Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (takzvaný fiskální kompakt), se kterou Babišova vláda bez důvěry (a v demisi) vyslovila souhlas v únoru letošního roku, je dalším hlubokým zářezem do suverenity a legislativních i exekutivních kompetencí České republiky – byť, pouze prozatím, zářezem podmíněně odloženým. A to zejména viděno s odstupem, komparativním a strategickým pohledem, v souvislostech a kontextu (evropského) vývoje po roce 1989.
V tomto smyslu je Smlouva signifikantním aktem plíživého přesunu dříve nezpochybnitelných pravomocí národních států na nadnárodní úroveň-speciálně na orgány a dekoncentráty EU.
Být při tom - nebo v tom?
Nejlépe je to vidět, zaměříme-li se na některá konkrétní ustanovení této Smlouvy, přičemž klíčový je zde článek 7, nazývaný někdy také jako tzv. hlasovací kartel:
"Smluvní strany, jejichž měnou je euro, se zavazují, že budou, při plném respektování procesních požadavků smluv, na nichž je založena Evropská unie, podporovat návrhy a doporučení, které Evropská komise předloží, jestliže shledá, že členský stát Evropské unie, jehož měnou je euro, porušuje kritérium schodku v rámci postupu při nadměrném schodku. Tato povinnost se neuplatní, je-li shledáno, že s navrženým či doporučeným rozhodnutím nesouhlasí kvalifikovaná většina smluvních stran, jejichž měnou je euro, vypočtená obdobně podle příslušných ustanovení smluv, na nichž je založena Evropská unie, přičemž k postoji dotčené smluvní strany se nepřihlíží."
Ďábel je, jako téměř vždy, skryt v detailu. Zvláště, když v případě tzv. fiskálního kompaktu jde (z pozice a pohledu ČR) o téměř ukázkovou smlouvu o smlouvě budoucí. Nyní jsme ujišťováni, že pro nás, jakožto pro stát nepoužívající společnou evropskou měnu euro, tato smlouva neznamená vůbec nic, žádné závazky, pouze nám umožní účastnit se některých jednání, tzv. "být při tom". Shodou okolností jde o prakticky totožný slovník, jaký byl vládními politiky používán nedávno v charakteristice Marrakéšské deklarace: nic se neděje, z dokumentu nevyplývají vůbec žádné povinnosti, všechno je naprosto nezávazné, vybereme si, co nám vyhovuje atd.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: EU je nezodpovědný experiment. Rafinovanost smíšená s naivitou. Umíme číst signály reálného světa? Paleta nástrojů pro likvidaci národních států
Svěrací kazajka?
Dokumenty tohoto typu jsou ovšem, a to možná zejména, strategickými politickými nástroji, součástmi léta vytvářeného komplexního mechanismu a struktur smluv, deklarací a procesů. Jsou podstatné jednak pochopitelné tím, co obsahují, ale neméně i tím, co neobsahují - resp. tím, co neobsahují explicitně, tím, co z nich vyplývá při znalosti související evropské legislativní architektury.
Fiskální kompakt, demonstrováno např. právě na onom článku 7, jasně obsahuje přímou návaznost na evropské právo a rozhodovací procesy nadnárodního charakteru - v podobě po přijetí Lisabonské smlouvy, tzn. podřízenost většinovému (pře)hlasování. Není úniku, pokud někdy v budoucnu přistoupíme k euru (což bohužel vůbec nelze vyloučit), zavazujeme se k akceptaci celé smlouvy se vším všudy. Včetně podřízení české měnové, fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky orgánům Unie.
K tomu článek 2, odstavec 1 Smlouvy:
"Smluvní strany uplatňují a vykládají tuto smlouvu v souladu se smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, zejména pak s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, jakož i s právem Evropské unie, včetně práva procesního, je-li vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů." Z nezávazné deklarace se rázem stává svěrací kazajka.
