Přetahovaná o to, jestli prezidentská vláda dostane důvěru, je pro média darem z nebes. Okurková sezóna se proměnila v sezónu politických spekulací. Co by dělaly komentátorské “hvězdy“ Bakalovy či Babišovy mediální stáje nebo družstevní vlastníci České televize, kdyby nebylo Ištvána a spol? Zabývaly by se snad suchem a horkem? Není divu, že to už lidi pořádně otravuje. Brzy si přestanou všímat toho, co se děje úplně. Jenže to právě bude velká chyba. Možná na ni čekají. Počítají s ní.
Jistěže není úplně lhostejné, zda úřednický kabinet Miloše Zemana projde ve sněmovně hlasováním o důvěře.
Scénář a: Pokud důvěru dostane, nic se nestane. Budeme se pozvolna sunout k řádným parlamentním volbám na jaře příštího roku. Lid bude většinou spokojen, protože od kabinetu bude dostávat samé dobré zprávy. Vláda, v níž nebudou koaliční rozbroje dané zájmy jednotlivých stran – v níž tedy nebude politika – nemůže nebýt k krátkodobém horizontu neúspěšná.
Dědictví „hlubokých myšlenek a vizí“ Václava Havla dostává konkrétní obrysy v naší realitě. A to bez ohledu na to, že dělí i samotné havlisty.
Scénář b) Pokud vláda důvěru nezíská – stane se totéž. Jen to bude trochu „veselejší“ - asi jako v kdysi slavném Kinoautomatu. Tam sice diváci mohli zvolit v kritických okamžicích různé varianty děje, tedy přidat několik peripetií, konec byl však dán dopředu nezměnitelně. Pouze pro zasvěcené či zvlášť zaujatou část veřejnosti je zajímavé sledovat, jaké peripetie Miloš Zeman vymyslí.
Jenže hra o volby se bude provádět jen na předscéně. Za oponou se povede nelítostný boj o převzetí moci nevolenými. Dědictví „hlubokých myšlenek a vizí“ Václava Havla dostává konkrétní obrysy v naší realitě. A to bez ohledu na to, že dělí i samotné havlisty.
Velké zatýkání?
Na rozdíl od mainstreamu jsme našim čtenářům řekli okamžitě, o co při svržení vlády šlo, a k čemu to všechno směřuje. Nemýlili jsme se: Výběr dodavatele pro dostavbu Temelína byl odsunut, americký Westinghouse tak zůstává nadále ve hře.
Čtěte zde: Šokující rozuzlení motivů protivládního puče: Temelín dostavějí buď Rusové – nebo Číňané! A prokurátor Ivo Ištván konečně přiznal: Školili mě Američané.
Čtěte zde: Příčiny i důsledky pádu Nečasovy vlády: Bude nakonec Temelín čínský? A kam by vedl Kalouskův náhlý obrat zrušit dostavbu vůbec?
O to šlo primárně. To bylo spouštěcím mechanismem akce současných „majitelů klíčů“, elit represívního aparátu při „odstřelení nemocné politiky“ jako výchozího bodu pro privatizaci moci v naší zemi. A vůbec není paradoxní, že to byla právě Nečasova vláda, která pučisty do jejich postů přivedla. Respektive její ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil – kterého ovšem „vyrobil“ právě Petr Nečas.
Nemýlili jsme se ani později, když jsme jako jediní informovali o tom, že prokurátoři chystají další dějství své „mýdlové opery“, v níž jde ovšem tak trochu o život. Nejen bezprostředním aktérům vězněným bez soudu ve vazbě – ale především naší těžce pochroumané politice a zbytkům demokracie. Velké zatýkání, které jsme předpověděli na přelom července a srpna, dostalo výrokem Nejvyššího soudu ránu. Ale jen docela malou, jak se ukázalo při vystoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který na nejvyšší soudní instanci země udělal dlouhý nos. Jediná změna tak podle všeho bude v tom, že další vlnu divadelního představení s policisty v kuklách, museli pučisté posunout zhruba o dva týdny – někdy na polovinu srpna.
Čtete zde: Protivládní puč v problémech: Žádost o vydání Petra Nečase je bouda.Máme informace, že policie z bezradnosti chystá další velké zatýkání!
Jen dlouhé vedení?
Také aktuální vydání týdeníku Euro spekuluje právě o tomto datu. Náhle probuzení novináři žasnou, spekulují – a zase se mýlí. Alespoň však už někteří tuší, že trojice nejvyšších státních zástupců Pavel Zeman, Lenka Bradáčová, Ivo Ištván „nehraje fér“:
„Očekávali, že zatýkání (bývalých poslanců a Jany Nagyové, pozn. aut. ),spustí lavinu zákulisního jednání, které může dopomoci k získávání dalších důkazů. Konstrukce se sesypala jako domek z karet.
Poslance vyňal z trestního stíhání rozhodnutím o politické imunitě Nejvyšší soud. Kmotři Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička se vesele opalují u moře. Mimochodem jméno Hrdličky se ze spisu° poněkud vytrácí, stejně jako jméno bývalého náměstka pražského vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka, kvůli kterému případ dozorovali olomoučtí návladní. O vazbách a domovních prohlídkách rozhodoval ostravský soud.“
Napište vedle sebe Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička – a zbytek za vás už dotvoří zmanipulovaná mysl čtenářů.
