Je vedro. A také poměrně sucho. Na tom se – jako na jedné z mála zjevných věcí – shodneme i u nás snad prakticky všichni. Je vedro, protože je horké a suché léto. Televizní meteorologové a ostatní zaměstnanci médií (kdysi novináři) napjatě sledují „rekordy“. Jestli o nějakou tu desetinku na některé z měřících stanic teplota nepřekročí tu nejvyšší dosud naměřenou (třeba z roku 1911). Když překročí, je to senzace. Když ne – tak je prostě jen vedro. A to je také skandál.
Nejsme sice tak úplně bez deště jako v některých opravdu kritických letech (třeba 1947), protože letní bouřky přinášejí někdy i více vody, než bychom si přáli, ale hladiny spodních vod v různých regionech různě klesají. V některých místech vysychají studně, někde musí být obce zásobovány vodou dováženou. To proto, že neprší (nesněží) dost už několik let za sebou.
Je to nepříjemné a nervózní a otrávení lidé, kteří se nemohou podle libosti mýt, prát či pouštět myčky nádobí, se obracejí „nahoru“. Tedy nikoli tam, kam by měli, kde je to účinné a jak bývalo v takových chvílích ještě poměrně nedávno zvykem: totiž vyrazit na pouť, kát se, a prosit nebesa o vodu. Nahoru dnes znamená – na stát. Udělej něco, státe, jinak si nás nepřej! Ostatně – na podzim (na jaře a pak znovu a znovu do nekonečna) jsou přece volby...
Výpalné teroristům
Takových chvil využívají pravidelně propagandisté (kdysi vědci). Varují před tím či oním. Třeba před „klimatickou změnou způsobenou člověkem“. Nikoli fyzika, ale čirá metafyzika, k níž ovšem Boha nepotřebují, neboť se posadili na jeho místo. Termín globální oteplování už potichu opustili. Nejednou totiž prasklo, že si data vycucávali z prstu, a upravovali, jak se jim hodilo. Božské.
To aby bylo možné z veřejných peněz čerpat další astronomické miliardy do soukromých kapes jejich živitelů a zaměstnavatelů – průmyslových gigantů a korporací, kteří potřebují uplatnit své nové (a nesmyslně drahé, neboť ještě nepotřebné) technologie – aby mohli vyřadit ty staré, které ještě dobře a dostatečně fungují. Nezřízené plýtvání. Ďábelské.
Jedněm takovým (solární baroni) platíme z našich daní každý rok více než čtyřicet miliard už pěkných pár let. A divíme se, že není na místní vodovody, hlubinné vrty, zavlažovací systémy či stavby, jež zadrží vodu v krajině pro případ sucha. Dávno toto všechno mohlo být – a mnohem víc. Platíme mlčky výpalné a neptáme se, kdo to způsobil, a proč dávno nesedí. Spravedlivý hněv si vybijeme na předhozeném dr. Rathovi, na Babišovi či Zemanovi. Přitom viníci jsou známi.
Způsobil to především ekologický terorista Martin Bursík, když byl ministrem životního prostředí v Topolánkově vládě. Právě té, která také vyhrožovala do poslední chvíle vzdorujícímu prezidentu Klausovi odvoláním, pokud nepodepíše Lisabonskou smlouvu, kvůli které nás nyní může Brusel pohnat k soudu, když nechceme otevřít hranice migrantům. V parlamentu ještě dodnes sedí poslanci ODS, kteří to schválili. Obojí. Solár i Lisabon. A nic. Tak platíme teroristům – a mnohé opětovně volíme. Jsme už prostě takoví. Navíc je vedro.
Čtěte ZDE: Letošní prázdninové sucho a vedra: Jen klimatický jev? Extrémní počasí často doprovázelo velké politické události. Příčina, důsledek, nebo Boží prst? Bylo sucho 1947 a státní převrat trestem, o který si opět říkáme?
Kdo komu dluží?
A tak ti shora zmínění, kteří to všechno způsobují, si z nás ještě v horkých dnech dělají legrácky – a obviňují nás z plýtvání (ne že bychom byli šetrní). V tomto případě konkrétně na základě údajné své další „studie“ nějací propagandisté (kdysi výzkumníci) z mezinárodní organizace Global Footprint Network.
To jsou lidé z těch miliónů a miliónů napojených různými cestami rovněž (jako sluneční baroni) na státní rozpočty, stejně jako ti ze všech možných neziskovek a „vědeckých“ ústavů všeho druhu, které z krvavých daní živíme. Tito dobráci nyní oznámili, že se „Světový den ekologického dluhu“ posunul již na 1. srpen. Před třiceti lety to prý bylo 15. října, před dvaceti lety 30. září a před deseti lety 15. srpna.
A co že to ten „ekologický dluh“ je? Prý to, co lidstvo získá z přírodních zdrojů, versus zdroje, které z nich vyrobí. Počítají do toho třeba uhlí, ropu, zemní plyn, potraviny, vodu, půdu, dřevo atd. Jasně. Třeba „výroba“ fosilních paliv a uhlovodíků trvá v přírodě pěkných pár miliónů let. O vodě nemluvě. Tu nevyrábíme vůbec, v nepatrné míře nanejvýš čistíme či recyklujeme.
O devadesát devět procent zbývajících zásob vody na zemi se stará „mechanismus“, jenž mu udělil Ten, kdo vodu této planetě při stvoření světa dal. Čtenáři je již asi patrně jasné, že si zpátečnicky a tmářsky nemyslím, že to byl Charles Darwin. Jde o složitý mechanismus, jemuž příliš nerozumí dokonce ani paní Honsová a spol. – jak vyplývá z přesnosti předpovědí počasí (ačkoli si naši „státní meteorologové“ na nový počítač uďobli poměrně nedávno, opět z našich peněz, skoro miliardu). Tak nevím, kdo komu dluží.
