"Právě jsem objevil MY - a jsem nadšen. Musel jsem se však o tomhle časopisu dozvědět od matky, protože nikde není vidět. Proč na něj trochu neupozorníte? I v trafikách je to podpultovka. Vepředu jsou vystavené samé příšerné bulváry, jeden jako druhý, ale vy (vlastně MY) jste až kdesi hluboko zahrabáni. Je to po dlouhé době první časopis, ve kterém o něco kloudného jde. Tedy o náš národ a stát. Přinášíte spoustu užitečných a zajímavých informací, v klidném tónu, bez fangličkářství. Přečetl jsem to jedním dechem od A do Zet (dokonce jsem vyluštil i tu historickou křížovku, přestože na křížovky jinak kašlu). Už jsem si vás předplatil a hlásím se spolu s vámi do řad šiřitelů myšlenky druhého národního obrození. Mám pro to něco udělat? A prosil bych o zaslání předchozích čísel (dostala se mi do rukou až čtyřka).
Hlavně ale něco udělejte vy s tím, aby se o "myčku" dozvědělo víc lidí. Televize, nebo aspoň nějaké bilboardy, nebo něco podobného. Je to hrozně důležité!
S bojovými vlasteneckými pozdravy
Radek K.
Brno
Vážený a milý Radku,
Především děkuji za hezká slova. A za to, že již také patříte ke stovkám prvních předplatitelů a prvním tisícům čtenářů měsíčníku MY (z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska). A konečně i za to, že se hlásíte "do řad šiřitelů myšlenky druhého národního obrození". Souboj o další existenci našeho tisíciliteého národa a státu jde vcelku rychle do finiše, a bude potřeba každé ruky, každé hlavy. Ptáte se, co máte pro to udělat. Pokusím se něco konkrétního (prázdných slov už bylo k nesnesení dost) navrhnout. Ale to musím ještě pár slov předeslat:
Zaujalo mě, že jsme "podpultovka". Je to totiž skutečně tak. Kdo si o MY v trafice nebo třeba i velkých prodejnách (včetně prodejních řetězců, kde také už jsme) neřekne, sotva ho objeví. Je opravdu asi nikoli náhodou obvykle zasunut hluboko pod tím šíleným nánosem různých tiskovin, které si kdovíproč stále ještě také říkají časopisy. MY se pokoušíme slovo časopis (v němž je tak důležitý onen kmen ČAS) znovu oživit, dát mu opět nějaký smysl. A současně naše čtenáře nenudit: prostě "zábavný měsíčník o vážných věcech", jak stojí v jeho záhlaví. Myslím, že si na nějaké takové skutečné časopisy (jako bylo třeba svého času právě také brněnské "myčko") ještě pamatujete. Svůj věk jste mi sice neprozradil, ale tím, že znáte slovo "podpultovka" (pokud jste ho nepochytil také od maminky), o sobě říkáte mnohé.
Ano, navzdory zdánlivému spotřebitelskému "ráji" už opět žijeme ve světě, v němž je mnohé "zboží" nedostatkové, či přinejmenším "ukryté" pod hromadami zbytečností. Mimochodem, všiml jste si, že když chceme koupit něco kvalitního, už to opět "sháníme"? Počínaje třeba českým česnekem (s tím španělským nebo čínským se absolutně nedá srovnávat) a dobrou cibulí? Mluvím o těchto důležitých součástech naší kuchyně proto, že v jedné své skvělé knize podotkl kdysi spisovatel Josef Škvorecký, že se cibule a česnek se socialismem nesnášejí (myslel tím ten náš někdejší "reálný", který už tady v horším vydání opět máme): buď vůbec na trhu nejsou, nebo jsou tak mizerné, že je nelze použít. Dokonalý postřeh mistrův!
Čtěte ZDE: Na slovíčko, přátelé: Česká galerie. Děkujeme, že kouříte. Něžný dynamit z Prahy. Hospoda v Lucerně. Buď připraven. Němcová na Slovensku. Dva v jednom. Rodinná pohádka
Podpultovky a cenzura
Přinejmenším stejné - i když daleko závažnější - je to s "trhem" podstatných informací a myšlenek". Ztrácejí se. Ne, že by vůbec nebyly. Je jich dokonce více, než kdy dříve, což odpovídá vážnosti situace, ve které náš opětovně ohrožený stát a národ je. Jenže se z nich stávají - a jak vidno stále více stávat budou - "podpultovky". Pro nastupující totalitu je aktuálně nebezpečný především internet. To, co se v posledních měsících děje kolem vládních útoků na svobodu sociálních sítí a některých nepohodlných webů (Protiproud je samozřejmě první na ráně), je nám, kteří si ještě pamatujeme totalitu předchozí, bohužel důvěrně známé. Jen prostředky umlčování byly tehdy jiné, protože nebyly současné technologie. Bolševické metody se však nemění, ty jsou věčné.
