Dne 20. června jsme oslavili Světový den uprchlíků (World Refugee Day). Podle údajů OSN je jich dnes na světě asi 70 milionů. A toto číslo poroste, protože tento jev je přínosný pro ty, kteří usilují o moc a používají jej jako beranidlo. Všichni normální lidé mají přirozenou tendenci pomáhat nešťastníkům, kteří uvízli v potížích a stali se z nich uprchlíci. Protože nyní nemají ani chléb ani střechu nad hlavou a rádi přijmou pár přikrývek a lahví čisté vody a jsou šťastní, že přežili masakr mezi klany, útok teroristů nebo důsledky „humanitárního bombardování“.
Smysl pro pocit viny a soucit je zvláště charakteristický pro ty, kteří pochopili, že konflikty v současném světě jsou dílem člověka. Že se státy neničí samy. Že ony hrozné teroristické skupiny nevznikly samy od sebe v pustině. Že jde o řízené procesy, když jisté země posílají letadla bombardovat ty či ony země, když jejich zvláštní služby organizují a financují opozici vůči nežádoucím režimům. A to včetně takových odporných teroristických organizací, jako je ISIL, aby tyto hrdlořezy následně použili na jiném místě s podobnými cíli.
Miliony uprchlíků, kteří pod knutou této zločinné politiky obvykle zdůvodněné „ušlechtilými“ cíli ztrácejí útočiště a jsou nuceni spasit svůj život útěkem, mají sympatie všech přejících lidí, i když nerozumí skutečnému pozadí probíhajících událostí. Jenomže tyto uprchlíky prakticky nikdy neuvidíme, protože je pro ně velmi obtížné, aby se cele odloučili od místa tragédie. To by si měli pamatovat všichni, kteří tak pěkně oslavili Světový den uprchlíků.
Jak „běženci“ nahrazují uprchlíky
Bohužel, stále více toho v našem světě nabývá charakter imitace, proto existují uprchlíci a „běženci“. Obyvatelé prosperujících zemí se zpravidla potkávají pouze s těmi druhými. „Běženci“ převažují, protože na ně sázejí mocní tohoto světa.
Podle ustanovení Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a stanov Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) spadá pod tuto kategorii každá osoba, která se kvůli obavám z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, členství v určité sociální skupině nebo politického přesvědčení ocitla za hranicemi vlastní země, u níž nemůže nebo nechce využít její ochrany.
Předpokládá se, že „každý má právo hledat útočiště před pronásledováním v jiných zemích a využívat jejich azyl“. Většina dnešních „uprchlíků“ ovšem nejsou oběti genocidy nebo politického pronásledování: jsou to vesměs majetní dezertéři ze světa chudoby do bohatých zemí, kde chtějí žít ještě lépe. Jde o nelegální přistěhovalce, příslušníky „sociálního džihádu“, kteří se maskují jako uprchlíci a přitom platí za svou cestu do Evropy, Severní Ameriky nebo Austrálie takové peníze, jakých se jejich spoluobčanům ze střední vrstvy nedostává.
Čtěte ZDE: Istanbulská úmluva: Příprava na výměnu lidu Evropy? Seznam zvěrstev, na které si budeme zvykat. Neziskovky ve startovních blocích. Budoucí generace Čechů: Zbabělá, cynická, bezmocná a odstrčená?
Aktéři podvodu
Tohoto podvodu se aktivně účastní stovky charitativních a „lidskoprávních“ organizací, „filantropů“, jako je George Soros, celé divize OSN a početné strany levicové a liberální orientace. Někteří z ryzí hlouposti, jiní zcela vědomě. Na ně jsou napojené kriminálními kruhy – obchodníci s „lidským masem“, kteří proměnili nelegální migraci na mimořádně výnosné podnikání. V tomto smyslu se jen málo liší od profesionálních „ochránců lidských práv“ pobírajících granty od nadací Sorose a spol.
Jimi chránění „běženci“, kteří na individuální úrovni sledují osobní sobecké cíle, jsou zbraní globalistů na zkrušení západního světa, který z jejich pohledu dosáhl na barikádách a v důsledku podplácení v podmínkách soutěže se SSSR příliš vysoké úrovně blahobytu a svobody. Ve výsledku tak bude snadnější a méně nákladné mu vládnout. Ve světě budoucnosti bude 1% světové populace vlastnit 99% jeho bohatství. Zatím podle zprávy Oxfamu je toto číslo 82%, přičemž osm nejbohatších lidí světa vlastní tolik peněz jako polovina zbytku lidstva.
Ale s jídlem roste chuť a vhodnější způsob, jak „rozkulačit zlatou miliardu“ po dokončení migračního procesu prostě neexistuje. Pro dosažení tohoto cíle byli vybráni „běženci“, podobně jako dříve komunisté využili proletariát pro získání moci. Svým národům tehdy komunisté slibovali pozemský ráj a nakonec je samozřejmě podvedli. I „běženci“ budou podvedeni – také je omámili snadným živobytím, které brzy skončí. Chyby minulosti se vzaly v úvahu při realizaci projektu přeměny světa na novou babylonskou věž liberálně policejního typu.