Jak na to?
Darmožrouti z Global Footprint Network (GFN) jsou ale optimističtí. Prý tento neblahý trend lze zvrátit. Mají na to spoustu návodů. Třeba prý když se jen z poloviny staneme vegetariány, šup – už jsme pět dnů „ekologického dluhu“ umazali. Snížení emisí skleníkových plynů o 50% (přestat topit, vařit, mýt se v teplé vodě atd.) poskytne celé další tři měsíce. Přestat vůbec jíst by bylo samozřejmě dokonalým krokem k tomu, jak se „oddlužit“. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby se snížil počet lidí na planetě tak, že by (až na pár miliónů vyvolených) lidstvo prakticky vymřelo.
Nic nového, samozřejmě. Od dob reverenda Malthuse (18. stol.), kterého Darwin považoval za „skvělého filosofa“, přes (nejen) nacistické eugenické pokusy s „vylepšováním“ lidského genofondu, až k současným hitům s obludnými „vědeckými“ genetickými manipulacemi, umělému omezování porodnosti očkováním, leteckými postřiky (viz zesměšňované a současně již přiznávané chemtrails), propagací úplné volnosti umělých potratů či eutanázie, máme před sebou pořád stejný „program“: boom sociálního inženýrství exponenciálně přitápí pod kotlem sebezničení. Je už pořádné vedro.
Čtěte ZDE: Klimatický alarmismus: Nekritická pseudověda? OSN podvádí a mystifikuje. Přesila má navrch nad pravdou? Fáze objevování neznalosti. Generace alarmistů musí odejít. Potom budeme moci diskutovat
Vejdeme se do Texasu
Je samozřejmě směšné už to, jak „výzkumníci“ z GFN stanovili počáteční předpoklady. Před třiceti lety bylo na světě prostě méně lidí, proto potřebovali méně zdrojů. Přitom je dávno dokázáno, že zdroje jsou nevyčerpatelné. Že čím více je lidí, tím větší blahobyt – prostě proto, že je nás na to více.
Jak se říkalo v dobách, kdy ještě lidé v přirozený svět věřili: více hlav – více rozumu, stejně jako rukou k dílu. Třeba k objevování dalších a dalších zdrojů, jejichž základem je naše sluníčko. Zatím nevyužíváme ani milióntinu možností, které v něm máme – a právě proto se občas vynoří Bursíci, aby na tom sobě a svým klientům vydělávali „dotační“ stamiliardy z našich daní.
A že jsme přemnožený druh? Existuje jeden hezký ilustrativní příklad, který to celé uvádí (jen nepatrně nadneseně) na pravou míru: Kdyby si každý člověk, co jich na světě je, postavil v Texasu ne úplně malý domek – vešli bychom se tam všichni. Mnozí to ostatně právě zkoušejí a Donald Trump se jim v tom velmi rozumně snaží zabránit – na rozdíl od sociálních inženýrů z washingtonských a bruselských bažin. Migrační invaze je umělý výnosný produkt Bursíků. Naše úchvatná planeta je totiž ve skutečnosti stále ještě téměř prázdná.
Záhada
Jistě, na plážích v Chorvatsku to teď asi návštěvníkům tak nepřipadá. Stejně jako ti, kdo musejí v těchto vedrech pracovat či pokoušejí se ve žhavých nocích usnout v rozpálených městských budovách, už mají Slunce plné zuby. Jak to, že to někdo nevypne?
Když jsme u toho: napadlo vás někdy, jaká je to s tím sluníčkem záhada? Lidstvo je na světě už pěkných pár let, člověk má poměrně dokonalou schopnost přizpůsobení, ale přesto se do Slunce, základního předpokladu života, nemůže „neozbrojen“ dívat, aniž by oslepl. Zajímavé, že podle Písma člověk nemůže pohlédnout na Boha, aniž by to přežil. A to je sluníčko jen nepatrný odlesk Boží slávy.
Alespoň o tom byli přesvědčeni lidé v poměrně nedávných dobách, kdy prý u nás každá babka znala Bibli lépe než mnohý kněz. Kdy žít šetrně bylo samozřejmé. Kdy všechno byl dar a milost, nikoli „nárok“. Tehdy chodili naši předchůdci za parna, jako je to letošní, na výše zmíněné pouti. Tedy pokud šlo o vedro a sucho „mimo řád“. Něco mimo pravidelné periody. Šli, zpívali a modlili se, přemýšleli o tom, co dělají špatně, mluvili s Nebesy a často dokonce (na čas) směřovali k nápravě. Jak vidno z toho, že tu jsme a docela utěšeně se množíme, nebyl to jen monolog.
Nepotřebovali živit výzkumníky, meteorology a vědce, ani platit jejich drahé přístroje, aby si všimli, že po sedmi letech suchých přichází obvykle sedm let, kdy je vody dostatek. To jsou ty roky, nad nimiž televize a spol. bědují, jaké je mizerné léto a propršené dovolené a vůbec. Ať s tím stát něco udělá! Na něm je ta náprava. A to pěkně rychle, nebo si na ty „nahoře“ došlápneme. Vždyť volby jsou každou chvíli...
A dokola. A dokola. Třeba na to jednou opět přijdem. Až vyrazíme na pouť.
Léto, budiž pochváleno!
