Veřejná debata v západních zemích přináší každý den nové perly. Často si myslíme že už nic extrémnějšího nemůže přijít, ale vždy dokáží trumfnout sami sebe.
"Tax on white supremacy", aneb: "Daň z bílé nadřazenosti". Tento návrh tu byl před několika týdny.
"Air Conditioning is sexist". Tedy: "Klimatizace je sexistická". Toto je téma pro The Guardian, stejně jako pro americké televizní debaty. Sexistická klimatizace. Teplotní normy jsou totiž prý vytvořeny na míru mužům, kteří mají teplotu o 0,4 stupně vyšší než ženy, které mrznou.
Nenechte se mýlit
Pokud byste se domnívali, že to není problém sexismu, ale problém praktický a navrhli byste racionální debatu například o změně norem, potom se dopouštíte jen další formy sexismu – totiž takzvaného "mansplainingu". To je novotvar který je kombinací slov "man" a "explain". Mansplain. A dopouštíte se ho z pozic mužské nadřazenosti. Kdybyste to nevěděli.
"Cultural appropriation", čili: "Kulturní nevhodnost". Koncept napadající ty, kteří, například na Instagramu, vyvěsí svoje fotky, kde jsou oblečeni v oděvu připomínající nějaký tradiční oděv nějakého jiného etnika nebo národa. Indiánské čelenky jsou stará vesta, novou vlnu ale rozjela kauza dívky, která si na svůj maturitní ples vzala červené šaty s tradičními čínskými motivy. "My culture is NOT your goddamn prom dress", byla iniciační hláška nedůtklivé asio-američanky kdesi v hlubinách sociálních sítí, která z ničeho na čas vytvořila veletéma newyorské kavárny.
Rozběhla se série obvinění, kdy každý prvek na šatech připomínající japonskou, čínskou nebo arabskou kulturu, byl označen za Cultural appropriation and oppression, tedy Kulturní nevhodnost a útlak. Samozřejmostí je, že toto platí pouze pro bělochy. Ostatní si mohou obléci co chtějí a také je na předávání všech možných uměleckých cen, vidíme oblečené do šatů připomínající papežský oděv, oděv jeptišky, nebo kněze, oděv středověkého rytíře, či monarchy, ... o variacích na křesťanský kříž ani nemluvě. Zde ovšem o Cultural appropriation nejde.
Člověk by řekl, že přejímání prvků z jiných kultur tihle lidé ocení, jako přínos a obohacení v rámci toho jejich multikulturalismu. No zdá se, že tendence ukřivděně řvát v těchto kruzích převládla. Asi si spočítali, že ublíženecká role utlačovaného vynáší víc než skutečná rovnoprávnost. Ostatně vznesený požadavek na daň z bílé nadřazenosti by leccos naznačoval.
A v tomto duchu jedou dál. Časopis Teen Vogue (ale také například BBC) startují debatu o tom, jak nevhodné je používání gifů (pohyblivých obrázků) s černými celebritami, v internetových debatách, fórech a facebooku, pokud takový gif vloží běloch. Často používaný je například gif s Michaelem Jacksonem, kde sedí v kině a jí popcorn.
Diskutující chce takovým gifem vyjádřit že je v pohodě, cítí se dobře, něco se zájmem pozoruje (například probíhající diskuzi), je pobaven a tak podobně. Absolutně apolitické. A opět: Člověk by řekl, že věrozvěsti multikulturalismu budou kvitovat s povděkem, že jsou lidé v souladu s požadavkem Martina Luthera Kinga tzv. "barvoslepí" a nerozlišují rasu, když používají obrázky, jež mají reprezentovat je a jejich rozpoložení.
Ale ne. Social Justice Warriors z toho udělají otázku zneužití, vykořisťování a útlaku Afroameričanů.
Čemuž nasazují korunu svým tažením proti nevhodnému používání avatarů a emotikonů. A tady to začíná být opravdu bizarní. Nejprve proběhlo první kolo, kdy byl kritizován fakt, že všechny emotikony mají světlou barvu, a že tedy reprezentují pouze bělochy. Firmy, ve jménu diverzity, uvolnily emotikony ve všech možných odstínech. V tom okamžiku se spustila kritika od bojovníků za sociální spravedlnost ze dvou stran a nijak je neruší, že si odporují. Kritika první se ozývá tehdy, pokud běloch používá pouze bílého smajlíka. Je to projev jeho white supremacy.
Kritika druhá se ozývá tehdy, když běloch naopak užívá avatara černého, nebo hnědého. V příslušném článku autor řeší, jak jakási dívka, se kterou si psal, použila avatar s hnědou kůží. On však zjistil, že je to běloška. Cítil se podveden, a tak se jí zeptal ,proč používá tmavého avatara? Vysvětlila mu to. Prý by jí použití bílého připadalo příliš urážlivé a "oppressive", tedy "utiskující". Inu, někteří běloši tomu jdou holt naproti.
Jak bylo řečeno na začátku. Tyhle lidi nezastaví nic. Vždy vymyslí něco nového a já se už občas přistihnu, že se na to skoro těším. Jsem zvědavý, ale také tuším, že to přepálí tak, že v tom nakonec sami shoří. Podobně jako protagonisté francouzské revoluce.
Poslední výkřik napravovačů světa, proti útlaku rasistů a maskulinních sexistů je zde:
Tak schválně, co přijde dál?
Zdroj.
