Chystá se prezident Donald Trump na vojenskou intervenci v občanskou válkou zmítané Sýrii? Zdá se, že ano - nebo to alespoň on i jeho poradci naznačují.
Minulý týden prohlásil Trump o ofenzívě, jíž syrský prezident Bašár Asad doufá dobýt poslední pevnost teroristických "povstalců”, provincii Idlíb: “Jestli se to změní v masakr, svět se velmi, ale opravdu velmi rozzlobí. A Spojené státy se také velmi, ale velmi rozzlobí.”
Jak provést válku bez boje?
Okamžitě následovaly pondělní titulky na první straně Wall Street Journal: “Asad plánuje zaútočit chlórem, tvrdí Spojené státy.” V článku se tvrdí, že “prezident Trump vyhrožuje masívním vojenským útokem proti Asadovi, pokud syrský prezident zmasakruje v Idlíbu civiliní obyvatelstvo.”
V Idlíbu žijí nějaké tři miliony civilistů a uprchlíků, ale také sedmdesát tisíc teroristů, z nichž se deset tisíc hlásí k al-Káidě. Koho to vlastně Asad nemá “zmasakrovat”, respektive, jak má provést ofenzívu bez obětí na životech?
Obrat kurzu… Tečka.
V pátek Washington Post hlásil, že Trump mění americkou zahraniční politiku: nadále prý platí, že ze Sýrie americké síly jen tak nezmizí. Dvaadvacet stovek našich vojáků zůstane, dokud neuvidíme “odchod všech vojenských sil, jimiž v regionu působí Írán, ať již přímo či nepřímo a ustavení stabilní, neagresívní vlády, akceptovatelné pro všechny Syřany.”
“Nijak s odchodem nespěcháme,” vyjádřil se k tématu James Jeffrey, bývalý americký diplomat, jehož prezident povolal zpět do služby, aby zvládl záležitost zvanou Sýrie. “Nová politická linie diktuje, že se rozhodně nestáhneme do konce tohoto roku.”
Za prezidenta Obamy bylo onou pověstnou tenkou červenou linií použití otravných plynů. Tuto hranici Trump drží, a to i za pomoci bombardování. Teď ovšem máme hranici novou. Jak se vyjádřil Jeffrey, Spojené státy “nebudou tolerovat útoky. Tečka.”
Čtěte ZDE: Podivný pohyb v Sýrii: Chystá se další chemická provokace? Chlór už je na místě. Bílé přilby secvičují inscenaci. Kolikrát bude recyklován otřepaný scénář? Rakety na Asada a teroristé na civilisty. Nevyšetří se zase nic
Generální zkouška na válku
A co na to tisk? Spokojen stejně není: v pátečním úvodníku se Washington Post Trumpovi vysmíval a tvrdil o prezidentově reakci na Asadovu brutálně efektivní strategii znovudobytí vlastní země, že je “ubohoučká a slabá”. A nečinně přihlížet, zatímco pravidelná syrská armáda pošle povstalce v Idlíbu do říše zapomnění, by prý bylo “další škodlivou rezignací na vedoucí postavení Spojených států.”
Jinými slovy - zdá se, že Trump signalizuje, novináři vyžadují a Jeffrey navrhuje, aby raději než sledovat další krvavou bitvu a nechat ji, ať dospěje ke svému konci bez nás, Spojené státy by raději vstoupily do války s ruskými a syrskými silami a přinutily je, aby to těsně před koncem vzdaly.
Ostatně minulý pátek poblíž americké posádky ve městě Tanf v jižní Sýrii poblíž irácké hranice proběhla téměř nepovšimnuta generální zkouška na totéž. Oficiálně se jmenovala “vojenské cvičení oddílů amerického námořnictva s ostrou palbou”. Účelem bylo jediné, a sice přimět ruské jednotky, aby se od oblasti držely pěkně daleko. Cvičení následovalo poté, co ruské síly požádaly o povolení v oblasti pronásledovat “teroristy” - a americké velení povolení zamítlo.
