Na stránky takové učebnice patří i nechutný výrok švýcarského občana Karla Schwarzenberga o prezidentu Zemanovi v rakouském tisku. Stejně jako hnusné udavačství českých lidoveckých poslanců z takzvaného Evropského parlamentu.
Ti ve Schwarzenbergově zastoupení žádali, aby EU (resp. tedy Německo) zakročila u zastupujícího říšského protektora na pražském Hradě a nenechala ho jednat v rámci jeho ústavních pravomocí. Je úplně lhostejné, že to tentokrát – zřejmě vzhledem k nadstandardním vztahům s „dobrým Evropanem“ Milošem Zemanem – maoista Barroso tentokrát vlídně odmítl.
Nedotknutelní kmotři
Vypadá to všechno jako nekonečný zmatek a chaos, ale není to tak. Jde o cílenou snahu zničit zbytky demokratického politického systému v naší zemi a uchopit moc, která právě leží na ulici. Neptejme se, komu zvoní hrana. Zvoní nám všem. Pokud tomu podlehneme.
Podívejme se na celou situaci proto trochu jiným pohledem. Všechno má někde svůj počátek, svůj spouštěcí mechanismus – a hlavně zájmy. Metoda je stejná, u nás zaručeně úspěšná: Vyvolání „třídní nenávisti“ vůči bohatým – ovšem výběrově. Média – a proto ani státní zástupci či policie – nezkoumají podivné privatizace kmotra „Číro“ Schwarzenberga či jeho „capo di tutti“ Zdeňka „OKD“ Bakaly, na kterých si tito médii chránění bezúhonní občané nadělali své poctivé miliardy.
Tak je to ale v řádu věcí. Havlisté byli a jsou nedotknutelní. Davu bývají k lynči předhozeni obvykle jen ti z „druhé strany“. Podívejme se blíže na to havlistické „absurdní divadlo“, panoptikum:
Vrah Janoušek?
Roman Janoušek stojí před soudem. Řídil opilý a těžce zranil člověka. Banální tragický případ. Bohužel. Poprvé je však státním zástupcem kvalifikován jako pokus o vraždu. Proč? Nic než „třídní“ spravedlnost. Tentokrát však nepřichází z lůna justice.
Vynutila si ji jako obvykle média. To, co vytvořila kolem tohoto „kmotra blízkého ODS“ (zvláště pak Pavlu Bémovi), je hodno bolševického Oscara. Blíží se mu snad jen skandální téměř doživotní tresty „žhářů z Vítkova“, nebo další mediální on-line proces s Vítem Bártou. Soudce Šott-Urválek chtěl ostatně využít příležitosti – a podal dovolání proti svému vlastnímu rozsudku. Nejprve i jemu média tleskala. Po protivládním prokurátorsko-policejním puči to může být jinak. Někteří mainstreamoví novináři si možná přece jen cosi uvědomili. Pozdě.
Romanu Janouškovi se spravedlnosti už dostat nemůže. Byl předem odsouzen.
Například Tomáš Němeček (LN) v dnešním článku Vražda, která nebyla, přiznává: „Každý soudní proces má výrazné znaky divadelnosti. Ale včera zahájené jednání v případu „obchodníka s politickým vlivem" Romana Janouška vypadalo jako film od bratří Cohenů. (...) Jednání výrazně narušilo konstrukci obžaloby, podle níž se Janoušek dopustil pokusu vraždy: Oběť trvala na tom, že ji zabít nechtěl; možná v opilosti myslel, že už mu před autem nestojí, a rozjel se předčasně. (...) Její výpověď státní zástupkyni viditelně frustrovala: Kde je pravda? Lze se jí vůbec přiblížit? Co vše zůstalo ztraceno v překladu?“
Roman Janoušek. Zdroj: www.zpravy.idnes.cz.
Jistěže se jí přiblížit nelze. Romanu Janouškovi se spravedlnosti už dostat nemůže. Byl předem odsouzen. A zbabělí – pokud ne přímo „korupčně zainteresovaní“ – státní zástupci si neodváží jednat jinak, než jim nadiktovala zběsilá mediální kampaň. Ono „ztraceno v překladu“ patří na účet těch, kdo se dnes diví: médiím. Jako v řadě jiných analogických případů, protivládní puč trojice Bradáčová – Ištván - Šlachta nevyjímaje.
Ani Rathovy milióny možná nebyly
Obdobný případ je David Rath. Byly v krabici od vína milióny, nebo je tam dala až dodatečně bradáčovsko-šlachtovská policie? Na zmanipulovaném videu není vidět, že na dlouho byla krabice mimo kontrolu. Důkladným převažováním je prokázáno, že skutečné láhve s vínem by vážily stejně jako peníze. Doktor Rath tedy opravdu nemusel vědět, jaký dostal „dárek. Všechny ostatní „důkazy“ visí na vodě – včetně manipulovaných odposlechů. Všechno může být zmanipulované – a do značné míry patrně je.