Jak se to provede?
K realizaci tohoto ambiciózního projektu je třeba vymazat státní hranice. Zrušit stávající zákony a – v průběhu času – jednotlivé státy. Zničit stávající identity. Smísit a rozeštvat národy. Zbavit je kořenů své vlastní kultury a zaměnit je nějakou globální náhradou. Dosáhnout toho, aby hostitelské země v „běžencích“ dostaly své vnitřních nepřátele a antipatrioty.
Tím budou zaseta semena nových konfliktů: etnických, občanských, náboženských. A co je hlavní, bude tak vytvořena záminka pro jejich řešení v regionálním a globálním měřítku za pomoci nejnovějších technologií, agresivních ideologií a totalitních policejních praktik. Koneckonců kočování desítek miliónů lidí světem jde nevyhnutelně ruku v ruce s extremismem a terorismem – na každé ulici, v každém koutě a zejména v ghettech, které vytvářejí přistěhovalci v zemích s odlišnou kulturou, fakticky na základě práva extrateritoriality, kam se bojí strčit noc dokonce i policie.
Imigranti přirozeně ani nepřemýšlejí o dodržování článku 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků: „Každý uprchlík má vůči zemi, v níž se nachází, povinnosti, na jejichž základě musí dodržovat zákony a předpisy, jakož i opatření přijatá k udržení veřejného pořádku.“ A zpravidla jim to ani nikdo nepřipomíná. Stačí si uvědomit, jak vše probíhalo v posledních letech. Jeden příklad za všechny:
V roce 2015 Německo, které se vykašlalo na vlastní legislativu, otevřelo své hranice, aby vpustilo do země více než milion nových „běženců“ z Asie a Afriky, byť bylo každému normálnímu člověku jasné, že jde o účastníky grandiózní logistické operace a že to nejsou skuteční uprchlíci, protože ti nemohli mít tolik peněz, síly a možností, aby se dostali tak daleko od svého domova, bez ohledu na to, zda tam byli něčím ohroženi či nikoliv.
Za následky tohoto „humanismu“ platí Němci vysokou cenu. Jejich země je oslabená a rozpolcená postojem k „pohostinské politice“ kancléřky Angely Merkelové. Němci se již bojí večer vyjít na ulici a rozhněvaně diskutují o vraždách a dalších vážných zločinech spáchaných „žadateli o azyl“, kteří se chovají jako páni, nebo spíše jako okupanti.
To vše se děje ve skutečnosti jen proto, aby v důsledku reálného ohrožení života obyvatel a bezpečnosti zemí hostících „běžence“, dříve svobodných a demokratických, mohl být takřka „na žádost pracujících“ zaveden tvrdý policejní režim zahrnující cenzuru médií a sociálních sítí, zrušení demokracie a nastolení dohledu, při němž pouze zpochybnění práv jediného „vetřelce“ bude považováno za „rasismus“.
Čtěte ZDE: Šok a slzy z Prahy: Co si Nor uvědomil při návštěvě Česka? Hořký pláč nad ztracenou vlastí. Evropské národy se řítí do zkázy. Za chvíli otupíte - a pak se divíte. Nevíme, co ještě máme. Braňme náš národ a kulturu
„Půvaby“ migrace pro všechny
Obrovskou roli v současné migraci sehrály USA svojí politikou chaosu, která rozvrátila celé země a vedla ke smrti milionů lidí – v Libyi, Sýrii, Iráku, Afghánistánu, odkud pramení migrační toky, jež zamířily do Evropy, aby tam připravily hodinu smrti evropské civilizaci. Zatímco americký vojensko-průmyslový komplex, politici a vojenští důstojníci na tom všem vydělali obrovské množství peněz. USA současně s tím ovšem také oslabily svého průmyslového a potenciálně i geopolitického soupeře Evropskou unii. Nebýt ruského zásahu v Sýrii, už by se v této zemi úspěšně rozmohla teroristická „internacionála“, která by zasáhla i Evropu. Přitom USA se otevřely syrským „běžencům“ pouze v počtu několika jednotlivců. I prezidenta Donalda Trumpa pokračuje agresivní kurz zahraniční politiky Washingtonu - vláda USA nemá v úmyslu od své politiky rozsévání chaosu ustoupit, a to navzdory Trumpovým předvolebním slibům.
„USA nebudou uprchlickým táborem. A nebudou místem pro vydržování běženců,“ slíbil prezident Trump v předvečer svého nástupu do funkce. Přitom podrobil kritice migrační politiku zemí EU, které k sobě vpustily „miliony lidí, jež tak silně a krutě změnily jejich kulturu“. Zdůraznil, že jeho administrativa doma nedopustí „to, co se děje v Evropě“, a to zejména v Německu, kde kvůli „běžencům“ málem padla již tak oslabená a těžce sestavená vládní koalice.
Tak USA, nebo spíše nadnárodní elity opírající se o jejich moc, využívají „běžence“ pro dosažení svých dalekosáhlých cílů a úspěšně přitom apelují na soucit a solidaritu šlechetných, avšak naivních lidí.
Aby vytvořily svět, který se stane vězením pro všechny.
Zdroj.
