Syndikát novinářů před 2 týdny spustil nový projekt. Bude monitorovat sociální sítě a diskuse a "nevhodné" příspěvky (přes čáru) vůči novinářům bude evidovat, posílat právníkům a autory žalovat. Pozor, plivat se může jenom správně!
CTHH ("Centrum tvorby hodnověrných hovadin") a EUropské hodnoty soudruha Jandy (a svého času Drahošova stvořitele a loutkáře Petra Koláře) mají ve své záslužné činnosti cenzorů, tvůrců seznamů nepohodlných a "narovnávačů" (nebo ohýbačů) pravdy dalšího velkého bratra: Syndikát novinářů ČR. Ten reaguje novým projektem na zhoršení situace a nárůst útoků na novináře.
Tým fízlů
"Už jsme se nemohli dívat na to, jakým způsobem se šíří mezi veřejností, hlavně na sociálních sítích, právě urážky na novináře," uvedl v Newsroom ČT24 Marek Zouzalík, předseda Syndikátu novinářů ČR.
Moderátorka ČT vysvětlila, že tým, který bude útoky na novináře monitorovat, má zatím 6 členů a počítá s připojením dalších. Členové syndikátu budou pro vyhledávání nejrůznějších urážek využívat online nástroj Social Watch. Program podle nadefinovaných slov prohledává diskuzní fóra nebo sociální sítě," uvedla ČT, přičemž obrazově ukázala například příspěvky s pojmy "mediální žumpa“ nebo "presstituti“...
"Uděláme screenshoty, vytvoříme v podstatě nějaký záznam o tom incidentu... Právní kancelář udělala víceméně podklady k tomu, abysme my věděli zhruba tu hranici, kde končí taková ta snesitelná kritika a kde začíná v podstatě trestný čin,“ doplnil předseda.
Data, která syndikát takto získá roztřídí a předá je k posouzení právníkům. Na autory vybraných příspěvků chce syndikát podávat trestní oznámení.
Čtěte ZDE: Totalita jako vyšitá: Evropské vlády zakroutí kritikům krkem. Jde o moc a "ochranu" islámu. Nejen ve Švédsku za "nesprávné názory" do vězení. Lidé nesmějí dostat svobodné informace. Strašidlo lidové vzpoury obchází EU
Kupředu levá
Dle všeho je ten Syndikát novinářů ČR zřejmě dobrej oddíl! Pravdu má, předseda! Nějaká sebereflexe k tomu, jak mnozí tzv. novináři ohýbají pravdu či demagogicky manipulují čtenáře? Ale kdeže! Stačí se aktuálně podívat například na články o Orbánovi před chystanými volbami v Maďarsku, podobně jako dříve články o Trumpovi a Clintonové, Drahošovi a Zemanovi, Brexitu, Rusku, Sýrii...
Jsem zvědav, dle jakého klíče budou posuzovat ony "trestné" příspěvky... No, každopádně kupředu levá EUrosoudruzi! Zpátky ni krok!
V kontextu minulosti a současnosti ironicky komentuje tyto snahy Jan Maloušek:
Bývaly doby...
Bývaly doby, kdy občan nesměl hanobit nejen státní symboly (což formálně nesmí ani nyní), ale rovněž ani hlavu své vlasti, presidenta republiky nevyjímaje. (Tedy, de iure nesměl hanit ani hlavu cizí vlasti, ale to de facto šlo snadno, pokud se nejednalo o čelní spřátelenou cizí vlast, protože vyjma čelní spřátelené cizí vlasti si ostatní cizí vlasti nemohly na území naší vlasti hned tak vymáhat své právo na úkor práva našeho.)
Tak tomu bylo od pradávna. Možná jen za časů bratra Žižky si z hlavy vlasti našinci nedělali velkou hlavu, jenže tenkrát nebyli ani občany. V nové době byl trastný čin hanobení prezidenta republiky zrušen. Občas pak někdo hlavu naší vlasti tu a tam zhanobil, ale pokrokoví novináři jej vždy řádně umravnili, jelikož správnou pokrokovou hlavu se přeci nesluší hanobit.
Pak jsme měli novou hlavu naší vlasti, stále ještě zvolenou vrcholným zastupitelským orgánem lidu, tedy stále ještě alespoň de facto našeho národa, občanů naší vlasti. Pak už se hanobit hlava směla, dokonce se z toho stala v jistých kruzích politická moda. Kdo chtěl být free-cool-in, zvesela a pokrokově hanobil... Hlava to většinou blahosklonně přešla s klidem filosofa na trůně, i když si občas neodpustila uštěpačnou poznámku směrem k pokrokovým novinářům, kteří předchozí hlavu adorovali a tehdejší hanobili.
