“Je to kruté. Je to nemorální. A láme mi to srdce,” prohlásila bývalá první dáma Spojených států Laura Bushová o politice “nulové tolerance”, kterou nedávno zavedla Trumpova administrativa a jež znamená pro děti ilegálních přistěhovalců nutnost oddělení od rodičů, s nimiž se do země dostaly.
“Ostudné,” přidal se evangelický kazatel a politický komentátor dr. Franklin Graham.
“Potřebujeme být… zemí, která vládne srdcem,” dodala dokonce první dáma Melanie Trumpová.
“Nikomu se tahle politika nelíbí,” ulevila si poradkyně Bílého domu Kellyanne Conwayová. “Dokonce i prezident chce, aby to skončilo.”
Politika Dokořán
A také, že to skončí. Protože když se podíváme na stále výše se zvedající vlnu odsudků a fotky vzlykajících dětí odtrhávaných od rodičů, jinak to ani dopadnout nemůže. Jenže zrušení současné politické linie ponechá Ameriku uprostřed současné imigrační krize - a bez řešení.
Považte: od roku 2016 přešlo americké hranice ilegálně nějakých sto deset tisíc dětí. Pustili je, stejně jako dvě stě tisíc rodin ze Střední Ameriky, které úřady načapaly při nedovoleném překročení hranice.
Tiskové oddělení Bílého domu si tehdy frustrovaně postěžovalo: “Nemůžeme je deportovat, nemůžeme je (míněno rodiny) rozdělit, nemůžeme je za nic žalovat. To, co (Demokraté) chtějí, je ve skutečnosti politika dokořán otevřených hranic, která umožňuje vstup do země komukoli, ať má, či nemá potřebné doklady.”
To je logické: tam kde řada Američanů vidí ilegálního narušitele hranice, vidí politik Demokratů potenciálního voliče.
A že jich je. Zatím jsme zadrželi nějakých jedenáct tisíc “ilegálních” dětí. Dvě stě padesát jich každý den přibude. Tímhle tempem budeme mít v náhradní péči - mimo vlastní rodinu - nějakých třicet tisíc dětí, než skončí letošní léto.
Čtěte ZDE: Žalostná demografická budoucnost: Původní obyvatelé Evropy podlehnou imigrantům. Političtí vůdci buďto bezdětní, nebo úchylní. Opakování pádu starověkého Říma? Nikoli. Bude to ještě horší. A všichni víme proč
Můžeme je zastavit?
Zásadní, přímo existenciální otázka se nám tedy stále vznáší nad hlavami: Jak může Západ, k němuž Amerika jistě patří, zastavit záplavu přistěhovalců, než navždy změní politickou i demografickou mapu našich národů a celé naší civilizace?
Je to stejné na obou stranách Atlantiku. Tedy, téměř. Hispánská populace Spojených států, momentálně odhadovaná na nějakých šedesát milionů lidí, by měla do roku 2050 překročit hranici jednoho sta milionů. A to je jen nějakých dvaatřicet let daleko. Evropská jižní hranice je ovšem ještě ohroženější, než naše.
Před dvěma týdny nový “populistický” režim v Římě odmítl nechat u břehů Sicílie přistát člun plný imigrantů z Libye. Odmítla je i Malta. Poté, co urazili skoro tisíc mil, přistálo nakonec 630 přistěhovalců ve španělské Valencii.
Proč je asi Itálie odmítla? Nepochybně proto, že podle práva EU žádají migranti o azyl ve státě, kde poprvé překročí hranice EU. A to Itálii i Řecko neúměrně zatěžuje už roky. Když migranti přistáli namísto tradiční destinace ve Španělsku, italský ministr vnitra Matteo Salvini se dobře bavil: “Děkuji španělské vládě. Doufám, že si vezmou i dalších šedesát šest tisíc šest dvacet devět uprchlíků, které máme v Itálii. A rád bych prohlásil, že se vůbec neurazíme, když budou španělského příkladu následovat Francouzi, Portugalci nebo Malta. Naopak. Budeme nejšťastnějším národem na Zemi.”
Jenže jestli Itálie bude setrvale uprchlíky směrovat ke španělským přístavům, Španělé budou za chvíli stejně neochotní do své země kohokoli přijímat, jako je teď Itálie - a mnoho dalších evropských národů a států.
Německo na bodu varu
Trump nehodlá polevit. Nechal se slyšet na Twitteru, že:
“Lid Německa se obrací proti vlastním vůdcům. Migrace otřásá již tak chatrnou berlínskou koalicí. Četnost zločinů v Německu stoupá. Je to velká chyba celé Evropy, pustit si přes hranice miliony lidí, kteří tak silně a násilně mění jejich kulturu!”
Ať už si evropští lídři o Trumpovi myslí cokoli, faktem je, že se množství obyvatel evropských zemí EU pohybuje jeho názorovým směrem - tedy k restriktivnější imigrační politice.
V Německu setrvává politická krize na bodu pomalého varu. Bavorská CSU, dlouhodobý koaliční partner kancléřky Merkelové, začala otevřeně hovořit o rozchodu, pokud Merkelová nepřitvrdí. A kancléřka se nikdy nezotavila z rány, kterou její politice zasadilo zhoupnutí směrem k národním hodnotám. Přišlo poté, co do země vpustila miliony uprchlíků z oblasti syrské občanské války. Stačí si vzpomenout, kolik politických bodů ji stálo řádění silvestrovské noci v Kolíně, kde zdivočelí Arabové a muslimové napadli německá děvčata.
Mezi důvody, proč Bavoři couvají od Berlína, je na prvním místě ten, že Bavorsko, ležící na jihu, představuje primární bod vstupu migrantů do země. A Bavoři nejsou sami. V podstatě každá “populistická” strana v Evropě, zvláště pak na pravé straně politického spektra, se vynořila jako vyzyvatel vládnoucí garnitury - nebo rovnou převzala moc - vezouc se na vlně otázek masové imigrace z Afriky a Blízkého východu.
Čtěte ZDE: Belgie: Islámským státem do roku 2030. Ústředí EU, NATO i džihádu: Neměl by se místo Sýrie bombardovat Brusel? Hlavní město Evropy bude nevyhnutelně muslimské. Není čas konečně se probudit?
Má Západ ještě budoucnost?
“Progresivisté”, tedy druhá strana barikády, přesto zatvrzele odmítají jednat - zjevně ochromeni přesvědčením, že omezit volný pohyb cizích státních občanů na vlastním území nějakým zvláštním způsobem porušuje velká přikázání jejich modly - liberální demokracie.
To, čemu čelíme, je zničující ideologie, v jejímž centru stojí kolektivní sebevražda Západu.
Pokud totiž Evropa nebude jednat, je její osud snadno předvídatelný. Populace států Afriky, která leží co by kamenem přes Středozemní moře dohodil, by totiž měla do poloviny století vzrůst na nějaké dvě a půl miliardy lidí. Do roku 2100 by Afrika měla být domovem poloviny všeho lidstva. A pokud se jen maličký zlomek z toho ohromného čísla rozhodne přeplavit se na sever a usadit se ve stále se vyprazdňujících městech a vesnicích kontinentu, jehož populace stárne a vymírá - kdo nebo co je zastaví?
Možná, že je Trump na špatné straně emocionálně, nebo dokonce politicky, co se týče oddělování imigrantských dětí od jejich rodičů.
Jenže co se týče skutečně olbřímího tématu, o nějž ve skutečnosti jde - a tím je invaze Třetího světa na Západ - veze se naopak na vlně politiky budoucnosti.
Pokud ovšem Západ vůbec ještě nějakou budoucnost má.
Zdroj.
