Víte, co je déja vu (čti dežavi)? Pokud jste ještě nezažili pocit, že jste svědky události, která už v minulosti přesně stejně proběhla, měli jste k tomu nyní skvělou příležitost. Mezinárodní tým, který tvrdí, že vyšetřuje sestřelení dopravního boeingu nad východní Ukrajinou, dospěl k překvapivému závěru: Může za to Rusko! Oznámil to se stejnou pompézností jako před dvěma lety, jeho tvrzení jsou stejně děravá, nejsou žádné nové důkazy. Jako tehdy ignorují Ruskem dodané záznamy, jež dokazují, že střela vyletěla z území ovládaného Kyjevem.
Všechno je úplně stejné. Také složení týmu „vyšetřovatelů“ se nezměnilo: jeho součástí je hlavní podezřelý, zástupci ukrajinské junty dosazené Západem po puči proti legální hlavě státu. Je přitom téměř jisté, že to byli právě oni, kdo ve spolupráci s Američany tragédii letu HN 17 připravili a způsobili. Smyslem tohoto teroristického aktu přece nebylo nic jiného, než obrátit světové veřejné mínění proti Rusku, coby součást přípravy k jeho napadení. Otázka po motivu, tedy „v čí prospěch“, byla jasná od první chvíle.
Připomíná to také jedno zapomenuté „déja vu“. K čemu tedy měla posloužit repríza této šmírácké operety, předloňského propadáku? A proč právě nyní?
Z Evropy sálá chlad
Odpověď na druhou otázku je relativně snadná. Britské Financial Times informují, že představitelé amerického ministerstva zahraničí právě jednají různě po Evropě o možnosti společně uvalit nové sankce proti Rusku. Jenže narážejí na obtíže. Zatím to prý spíše vypadá, že musejí lobbovat za zachování těch současných. Jsou z toho prý poněkud na mrtvici.
Setkávají se totiž sice se zdvořilým, leč dosti chladným přijetím. Důvodů je pochopitelně přehršel: Trumpovo jednostranné vypovězení smlouvy s Íránem a vyhrožování sankcemi „spojencům“, kteří tuto demonstrativní věrolomnost nepodpoří. Izraelské vraždění v Gaze, jež většina evropských zemí odmítá slavit jako „umírněnou reakci při obraně hranic před útočníky“ (vyzbrojenými klacky, praky a kamením). A teď naposledy zrušení „summitu“ s vůdcem Severní Koreje, jenž měl být důkazem, že pouze otevřené vyhrožování zničením nepohodlné země (režimu) vede k „diplomatickým úspěchům“.
Z dosud tak poníženě loajální a Washingtonu hujersky oddané Evropy náhle sálá chlad. A dokonce víc než to. Jenže – neradujeme se předčasně, či dokonce omylem?
Čtěte ZDE: Šokující odhalení: Agenti Kremlu kam oko pohlédne. Proč Trump vypověděl smlouvu s Íránem? Blízká setkání čtvrtého druhu. Foldyna na Hrad? Kim je pašák! Celý svět hledí s napětím na Prahu
90 vteřin od apokalypsy
Angela Merkelová jede za Vladimírem Putinem, aby si po vypovězení smlouvy s Íránem sladili noty. Dohodnou se, že stavba severního plynového potrubí z Ruska do Německa, které obchází zbankrotovanou Porošenkovu Ukrajinu, bude pokračovat. Navzdory tomu, že Spojené státy skřípou zuby, neboť jim to bere naději na prodej svého drahého a nekvalitního břidlicového plynu. A odtud šupky dupky do Pekingu vyjednávat odbytiště pro chladnoucí stroj německé ekonomiky.
Po ní přijíždí za Putinem prezident Macron - v podstatě s tímtéž. Již před nimi tam byl mladý rakouský kancléř Kurz. A po nich šéf Bulharska s prosíkem o obnovení výstavby plynového potrubí, kterou tak neprozřetelně nechal na nátlak Bruselu před pár roky zastavit.
Změny lze vnímat na každém kroku. Po volbách a blížícím se ustavení nové vlády v Itálii má Brusel další problém. K Rakousku a státům střední Evropy, Maďarsku na místě prvním, se do „klubu vzdorných“ hlásí další a další. Dokud se mohli vládci unie spolehnout na zálohu v podobě politické, ekonomické a vojenské síly USA, nebylo třeba příliš vraštit čela. Obamova Amerika se zvolna stávala lídrem západního socialismu. To najednou neplatí. Zbývá pouze dědictví rusofóbie. A vzpomínky na Sovětský svaz a bipolární soupeření Západu s Východem.
