Na počátku letošního roku, při plánování našich akcí na rok 2018, jsme v IVK přemýšleli o tom, zda máme naším standardním seminářem určitě ne oslavit, ale připomenout dvousté výročí narození Karla Marxe.
Nakonec jsme tento nápad opustili, a to ze dvou hlavních důvodů. Marx už nikoho z nás moc nezajímá a navíc kolem sebe nemáme nikoho, kdo se dnes Marxem – byť i třeba ze zcela odlišných ideových pohledů – zabývá. Nikdo už v naší zemi v dnešní době o Marxovi nepíše ani kritické, ani obdivné knihy.
Několik hodin před odhalením stále ještě zahalená socha
Jedna věc však změnila můj postoj. Město Trevír, kde se v roce 1818 Marx narodil, dostalo z Číny darem velikou, pět a půl metru vysokou Marxovu sochu (nevěděl jsem, že do Trieru, česky Trevíru, ročně proudí statisíce Číňanů). Město dar – přes spory na radnici – přijalo a rozhodlo se sochu v den výročí Marxova narození instalovat (resp. odhalit, zbavit „ochranného“ zabalení). Ani to by mou pozornost a zájem nevzbudilo.
Marxův rodný dům
Zhruba před dvěma měsíci obletěla Evropu nečekaná zpráva, že při této příležitosti přednese v Trevíru slavnostní projev nejvyšší funkcionář Evropské unie Jean-Claude Juncker. To mnozí z nás musí chápat jako formální uznání Marxe, jako ostentativní přehlédnutí všech negativních, s ním spojených věcí a jako propojení Marxe s myšlenkou Evropské unie. Marx se ostatně velmi pohrdlivě vyjadřoval o evropských národních státech (moc nehezky mluvil i o naší zemi, radši to ani nebudu opakovat) a předvídal – v jím navrhovaném ideálním světě – jejich konec. Juncker se možná považuje za uskutečňovatele této myšlenky. Jinak si to vysvětlit neumím.
Konstantinova bazilika
Německá AfD na to reagovala uspořádáním skutečně „alternativní“ (nikoli oslavné) akce, na kterou mne pozvala jako hlavního řečníka. Tím jsem se prvně v životě dostal do tohoto krásného historického města nedaleko Lucemburska na březích řeky Mosely (je tu všude k dostání úžasné bílé moselské víno). Trevír je považován za nejstarší německé město založené před více než 2000 lety. Pyšní se řadou „římských“ památek – patří mezi ně Porta Nigra, amfiteátr, Konstantinova bazilika, císařské lázně, a řada dalších. Pro mne neznámé, netušené. (Přes Trevír jsem pouze jel vlakem. Bylo to před neuvěřitelnými 56 lety na basketbalové turnaje do Lucemburska a Belgie.) Je to takové opravdu typické „evropské“ město se spoustou (díky Erasmu kočujících, nevím, jestli se učících) studentů. Dávají městu velmi „uvolněnou“, mám-li to říci zdvořile, atmosféru. A je to atmosféra hodně levicová.
Porta Nigra
V průvodci města je Marx označován jako „nejslavnější syn Trevíru“, což je jistě pravda. Je tam Marxův rodný dům, je tam zachovalý dům, ve kterém bydlel, je tam gymnázium, kde studoval. Předseda AfD Trevír, profesor matematiky a religionistiky, mi říkal, že studoval na „Marxově“ gymnáziu. Čili, ještě je funkční. Na ulicích visí plakáty s nápisem „Marx sind wir“ (Marx jsme my) a úplná rarita je to, že semafory pro chodce mají na zelené i červené barvě panáčka v podobě Marxe.
Na akci AfD jsem přednesl projev, jehož česká verze vyšla v Právu (5. května), česká i německá jsou na mé webové stránce. Nebudu je opakovat. Na tiskové konferenci – hojně citované u nás i v Německu – jsem zdůrazňoval, že
- dnešní den musí být varováním před bagatelizováním ničivého vlivu, který Marx měl a dosud má;
- že není možné přistoupit na tezi, že bylo jeho učení zneužito, neboť Marx zničit kapitalismus a trh opravdu chtěl a věděl, že k tomu musí použít diktaturu proletariátu;
- že jsem žil čtyři desetiletí v systému, který Marx propagoval a svým dílem legitimizoval;
- že je postavení jeho obřího pomníku výsměchem dějinám a výsměchem obětí režimů, které vznikly na bázi Marxova učení (mé slovo výsměch obletělo svět – viz Wall Street Journal);
- že je neuvěřitelné, že je přítomen nejvyšší představitel EU, což potvrzuje vliv Marxe na náš dnešek (i na progresivistický, v podstatě marxiánský projekt Evropské unie).
Při projevu na setkání AfD
Kvalitní byly projevy předsedy AfD Porýní-Westfálska U. Jungeho, poslance Bundestagu P. Bystroně a dalších řečníků z regionální AfD. Seriózní byla i dlouhá diskuse, která následovala po našich projevech. Po skončení jsme šli na sklenku vína na nedaleké náměstí, plné oněch kočujících studentů. Překvapením bylo, že nám číšník přinesl letáky proti AfD vytvořené a rozdávané protestujícími organizacemi (před budovou, kde byla naše akce jich však bylo méně než příslušníků velmi pozorně a opatrně se chovající policie). Mezi těmito organizacemi byly
- das Multikulturelle Zentrum;
- die Katholische Studierende Jugend;
- Trier für alle;
- Die Falken;
- Die Kosmopolitische Plattform Trier.
Tímto letákem svolávali své příznivce před hotel, kde se konala akce AfD (v pátek večer), a na sobotu ráno organizovali pochod městem s heslem „Solidarita místo nenávisti“. (AfD také organizovala svůj průvod, policie však obě skupiny držela důsledně odděleně. Já už jsem ale byl na cestě do Prahy.)
Úryvek z letáku levicových obdivovatelů Karla Marxe
Tento leták obsahuje neuvěřitelné výroky – že se akce AfD účastní i „ultranacionalistický a homofobní český exprezident Václav Klaus“, že „nová pravice“ propaguje „nenávist a rasismus“, že je „ideologie AfD zločinem proti lidskosti“, atd. Nic takového jsem na akci AfD neviděl a neslyšel. (Šlo opravdu o Marxe, ani migrace nebyla tento večer žádným velkým tématem.) Tento leták je samozřejmě exces, problémem je spíše velmi nebezpečný mainstreamový názor.
Trevírský deník „Trierischer Volksfreund“ (slovo přítel lidu mne zaujalo) sice relativně objektivně referoval o pátečním shromáždění AfD i o hlavních projevech. Z mého projevu citovali „ničivé působení Marxe“ (já ale mluvil o vlivu Marxe, Einfluss nikoli Wirkung) a o tom, že je tato socha „pomníkem dávno zašlé slávy“, což jsem skutečně řekl.
Konečně odhalená socha (zdroj: Spiegel Online)
Podstatnější je článek šéfredaktora tohoto deníku Thomase Rotta. Odmítá černobílé vidění světa, odmítá řešit, zda je lepší kapitalismus nebo socialismus, protože existuje „třetí cesta sociální tržní ekonomiky“. Právě tou je podle něho dnešní Německo a za to je třeba bojovat. S tímto článkem v ruce jsem se trochu smutně vracel do Prahy.
Ale stálo to za to.
