Je Petr Kramný opravdu vinen, nebo jde o největší justiční zločin posledních let? Zabil svou manželku a dceru během dovolené v Egyptě, nebo je to celé jen bouda, kterou ušila na důvěřivé občany média ve spolupráci s policií a justicí?
Ústavní soud teď rozhoduje, zda případ „uzavře“, nebo „vrátí“ soudům nižší instance. Nehledě na verdikt je však jasné, že to celé začne znova. I když ústavní soud předchozí rozsudky posvětí, objahoba má dost nových důkazů, aby se celý proces rozjel znovu. Ti, kdo případ hlouběji sledují, jsou přesvědčeni, že jinak než propuštěním Kramného na svobodu to skončit nesmí. Knihu objenávejte ZDE (Daranus)
Pitva pravdy
Čtyři roky uplynuly o chvíle, kdy byl Kramný zatčen (17. 2. 2014) ve svém bytě v Karviné když mluvil po telefonu se svou milenkou, která na něj byla nasazena policií (všechny články o kauze na Protiproudu). Je to smutné výročí, protože od začátku do konce naměla policie na Kramného nic, co by zavdávalo sebemenší důvod ho zavřít.
Takže: On to nebyl? Pro ty, kdo věří, že média píší pravdu a policie a justice je neomylná, může znít tato otázka nepatřičně. Jenže: Stále zřetelněji se ukazuje, že se události v hotelovém pokoji 6343 na konci července 2013 odehrály úplně jinak, než jak nám je vylíčila média, policie a soud.
Když ne on, tak kdo tedy? Co se tam tedy vlastně stalo? A proč by si média vymýšlela falešný příběh? Proč by policie vytvářela vlastní důkazy a soudy pak poslaly na 28 let za mříže člověka, který je nevinen?
Odpovědi na tyto otázky přináší kniha, která se objeví v řádech dní na pultech. Napsal ji novinář a spisovatel Ondřej Höppner a má název: „Případ Kramný, všechno je jinak aneb Vraždila Monika Kramná?“ Ti, kdo případ sledují, už vědí: Je to již druhá kniha, ta první byla soudně zakázana (roku 2014) – oficiálně kvůli zámince autorských práv, reálně kvůli „nevhodnému obsahu“.
Kořeny v bažině
Autor knihy Ondřeje Höppner říká: „Nešlo mi o žádnou senzaci. Chci jen upozornit na to, že zavřeli člověka, který se zřejmě provinil jen tím, že odjel s rodinou na dovolenou. Jeho případ odhaluje prohnilost českého systému mediokracie, kdy o vině a nevině nerozhoduje soud, ale média.“
Autor se dostal hluboko ke kořenům případu, získal přístup k tajným dokumentů, hovořil s lidmi, ke kterým se nedostala ani policie. S cennými radami mu přispěl skolek Šalamoun, který s kauzou Kramný dlouhodobě zabývá.
V případu Kramný působilo 15 soudních znalců. Deset z nich se přiklání ke Kramného nevině, pět spíše k jeho vině. Už jen z toho je zřejmé, že jede o klasický případ „in dubio pro reo (v případě pochybností ve prospěch obviněného“ a Kramný by měl být už dávno na svobodě.
Kniha přináší šokující důkazy a svědectví, svědčící o tom, že Petr Kramný v Egyptě rozhodně nevraždil elektrickým proudem. A tohoto momentu se všechno odvíjí. Ano, ve světle nových skutečnosti a především nových „neprůstřelných“ znaleckých posudků to lze tvrdit s jistotou: „Kramný nevraždil elektřinou“.
Vše nasvědčuje spíše tomu, že jeho manželka Monika a dcera Klára zemřely v důsledku požití prudkého jedu. Kdo je zabil, když ne Petr? Stopy vedou k Monice Kramné, která mohla spáchat vraždu, sebevraždu a pokusila se zabít i manžela. Ten přežil jen zázrakem.
Čtěte ZDE: Česká justiční džungle: Osm a půl roku basy bez důkazů. Kauza Vitásková v dalším dějství. Soudcovské hyeny a dotčení solární parazité. Co se děje, když má předseda senátu špatný den
Důkaz v kafilérii
Hlavní důkaz, tedy žaludky zemřelých, však po egyptské pitvě a analýze v laboratořích však skončil kdesi v tamních kafilériích. Egyptští lékaři a policie odvedli pečlivou práci a trvají na tom, že česká verze, tedy smrt elektrickým proudem, nepřichází v úvahu.
Toto stanovisko egyptská strana neopustila i přesto, že na ni čeští vyšetřovatelé „tlačili“. Jenže: Pokud by obě ženy zemřely na otravu, nebylo by takřka možné dostat Kramného do basy – a nehledě ne to, že ho Egypt uznal jako nevinného.
Tím vznikl problém: Česká média už dávno stvořila vraha „s divnými vlasy“ a „který byl málo smutný“. Co sis tím měla česká policie a soud počít? Buď Kramného nechat na svobodě, nebo si stvořit vlastní příběh. Což také udělali a výsledek známe všichni.
Kauza Kramný je nejzřetelnějším případem mediálně – virtuální reality možná až od dob procesu s Miladou Horákovou v 50. letech. Zcela jasně ukazuje, že když se systém rozhodneto někoho udpravit, udělá to, nehledě na vinu či nevinu. A nejsou to nezávislé soudy, kdo rozhoduje jako jediný o vině či nevině, ale média závislá na pozornosti publika.
Historka o monstru s elektrickými dráty v pazourech zkrátka prodávala, a to nad očekávání skvěle. Odhadem si na ní bulvár vydělal desítky milionů korun, jářku, budiž mu to přáno s jedinou výhradou – ta historka je lživá. Je to virtuální realita, postavená na údajném „řetězci nepřímých důkazů“.
Systém mimo provoz
Když se na to ptali známého advokáta Tomáše Sokola odpověděl: „Řetezec nepřímých důkazů? Ano, učí se o něm na fakultě, ale, abych se přiznal, já nevím, co to je. Víte, já jsem vyučený elektrikář a jako takového mě zneklidňuje, že nebyly důkazy ani na to, zda šlo o jednopólový, nebo dvoupólový dotyk elektrického proudu.“
Ve skutečnosti je to však ještě horší. Důkazy nejsou vůbec žádné. Ani přímé, ani nepřímé. Jsou tu jen spekulace, z nichž většina je jak z mexické telenovely. Jsou typu: „Miloval, ale zhrzen, doufal, leč marně.“
Pokud se ptáme po motivu – a nic jiného nám ostatně nezbývá, stopy nevedou ke Kramnému, ale spíše ke Kramné. Jak říká proslulý detektiv Miloslav Jedlička: „Čeští detektivé si vůbec nepoložili otázku, jestli vraždila Monika Kramná. Považuji to za velké selhání.“
Včera to byl Petr Kramný, zítra kdokoli z nás. Soudní systém, postavený na „neomylnosti“ soudních znalců nefunguje – příkladů je čím dál víc. Že média nejsou nezávislá, to jsme věděli, že není policie nezávislá, to také, což platí i o soudu. Co by mohlo být pro leckoho nové je, že jsou tyto tři pilíře „nezávislosti“ spojené nádoby, pro které není problém poslat na 28 let do vězení člověka, za něco, co nespáchal.
Případ Kramný je jen špičkou ledovce.