David Rath, zdroj: www.novinky.cz
Jak postupují současní prokurátoři s policií a „třídní“ justicí jsme právě viděli v přímém přenosu při „korupční“ kauze tří bývalých poslanců: Nejen Ištván, nejen Šlachta, ale také soudce, který na tři obviněné uvalil vazbu, velmi dobře věděli, že jde o ilegální čin. Že všichni tři jsou kryti poslaneckou imunitou. Přesto je uvěznili – domnívajíce se, že jim to s pomocí mediální kampaně projde. Jenže kampaň zůstala tentokrát omezena jen na Bakalova média, Respekt a Hospodářské noviny. Ostatní, „nezasvěcení“ zaváhali – a hned vznikl pučistům problém. Jeho výsledkem je výrok Nejvyššího soudu.
Bémovy milióny, které opět – nebyly
Bezmála komickou pointu má další pokus prokurátorsko-policejního „gangu“ o „velkou rybu v síti“. Jako z udělání, právě když se chystali na svůj majstrštyk s vládou, krytý údajným tažením proti „kmotrům“, dostala policie informaci, že do vily, kde žije pražský exprimátor, se chystají zloději pro obří lup.
Pavel Bém má prý ve sklepě ve sportovních taškách poschovávaných zhruba sto miliónů. Informaci dostali údajně od jednoho brněnského hospodského (!), který to ovšem nyní popírá. Vtip loupeže měl být v tom, že oněch sto miliónů nepochybně pochází z Bémovy kriminální činnosti, takže nic policii nenahlásí. Tak vážný „zdroj“ uvedl do pohybu celé špiclovací soukolí.
Nahoře: Pavel Bém, zdroj: www.lidovky.cz.
Šlachtovi detektivové spustili dvanáctidenní sledování.O odposleších ani raději nemluvme. Ty už jsou jednak dnes samozřejmostí, ale především: Ty které byly použitelné ke kompromitaci bývalého primátora již dávno předtím „unikly“ do médií. Každý tedy ví, že Pavel Bém je lump.
Výsledek? Nikdo krást nepřišel a o penězích nejsou žádné důkazy.
Kdo je „kmotr“?
Budiž připomenuto, že za tento pojem v našem současném politickém slovníku„vděčíme“ Mirku Topolánkovi – což je samo o sobě docela pikantní. Stejně jako za rozvázání posledních zbytků kontroly nad prokurátory a policí buďme vděčni především Jiřímu Pospíšilovi, ministru vlády Petra Nečase. Na posledně jmenovaného už přísloví Kdo jinému jámu kopá právě „spadlo“. V díře zatím kmotr Ištván drží sice „jen“ polovinu jeho srdce Paní Nagyovou, ale to je pro něj možná ještě horší, než kdyby tomu bylo naopak.
Z celého „zátahu proti kmotrům“ tak zatím zbývá v železech pouze tato žena. Kmotři se totiž nejspíš „nekonají“. Absolutně „proposlouchané“ životy těchto několika podnikatelů, domovní prohlídky u nich i jejich právníků dosud nic nepřinesly. To samozřejmě neznamená, že na ně udatní prokurátoři něco ještě nevymyslí. Příběhů se nabízí tolik! A veřejnost, zpracovaná médii, by se v jejich případě už vůbec nezamýšlela nad tím, zda to celé není opět jen krvelačné politické divadlo.
Přestávka mezi dějstvími
Rozhodnutí Nejvyššího soudu vytvořilo krátkou přestávku. Diváci si zatím mohou dojít na toalety, dát si malé občerstvení a pak se zase pohodlně usadit před televizory.
V pauze mohou ti nenasytnější sledovat amatérské vystoupení parlamentních stran při hrách na „seberozpustění“ či vyslovování důvěry Rusnokově vládě. Té vládě, která by nevznikla, kdyby bradáčovsko-šlachtovská divadelní společnost nesehrála komedii inspirovanou temelínskými zájmy jejích sponzorů.
Nemusejí nám být sympatičtí. Mnozí jsou přímo křupani. Zbohatlíci, kterým čouhá sláma z bot. To ale ještě neznamená, že jsou z hlediska světské spravedlnosti zločinci.
A my ostatní? My, kteří už alespoň zčásti chápeme, co se to tady hraje, proč a o co? My bychom se měli v pauze před dalším dějstvím – jistě na sebe nedá dlouho čekat – trochu zamyslet. Když nad ničím jiným, tedy alespoň nad „kmotry“. Nad ohavnou metodou, kterou hlavní média skandalizují mnohé bohaté lidi.
Nemusejí nám být sympatičtí. Mnozí jsou přímo křupani. Zbohatlíci, kterým čouhá sláma z bot. To ale ještě neznamená, že jsou z hlediska světské spravedlnosti zločinci. Lidé, kterým se v případě přestoupení zákona, nemá dostat stejné spravedlnosti jako jiným. Protože ptát se, komu zvaní hrana, jak už mnozí dávno víme, je zbytečné.
