E-mail, který na schůzku zval, a jejž na svém facebookovém profilu zveřejnila aktivistka z Human Rights Watch Táňa Lokšinová (neboli Tanya Lokshina), je rozhodně ještě bojovně naladěn.
V e-mailu mimo detailů schůzky stojí mj.: „Bohužel, v minulých týdnech jsme byli svědky protiprávní kampaně, vedené představiteli vlády Spojených států, kteří mi chtějí odepřít právo na azyl podle čl. 14 Všeobecné deklarace lidských práv. Rozměr jejich výhrůžek je bezprecedentní: nikdy v historii se ještě státy nespikly, aby přinutily přistát letadlo s prezidentem suverénního státu proto, aby jej prohledaly při pátrání po politickém uprchlíkovi. Tato nebezpečná vyhrocenost představuje hrozbu (...) i základnímu právu každého člověka na život bez persekuce.“
Šokující zjištění
V tom má Snowden nepochybně pravdu. Ačkoli pro některé novináře je to jistě zjištění šokující, pro většinu světa nikoli – ten, kdo se ptá po povaze světa kolem sebe, již jistě dobře ví, že žijeme ve světě, kde právo jednotlivce na život bez persekuce – dříve zvané prostě lidská svoboda – již platí spíše jen teoreticky. A že americké autority nemají respekt k prezidentům (alespoň nominálně) suverénních států, víme v Čechách už od doby, kdy americké bezpečnostní složky na jednom ze svých letišť zcela bezdůvodně a s přehledem zuly tehdejší českou první dámu Livii Klausovou z bot.
Snowdenův občansky i lidsky statečný postoj pouze tato zjištění předestřel mediálnímu mainstreamu – a tím i větší části veřejnosti, která se neptá a stačí jí konzumovat. Sama o sobě nejsou nijak „neuvěřitelná“.
Ano, Amerika „vyvádí“, vyhrožuje a prohledává letadla. Snowden ale pořád žije a vesele e-mailuje.
Jedno však neuvěřitelné je: Vláda Spojených států, která se nijak nerozpakuje vraždit v zahraničí bezpilotními letouny vlastní občany – a to i nevinné a neplnoleté, jako šestnáctiletý chlapec zde – a s oblibou likviduje svatebčany na Blízkém i vzdálenějším Východě, se ještě nedokázala Snowdena zbavit.
Ano, Amerika „vyvádí“, vyhrožuje a prohledává letadla. Snowden ale pořád žije a vesele e-mailuje. Je to snad tím, že udělat bombou díru do ruského letištního terminálu je přece jen trochu přes čáru? Nebo jsou Spojené státy ve skutečnosti nevinným bojovníkem za naši svobodu? Nechce Bílý dům „špatnou publicitu“ poté, co Snowden dostal nálepku medializovaného hrdiny? Nebo je to ještě jinak?
Poutník
V letech 2005 – 2009 vyšla u nás i ve světě trilogie „Čtvrtý svět“, známější pod názvem prvního dílu: Poutník, která mimochodem začíná v Praze. Její autor vystupuje pod pseudonymem John Twelve Hawks. Jeho skutečná identita zůstává dodnes neznámá. Spekuluje se o tom, že jde o kohosi z prostředí tajných služeb. Rozhodně je kniha svým způsobem také „únikem dat“ – autor v jenom interview prohlásil, že pro něj psaní představovalo jakýsi způsob očisty či transformace, „vypsání se“ z vlastních zážitků.
Literárně ani filosoficky není kniha obecně nijak dechberoucí a nebýt důrazu, který klade na svobodu jednotlivce, šlo by o příjemné „plážové americké béčko“. Důležitý je však jeden její aspekt: kniha popisuje se znepokojivou přesností technologicky podporovanou „sametovou“ totalitu, v níž žijeme. Sám autor tvrdil od vydání prvního dílu, že všechny technologie, které v knize zmínil, existují, či v brzké budoucnosti existovat budou. Zpočátku býval označován za paranoidního blázna. Nyní se většina jeho předpovědí naplnila.
