V roce 2014 zavedly nové ukrajinské orgány v zemi režim revolučního zákonodárství. Karatelský meč tohoto režimu čas od času dopadne na nespolehlivé politiky a veřejné osobnosti, obchodníky a úředníky, prosté a ne až tak prosté občany. Pozadu nezůstali ani zemědělci.
Dnešní ukrajinský rolník, podobně jako před sto lety, si nemůže být jistý, že mu těžce vydobytou úrodu zítra nesebere nějaký loupeživý gang. Bývalí účastníci ukrajinské Protiteroristické operace (ATO) a místní zločinci již od roku 2014 vytvářejí ozbrojené oddíly a začínají si rozdělovat půdu, úrodu a otroky. Následující řádky přinášejí svědectví o charakteru současného parcelování Ukrajiny zločineckými bandami.
Trh za miliardy dolarů
Vesnice Berežinka v oblasti Kirovogradu na centrální Ukrajině. Minulé léto narušila idylický ráz ukrajinské vesnice počínající válka o půdu. Koncem května bandité obsadili kanceláře místního zemědělského podniku. Rolníci pod vedením majitele farmy obklíčili budovu a donutili bandity ustoupit. Na útěku banditi zranili střelbou z ručních zbraní tři lidi. Zdálo se však, že je tím vše odbyto.
Jenomže o měsíc později se asi třicet lidí s automatickými zbraněmi a plnou polní pokusilo znovu ovládnout místní statek. Tentokrát byl majitel připraven a požádal o pomoc, nikoli však policii, ale soukromou bezpečnostní firmu spojenou s dobrovolnickými prapory. Bojovníci z oddílu „Donbas“ a „Ajdar“ společně s rolníky zadrželi nájezdníky, kteří se ukázali být zaměstnanci bezpečnostní firmy „Borisfen“.
Policie po dvě hodiny ignorovala telefonická oznámení o konfliktu a dostavila se teprve po té, kdy už bylo po všem. Situace však zůstala napjatá a úřady poslaly do obce speciální oddíl a jednotku Národní gardy. Ty nejprve začaly mlátit a zajímat rolníky včetně farmářovy ochranky. Teprve pod tlakem místních obyvatel tito příslušníci silových orgánů propustili vesničany a jejich ochránce. Majitel farmy byl předvolán na státní zastupitelství k výslechu, během něhož ho stihl infarkt.
Ukrajinský soud brzy po té propustil 25 z 31 zadržených bojovníků firmy „Borisfen“ do domácího vězení. Jak svědčili tito účastníci loupežného přepadení, jejich zaměstnavatelská bezpečnostní firma jim slíbila 500 hřiven za den práce (asi 420 Kč).
Podobné případy nejsou nikterak vzácné, naopak jde již o běžnou praxi. Problém loupežných přepadení existoval v zemi již dříve, ale na samopaly a kulomety došlo až po převratu. A vše probíhá za naprosté liknavosti úřadů na všech úrovních – koneckonců, někdo vysloužilé „hrdiny ATO“ živit musí.
V říjnu 2016 generální prokurátor Jurij Lucenko na své facebookové stránce informoval o společné operaci svých podřízených se zaměstnanci ministerstva vnitra v regionu Dněpropetrovsk. 350 příslušníků policie provedlo několik desítek razií na místní loupeživé bandy.
Z jedné loupeže v místní oblasti vrátili zemědělcům ukradený majetek v hodnotě téměř 210 milionů Kč, včetně strojů a zásob obilí. Celkové množství takto zachvácené „kořisti“ ovšem nelze za poslední léta ani spočítat. Hovoří se o miliardách.
Čtěte ZDE: Spása pro Ukrajinu: Armáda prostitutek bude užitečnější než banderovci. Jak vylepšit HDP? Inspirace v zemích Evropské unie. Jediný kvetoucí resort v zemi. Cesta do Evropy bude konečně otevřená
Za peníze uděláme cokoliv
Jevgenij Turčak, veterán 95. brigády, popisuje na svém Facebooku postupy, s nimiž agrární loupežníci vydělávají. Nejjednodušší a nejpřímější metoda je obsazení, nebo naopak ochrana pole. Za takové „služby“ musí farmář odškodnit příslušný gang buď částí sklizené úrody, nebo penězi.
