Také v Německu to už praská. Jiskra, kterou vykřesali dva muslimští imigranti, kteří 25 ranami nožem ubodali minulý týden Daniela Hilliga v Chemnitzu (Saská Kamence, již mnoho našinců ještě zná pod jménem Karl-Marx-Stadt) má potenci zažehnout požár, který smete zločinnou merkelovskou elitu. Demonstrace, které se odehrávají už týden, vyvrcholily tuto sobotu 1. září velkým pochodem proti migrační politice a stále se zhoršující bezpečnosti ve městě.
Je příznačné, že se tak děje právě v Sasku, bývalé NDR. Němci ze "západu" nad těmito svými spoluobčany od okamžiku sjednocení země až dosud ohrnovali nos. Jenže právě oni jsou dnes nositeli vzpoury, protože mají velmi podobné zkušenosti jako bouřící se země ve střední Evropě. Také oni si prožili totalitní socialismus, který - vyhozen sovětskými dveřmi - se k nim vrátil bruselským oknem. Spolu s Bavorskem, jež dnes také patří spíše ke Střední Evropě než k merkelovské "Velkoněmecké říši číslo 4", jsou nadějí, že občansky polomrtvé Německo se probudí k normálnímu životu.
To je hlavní důvod, proč desetitisíce naštvaných Němců vyšly do ulic nejen v Chemnitzu ale i dalších německých městech. Oficiální evropská média, která se zuby nehty drží nadiktované cenzury zvané politická korektnost (včetně pražských Merkelovců), informovala nejprve o několika stovkách „protisocialistických živlů“, jimž se teď říká neonacisté. Později z nich bylo několik „slabých tisícovek“, jak sdělil dávno merkelovsky poněmčený zpravodaj ČT Václav Černohorský, aby potom ČTK upravila počet účastníků na konečných 10.000.
Kdo si uchoval zkušenosti z referování jakešovských médií, která by se ostatně mohla od současné kavárenské ČT televize učit, tak si ještě pamatuje, že číslo účasti na protivládních protestech je třeba vždy násobit alespoň třikrát. A vskutku: podle očitých svědků pochodovalo Karl-Marx-Stadtem asi třicet tisíc lidí. A už vůbec nesmíme vědět, že také v Halle vyšly do ulic tisíce, stejně jako v dalších německých městech. Proti pochodu obyčejných Němců, kteří už toho nového luxusnějšího socialistického vězení mají už dost, merkelovský režim nasadil osvědčenou taktiku, kterou kancléřka, zkušená soudružka, zná dobře ze svých svazáckých let před pádem Berlínské zdi: obušky, vodní děla, obrněné transportéry a všudypřítomné výsadky provokatérů.
Antifa
Když se desetitisíce naštvaných Němců vydaly na pochod Saskou Kamenicí nesouce v čele pochodu velké fotografie migranty zavražděných Němců, povolali soudruzi „sorosovské zálohy“, které jediné doopravdy navazují na odkaz nacistických bojůvek SA. Dnes mají podporu - tak, jako v časech Třetí říše - z nejvyšších míst. Říkají si Antifa. Ti, co používají nacistické metody provokačních bojůvek napadající normální rozhořčené občany protestující proti totalitní zvůli, sami sebe označují za "bojovníky proti fašismu". Jak jinak.
Dobře organizovaná a placená armáda v černých uniformách se zakrytými obličeji, rekrutující se většinou z mnohovrstevného koktejlu revolučních neomarxistů, kriminálníků, narkomanů, policejních konfidentů a samozřejmě imigrantů, má v Německu na svědomí vraždy protiimigračních aktivistů a zapálené domy a kanceláře představitelů Alternativy pro Německo (AfD). Ta se spolu s Pegidou na protestech rovněž podílela, a je prakticky jisté, že se stane nejsilnější politickou stranou v této spolkové zemi.
Je příznačné, že "demokraté" z Antify zastavili pochod "hroznů hněvu" po pár stovkách metrů, a eliminovali tak možnost aby prošel městem a mohli se k němu přidat další občané. Velmi tak oživili vzpomínky na říjen 1989, kdy podobné pochody procházející Karl-Marx-Stadtem, Lipskem a dalšími saskými městy smetly Honeckerův režim.
Čtěte ZDE: Levice v Německu zapěla: Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod. Falešná maska spontaneity. Triviální levicový populismus jako zástěrka. Tažení proti obráncům národa? Více a více migrantů. Kam kráčíte, sousedé?
Jiskry nejen v Karl-Marx-Stadtu
Pouliční bitky a napadání všech účastníků od trestných komand, které použily taktiku protidemonstrace, ze které pořádaly své výpady do postranních ulic, aby vyvolaly strach, však tentokrát příliš neuspěl. Pochod byl sice předčasně zastaven, ale celé Německo s úžasem zírá na své statečnější spoluobčany. A Merkelová i její bruselští spolupachatelé již tuší, že tento protiimigrační požár půjde udusit jen s velkým násilím - a proto dále přitvrzuje v hysterických reakcích.