Naši utlačovatelé mají čím dál větší strach z vlastního lidu - a tak sahají opět zcela otevřeně k násilí: Za některé projevy či výroky se i u nás již opět chodí za mříže. Také válečná mediální propaganda jede na plné obrátky: lže a lže a lže - a je jí úplně jedno, že to už dělá stejně nestydatě a průhledně jako její předchůdci. Nesouhlasný názor je onálepkován jako "nenávistný" či lživý - a je z internetu smazán. Bez soudu, bez možnosti obrany. Nevím, zda jste zaznamenal, co právě teď řekl předseda našeho Ústavního soudu Pavel Rychetský Bakalovým (Hospodářským) novinám:
"Jsou sociální sítě nepřítelem ústavního řádu? Jejich nezanedbatelný obsah nepochybně takovým nepřítelem je. Pro mě bylo příjemné překvapení, že Spolková republika přijala zákon, který umožňuje bezprostřední cenzuru a zásahy do obsahu sociálních sítí. Jsem samozřejmě zvědavý, jak tento zákon obstojí před německým Ústavním soudem. (...) Pléduji za to, aby orgány trestního řízení zvýšily kontrolu obsahu sociálních sítí..."
To říká předseda nejvyššího soudní instance našeho státu, soudu, proti jehož výrokům není možné žádné další dovolání! Jaký div, že ač o to tolik usiluje, prezident republiky ho nechce přijmout...
Bojovka
Říkáte, milý Radku: "Hlavně ale něco udělejte s tím, aby se o "myčku" dozvědělo víc lidí. Televize, nebo aspoň nějaké bilboardy, nebo něco podobného. Je to hrozně důležité!" Souhlasím, v této situaci je opravdu hlavní, aby se lidé dozvídali o zdrojích podstatných informací. Jenže - jak to udělat?
Pokud by MY vydával nějaký mediální gigant, nebyl by to problém: Naši milovaní miliardáři (Bakal, Babiš, Křetínský) mohou platit nekřesťanské peníze za "předsazené pozice" svých časopisů v trafikách a prodejnách (jejich tituly jsou prostě vidět), mají reklamy v televizích, rádiích, na bilboardech. To MY všechno nemůžeme. Jsme malá skupinka lidí s velmi omezenými prostředky, které tak tak stačí na vydávání časopisu a pokrytí nákladů na distribuci. Problém je v tom, že pokud by MY vydávali ONI, nebylo by to MY, ale ONI.
Řešení je proto pouze jedno: že do toho vy - a lidé jako vy - půjdete s námi. Že o nás řeknete každému ve svém okolí, v zaměstnání, v hospodě, kdekoli. Že přesvědčíte další, aby si MY předplatili, protože to je jednak jediný způsob, jak zajistit, aby zájemce časopis pravidelně dostával, jednak redakci umožní dýchat. Nemluvě o tom, že pro čtenáře je pak časopis levnější než v trafice, neboť nemusíme platit distribuční marže, ale jen poštovné.
Ostatně pro předplatitele chceme - tak brzy, jak to jen bude možné - zřídit čtenářský Klub MY, který jim přinese řadu dalších informací, výhod a koneckonců i zajímavých "předmětů". Ale to až budeme ještě trochu silnější. Není to nemožné. Například na Slovensku existuje náš partnerský časopis Zem a vek, jehož provoz je již plně hrazen z předplatného. A to má Slovensko téměř o polovinu menší trh, než je ten náš - tak proč by to nešlo také u nás, "v Čechách, na Moravě a ve Slezsku"?
Mohla by to být taková docela dobrá bojovka - příprava na Druhé národní obrození (v našem případě možná spíše "probuzení"): Získejte pro nás dva tři čtenáře, optimálně předplatitele. Co za to? Nic. Tedy nic materiálního. Vlastně ano. Stanete se hmatatelnou součástí projektu národního obrození. Buditelem. Zavoláme si (díky za kontakt) a řekneme si o tom více.
Milý Radku,
použiji váš dopis i s mou odpovědí v Protiproudu (samozřejmě respektuji, že nechcete uvést plné jméno a velmi to chápu). Třeba se najdou mnozí jako Vy, kteří nám dají o sobě vědět. Ostatně - oni se již ozývají. V blízké době se třeba chystám do Třince za skupinkou lidí kolem pana Gorného, za jinými v Brně a Ostravě, za dalšími na Mostecku a Budějovicku. Plánuji s kolegy celou sérii takových setkání. Je nejvyšší čas něco dělat. A měsíčník MY bude naším pojítkem.
S díky a mnoha pozdravy Vám a Vašim přátelům
Petr Hájek
Procházka sadem
Pro ty, kdo ještě MY neznají, odkazuji alespoň na web www.mesicnikmy.cz.
A nabízím "procházku sadem" ("v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled") prostřednictvím dubnového čísla MY, které je již na stáncích. Ale - jak řečeno - pokud si rovnou nezařídíte přímo v redakci či na výše uvedeném webu předplatné, je třeba si o časopis říci. Bude totiž zahrabán v hloubi pod balastem. Co tedy číslo 4 přináší?