Steve Bannon, někdejší hlavní Trumpův stratég, přijel minulý týden do Prahy. Řekl mnoho pozoruhodného, co se normálně v našich hlavních médiích nesmí ani špitnout. Co je vyhrazeno „prokremelským webům“ typu Protiproudu. Ostatně Bannon založil a vedl Breitbart, takový trochu „slabší“ americký Protiproud, který kromě jiného pomohl Trumpovi k prezidenství, k čemuž bychom u nás také našli jistou analogii. V jedné souvislosti Bannon zmínil, že za Reagana, v roce 1983, byl svět pouhých 90 vteřin od jaderného zničení. Čtenáři mé knihy Smrt ve věži to vědí. Na konferenci, kde řečnil, asi mnoho mých čtenářů nebylo, protože na to nevěřícně zírali.
Kavárna žasne
Výhoda byla, že na rozdíl ode mě (a dalších podobných Putinových agentů v nezávislých médiích – ostatně Trump mezi agenty přece také patří, o prezidentu Zemanovi či premiéru Orbánovi ani nemluvě) si mainstream nedovolí Bannona ignorovat. Takto „zděšeně“ referovaly o Bannonově přednášce Babišovy Lidové noviny, jeden z tiskových orgánů „umírněné Kavárny“:
„Jeho pohled na situaci v Americe byl jasný. Zaprodané politické elity naprosto zapomněly na obyčejné lidi. Bankéři z Wall Street, ke kterým sám Bannon dříve patřil, jsou podle něj horší než Hitler, či bolševici. Při ekonomické krizi zachránili sebe sama a nechali za to zaplatit obyčejné lidi. (...)
Na mušku si vzal i německou kancléřku Angelu Merkelovou a bývalou kandidátkou na prezidenta USA Hillary Clintonovou, která podle něj neuspěla, protože je zkorumpovaná a „ambicióznější než Lucifer.“ (...) Angela Merkelová je podle něj „nejzhoubnější političkou“ a bude nejhůře hodnocenou politickou postavou 21. století. A to nejen kvůli jejímu „arogantnímu“ postoji k migraci. (...)
„Měli byste se stydět. Neměli byste být naším protektorátem, chceme, abyste byli naši partneři. (...) „Rusko není vaše největší hrozba,“ tvrdil. Podle něj by se měly evropské státy daleko více obávat situace v Egyptě, protože pokud prý dojde v Egyptě ke stejné humanitární katastrofě jako v Sýrii, Evropa se s tím vyrovná jen těžce. „Kolaps Egypta by vás měl děsit,“ zakončil svůj více než dvacetiminutový projev a na rozdíl od svého předřečníka. (A. Vondry) sklidil potlesk sálu.
Čtěte ZDE: Írán: První klín mezi Evropu a Spojené státy? Kontinent v rozkladu hledá ztracenou nezávislost. Bude slábnoucí hegemon kopat kolem? Evropa nemá morálku ani vůdce. Bez Ruska to stejně nakonec nepůjde
Strategie vzpoury
Bannon tak nejen shrnul ve vší stručnosti strategii Trumpovy vzpoury, ale poodhalil, co nám – při příliš letmém hodnocení mnoha „nepochopitelných“ kroků amerického prezidenta – často uniká: Trump nechce válku s Ruskem. Po ní však, jako po poslední naději, touží „osiřelý“, ale stále mocný washingtonský establishment (bažiny, Deep State), který na ni byl již zcela připraven a čekal pouze, až Hillary („Lucifer“) usedne do Bílého domu. Nestalo se. A Luciferovi lemuři v pozadí politiky a v hlavních médiích od té chvíle šílí.
Donald Trump nyní našlapuje mezi „mokřinami“, které chtěl „vysušit“, ale už ví, že to nedokáže. Hází tedy „Státu v pozadí“ kosti (Írán, Severní Korea, Čína, Rusko), které jej však nenasytí, neb chce jeho hlavu. Blíží se podzimní volby do Kongresu, které rozhodnou o tom, zda budou mít Clintonové „Demokraté“ dost hlasů na odvolání Donalda Trumpa z Bílého domu – coby „Putinova agenta“. Bojuje na několika frontách o svůj politický krk. Přitom však jsou v sázce naše reálné krky.
Ne, Trump opravdu jadernou válku s Ruskem nechce. Nechtěl ji ani Ronald Reagan. A přece jsme byli od jejího rozpoutání devadesát vteřin, neboť také on hrál partii pokeru na ostří nože s tehdejším Deep State. Jen díky neuvěřitelné odvaze a prozíravosti tehdejšího šéfa SSSR Jurije Andropova ještě stále žijeme. Kolik „vteřin“ nám zbývá tentokrát? Jde o další déja vu naší nebezpečné reality?
