Ve chvílích, kdy čtete tyto řádky, je už pravděpodobně jasno o tom, jako sílu dali Švédským demokratům voliči státu, jenž je nám tu zleva, tu zprava dáván za vzor. Ostatně srovnání se nabízí, neboť má jen o slabý miliónek méně obyvatel než MY, kteří o sobě necháváme různé mudrce tvrdit, že jsme bezvýznamná „malá země“. Nebo že jsme xenofobní až fašističtí, jako ti z příhraniční Saské Kamenice (Chemnitz) v bývalé NDR („naši“ Němci nám rozumějí), zatímco Švédi byli dosud skvěle adaptovaní jako roboti pro „solidární“ rozpouštění se v přívalech muslimských migrantů.
Já v tomto okamžiku ještě výsledky parlamentních voleb ve Švédsku neznám. Jen předvolební průzkumy, které tam, jako všude jinde v Evropě a Americe má v rukou místní Kavárna (bažiny, Deep State). Takže slouží jen jako jeden z mnoha propagandistických nástrojů k ovlivňování volebních výsledků. Jenže - to by v tom ale přece musel mít prsty Vladimír Putin... Kdo už se v tom má vyznat? Ostatně také v Rusku se dnes volí důležitý moskevský starosta, tedy „premiér“ vlády, pod níž spadá zhruba tolik obyvatel, jako má ČR a Švédsko dohromady.
Revoluce?
Ten zlotřilý prezident v Kremlu musí být chudák na roztrhání. Americké volby francouzské, německé, italské, rakouské, švédské, finské, Katalánsko, brexit, novičok a kdo ví, co ještě – všechno to stihne (o bestiálním zlikvidování ISIL v Sýrii pomocí chlóru ani nemluvě)! V podstatě uvedl celý euro-americký prostor, takřečený svobodný a demokratický Západ, do stavu propukající voličské revoluce za svobodu a demokracii. Nojo, ale... to je tedy dobře, nebo špatně?
Jak se to vezme. Naši revolucionáři (neziskovky, hlavní média, hlavní politické strany) vedou již leta guerillovou válku proti občanským svobodám a demokracii (dovolená je pouze ta s přídomkem „liberální“), za bruselskou Čtvrtou říši. V tom případě je revoluce dobře. Ale když vyjdou lidé do ulic, jako ti v Chemnitzu (Katalánsku atd.), protože chtějí svobodně vyjádřit svůj názor na vytváření euro-negroidní rasy (podle Kalergiho), je to špatně. A pak není od věci pořádně je demokraticky propláchnout vodními děly, provonět slzným plynem a proklepat obušky, fašouny nesolidární.
Patrně nejkomplexnější odpověď na téma Revoluce jsem v poslední době slyšel od Jarka Nohavici. Jak je u něj zvykem, napsal ji ve verších pro nové (již deváté) vydání měsíčníku MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska – a sám ji také recituje. Poslechněte si to na webu. Nemám k té „básnické analýze“ co dodat.
Čtěte ZDE: Srpen na krku: Sláva, prohráli jsme! 50 roků od invaze již brzy zaplaví mediální prostor. Prošlé střelivo do válečnické protiruské hysterie. MY ale víme: Všechno je jinak. Nohavica, Jakl, Semín. Potkáme se ve Včelné?
Hodní a zlí demokraté
Švédi nás sice svého času také docela slušně převálcovali, povraždili, ukradli, co pobrali, ale teď jsou zato naši nejlepší kamarádi a příklad všech příkladů. Proto bědujeme nad 21. srpnem (1968), nikoli nad 26. červencem (1648). Zatímco za třicetileté války jsme jako národ především kvůli Švédům (kdo by se patlal v historii) málem vyhynuli, po „sovětské okupaci“ jsme se naopak nejvíce rozmnožovali (v novém MY je velký materiál o prezidentu Husákovi a důvodech tehdejšího babyboomu, dnešních „Husákových dětí“). Jsou to ale paradoxy, řekl by jeden autor nepříliš povedených divadelních a politických skečů.
Švédi dnes volili po mnoha letech, neboť socialistická vláda volby v řádném termínu zakázala. A nic, žádné protesty z Bruselu, žádné ohrožení demokracie a výhrůžky „zbavením hlasovacích práv“ v unii, jako pro Polsko či Maďarsko. Proč? No protože nejsou demokraté jako demokraté. Ti Švédští demokraté, co mají našlápnuto ke slušnému volebnímu výsledku, jsou zlí, protože chtějí žít jako dřív, jako lidé. Ti, co zakázali volby, aby ti zlí nemohli dostat příliš mnoho voličských hlasů, jsou hodní. To je jako s těmi revolucemi. Tak teď hlasů dostanou ještě víc, protože zakázat volby nafurt – to si zatím ani hodní vládnoucí socialisté ještě neodvážili. Asi až příště.
Nacionalista s mečem a korouhví
Máme u nás na půl miliónu cizinců (tvoří už 5% obyvatel, což je víc než ve Švédsku) – a přesto jsme zlí. Nechceme totiž ty správné migranty – muslimy, Araby a Afričany. Ukrajinci, Vietnamci, a mnozí další – ti se nepočítají. Nechceme ty „švédské“, protože si chceme uchovat své národní identitu a tradice, které jsme uchránili i před rabujícími Švédy. Jak? Také o tom je „Myčko“. V tom novém se třeba dočtete, proč si chceme uchovat nejen tradice, ale také zbraně na jejich obranu („Nechte nám zbraně, dali jsme si na ně!“). Takže jsme zlí.