- Karel Gott v dobách svého mládí
- Na slovíčko (s Petrem Hájkem)
- Jarek Nohavica otevírá (a recituje - poslechněte si zvukový záznam) čtvrtou kapitolu své České galerie - Antonín Pelc: Starožitník
- Tradiční slezské koláče putují po celém světě
Maminčin tajemný vzkaz pro „boží dítě“
- Z nápadu v hodině matematiky vznikl úspěšný byznys
Když si studenti sami píší učebnice
- Mít svou hospodu patří k touhám mnohých, kteří znají tato místa setkávání jen jako hosté. Také zpěvák Milan Drobný si svého času vyzkoušel, že taje „zákulisí“ nejsou jen věcí showbyznysu. Jak to dopadlo? Rub a líc hospodské mince
- Jak agent Jejího Veličenstva (nikoli Stalinův) zlikvidoval generála věrného Benešovi
Trojitý špión, aneb obraz doby v Rubikově kostce
- Firma jako vášeň i počítačová hra
Job(s) po našem
- Beseda s Danielem Besedou: „Jsme jedna velká parta, spojená kuličkovou vášní!“
Kdo necvrnká, není Čech!
- Studánky a prameny v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku…
Živá voda pro každého
- Kromě Edvarda Beneše měli všichni muži v čele státu větší či menší problémy s něžnou částí stvořeného lidstva. Příliš se však o tom neví...
Ženy našich prezidentů (oficiální i utajované) Část druhá
- Diskuse na téma tradičních vztahů: Eva Tropí hlouposti. Co ty na to, Adame?
Dítě není věc
- Karel Gott kdysi zachránil šéfredaktora MY Petra Hájka. Netuší to, tedy zatím to netušil. Rozhovor s největší hvězdou naší pop scény a "národním pokladem" trochu jinak:
Z Kobylis až ke hvězdám
- Patron vojáků a rytířů bojuje s draky dodnes
Hadi, štíři a svatý Jiří
- I tentokrát přinášíme pravidelnou úvahu nad potřebou uchovávání hodnot a tradic, spoluutvářejících charakter a identitu našeho národa. Rodný jazyk mezi ně patří na místě čelném. Za jeho udržení a rozvoj museli naši předkové mnohokrát zápasit. Nad významem češtiny pro zachování naší kulturní kontinuity a národní budoucnosti se dnes zamýšlí historik, bývalý politik a diplomat Jaroslav Bašta.
Kterak čeští stavové proti cizozemcům jazyk český uzákonili
- V seriálu o jedenácti prezidentech naší stoleté republiky přinášíme další objevný text Milana Syrúčka: Dvě osudové křižovatky
Beneš mezi Hitlerem a Stalinem
- Třináctinásobný účastník Rallye Dakar (v roli reportéra) vypráví příběh dvou mladých dam, které jely poprvé do pustin jižní Ameriky šířit slávu českého motoristického sportu (v roli závodnic)
Jak dvě Češky zaútočily na nejtěžší rallye světa
- Fejeton na zvláštní téma:
Noci se slepicemi
- Marek Obrtel slouží bližním i své vlasti tam, kam ho osud přivede a kde mu to jeho svědomí a kategorický morální imperativ dovolí
Zelenobílý Mirek Dušín
- Typická česká jídla ve středověku? Kaše, šišky, klobásy, koláče – a už také knedlíky.
Knedlíky v českých zemích známe přes 500 let!
- „Plevelem“ na rakovinu i chřipku?
Pampeliška jako zázrak z Boží lékárny
- „Tam na výšinách vlaje prapor s heroldským křížem. Jdi, neznámý rytíři, svou cestou ctnosti a pozdrav ho z dálky. Nepřibližuj se. Je znamením věčného rytířstva, nech jej vláti svobodně nad prostorem i časem“.
Rytíř architektury Břetislav Štorm
- Richard, Helena a Honza – Číňané z Vysočiny
Cai není čajíček, Cai je chlap!
- Byla smrt generála M. R. Štefánika, spoluzakladatele našeho státu, nešťastnou náhodou, omylem nebo atentátem?
Ikarův pád
- Tajnosti naší nedávné historie: Seděli jsme na atomovém „sudu prachu“
Jadernou mocností z donucení
- Umíme se ještě smát?
Soutěž kreslířů humoru O misku vtipné kaše
- Od počátku s cenzurou v patách
Ani Masaryk nechtěl ČTK „osvobodit“
- Romantický svět s vlastní měnou, krytou dobrým srdcem: Další finanční krize na obzoru? Rýžujte s námi zlato!
Trampové z Fort Yukonu mají vlastní čas
- Snad žádný jiný nástroj nedokáže vyvolat takové emoce, jako právě varhany
Otec a synové Stehlíkovi: Hodonínští opraváři královských píšťal
- Z Galerie Nezapomenutelných
- Na slovíčko (s Petrem Hájkem) 2
