Zatčení bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho je obzvláště příznačné v souvislosti s právě uzavřenými ruskými volbami. Pokud jsou obvinění proti Sarkozymu pravdivá, odhalují do nebe volající podvody, které se odehrávají v rámci "demokratických" volev v západní Evropě. Ruské politické pořádky kritizují zástupci téže elity, kteří jsou ve jménu moci ochotni podplácet, zabíjet a ničit celé země.
Volby v Rusku nejsou na Západě považovány za demokratické (na rozdíl od jejich vlastních). Navíc Rusko obviňují, že zasahuje do amerických a evropských voleb. Ve skutečnosti však vidíme, že ve dvou klíčových zemích západního světa, které jsou prezidentskými republikami, probíhají rozsáhlé volební machinace.
Nebudeme se nyní zabývat podrobnostmi posledních voleb v USA. Vzpomenu jen to, že na jejich počátku byla za účelem nominace Hillary Clintonové a jejího vítězství v primárkách nad Bernie Sandersem použita veškerá moc aparátu Demokratické strany. A po její porážce Donaldem Trumpem probíhá již po dobu jednoho a půl roku organizovaná sabotáž a obstrukce proti zvolenému prezidentovi. Podívejme se však na Francii. Zemi, která se stala první prezidentskou republikou na světě.
Sarkozyho kriminální peripetie
Její bývalý prezident, třiašedesátiletý Nicolas Sarkozy, byl zatčen v úterý v budově soudní policie v Nanterre, v jednom z předměstí Paříže. Přišel tam na výslech ve věci financování jeho volební kampaně v roce 2007. Tyto volby vyhrál, a stal se prezidentem Francie, avšak v roce 2012 byl ve volbách poražen.
A teď byl Sarkozy uvězněn. Zatím na dobu 48 hodin, aby po jejím uplynutí bylo rozhodnuto o obvinění a co s ním dál. Tentokrát, na rozdíl od dřívějšího zatčení před téměř čtyřmi lety, má mnohem méně šancí dostat se suchý z vody ven. Francouzská policie ho ve středu večer propustila, ale zůstává pod soudním dohledem a vyšetřující soudci jej obvinili z nezákonného financování předvolební kampaně v roce 2007.
1. července 2014 byl Sarkozy rovněž zadržen. Tehdy ho 15 hodin vyslýchali pro případ zneužití postavení veřejného činitele během jeho prezidentství. Byl podezřelý, že využívá svých možností k tomu, aby získal tajné informace o postupu vyšetřování případu Bettencourt – kauzy spojené s nezákonným financováním jeho volební kampaně v roce 2007 nejbohatší ženou Francie Lilliane Bettencourtovou. Sarkozy byl obviněn, ale propustili ho na svobodu. Případ poté zametli pod stůl, načež v září 2017 Bettencourtová ve věku 94 let zemřela .
Avšak dnes se hlavní obvinění Sarkozyho týká jiného úplatku. A přestože člověk, který mu dal peníze, je rovněž mrtvý, důkazů svědčících proti bývalému prezidentovi je víc než dost. Otázkou zůstává, zda francouzská justice si nakonec dovolí odsoudit bývalého prezidenta země.
Čtěte ZDE: Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?
Odstranění korunního svědka
Jde o peníze, které si Sarkozy vzal od Kaddáfího - aby ho později zabil. Nejde o středověkou kroniku, ale o realitu naší doby. Symbolické ovšem je, že zatčení Sarkozyho padlo přesně na 7. výročí zveřejnění příběhu oněch krvavých peněz.
10. března 2011 Sarkozy uznal tzv. libyjské rebely a jejich Prozatimní národní radu (vytvořenou pod vedením Francie) jedinými legitimními představiteli libyjského lidu. 19. března začala letecká operace západních zemí proti Libyi. Mezi těmito dvěma daty prozradil Muammar Kaddáfí a jeho syn Sajf al-Islám, že Sarkozy dostal peníze z Libye na svou volební kampaň.
„Sarkozy je mentálně retardovaný,“ řekl libyjský vůdce. „Měl by mi být vděčný, že se stal prezidentem Francie. My jsme mu poskytli prostředky, které mu pomohly vyhrát volby.“
Současně Kaddáfího syn požadoval, aby Sarkozy uznal fakt, že obdržel peníze od libyjské vlády, a s ohledem na jeho změněný postoj k Libyi tyto prostředky vrátil.