Skupinka mocných
V příběhu Johna Twelve Hawkse ovládá současný svět skupinka mocných (v knize se jmenuje Nadace zelená Země, pro příměr ovšem není třeba chodit v tomto případě letos dál, než do Watfordu, podobnosti jsou nepochybně nenáhodné).
Čtěte zde: Nová tvář Bilderbergu: Úsměvy, slunce a krásný nový svět ve Watfordu
Tito „Tabulisté“ jsou přesvědčeni, že lidský život začíná jako nepopsaný list, „tabula rasa“, a že člověka je třeba vychovávat k Dobru, jehož jsou samozvanými strážci. Za tímto účelem chtějí nastolit celosvětovou totalitu podle myšlenek anglického filosofa Jeremyho Benthama, jenž si představoval vězení se skleněnými stěnami, kde se každý vězeň bude chovat vzorně, protože nikdy nebude vědět, zda právě není dozorci pozorován.
Tabulisté v rámci rozsáhlé konspirace likvidují každého, kdo by mohl projekt potenciálně ohrozit: Od zaměstnanců „snowdenovského“ typu, v nichž se hne svědomí, až po duchovní vůdce, kteří jsou v knize označováni za „poutníky“, schopné vstupovat do paralelních světů a skrze tento zážitek přinášet lidstvu poselství o duchovní i fyzické svobodě.
Podobnost s PRISMem a jinými programy je jistě také nenáhodná. Stejně jako podobnost amerických útoků na děti v reálu a těch knižních.
Současně zavádějí ono „benthamovské vězení“, například v podobě programů, které sbírají velké množství elektronických dat o jednotlivcích, aby postupně vytvářely „virtuální mapu“ jejich života. Podobnost s PRISMem a jinými programy je jistě také nenáhodná. Stejně jako podobnost amerických útoků na děti v reálu a těch knižních. I ty slouží „Tabulistům“ k utužení společenské kontroly.
Kvantový počítač
Největším projektem „Bratří“, jak si knižní padouši mezi sebou říkají, je však kvantový počítač. Ten jim původně měl sloužit k lepší kontrole společnosti i ke snadnějšímu sledování protivníků, toužících po svobodě. Postupně se však ukáže, že kvantovým počítačem promlouvá k Bratřím, něco, co mají za báječnou „jinou civilizaci“ z paralelního vesmíru. Ve skutečnosti výsledky komunikace s „vetřelci“ ohrožují existenci lidstva, duchovní i fyzickou. „Mimozemšťané“ jsou zkrátka a dobře démoni.
Čtěte zde: článek o kvantovém počítači na serveru reformy.cz
Kvantový počítač byl donedávna pokládán za prakticky nesestrojitelný. Jenže, stejně jako tomu bylo s ostatními technologiemi zmíněnými Johnem Twelve Hawksem, zdá se, že sestrojen byl. Pro koho jiného, než pro dva prsty prodloužené ruky „Velkého Bratra“ – Google a NSA?
Je Snowden mimo mísu?
V případě Poutníka jde o literární fikci. Vzhledem k tomu, s jakou relativní přesností popisuje naši realitu, do níž „případ Snowden“ dobře zapadá, je však na místě otázka: Jak je možné, že Ed Snowden pořád žije? Není to náhodou proto, že program PRISM už je staré zboží? Že sledování osob pomocí informačních technologií je něco, na co si většina ve „skleněném vězení“ už bezpečně navykla – a teď se hraje o jiné věci – jako je kvantová technologie, naše duše a existence jako taková?
Pak by mohutně rozehraná „aféra Snowden“ byla jen zástěrkou, odvádějící pozornost od podstaty problému. A pak by také Spojeným státům jistě nevadilo, poté, co aféra odezní, nechat patřičně zkrotlého „šakala“ Snowdena zmizet kdesi na Sibiři. Z mnoha důvodů proto bude velmi důležité na „případ Snowden“ nezapomenout jako na absolutní většinu podobných afér, které se po pár týdnech propadnou do „nicáku“. My jej dál sledovat budeme určitě.
