Prvomájová konference evropských vlasteneckých parlamentních stran ve francouzském Nice, která navazovala na summit frakce EP Evropa národů a svobody (ENF) z poloviny prosince minulého roku v Praze, byla českými médii podle očekávání důsledně bojkotována. Na okrajové zmínky mainstreamu hovořící o setkání "extremistů" jsme si již zvykli a málokoho mohou v dnešní době překvapit.
Nálepkování extrémismem, xenofobií atd. je nejen u nás velmi oblíbený způsob jak dehonestovat ideového protivníka, s jehož názory se neumím utkat. Stejně jako otevřené lhaní novinářů, kteří se z velké části rekrutují z liberálně levicového tábora podporujícího EU a současné nadnárodní elity. Každý, kdo nesdílí jejich kavárenský pohled na spásnou genialitu Bruselu, je v jejich očích vyvrhel, s nímž se ve slušné společnosti nemluví.
Je to takřka identické s tím, co zde „demokratický blok“ ruku v roce s komunisty předváděl po druhé světové válce v době Košického vládního programu. I tehdy byla z veřejné diskuse vyloučena velká část občanů, kteří nesdíleli národně frontovní hodnoty, které nakonec vedly k "sametové revoluci" 1948.
I tehdy byly svými politickými konkurenty označovány autentické pravicové strany, jako byli agrárníci, za fašisty či nacisty, se kterými se ve slušné společnosti nemluví. Národní socialisté, lidovci a sociální demokraté tak ve spolupráci s komunisty dosáhli toho, že tyto „extremistické“ strany byly nakonec vyloučeny z politické soutěže a nakonec zakázány. Podobný vývoj vidíme i dnes, kdy chtějí sociální demokraté v rámci vydírání Andreje Babiše při vyjednávání o vládě zbavit sněmovních funkcí Okamurovu SPD, která (tentokrát paradoxně kromě komunistů) jediná není součástí současné parlamentní probruselské národní fronty.
Koukejte na Koukala
Prvomájová konference ENF se uskutečnila pod vedením předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penové. Někdy i zkušení mediální manipulátoři ve snaze vykreslit své ideové nepřátele v tom nejhorším světle nakonec ve své hlouposti zajdou tak daleko, že zapomenou na základní poučku státní propagandy: předkládaná dezinformace se musí realitě alespoň formálně podobat, a zjevná lež z ní nesmí koukat jak příslovečná sláma z bot.
Na to úplně zapomněl komentátor deníku Právo Josef Koukal, který patří k největším obhájcům evropských hodnot a k nesmiřitelným kritikům Tomia Okamury, prezidenta Zemana a dalších „nedemokratických populistů“. V článku v Právu z 2. května letošního roku nazvaném „Mezi svými“, věnovanému konferenci ENF, mimo jiné napsal:
„Celé setkání extrémní pravice mělo na programu hlavně přípravu kampaně pro evropské volby na příští rok. Všechny účastníky prvomájového sněmu v Nice spojuje to, že ačkoli se ve svých zemích těší větší či menší podpoře protestních voličů, na vládní úrovni se s nimi nejedná a v Evropském parlamentu tvoří sice nezanedbatelnou, ale stále nejslabší frakci. V solidní společnosti se s nimi nemluví vůbec. Česká republika představuje po této stránce unikát. Pokud by definitivně zkrachovala vyjednávání hnutí ANO s ČSSD o společné vládě, stane se s největší pravděpodobností krajně pravicové uskupení součástí vládního projektu. Pak by se mohl Okamura na příštím dýchánku v Nice chlubit kamarádce Le Penové nejlepším skóre z celého vlasteneckého bloku.“
Čtěte ZDE: Národ zaniká se ztrátou suverenity: Najdou naše země cestu zpět? Pryč s utopií. Evropa katedrál proti Evropě nihilismu. Budeme důstojnými dědici předků? Italové se probouzejí do reality. Dokážou se postavit na nohy?
Úspěchy v Evropě
Když odhlédneme od směšného hodnocení SPD jako extrémní pravice (je spíše nalevo), obsahuje jeho článek i další obvyklé mystifikace, které se ani nenamáhá zastřít. Koukal píše o tom, že strany sdružené v ENF patří prý k okrajovým subjektům, na vládní úrovni se s nikým z jejích členů nejedná a že SPD, která má místopředsedu sněmovny, dosáhla nejlepší výsledek jakého kterákoli strana sdružená v ENF dosáhla.
Takové tvrzení předpokládá, že čtenář je negramotný ťulpas. V březnu minulého roku získala nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse 13 procent hlasů, a stala se tak druhou nejsilnější stranou v zemi. V červnu minulého roku se francouzská Národní fronta stala v parlamentních volbách třetí nejsilnější stranou ve Francii se ziskem 14 procent. V říjnu minulého roku se rakouští Svobodní, rovněž sdružení v ENF, stali druhou nejsilnější stranou v Rakousku a se ziskem 27 procent vytvořili vládní koalici s lidovci. Předseda FPÖ Heinz-Christian Strache se stal místopředsedou rakouské vlády.