Analýza
Pro dokreslení a potvrzení výše řečeného je dobré znát obsah Analýzy tzv. fiskálního kompaktu, kterou vypracovala Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR (čili instituce, kterou nelze obvinit z přehnaného euroskepticismu...) v dubnu 2012. Citujme:
"Členské státy EU pochopitelně mohou ve své mezinárodně-právní kapacitě přijímat další závazky mimo smluvní rámec Unie, a to i v omezeném okruhu určité skupiny států a v oblastech, kde již Unie vykonává své politiky. V takovém případě se de facto jedná o prohloubení integrace mezi určitou skupinou členských států. Pokud se ovšem taková spolupráce ocitá mimo rámec zakládacích smluv EU, vyplývají pro ni z těchto smluv jasná omezení. Členské státy především nesmí porušit zásadu tzv. loajální spolupráce vyjádřenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, tj. zejména jsou povinny zdržet se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie. Nadto je třeba si uvědomit, že taková mezivládní dohoda může obsahovat pouze pravidla doplňující zakládací smlouvy tam, kde úprava doposud chybí, tzn., že se může se jednat pouze o jakousi „nadstavbu“ zakládacích smluv, nikoliv o odchylky od úpravy v těchto smlouvách obsažených. Smluvní úprava sjednaná mimo rámec primárního práva EU tak nesmí ohrozit dosažení cílů obsažených v zakládacích smlouvách a nesmí porušovat základní zásady práva EU ani být v rozporu s jednotlivými ustanoveními zakládacích smluv.“
Anebo komentář této analýzy ke klíčovému článku 7 projednávané Smlouvy:
"Toto ustanovení zakotvuje povinnost smluvních stran, jejichž měnou je euro, podpořit v Radě návrhy či doporučení předložené Komisí vůči některému členskému státu eurozóny porušujícímu kritérium deficitu v rámci postupu při nadměrném schodku ve všech případech kromě situace, kdy se kvalifikovaná většina smluvních stran eurozóny, vypočtená analogicky dle příslušných ustanovení unijních Smluv, vysloví proti. K postoji dotčené smluvní strany se přitom nepřihlíží. Důsledkem tohoto smluvního závazku členských států EU přijatého mimo rámec zakládacích smluv EU bude faktické zavedení hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou, které již existuje v sekundární legislativě Unie...
Čtěte ZDE: Rozpočtová pravidla EU: Méně peněz pro "novoevropany". Kdo nemiluje Merkelovou a Macrona, ať nejí! Juncker podle Orwella: Některá prasata jsou si rovnější. Imigranty zaplatí vzpurní burani
Kartel
Ustanovení, které upravuje právně závazným způsobem jakýsi hlasovací „kartel“ členů eurozóny, je tak zcela nepochybným dokladem propojení či dokonce zásahu této Smlouvy do primárního práva EU. V zásadě jde o „automatické“ přijetí navrženého opatření či doporučení Komise vůči dotčenému státu eurozóny v řízení pro nadměrný rozpočtový schodek, pokud není proti kvalifikovaná většina smluvních stran, jejichž měnou je euro.
Členské státy eurozóny tak budou na základě mezinárodního smluvního instrumentu stojícího mimo rámec stanovený unijním právem rozhodovat postupem, který není v zakládacích smlouvách upraven, o tom, jak budou následně hlasovat jako členské státy EU v Radě. Pokud návrh Komise nebude mezi smluvními stranami eurozóny odmítnut kvalifikovanou většinou, pak tato Smlouva výslovně zavazuje i případně přehlasované smluvní strany eurozóny hlasovat v Radě, tedy již v rámci unijního práva a unijních procedur, pro přijetí takového opatření…
Nejedná se sice o přímou formální změnu hlasovací procedury, ovšem stejného efektu je nepřímo dosaženo tím, že se členské státy eurozóny zavazují podpořit návrh Komise, pokud nebude kvalifikovaná většina z nich proti. Takový postup, který je eufemisticky označován pouze jako pravidlo chování, znamená ve skutečnosti faktickou změnu hlasovací procedury upravené v zakládacích smlouvách EU a zásah do výkonu hlasovacích práv členských států EU v Radě. Tímto způsobem je obcházena nutnost změny hlasovacích procedur v Radě v primárním právu…
Z materiálního hlediska jde tedy jednoznačně o zásah do primárního práva EU a je nutné si položit otázku, zda uzavření takového závazku mimo smluvní rámec unijního práva není v rozporu se závazky vyplývajícími z unijních smluv, zejména s principem rovnosti členských států. Z hlediska Ústavy ČR je pak z uvedených skutečností zřejmé, že s čl. 7 Smlouvy je spojena podstatná změna způsobu výkonu pravomocí, které Česká republika přenesla na Evropskou unii."
Z tohoto (vládního) materiálu vyplývá, kromě nutnosti hlasovat o této smlouvě ve Sněmovně bezvýhradně ústavní většinou, že přistoupení ČR k tzv. fiskálnímu kompaktu by bylo nezodpovědným hazardem a rizikem pro naše národní zájmy.. Pokud vůbec máme, jako stát, v souvislosti s eurem na mezinárodní úrovni o něčem jednat, pak především (a pouze) o výjimce dánského či švédského typu – o úplném vyvázání se z povinnosti přijmout euro anebo o podmínění tohoto kroku uskutečněním celostátního referenda.
Nejlepším řešením, jak se s tzv. fiskálním kompaktem vypořádat, je jeho co nejrychlejší parlamentní zamítnutí. Tuto variantu (zatím) – bohužel – preferují pouze poslanci SPD (a ODS). Doufejme, že nezůstanou sami.
