnosti roste. A to vše v době, kdy národní strany naopak nabírají síly v celé Evropě. Například v Německu, kdyby se nyní konaly parlamentní volby, by se podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění stala druhou největší politickou silou „Alternativa pro Německo“, která je mainstreamem srovnávána se stranou Marine Le Penové.
Preference „Národního sdružení“ Le Penové rovněž rostou. To děsí současné pány Elysejského paláce. Proto v boji s nebezpečným soupeřem používají metody známé z bolševického režimu. Zpočátku její straně odebrali státní dotace ve výši dvou milionů eur, poté ji zbavili poslanecké imunity, a nyní ji chtějí odstranit doslova fyzicky tím, že z ní udělají osobu nepříčetnou.
Demokratické křeče
Takovéto špinavé metody boje s politickými protivníky jsou však vsoučasné „demokratické“ Francii běžné. Stačí připomenout, jak během již zmíněných prezidentských voleb byl vyřazen ze hry další nepohodlný kandidát na prezidentský úřad François Fillon, který byl obviněn z finančních podvodů. O něco dříve předtím byl s pomocí obvinění z korupce odstraněn z aktivního politického boje bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy. A když se o prezidentský úřad chtěl ucházet Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf MMF, byl obviněn ze znásilnění a uvržen do vězení. Později se ukázalo, že tato obvinění byla falešná. Ale to již bylo po volbách.
Proto jsou podle agentury Bloomberg „francouzští voliči skeptičtí vůči svým politikům. Studie zadaná francouzskou pobočkou organizace Transparency International ukázala, že 54% Francouzů považuje politickou elitu své země za zkorumpovanou. Pokud hovoříme o politicích na místní a evropské úrovni, stejně jako o prezidentovi a národní vládě, tento údaj již dosahuje přibližně 75%. Skandály jsou již dlouho běžnou součástí každodenního života Francie,“ konstatuje Bloomberg.
Zneužití psychiatrů v boji proti politickým rivalům je vnímáno jako „nová položka“ v seznamu špinavých metod aktuálního politického života ve státech Evropské unie. Zapomíná se však, že jde vlastně již o reprízu. Ve skutečnosti tu však něco takového již jednou bylo. V roce 2010, v době před podpisem Lisabonské smlouvy, jak si snad většina z nás ještě dobře pamatuje, se pokoušela skupina lékařů zbavit svéprávnosti tehdejšího prezidenta Václava Klause, jenž se údajně "v důsledku dekompenzace osobnostní poruchy dostává pod drtivý tlak médií a mezinárodní politiky, se svými názory je izolován, což ještě více prohlubuje jeho poruchu a vede k eskalaci patologického chování." Možná, že kdyby nakonec nepodepsal, trávil by dnes svůj život v psychiatrické léčebně. Neodolatelná je přitažlivost stalinismu.
Pokusy Západu vinit Rusko a další země z absence demokracie a svobodných voleb vypadají na tomto pozadí dvojnásob směšně. Je to ovšem smích pod šibenicí - či gilotinou.
Zdroj.