A to už vůbec nemluvě o zmíněném arcizločinci prezidentu Putinovi. Víte, co si vymyslel, aby se mu západní špióni nemohli přehrabovat v počítači? Ne? Tak se to dozvíte z následujících pár řádek. Pokud ještě nejste předplatitelem či pravidelným čtenářem MY, nemůžete Putinovo tajemství znát, i když nové vydání MY je už od čtvrtka v trafikách. Jenže si o ně musíte říci! Nikde ho na pultě neuvidíte. Je hluboce „utopeno“ pod ostatními tituly, aby si ho nikdo nemohl všimnout. Zvlášť, když je tentokrát na obálce další nebezpečný „český nacionalista“ – svatý Václav!
Bez kontroly
Občas přijde do redakce takový zvláštní dopis. Přinese ho poštovní doručitel(ka). Ze schránky jej pak musí někdo donést o dvě poschodí výše. Pak otevřít. Teprve pak jde číst. Nelze jej kliknutím přeposlat oslovenému. Musí si pro něj dojít, nebo mu ho někdo dopraví.
Je na papíře. Znaky, které skládají dohromady slova a řádky nemají standardizovanou podobu nějakého „formátu“, ale pečeť originálu: podle toho, s jakou silou právě pisatel uhodil do klávesnice, jsou buď výraznější, nebo méně výrazné. Nejvýraznější jsou tam, kde autor udělal chybu, překlep, – a opravil jej bez „bělítka“ pouhou silou prstů (a osobnosti).
Ano, řeč je o dopisech (nebo i příspěvcích a článcích) vytvořených na psacím stroji. A to už ani nemluvím o těch, v nichž se písmena spojují do slov v jemném baletu, vedena individuální motorikou: rukopis.
Právě jsme jeden takový dostali od čtenářky (toho času ve vězení, kde se kupodivu s „MYčkem“ setkala). Krásný čistý rukopis – o obsahu nemluvě (je tak zajímavý, že se mu v příštím čísle budeme věnovat).
Čtěte ZDE: Opatrný potlesk pro domácí hlediště: Evropu obchází strach z těhotenství. Itálie, Španělsko i Rakousko zvedají hlavu. Byla počata politika? NATO staví další armádu. Co udělá prezident Zeman?
Takových originálních rukopisných kreací už je vidět málo. Lidé zapomínají psát bez pomoci strojů. Jsem na tom stejně. Když někdy na autogramiádách podepisuji své knihy, musím se před tím trochu rozepsat, aby čtenáři můj podpis vůbec rozluštili.
Jasně. Psací stroj (o rukopisu nemluvě) má z hlediska dalšího použití značné nevýhody. Chceme-li text použít třeba pro časopis, musí ho někdo přepsat. Jsou sice programy, které jej umějí převést do virtuální počítačové podoby, ale tomu musí předcházet skenování a pak... No prostě je to pracné. Jenže zase strojopis (o rukopisu nemluvě) o autorovi přímo vypovídá. Je najednou tam s námi.
A nejde, jak by se zdálo, jen o starší ročníky, které prostě dosud počítačový svět ignorují (a už to tak asi nejspíš zůstane). Dostávám takové dopisy od lidí, kteří se prostě z různých důvodů k psacímu stroji programově vracejí.
Ostatně sám mám dva: Consula a Eriku. Vyhrabal jsem je z haraburdí, vyčistil a zprovoznil. Byl jsem mile překvapen, že psací pásky do nich lze ještě stále koupit. Nevím, jak dlouho to vydrží. Raději si udělám zásobu, podobně, jako jsem si udělal zásobu žárovek, než nám je Brusel zakázal. Stejně se prodávají – ale musejí se jmenovat „ohřívače“ (nebo tak nějak). S páskami by to mohlo být horší. Když jde o slova, jde censorům o všechno.
Důvodu návratu k psacím strojům (o rukopisu nemluvě) je mnoho. Třeba ruský prezident Vladimír Putin již před několika lety rozhodl, že důvěrné dokumenty v jeho nejbližším okolí již nebudou vznikat v počítači – ale právě jen na psacím stroji: je mnohem těžší je ukrást. Dnes to po něm prý již převzali ve většině důležitějších vlád. Jak je to v té české nevím, ale jednak se v Čechách stejně nic neutají, jednak je to skoro jedno.
Nebývalo. Třeba v dobách, kdy vládě šéfoval Antonín Švehla, několikanásobný premiér, jehož prezident Zeman letos posmrtně vyznamená. Důvodně (v příštím čísle MY se dozvíte proč). Tak zrovna v jeho dobách o utajení různých dokumentů ještě opravdu šlo. Jako suverénní stát jsme měli možnost snažit se prosazovat své autentické zájmy. Kdeže ty doby jsou!
Pozor: Opravdu nenabádám naše milé čtenáře, aby nám posílali strojopisy (o rukopisech nemluvě). Zato bych velmi přivítal další přísuny fotek těch velmi specifických literárních projevů, které rovněž na počítačích obvykle nevznikají. Mám na mysli různé cedule na veřejných místech, které měly obrovský čtenářský ohlas. Každý máme na mobilu foťák – a mnozí i skvěle otevřené oči. Posílejte!
A pokud jde o psací stroje: nevyhazujte je. A pokud jste tak učinili, zkuste si opět nějaký opatřit (o cvičeních v rukopisu ani nemluvě). Obávám se, že se obojí bude brzy zase hodit. Možná dříve, než tušíme. I o tom se v příštích vydáních dočtete.