Míček letící na USA
Takže - zpět k nejdůležitější otázce: Je Trump připraven poslat americké vojáky do boje s Rusy nebo Syřany, pokud Asad své armádě skutečně dá zelenou k dobytí Idlíbu? Bombardování odbojné provincie už začalo…
Co z této otázky činí více než politologickou spekulaci, je mimo jiné to, že Vladimir Putin a íránský prezident Hasan Rúhaní řekli tureckému prezidentu Erdoganovi na schůzce, konané v onen pátek, kdy tisk ostouzel Trumpa, že ofenzíva do Idlíbu se připravuje.
To Erdogan samozřejmě nerad slyší - obává se, že znovudobytí Idlíbu bude znamenat další statisíce uprchlíků překračujících Tureckou hranici. A v Turecku jsou už miliony Syřanů.
Zdá se ovšem, že koalice Asad-Putin-Rúhání se rozhodla riskovat jak to, tak střet s Amerikou - na druhé misce vah totiž leží definitivní konec “povstalců”.
Pokud tomu tak je, politický míček je na naší straně dvorce.
Čtěte ZDE: Ještě jeden americký úder na Sýrii: Z uražené ješitnosti nad nezdařenou šmelinou? Mír pro region výměnou za zradu - a ropu. Asad se zachoval čestně. Podaří se mu definitivně zvítězit? Nic příjemného pro Trumpa
S armádou Spojených států na věčné časy a nikdy…
Pomiňme teď velká slova a varování, řinčící zbraněmi. Je Trump opravdu připraven vést svou zemi k účasti v bojích uprostřed cizího státu, proti silám, jež by bez našeho zásahu ukončily vlekoucí se konflikt? Kdy schválil Kongres prezidentovi novou válku?
Jaký vitální americký zájem je ohrožen syrskou kontrolou či válkou v Idlíbu, nebo zajištěním toho, aby ze Sýrie odešli všichni Íránci či šíité, nebo tím, že v Damašku zasedne “stabilní, neagresívní vláda, akceptovatelná pro všechny Syřany”?
Pokud si totiž pro přítomnost našich vojáků na tomto středovýchodním bojišti nastavíme podobné podmínky, zůstaneme na něm už navěky.
Syrská občanská válka je nejspíš největší humanitární katastrofou tohoto desetiletí. Čím dříve bude po ní, tím lépe. Bylo by dobré si připomenout, že Asad, Rusko ani Írán válku nezačaly. A dokonce se nikdy nestavěly nepřátelsky k americkým jednotkám, jejichž posláním, jak nás naši političtí představitelé neustále ujišťovali, bylo rozdrtit ISIS a tradá domů.
Občan Trump versus prezident
Trump už dvakrát zaútočil na Sýrii kvůli chemickým zbraním. Američtí představitelé teď vykládají deníku Wall Street Journal, že Asad právě schválil použití chlóru proti povstalcům v Idlíbu. Jenže Moskva tvrdí, že jde o klasickou operaci pod falešnou vlajkou - jejímž účelem není nic menšího, než ospravedlnit americkou intervenci.
Mnoho lidí tady v rusofobií trpícím Washingtonu by uvítalo konfrontaci s putinovským Ruskem, a ještě lépe by se jim zamlouvala válka Spojených států proti Íránu. Jenže to je přesný opak, co nám sliboval jistý prezidentský kandidát, občan Trump.
Pokud by prezident Trump na občana Trumpa docela zapomněl, znamenalo by to politickou přírodní katastrofu, proti níž je hurikán Florence jen malou ochutnávkou.
Nejde totiž jen o naprostý triumf všech, kteří občana Trumpa v prezidentském úřadu nechtěli. Také a především jde o definitivní opuštění prezidentovy původně “nové politiky" ve prospěch starého, ale nikoli dobrého neokonzervatismu.
Zdroj.