To je, panečku, odhalení hodné mainstreamu! Samozřejmě, že Libor Grygárek byl jen záminkou, aby Pavel Zeman mohl zatýkání poslanců předat Ivo Ištvánovi a „jeho“ ostravskému soudu, to si přece od začátku cvrlikají vrabci na střeše. Existovalo totiž nebezpečí, že „nezasvěcený“ pražský soud by nemusel dostatečně účinně „spolupracovat“. A bez vazby a domovních prohlídek by celé to divadlo nemělo žádné televizní grády.
Mimochodem - právě proto ti tři soudci z Nejvyššího soudu jsou vpravdě hrdinové: Takto se vzepřít mediální hysterii, prahnutí zmanipulované veřejnosti po hlavách politiků – ale i valné části svého stavovského okolí – k tomu potřebujete odvahu a skutečnou vnitřní integritu. Projevili ji ostatně již předtím, když odmítli svévoli soudce Šota v případě jeho obskurního „mediálního“ rozsudku nad Vítem Bártou.
Spekulace o „kmotrech“ jsou pak již naopak zcela podle „hlavní mediální vlny“. Napište vedle sebe Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička – a zbytek za vás už dotvoří zmanipulovaná mysl čtenářů. Kolikrát již slyšela, že „spravedliví žalobci“ mířili především na „kmotry“. Jak to, že se jim nyní tedy ze spisu „vytrácejí“?
Protože o ně nikdy nešlo. Cílem byl pád vlády. A doufání, že v neustálém odposlouchávání a sledování kdekoho, se přece jen něco objeví. Neobjevilo. Kudy tedy cesta?
Kdo je na řadě?
Hovoří se o „zátahu na kmotry solárního byznysu“. Další velké populární téma – tentokrát opravdové a vážné. Jen jsem zvědav, zda mezi zatčenými bude také někdejší ministr životního prostředí Topolánkovy vlády Martin Bursík, do jehož gesce tento bezpochyby největší tunel v dějinách ČR patřil.
Jak to ale souvisí s údajnou „korupcí“ někdejších poslanců a případem paní Nagyové, kvůli nimž padla vláda? Nijak.
Od počátku jsme opakovali, že policie nemá nic v rukou. Že teprve doufá, že jí nějaké „důkazy“ spadnou z nebe,
Ocitujme ještě jednou z dnešního vydání náhle probuzeného Eura:
„Navíc to vypadá, že se orgánům činným v trestním řízení bortí i poslední případ - úkolování vojenské tajné služby kvůli sledování manželky premiéra Petra Nečase Radky. Podle informací týdeníku Euro hned tři vojenští agenti při výslechu konstatovali, že nešlo o klasické sledování, k němuž je zapotřebí souhlas ministra obrany, ale o takzvané kontrasledování, což je ochrana před sledováním. K provedení takovéto operace stačí rozhodnutí velitele. A aby toho nebylo málo, Jana Nagyová nebyla podle všeho úřední osobou, která by měla pravomoc sledování nařídit.“
Od počátku jsme opakovali, že policie nemá nic v rukou. Že teprve doufá, že jí nějaké „důkazy“ spadnou z nebe, protože po první vlně zatýkání mnozí znervózní a v odposleších (všimněme si, že nám už ani nepřijde divné, že sledují a odposlouchávají všechny) něco uvízne.
Podle našich informací však nepůjde jen o solárníky. Je totiž potřeba, aby kauza zněla stále dostatečně politicky. Proto se prý objeví i zvučnější jména – například z pražského magistrátu. Odporná hra, v níž od počátku jde o všechno jiné, než veřejnosti předstírá, pokračuje vesele dál. Počítá prý i s tím, že brzy začne proces s Davidem Rathem, což údajně vrátí stále více pochybující veřejnost „do lajny“.
A prezident Zeman?
Podporou Ivo Ištvánovi se prezident do celé kauzy zamotal víc, než musel. To je jedna varianta. Jiná říká, že je v ní samostatným hráčem. To je však velmi nepravděpodobné. Celé představení se připravuje už nejméně dva roky. Tehdy nebylo o Miloši Zemanovi ani vidu ani slechu jinde než na Vysočině.
Je daleko pravděpodobnější, že se stal nástrojem v rukou aktuální ministryně spravedlnosti Benešové. Ta se zase předtím stala nástrojem v rukou Miloše Zemana v jeho souboji se sociální demokracií. A nyní jí vrátil dluh – a současně si ve vedlejší roli zaúčinkoval v tom nebezpečném kabaretu. Asi mu přišlo, že je to pro jeho popularitu dobré číslo. Myslím však, že jde o chybu, která se mu nakonec vymstí. Jako se vymstila Petru Nečasovi. Nikomu nerostou stromy do nebe.
Tady se hraje o to nejcennější, čeho je ve světě – u nás zvláště – již podstatně méně než zlata: Jde o další díl temné hry o zbytky naší svobody.
A Marie Benešová? Ta je do Ivo Ištvána dlouhodobě zamilovaná. Mnozí tvrdí, že by jej ráda dostala na místo Pavla Zemana – onoho nejvyššího prokurátora, aby nebylo mýlky. A tak dále.
Pokud vám už všechny ty vztahy a vazby lezou krkem, vůbec se vám nedivím. Bohužel se zde však s námi při tom současně hraje nebezpečná hra, kterou nakonec – jako obvykle – zaplatíme všichni. Čím? Kdyby jen penězi, jako ten neslýchaný „solár“! Tady se hraje o to nejcennější, čeho je ve světě – u nás zvláště – již podstatně méně než zlata: Jde o další díl temné hry o zbytky naší svobody.