Italské volby, které proběhnou za tři týdny (4. března), mohou citelným způsobem zamíchat evropskými kartami. Brusel a jeho spojenci v Římě se snažili do poslední chvíle volby oddálit. Dařilo se jim to více než čtyři roky - po celou tuto dobu Itálie nemá plnohodnotnou vládu vzešlou z voleb.
V únoru 2014 padla probruselská levicová vláda premiéra Enrica Letty. Aby se zabránilo volbám, byl do čtrnácti dnů jmenován premiérem oddaný služebník Evropské unie a velký propagátor pomoci migrantům levičák Mateo Renzi.
Oddalování voleb
Renzi rezignoval v prosinci 2016 - poté, co utrpěl drtivou porážku v referendu o změně ústavy, s čímž ve hře va bank spojil svůj politický osud. Místo toho, aby se po pádu Renziho kabinetu uskutečnily volby, jak požadovala opozice, jmenoval prezident Sergio Mattarella premiérem dalšího člověka plně oddaného Bruselu - bývalého ministra zahraničí v Renziho kabinetu Paola Gentiloniho. Tomu se dařilo oddalovat volby i přes tlak veřejnosti a opozice o celý další rok.
To vše ve snaze uspořádat volby až ve chvíli, kdy bude situace na migrační scéně v Itálii jakž takž stabilizovaná - až rozhořčení veřejnosti nad řáděním statisíců migrantů zaplavujících italská města trochu opadne. V Bruselu prozíravě usoudili, že uspořádat volby uprostřed imigračního chaosu v letech 2015 a 2016 by spolu s dalšími poryvy mohlo ještě více rozkymácet již tak vratký evropský koráb.
Chvílemi to vypadalo, že kombinací odvádění pozornosti médií a neustálé skandalizace kritiků migrace, by se mohlo podařit projít italskými volbami bez zásadních potíží podobně, jako se to podařilo v Nizozemí a ve Francii. Tam tato taktika slavila částečný úspěch - stejně jako v Německu. Oproti tomu výsledky rakouských parlamentních voleb ovšem ukázaly, že ne všichni voliči v Evropě jsou ochotni smířit se s probíhající asistovanou sebevraždou svého národa. Vstup Svobodných do rakouské vlády je i přes víceméně proevropskou rétoriku lidoveckého předsedy vlády Sebastiana Kurze jasným signálem, že se věci za Alpami do narýsovaných kolejí už tak úplně nevrátí.
Čtěte ZDE: Hrůza v Rimini: Teprve při bližším pohledu je vidět pravou tvář zla. Tohle k nám chce "přerozdělit" Brusel? Ostudný výrok evropského soudu. Utrpení nevinných Poláků jako předobraz migrační zkázy kontinentu
Předvolební vzrušení
Bylo otázkou času, kdy se objeví exces, který prorazí mediální blokádu a rozpoutá vzrušenou debatu na téma politická budoucnost země versus migrantská hrozba. Tak se také stalo. K velké nelibosti Bruselu i jeho místních převážně levicových spolupracovníků byla předvolební kampaň přesměrována právě na toto téma. Italská města úpící pod migrantskou invazí, která dramaticky zvýšila na Apeninském poloostrově míru kriminality, musela zákonitě vyprodukovat hrůzy, k nimž došlo ve středoitalské Maceratě jen měsíc před parlamentními volbami.
Na konci ledna tam migrant z Afriky, který byl zároveň členem drogového gangu, bestiálním způsobem zavraždil osmnáctiletou Římanku Pamelu Mastropietrovou. Rozsekané tělo dívky se našlo 31. ledna ve dvou kufrech v obci Pollenza nedaleko Maceraty. Italská média se všemožně snažila celou záležitost ututlat, aby se tento hrůzný čin nestal součástí debaty před volbami. Možná by se to i podařilo, kdyby několik dní nato nedošlo ve vyhrocené atmosféře ve městě k odplatě.
Osmadvacetiletý Luca Traini si vzal pistoli, sedl do auta a jezdil dvě hodiny po Maceratě, přičemž střílel na migranty a na sídlo vládní levicové Demokratické strany. Po svém činu se zahalen italskou vlajkou nechal zatknout u pomníku hrdinů padlých ve druhé světové válce. Až po tomto zoufalém činu, který byl reakcí na teror, kterého se migranti dopouštějí na místním obyvatelstvu - vrcholícím vraždou mladé dívky - se prolomily hráze a rozproudila se vzrušená diskuse nad tím, co se vlastně v zemi v současnosti děje.
Mění se nálady?
Každým dnem totiž přicházejí nové a nové děsivé zprávy nejen o tom, že imigrantské drogové gangy ovládly celé čtvrti velkých i menších měst, ale také o konkrétních podobných zločinech. Jak vyplývá ze závěrů policie, v případě Pamely nešlo jen o obyčejnou vraždu. S největší pravděpodobností byla mladá dívka podrobena neslýchanému mučení a na činu se zřejmě nepodílel jen zatčený Nigerijec Innocent Oseghale, který čeká ve vazbě na soud.
Mnoho orgánů totiž v nalezených kufrech chybí. Podle pitevních nálezů došlo k odříznutí prsou, odříznuty byly podle italského tisku i části genitálii.
Italská veřejnost je šokována stejně, jako v srpnu minulého roku, kdy podobné imigrantské bestie znásilniliy a zbily polský pár na pláži v Rimini. I když levice podporující migranty vyzývá ke klidu a pořádá spolu s vítačskými aktivisty pochody "proti fašismu a netoleranci", zdá se, že tentokrát to už na italské voliče nezabere. Hrůza z Maceraty se stala symbolem imigrantské invaze a mnozí normální Italové už mají levicové vítačské vlády plné zuby.
Čtěte ZDE: EU: Cesta k učebnicově dokonalé sebevraždě. Cenzura, migrace a vyházené bilióny. Jak chutná drůbeží salát z kuřecího trusu? Novoučké no-go zóny brzy u nás! Soudní lékařství pro nejotrlejší. Mýlka je vyloučena
Jarní naděje?
Ve volbách na začátku března proto můžeme očekávat propad vládnoucích socialistů a nástup takzvaně pravicových stran s vlastenecky zaměřeným programem. Ty, pokud budou spolupracovat, mohou kormidlo v Římě vychýlit stranou bruselské linie a přiblížit Itálii zemím V4 a dnešnímu povolebnímu Rakousku. Vracející se Silvio Berlusconi, který má velkou šanci spolu s Ligou severu volby vyhrát, a sestavit pak protiimigrantskou pravicovou vládu, se již nechal slyšet, že imigrace je tikající sociální bomba.
Ještě dále šel ve svých prohlášeních v parlamentu předseda Ligy severu, Matteo Salvini, který levicovou vládu nařkl z vlastizrádného počínání: „Levice má ruce zašpiněné krví, další smrt zaviněná státem,“ uvedl po činu Salvini.
Kromě něho mají šanci uspět také vlastenečtí Bratři Itálie pod vedením charismatické Giorgii Meloniové, kteří - stejně jako Salvini a Berlusconi - volají po zastavení migrace a změně postojů vůči Evropské unii. Pokud za tři týdny levice volby prohraje, může to znamenat kýžený otřes na evropské politické scéně. Německo-francouzský motor by se totiž bez spolupracující Itálie mohl - dá-li Bůh - trochu více zadrhávat a při současné změně kurzu ve Vídni bychom mohli vstoupit do nadějeplného jara.
Otázka je, zda bude italským voličům jedna bestiálně popravená dívka na vystavení stopky probruselské levici stačit...