Turčak uvádí přibližnou cenu takového odškodnění od 200 do 400 tisíc dolarů. Osobní odměna banditům za práci se odvíjí od hodnoty produkce, o níž se svádí boj, a také od toho, jak při něm bylo „horko“.
V rozhovoru pro noviny „Lenta.ru“ svědek obeznámený s podrobnostmi ekonomiky banditismu říká, že výsluhy žoldnéřů závisejí na konkrétní práci, kterou měli vykonat. Pokud jednoduše prokáže svoje zapojení v akci, dostane každý takový účastník od 100 do 300 dolarů, v závislosti na konkrétním zaměstnavateli, na jeho „renomé“ a vybavení (práce se samopaly je dražší, s obušky a omračujícími prostředky levnější).
Jestliže dojde k násilnému řešení úkolu, bitce nebo střelbě, cena vzroste na 500 nebo více dolarů za den. Pokud hodnota kořisti činí stovky tisíc, nebo dokonce miliony dolarů, potom není žádný problém zaplatit veteránům z ATO desítky tisíc dolarů, aby vyřešili problém rychle a efektivně.
Některé bandy používají rafinovanější postupy platné již od 90. let. Oddíl se rozdělí do dvou skupin. První skupina přijede k farmáři a vyvolá problém, hrozí mu obsazení půdy a zabavení celé sklizně. Následně se objeví druhá skupina a nabídne farmáři řešení problému za přijatelnou cenu. Ve výsledku farmáři zůstane jeho majetek a banditi si přijdou na slušný výdělek.
Čtěte ZDE: EUforie bere za své: Ukrajinci se vracejí domů. Zamíří k nám? Iluze o sladkém životě na Západě je pryč. Divocí imigranti a násilníci z Afriky mají přednost. Rozbouřené stoky v ulicích měst je povinno přehlížet
Váleční světáci a obránci zrna
Není divu, že na tak výživném trhu existuje mnoho konkurentů. Někdy je jich až příliš mnoho. Například dříve jediný prapor „Donbas“ se nejprve rozdělil na dva prapory stejného jména, jako součást Národní gardy a armády zároveň. Později se na jejich základě zformovaly dvě společnosti: „Donbas-ostraha“ a „Donbas-bezpečnost“.
Obě společnosti jsou tvořeny veterány z ATO. Kromě standardních služeb, k nimž patří ochrana fyzických osob, ostraha nemovitostí a doprovod nákladů, provozuje „Donbas-bezpečnost“ jako samostatnou specializaci i ochranu polí a úrody.
Společnost nabízí komplexní zajištění bezpečnosti od fáze výsevu až po přepravu již vypěstované a sklizené úrody na místo dodání. Bezpečnostní agenti současně převezmou kontrolu nad veškerým provozem vozidel mezi polem, sýpkou a agropodnikem, vytvářejí samostatné mobilní skupiny pro hlídkování v terénu a zajištění stacionárních kontrolních bodů po obvodu chráněného objektu. Takovou společnost, vzhledem k různým druhům zbraní, je vhodnější nazývat nikoliv bezpečnostní agenturou, ale soukromou vojenskou firmou.
Do sestavy podobných společností a skupin vstupují zpravidla váleční veteráni z Donbasu. Když se totiž vrátí do civilu, nedokážou se uplatnit v běžném životě. Naprostá většina bývalých vojáků má posttraumatický syndrom, což vede k problémům s alkoholem a drogami a ke zvýšené agresivitě. Stát jim prakticky nepomáhá ani s rehabilitací, ani se zaměstnáním. Ve výsledku veteráni z ATO vydělávají v bezpečnostních agenturách nebo ve zločineckých strukturách.
Společnost „Donbas-bezpečnost“ je jednou z nejznámějších, ale ne jediná, na Ukrajině existuje několik desítek, ne-li stovek, podobných firem, a to jak relativně velkých s celonárodním dosahem, tak čistě lokálních, neregistrovaných a málo komu známých.
Na Západě je nazývají jednoduše: „racketeers“ (vyděrači). Bandy vymáhající „výpalné za ochranu“.
Zdroj.