Jenže je to marné. Vzrůstající odpor veřejnosti prakticky ve všech evropských státech, který s velkou pravděpodobností na jaře vyústí do dramatických "posunů" po volbách do Evropského parlamentu, může vyústit, bude-li dále potlačován silou a neudržitelným mediálním lhaním, ve skutečnou krizi. Německá situace signalizuje, že další přitápění pod papiňákem "kotle národů" má potenciál skutečného výbuchu lidového hněvu.
Stále více vlád stvořených posledními volbami dává najevo, že setrvání současné zcela odtržené bruselské věrchušky je neudržitelné. Junckerova komise, tak jako umírající brežněvovo politbyro, se totiž odmítá smířit s realitou. "Bruselané" nejsou schopni revidovat svůj šílený sociálně-inženýrský projekt na zaplavení evropských států muslimskými migranty, ale narůstající vzdor občanů umějí zjevně řešit pouze dalším přitažením obručí cenzury a otevřeného násilí.
Problém je v tom, že i dřívější poslušní spojenci dnes začínají odmítat spáchání politické sebevraždy a'la Merkelová a spol. Před zářijovým summitem v Bruselu, který se má věnovat jako již tradičně bezvýsledným tématům - migrační krizi a rozpočtu - je na periferii impéria stále více živo. Budapešť, vedená charismatickým Viktorem Orbánem, spolu s Varšavou - podobně jako v čase revolty v roce 1989 - se staví do čela odporu. A především již nejsou osamoceny.
Čtěte ZDE: Německý escort servis: Bandu levičáckých SA-mannů do hodiny před barák! Sorosovo callcentrum pracuje 24/7. Usámův osobní strážce na sociálních dávkách? Proimigrační neziskovky stále agresivnější
Macronismus hasne
Nová protiimigrační vláda v Itálii, kterou si na Bruselu občané doslova vyvzdorovali po březnových volbách, vyváří především díky odvážné politice ministra vnitra Salviniho (politický partner SPD Tomia Okamury) kromě Rakouska, kde spoluvládnou další partneři SPD Stracheho Svobodní, další centrum odporu. A co je důležité, Orbán, Kaczyńsky, Strache i Salvini spolu jednají a vytvářejí nové spojenectví napříč Evropou.
Pro nás je důležité, že se do tábora odporu přihlásil kromě Miloše Zemana také Andrej Babiš. Nikoli ovšem z nějakých ideových důvodů, něco takového premiér vůbec nezná, ale z racionálního politického odhadu. Před podzimními a jarními volbami se jednoznačně postavil na stranu protijunckerovské koalice. Při vzpomínce na merkelovskou "podržtašku" Bohuslava Sobotku (ČSSD) musíme poděkovat osudu, že v této kritické chvíli máme "alespoň" Babiše.
Když připočteme nevydařený Majdan na Slovensku a udržení Bratislavy ve „ficovském“ víceméně pronárodním kurzu, má Brusel opravdu zaděláno na velké problémy. Nejspíš mu už mu nepomůže ani "zaměstnanec" nadnárodních struktur Emmanuel Macron, jenž se nechal minulý týden srdnatě slyšet, že "nacionalistům neustoupí". Jenže jeho popularita i ve Francii dál dramaticky klesá a po první vlně macronovského nadšení se dostavuje i u většiny jeho stoupenců těžká kocovina. Sotva mu pomůže, když nyní v záchvatech hysterie nazývá své spoluobčany „vzpurnými, věčně nespokojenými Galy“, jako tento týden při své návštěvě Dánska. To sice nepochybně jsou - ale právě tito ho vynesli "na trůn".
Zachrání se Švédsko?
A to Brusel čeká tento týden pravděpodobně ještě další hořká pilulka v podobě švédských parlamentních voleb, které se uskuteční ve stále více rozjitřené atmosféře již tuto neděli. Podle posledních odhadů, mají totiž velkou šanci vyhrát tyto stále odkládané volby Švédští demokraté. Podle průzkumů agentur Sentio a YouGov by Švédští demokraté mohli vyhrát se ziskem kolem 25 až 28 procent hlasů. Před čtyřmi lety přitom dosáhli jen na 12,9 procenta. Politologové konstatují, že tato establishmentem "proklínaná" strana posílí tak, či tak, a i když v sevření probruselských stran třeba nedokáže vytvořit vládu, bude více než v minulosti ovlivňovat politickou scénu.
Švédští demokraté patří rovněž do rozrůstající se rodiny národně orientovaných stran. Tvrdě vystupují proti Bruselu i masové migraci, kterou je Švédsko - vedle Německa a Francie - sužováno ze všech nejvíce. Ne nadarmo si proto merkelovští mainstreamoví komentátoři napříč kontinentem dělají ze švédských voleb takové vrásky.
Tato vzorně multikulturní země, která se stala imigrační laboratoří Evropy, by totiž po neděli mohla změnit citelným způsobem kurs, což by byla pro stratégy nového evropského pořádku další lapálie. Události v Chemnitzu a další vývoj v Německu se tak mohou stát pověstnou jiskrou, která zapálí bruselský domek z karet.
Ostatně za pár týdnů jsou volby také u nás.
