Ing. Jan Fischer, slušný člověk, statistik, vědec a nejpopulárnější český premiér všech dob, se neprovinil ničím jiným, než že přijal nabídku na post ministra financí. Jistě to neudělal proto, aby vzbudil zájem o svůj transparentní účet, na kterém strašily dluhy z doby jeho neúspěšné prezidentské kampaně. Prostě dostal nabídku a přijal ji. Nic složitějšího za tím není.
Na jeho hlavu se okamžitě snesla hysterická drtivá kritika z houfu novinářů, zhrzených prezidentským neúspěchem spícího knížete Karla a celou svou kariéru žijících v bludu, že co je jinde než vpravo, je špatně. Z Fischera se stal veřejný nepřítel číslo 1.
Je ztrátou času vysvětlovat, že v době nynější polické marnosti mají výrazy jako „vlevo“ nebo „vpravo“ pro budoucnost stejný význam jako pro potápěče na dně Mariánského příkopu, kterému právě došel vzduch.
Hrdina
Mimořádná popularita Jana Fischera v době, kdy byl premiérem, nikdy nebyla zrcadlem jeho schopností jako politika nebo ekonoma. Byla důsledkem zimrmanovského chápání politické reality ze strany voliče a respondenta.
To ale v žádném případě neznamená, že by byl pan Fischer nějaký darebák, podvodník nebo vypočítavý intrikán, jak je líčen na stránkách Mladé fronty Dnes. Není ani žádnou politickou mršinou. Je slušným, poctivým člověkem, který přijal pracovním nabídku a teď čeká, jak to celé dopadne.
Kauza Fischerovy prezidentské dluhy není nic jiného než podvodnický trik s třemi kelímky a kuličkou. Mediální skořápkáři předvedli trik a teď se čeká, kdo se chytí.
"Vliv" musí být v novinách vždy jen jako vedlejší efekt, nadstavba nad oblibou novin u čtenáře. "Vliv" je nechtěným sourozencem přesnosti, pestrosti a další důvodů, proč si čtenář noviny kupuje. Vlivové materiály, tvářící se jako objektivní zpravodajství jsou jednosměrnou letennkou do pekel.
Máme tu rozevírající se nůžky mezi dlouhodobou "mečiarovskou" mediální masáží a prostou skutečností, že čtenáři volí jinak, než mu vnucuje deník, který čte. Jako by čtenář dospěl, nebo ho tíživá přítomnost donutila vidět jevy jasněji. Najednou je s to rozpoznat, že to nejsou hyeny, kdo vládne džungli.
Cesta
Smutný statistik Jan Fischer šel z teplého místečka v Londýně do voleb o post nejmocnějšího muže v zemi hnán nadějnými čísly o své popularitě. Nikdy však nepůsobil dojmem, že být prezidentem je to, po čem doopravdy touží. Jsou dokonce názory, že za vším stojí jeho manželka a její neochota učit se anglicky.
„Nemohu brát za konkurenta člověka, který vypadá, že právě prodělává žlučníkový záchvat“, řekl tehdejší Fischerův protikandidát a nynější prezident České republiky Miloš Zeman. Jistě, Jan Fischer rozhodně nevypadá jako někdo, kdo dovede tuto skandály zbídačenou zemi do ekonomického Honolulu, ale…
Pokud bychom ale měli soudit ministra podle toho jak vypadá, pak nezbývá než konstatovat, že dosavadní ministr financí Kalousek je pod obraz a lepší už to nebude. Podrobnosti zde:
Nevíme, jak schopný je Jan Fischer ekonom, tušíme jen to, že je špičkovým statistikem. Nabídka, aby se stal ministrem financí, je dobrá především pro milovníky příběhů. Možná proto si ho prezident Zeman (potažmo premiér Jiří Rusnok) nechával až nakonec, jako posledního zveřejněného ministra.
Pochopení této linie ze strany médií však bylo nulové. Medvědí stisk exministrů s vynikajícími kontakty na Mladou frontu Dnes pánů Kalouska a Schwarzenberga trvá, i když jeho původci byli dávno posláni k ledu. Bylo zřejmé, že mediální výpadu budou směřovat právě na Jana Fischera jako na nejznámějšího a tedy nejzranitelnějšího člena Rusnokovy vlády.
Nepřítel
ODS odmítala Rusnokovu vládu již v době, kdy nebylo známé jediné jméno jejího člena. Je to jasný důkaz toho, že ODS nehledá nejlepší řešení, ale chce jen zůstat u moci. Což se ale stalo v době, kdy ještě málokdo tušil, že žijeme v prezidentském systému.
Proto výše zmíněný novinářský houf napadá smutného úředníka Jana Fischera: připomíná jim Zemanovu sílu a fakt, že při volbách vsadili na špatnou kartu.
„Skutálejte mě do úlu, ať mě včely ubodají, s hyenou mě pochovejte, jsem nejnešťastnější medvěd na světě,“ říká medvěd Balů ve slavné Knize džunglí.
Jan Fischer se možná netváří smutně, protože tak vypadá. Možná žlučníkový záchvat nemá on, ale tato republika.