Čtěte ZDE: Skandál: Bakalovo Centrum.cz cenzuruje soukromé e-maily. Alternativní média na černé listině. Trestný čin, jenž nikoho nezajímá. Kam je schopna kavárna zajít? Ze svědectví žurnalisty mrazí
"Nezávislost"
Novináři se bijí v prsa, že jsou strážci svobod (asi zřejmě něco na způsob někdejší Pohraniční stráže a SNB, jejichž příslušníci rovněž strážili kde co) a s nesmírnou (a nemístnou) stavovskou ctí se chlubějí svou nezávislostí, na níž si nenechají sáhnout.
Bývaly doby, kdy se novináři nestyděli za skutečnost, že pro někoho píší. Dokonce (vlastně od doby vzniku moderních politických stran v hloubi 19. století) existoval stranický tisk - než byl někdy v půli devadesátých let pokrokovým parlamentem v podstatě zakázán (jistě, bylo zakázáno politickým stranám podnikat, ovšem s tím se zejména ty tradiční musily zbavit svých vydavatelských domů, které ony listy vydávaly). Vlivní vydavatelé a společenské stavy měly rovněž svůj politický tisk.
Mělo to řadu výhod - předně bylo na první pohled nasné, čí názory čtete. Nikdo se neukrýval za "nezávislost", když byl při tom závislý na výplatě od svého chlebodárce. Nezávislý mohl být nanejvýš vydavatel, pokud si stál hospodářsky solidně. Jeho list pak byl ovšem zpravidla zvislý na jeho zájmech a názorech. Když vás zajímalo, co si kdo myslí, jaký názor na aktuální dění která strana či stav má, přečetli jste si redakční komentáře v jejich tisku.
Nová doba přinesla i v tomto ohledu změny. Například proklamované "nezávislosti" nevadilo, když největší deníky vlastnil německý vydavatel (vlastněný dále čert ví kým). A že zrovna tyto česky píšící německé deníky byly nejhlasitějšími řvouny v sebemrskačské hře "O tom, jak zlí Čechové vyhnali a povraždili mírumilovné a kulturní Němce"? Náhoda? Kdepak, jistě projev nezávislosti!
A vůbec s tou nezávislostí jsme si užili spoustu psiny. Vynášení informací ze soudních spisů? Nezávislost! Pomlouvačné a nactiutrhačné kampaně, hanobení nedostatečně pokrokových politických odpůrců? Nezávislost! Provokace, což formálně nesmí činit ani policie? Nezávislost! Skoro to vypadá, že si u nás novináři pletou svou práci s hipíckou feťáckou jízdou a průvodem buzní hrdosti dohromady.
Čtěte ZDE: To by Orwell nevymyslel: Národní centrum proti online zločinům z nenávisti. Číst Twitter nebo honit teroristy? Deviant žalobcem i soudcem. Chromozomy jsou politicky nekorektní. Británie - náš vzor?
Brzdy pokroku
A pak se nám oba příbehy spojily. Česky psané německé listy koupil Slovák a svrchovaný lid, jenž je v republice zdrojem veškeré (alespoň formálně a alespoň pozemské) moci vykonal svou svrchovanost prvně přímo - a zvolil novou hlavu státu, která má pusu proříznutou, humor lidový, ví, jak se k sprostému lidu přiblížit a jemu zavděčit - a začala do novinářů kousat. Bezpochyby platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá - kdyby hlava neměla novináře, zřejmě by si je musila vymyslet, a naopak to platí jakbysmet.
A nyní nastal řev převeliký! Že hlava ohrožuje svobody, demokraturu, demoliberalismus, bezpečnost, směřování, pokrok, kontinent a cojávímcoještě. A k tomu u sousedů picli jednoho troubu, co možná strkal nos, kam neměl, a možná také ne, protože nikdo zatím neví, kdo jej ve skutečnosti picnul a proč. (Ne snad, že bych si myslil, že je v pořádku zastřelit každého troubu, když někam strká nos... ) Ale novináři hned věděli, že za to může sousedovic první ministr, protože se o nich tuhle dosti neuctivě (podle jejich vkusu) vyjádřil. Ha! A to už jsme kousíček od nevyřčené asociace - sousedovic první ministr rovná se naše hlava, to je prašť jako uhoď!
Takže si to shrňme: Novináři smějí (říci) všechno, jim se nesmí (říci) nic (nejenže je nesmíte střílet, ale ani z nich si už nesmíte střílet!). Jediné, co jim chybí ke štěstí, je potvrzení jejich nekritizovatelnosti a nedotknutelnosti zákonem na ochranu novinářského majestátu.
Tak vyhnali své příznivce do ulic, doufajíce, že se jim splní i toto poslední přání.
Zdroj 1. Zdroj 2.