O upřímnosti Kaddáfího nemůže být prakticky pochyb. Nejde jen o to, že jeho syn Sajf al-Islám je naživu, ale také o to, že předání peněz Sarkozymu potvrdili i jiní libyjští představitelé, zejména bývalí premiéři Baghdadí Mahmudi a Shukri Ghanem (který později zastával funkci ministra pro ropu a za podivných okolností utonul ve Vídni na jaře roku 2012).
A jeden z prostředníků, libanonský miliardář Ziad Takieddine, před dvěma lety uvedl, že v letech 2006 až 2007 osobně převezl pět milionů eur z Tripolisu do Paříže, kde je předal Sarkozyho pravé ruce Claude Guéantovi (po volbách vedl ministerstvo vnitra). O financování Sarkozyho promluvil i jeden z důvěrníků Kaddáfího Bashir Saleh. A bývalý šéf libyjské zpravodajské služby Abdullah Senussi o této věci svědčil u Mezinárodního trestního tribunálu.
Navíc ještě v květnu 2012, kdy Sarkozy prohrál volby, to nevydržel běloruský prezident Alexandr Lukašenko a prohlásil:
„Sarkozy nevzal od Kaddáfího 50 ale více než 100 milionů dolarů na svoji volební kampaň. Kaddáfí mi to řekl osobně, když tady byl na návštěvě.“
Jak se Sarkozy odměnil svému mecenáši? 20. října 2011 letouny francouzského letectva udeřily na Kaddáfího kolonu. Zraněný libyjský vůdce padl do rukou svých nepřátel a byl téměř rituálně popraven. Kauzální souvislosti jsou tak zřejmé, že je může nevidět pouze slepý.
Čtěte ZDE: Otrávený agent v Británii: Jasná Putinova stopa? Jak přesně funguje tajemný sovětský superjed. Vede stopa k Hillary Clintonové? Protiruská hysterie chladne: Je třeba přikrmovat. Zabity dvě mouchy jednou ranou?
Peklo a zmar
Ano, rok na to Sarkozy prohrál prezidentské volby, i když pro jeho vítězství bylo učiněno všechno možné i nemožné. Například byl odstraněn jeho hlavní rival, tehdejší mocný šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn. Dne 14. května 2011, dva měsíce po zahájení libyjské operace, byl Strauss-Kahn zatčen v New Yorku údajně kvůli podezření ze znásilnění pokojské v hotelu, kde byl ubytován. O zinscenování případu Strauss-Kahn v té době nikdo nepochyboval. Brzy byl propuštěn, ale o nějaké kandidatuře na prezidentský úřad už nemohla být řeč. Nicméně Sarkozymu se pak přesto podařilo prohrát dokonce i se zcela bezvýznamným Francoisem Hollandem – a odešel do stínu, respektive padl na dno. Neztlobil, protože doufal, že se na kauzu jeho nestydatých úplatků zapomene.
Jenže mu otrnulo, pokusil se do nejvyšší politiky vrátit - a tak teď jdou po Sarkozym znovu – mezi jiným i z důvodu „peněz od Kaddáfího“. Před dvěma měsíci byl zatčen v Londýně jeho bývalý asistent obchodník Alexander Juhri – pravda, záhy ho propustili na kauci milion liber.
Takže máme co do činění s unikátní situací: bývalá hlava státu, který vlastní jaderné zbraně a je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, je obviněna z přijetí úplatku ze strany cizího státu. Navíc vzhledem k následným událostem může být oprávněně podezřelá z konspirace a zavraždění člověka, od něhož si peníze vzala. Pokus zbavit sevojenskou intervencí tohoto nepohodlného svědka měl za následek rozvrat celé země. Způsobilo to nejen obrovské oběti v samotné Libyi, ale také odstartovalo uprchlickou krizi, která zachvátila téměř celou Evropu během poloviny tohoto desetiletí.
To vše samo o sobě stačí na celý špionážní román či seriál. Jinými slovy, francouzské volby v letech 2007 a 2012 jsou z hlediska demokratických pravidel učiněné peklo a zmar. Přesto bude Západ vykládat pohádky o nepoctivých volbách v Rusku a o ruské vraždě agenta britské zpravodajské služby v Londýně.
Zdroj.