Pan Koukal zjevně nezaznamenal ani výsledek italských parlamentních voleb, které vyhrála koalice složená ze stran Vzhůru Itálie a Ligy severu, jejichž společná kandidátka získala v březnu letošního roku téměř 32 procent. Protiimigrační Liga severu Matteo Salviniho (rovněž součást ENF) přitom získala nejvíce hlasů, a podle předvolební dohody má tedy nárok na křeslo italského premiéra. Je pochopitelné, že probruselské strany se snaží tento triumf národních seskupení blokovat, takže Itálie nemá od března stále vládu vzešlou z voleb. Pokud se Salvini stane premiérem nebo součástí vládní koalice, bude to další kardinální úspěch vlasteneckých stran v Evropě.
Jenže o tom všem nemá patrně pan Koukal (a jeho soudruzi z hlavních "objektivních médií) žádné informace, proto svým čtenářům oddán své jediné dovolené pravdě tvrdí, že nejúspěšnějším politikem ENF v celé Evropě je předseda SPD Tomio Okamura.
Čtěte ZDE: Soudruzi dostali nápad: Evropský zpěvník pro všechny! Bolševici by zbledli závistí. Dostane se do osnov hudební výchovy? Musíme vzít EU za "vlastní". (Ne)Ziskovky ladí kytáry. Už teď se můžeme těšit na druhý díl
Projektanti nových totalitních říší
Jistě, Okamura je v ENF respektovanou osobností. Ve svém projevu v Nice zdůraznil mimo jiné i důležitost spolupráce evropských vlasteneckých stran ve volbách do Evropského parlamentu, které proběhnou příští rok na jaře. „Naše letitá snaha o demokratizaci a decentralizaci Evropy, o návrat suverenity evropských národů v rámci Evropské unie, to je skutečný boj s nástupem nové totality," řekl a pokračoval:
"Totalitární v tom nejhorším slova smyslu, je dlouholeté úsilí bruselských elit o centralizaci a odnárodnění národů Evropy. Cílem je jediné - totální nadvláda nadnárodních elit, které potřebují pouze poslušné a unifikované poddané. Moji předkové 300 let usilovali o uchování českého národa, který byl utlačován v područí rakouského císařství, jež v mnohém kopíruje dnešní Evropská unie. Dnes se na jeho území nachází 12 států a žilo v něm okolo dvaceti národů a národností.
Tato říše se od 18. století snažila o maximální centralizaci a odnárodňování, přesto její absolutistické ambice jsou ničím proti dnešní politice bruselských elit. Ty vedou dnes válku nejen s evropskými národy, ale vedou boj i s každodenním životem rodin a snaží se ovládnout osud každého člověka. Vedou válku proti vlastenectví.
Nedávno to otevřeně přiznal prezident Macron. Chtějí popřít naše právo žít v souladu s hodnotami našich předků. Bohudík násilné odnárodňování vede k pravému opaku a Rakousko-Uhersko se nakonec neslavně rozpadlo. To, co je k zamyšlení, je, že snahy německých elitářů a centralistů jak v Německu, tak v Rakousku přivedly svět k první světové válce. Snaha Hitlera ustavit další Třetí evropskou říši přivodila vzápětí válku další.
Centralizační a odnárodňovací snahy Bruselu spojené s pokusem odnárodnit Evropu i pomocí masivní imigrace je velmi nebezpečná sebevražedná politika, která má už dnes na svém kontě stovky mrtvých v celé Evropě. Je hluboký omyl, že nebezpečí války a konfliktů přinášejí vlastenci. Nebezpečí války přinášejí globalisté, současní projektanti nových říší.
Pokud máme najít alespoň něco dobrého na zlu, které Brusel přináší, pak je to vzepětí odporu národů a vlastenců v celé Evropě. Naší reakcí na násilné shora diktované potlačování suverenity evropských zemí je pravý opak – chceme dobrovolnou vzájemně výhodnou spolupráci. Mně nikdy nebude vadit Francouz, který se bude prát za francouzské zájmy nebo Rakušan hájící Rakousko. To nejhorší je bruselský politik, který potlačuje zájmy všech zemí ve jménu bezpohlavní elitářské bruselské lobby.
Nechceme bořit, ale stavět na základech, které vybudovali naši předkové,“ prohlásil také ve svém projevu na konferenci v Nice předseda SPD. Není divu že se těchto myšlenek bruselské elity a jejich domácí lokajové jako je Koukal, Pehe či Šafr bojí jako čert kříže.