Festival falešných zpráv
Úchvatné zjištění „mezinárodní vyšetřovací komise“, že letadlo nad Ukrajinou sestřelili Rusové, tedy není jen takové náhodné „déja vu“. Stalo se ihned hlavní zprávou České televize a udrželo se v této pozici několik dnů. Nepřebilo ji ani odvolání summitu Trump-Kim. Pouze ji doplňovaly další neuvěřitelné propagandistické skeče – jako třeba „výpověď“ dcery dvojitého agenta Skripala, kteří se oba zázračně uzdravili z otravy novičokem. Ale nikdo je nikdy neviděl „naživo“. A velmi pravděpodobně už ani neuvidí.
Britové tak pokračují v krvavé komedii, kterou už dávno prohráli. Ani oni nemají Trumpa rádi. Také oni by – stejně jako Hillary – tak zoufale rádi vtrhli do Ruska zpustošeného jadernými výbuchy. Možná si opravdu někteří z nich myslí, že by v té chvíli Británie ještě existovala. Jsou tím však přímo posedlí. Už přinejmenším dvě století. Kdyby na to měli sílu, vyvolali by konflikt s Ruskem sami. Zatím ale naštěstí nemají ani sílu vyrovnat se s rozhodnutím vlastního (vzbouřeného) lidu odejít z EU.
Festival falešných zpráv, které (nejen) oni vypouštějí ve stále rychlejší kadenci do světa, dosahuje bodu, z něhož už není návratu. Ani ty nejloajálnější ovečky prolhaným představitelům válečné internacionály „bažin“ již brzy neuvěří ani Dobrý den. Euro-americký Deep State to ví – ale nedbá. Propaganda už pouze ohřívá staré polévky. Vědí, že „lidová vzpoura“ je na pochodu, že už nikoho nepřesvědčí. Je jim to jedno. Nešlo to silou? Půjde to ještě větší silou.
Čtěte ZDE: Amerika na prvním místě: Pavlík řečnil a vyhrožoval. Dalších sto roků samoty? Plaťte zbraně, a mlčte! Babiš a Řím. Čeká nás na Velký pátek tvrdé ruské embargo? Expert: Válka bude. Vejce a Apokalypsa
Když to budeme nejméně čekat
Naší zemí – změněné nejen pokud jde o suverenitu v ementál – právě projíždějí další kolony amerických vojsk – směr ruské hranice. Lidé už proti tomu ani neprotestují (ale ani jim „nemávají“). Za tři týdny vyrazí další tři stovky našich vojáků do Pobaltí na takzvanou misi NATO – na hranicích Ruska. Budou jim velet soudruzi z Wehrmachtu. Nikoho to příliš nevzrušuje, pouze komunisté a Okamura protestují.
Trumpův zástupce (viceprezident Mike Pence je součást bažin, kterou se podařilo instalovat do Trumpova vládního týmu – právě tak jako do jeho týmu předvolebního „krtka“ z FBI) dal jasně najevo, že opět chce u nás vybudovat „radar“ v Brdech.
Lidé už jsou z té záplavy lží, mystifikací a válečné propagandy unaveni a přestávají věřit čemukoli. Mnozí už ani nevěří, že se do Evropy dál valí migrantská invaze. Stačí jim, že ji nevidí denně na obrazovkách. Dokonce si mnozí začínají myslet, že se nám zkáza vyhne. Že to Velký Andrej „nějak zařídí“. Tak zvolna přichází okamžik vůbec nejnebezpečnější:
Karibská krize, kdy se přípravy na jadernou válku odehrávaly „v přímém přenosu“, nebyla zdaleka tak nebezpečná, jako onen okamžik na podzim roku 1983. Tehdy se po celé západní Evropě rozhostilo „rádiové ticho“ – jasná předzvěst útoku na SSSR. Sovětští generálové tlačili na Andropova, aby zmáčkl „jaderný knoflík“ jako první. Neudělal to. A také Reagan ten svůj – devadesát vteřin před odpálením jaderných střel – nakonec deaktivoval. Nikdo si toho ani „nevšiml“.
Jsme v podobné situaci. Nebezpečné déja vu. Propagandistické zahrávání si s útokem na Rusko dosahuje už zcela absurdních rozměrů. Je tak hlučné, že paradoxně připomíná ono „rádiové ticho“. Hlučné ticho před bouří, která smete všechno živé. Přijde, až to budeme nejméně čekat.
Zakladatel naší civilizace na něco podobného upozorňoval již před dvěma tisíci lety. Nevěřili mu, označili to za „fake news“.
Ukřižovali ho.
