Kdykoli je mokrý nebo suchý rok a zemědělci naříkají, objeví se aktivisté a snaží se využít situace k prosazení zájmů energetické lobby. I po půl století ale solár a vítr stále dodává méně než 2 % světové energie.
Pokud se podíváme s chladnou hlavou na vědecké výzkumy, uvidíme, že všechno je trochu jinak. Ano, letos bylo suché a horké léto. To se občas stává. Ale v dlouhodobém srovnání patří poslední teplé století k těm nadstandardně vlhkým. Sucho bylo údajně více za malé doby ledové. Uvedl to nedávno výzkum, kterého se účastnili čeští vědci, například matador historické klimatologie J. Kyselý (zde a zde).
Je sucho nebo vlhko?
Dávat sucho do souvislosti s oteplením klimatu je poněkud sporné. České země už suchá období postihla to i v mnohem chladnějším podnebí. V 50 - 70. letech 19. století jsme zažili velmi suché období, které počátkem 70. let vyústilo v kůrovcovou kalamitu na Šumavě. Nedávno na to v médiích upozornil Jan Daňhelka z ČHMU. Následné kácení a těžba dřeva přinesly na Šumavu zlatý věk pro dřevaře a spekulanty, jak o tom píše ve svých románech Karel Klosterman. Šlo ovšem o nejchladnější periodu na českém území za posledních dvě stě let. Kdyby se to stalo dnes, aktivisté by vinu pochopitelně dávali globálnímu oteplování.
Aktivisté jsou sice neradi, když se to připomíná. Ale dříve se extrémní počasí dávalo za vinu nikoli oteplování, ale ochlazování klimatu.Ke špatnému počasí zkrátka občas dochází v každém podnebí.
Čtěte ZDE: Horko neustupuje: Můžou za to pšoukající krávy? Trump ulevil farmářům. Co všechno si chtěl Obama zapisovat? Za vším hledej bažiny. Příroda umí dokonale recyklovat. Chatrná logika ekoaktivistů
V roce 1974 NOAA (americký Národní úřad pro oceány a atmosféru) ve svém čtvrtletním zpravodaji vysvětluje několikaleté sucho v Sahelu jako důsledek ochlazení klimatu: „V oblasti Sahelu, jižně od Sahary... trvá sucho někde už šestým rokem, po 40 letech vydatných monzunových srážek.... Mnoho klimatologů toto sucho a jiné anomálie počasí nedávné doby do souvislosti s trendem globálního ochlazování a změnami atmosférické cirkulace, které budou-li pokračovat, vážně ohrožují hlavní oblasti výroby potravin na světě.“ Článek se odvolává na špičkové klimatology té doby jako Reid Bryson, Hubert Lamb nebo J.Murray Mitchell.
Alternativní díry na peníze
Odborný výzkum zpochybnil i názor, že zemědělcům nejlépe pomůžeme, když přitvrdíme v boji proti skleníkovým plynům. Že klima jako ochladíme a všechno nám v chládku krásně lépe poroste. Japonští vědci však spočítali, že při očekávaném oteplení sice bude v roce 2050 hladem ohroženo asi o 24 milionů lidí více než dnes (pokud se přikloníme k alarmistickým modelům). Ale pokud bychom zavedli nákladná opatření proti skleníkovým plynům, ohrozí hlad celkem 75 milionů lidí. Protože zchudnou a nebudou mít na jídlo. Situaci bychom tak pouze zhoršili (How the war on climate change slams the world’s poor - přehledový článek od Lomborga; Climate taxes on agriculture could lead to more food insecurity than climate change itself - report na webu institute IIASA, který je odnoží Římského klubu – tato data tedy uznávají i králové alarmismu).
Po půl století investic do obnovitelných zdrojů energie není vidět žádný výsledek. Stejně jako v roce 1973 „ostatní“ zdroje (solár, vítr) tvoří méně než 2% světové potřeby energie (včetně dopravy, nejen elektřina). (Zdroj: International Energy Agency. Key World Energy Statistics 2017)
Je to asi stejně smysluplné jako zabít 8 lidí, abych 3 lidi zachránil. Podle „skeptického ekologa“ Bjorna Lomborga je rozumnější investovat do výzkumu nových technologií, které by byly účinnější než dnešní větrné a solární elektrárny. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) dnes vítr poskytuje jen 0,6% světové spotřeby energie a solární panely jen 0,2%. Dokud nevyvineme něco spolehlivějšího, nemohou se tyto technologie o moc více rozšířit.
Přitom jen letos stály obnovitelné zdroje energie (OZE) okolo 150 miliard dolarů. Tyto peníze bychom raději měli investovat do boje s chudobou v rozvojových zemích. Ty nejvíce poškodila biopaliva, protože spalování potravin místo ropy (za účelem snížení těžby fosilních paliv), vedlo – nikoli překvapivě – ke zvýšení ceny potravin.
Zdroj.
