Vztahy mezi administrativou Donalda Trumpa a vedením Německa během návštěvy Merkelové 27. dubna ve Washingtonu byly v centru pozornosti světa. Situaci v německo-amerických vztazích stručně a přesně charakterizoval Washington Post: „Ze všech evropských svazků je Angela Merkelová [pro USA] nejslabším článkem.“
Návštěva kancléřky potvrdila, že Washington nepotřebuje spojence s vlastními národními zájmy: každý spojenec se musí řídit konceptem unipolární hegemonie USA. Ti, kteří s tím nesouhlasí, spadají do zóny vyloučené z blahosklonného postoje Bílého domu. Angela Merkelová se již v této zóně nachází. Americký prezident, který se při komunikaci se světem omezuje hlavně na Twitter, by patrně nebyl schopen vykreslit detailní politický profil Angely Merkelové, ale americká média to udělala. A odtud je vidět, jak vážné jsou neshody mezi vládními štáby obou zemí.
Váhavé Německo s neschopnou armádou
Tentýž „Washington Post“ podává pejorativní charakteristiku Německa: „Pasivita pronikla hluboko do německé vládnoucí třídy. Chybí jí strategické myšlení, bojí se rizik, postrádá historickou zmužilost. Odkazuje se na svoji hanebnou minulost, aby ospravedlnila svůj pacifismus, pokud jde o kolektivní obranu a bezpečnostní otázky. Skrývá se za strašákem inflace z 20. – 30. let dvacátého století, aby ospravedlnila tvrdá opatření v ekonomice, jež mají jiné země sklon napodobovat.“
Následuje „analýza náletů“. Merkelová se odmítla účastnit útoku USA, Británie a Francie na Sýrii. Co se stalo s Německem? Ale i kdyby se Berlín rozhodl jednat, odhalil by, že jeho ozbrojené síly jsou v ubohém stavu. Jeho stíhačky Tornado jsou tak zastaralé, že nemohou udržovat radiový kontakt s jinými letadly NATO; v roce 2017 žádná německá ponorka nevyplula na vojenské cvičení; vojáci nemají dost uniforem, žijí v kasárnách a musejí si kupovat čisticí prostředky na toalety za vlastní peníze.
Nebo vezměme si problém imigrantů. Tím, že poskytlo útočiště milionu uprchlíků ze Sýrie, Německo fakticky přijalo účast na špatné straně syrské politiky, což umožnilo Asadovi pokračovat v boji. Namísto prosazování přísnější politiky vůči Rusku a Íránu, kteréžto státy drží Asada u moci, zůstali Němci stranou. Dokonce i v Evropě, píše Washington Post, dělá Německo příliš málo na to, aby dokázalo zajistit „oddanost Evropské unie hodnotám právního státu a strategického plánování.“
Čtěte ZDE: Je 15. březen: Mediální ticho, z něhož mrazí. Když to nešlo válkou, půjde to "integrací". Boj proti Říši po 79 letech pokračuje. Jsme Česká republika, nebo opět německý protektorát? Odejděme z EU!
Debakl Merkelové
Jak je z této pasáže patrné, na pozadí stávajícího celkového odmítnutí německé politiky byly specifické otázky, které Merkelová přivezla do diskuse ve Washingtonu, pro jejího amerického partnera druhotné. Federální kancléřka musela cestovat 10 tisíc kilometrů, aby dostála 20 minutovému rozhovor s Trumpem, z něhož jasně vyplynulo, co všechno z důvodu Trumpova negativního postoje k otázkám, které jsou pro Němce životně důležité, neprošlo:
- projekt Transatlantické dohody o obchodu a investicích byl Trumpem rozleptán;
- jaderná dohoda s Íránem je ohrožena;
- celní sazby z dovozu oceli a hliníku budou pro Evropu stanoveny na 25% a 10%;
- souhlas se zmírněním režimu sankcí proti Rusku ve vztahu k velkým německým výrobcům Trump nedal;
- Bílý dům odmítá respektovat podíl Německa na projektu „Nord Stream-2“.
Aniž by Merkelová strávila ve Washingtonu alespoň jeden celý den, odletěla domů se stejným pesimistickým výrazem v tváři, s jakým přiletěla. Dali jí na srozuměnou, že Německo nesplňuje představy Bílého domu o úloze hlavního evropského partnera Spojených států.
A nebylo náhodou, že předtím, než německá kancléřka dorazila do Washingtonu, uskutečnila se třídenní návštěva francouzského prezidenta provázená nebývalou pompézností. Trumpova „taktická diplomacie“ a jeho bratrské objetí s Macronem byly natolik neuměřené a emotivní, že se v tisku objevila poznámka: „Zdá se, že Macron nemiluje pouze stárnoucí ženy, ale i stárnoucí muže.“ Nicméně na Angelu Merkelovou to příliš silný dojem neudělalo. Zná dobře svá omezení. Historická vzpomínka na velkou porážku ve dvacátém století nikam nezmizela a odtud pochází ona velká obezřetnost, pokud jde o výzvy připojit se k vojenským dobrodružstvím NATO.
V zapomnění neupadl ani akutní pocit strachu z 80. let téhož století, kdy nad Německem visely sovětské rakety SS-20, které mohly během okamžiku přeměnit zemi v popel. Slepě následovat kurz nynějšího amerického prezidenta a navrátit takovou minulost Němci nechtějí.
USA nepotřebují partnery sledující vlastní zájmy
Proto ve vztahu ke Spojeným státům není Angela Merkelová totéž, co Emmanuel Macron. To, s čím ve Washingtonu souhlasila (zvýšení výdajů Německa na obranu na 1,3% HDP, namísto Trumpem požadovaných 2%), je ve skutečnosti přípustné maximum. Návštěva Merkelové ve Washingtonu je významná především tím, co potvrdila: Německo, které se tlačí do budování konstruktivní spolupráce v Evropě a ve světě, takové Německo Donald Trump nepotřebuje. Amerika především. Buď je kancléřka na Trumpově straně a vyhlásí válku všem jeho protivníkům, nebo definitivně spadne do kategorie „slabých partnerů“ se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Angela Merkelová tak stojí před těžkou volbou. Postavit se po bok Trumpa, jako to dělá Theresa Mayová, znamená poškodit národní zájmy Německa. Zle zasáhnout mezinárodní obchod, energetické projekty i německé veřejné mínění.
Němci od návštěvy své kancléřky ve Washingtonu sotva čekali něco jiného. Hlavním pozitivním výsledkem této návštěvy je, že postoj amerického partnera zřetelně stimuluje potřebu celé německé politické třídy, aby učinila důležitou volbu ve jménu německého národa.
Blízká budoucnost ukáže, jaká to bude volba. Nicméně vše až nápadně připomíná situaci před vznikem Třetí říše.
Zdroj.
